Autor→ eragon.shadeslayer@seznam.cz
Už jsme na Zemi půl roku. Člověk by si vážně zvyknul, zvlášť díky tomu luxusu. Víme už o tomhle světě prakticky všechno, co je potřeba. Dokonce jsme si s Murtaghem udělali řidičák. A když nám slavnostně předali občanství, nebyli jsme už Alagaesiané, ale lidi ze Země. Jenomže všechno to má jeden zásadní problém. Stýská se mi.
Stýská se mi po Safiře a také po mojí elfce. Přemýšlím, co se asi stalo s Pink. Vrátila se na Zem? Anebo zůstala v Alagaesii a Angela poslal na Zem jenom nás? Už chápu, že žádná invaze nebude, ale stejně by se to mělo nějak dořešit a začít hledat cestu zpátky. Jsme Dračí jezdci, my sem nepatříme. Ale najdeme vůbec cestu zpět? Už jsem hledal na internetu všelijaké čarodějnice a vědmy, ale všechno to jsou jenom šarlatánky a umějí kouzlit asi stejně jako Murtagh vařit. A já vím, že s Murtaghem nemáme dost síly, abychom se přemístili sami. I kdybychom vymysleli ta správná slova ve starověkém jazyce, mám nepříjemné tušení, že by se v Alagaesii objevily jen dvě pěkné vysušené mrtvoly. Ne, to musí jít jinak.
Ležím na posteli a prohlížím si alespoň obrázek Safiry, co jsem si dal na mobil. Jsem zoufalej a nemám odvahu promluvit o návratu s Murtaghem nahlas. Tomu totiž Alagaesie zcela očividně vůbec nechybí. Ale nakonec jsem odvahu našel. Bylo to potom, co do našeho apartmá začali chodit všelijací kravaťáci a pokaždé chtěli mluvit s Murtaghem o samotě. Navíc se před hotelem začali objevovat demonstranti s transparentama: Murtagh for president!
A pak to přišlo. Jednoho krásnýho dne zapnu televizi a tam čerstvé zprávy hlasatele: "Dračí jezdec Murtagh Morzansson dnes oficiálně ohlásil svou kandidaturu na prezidenta Spojených států za Republikánskou stranu. Tato kandidatura jednoho ze dvou nesmrtelných mocných bratrů však budí další otázky, které vyvstaly vzhledem ke známému příběhu Eragona a jeho odporu vůči Království. Musíme se proto ptát: Je Eragon Bromsson komunista, který odpoví kandidaturou za Demokraty? Primárky jsou..." Víc ten mamlas už stihnout neřekl, protože v televizi to zajiskřilo, jak se přetrhly dráty a pak proletěla oknem, aby se dole rozletěla na tisíc kusů.
Murtagh, který vedle ležel na gauči a četl si noviny, se jenom ledabyle ohlédl. "Bratříčku, nestačilo by použít ovladač?"
"Chceš se taky proletět oknem?" zeptal jsem se ho.
"Tak se hned nerozčiluj," zabručel.
Vyskočil jsem na nohy a začal nervózně přecházet po místnosti. "Měli bychom se vrátit do Alagaesie! Už jsme tady moc dlouho."
"Do Alagaesie? Ty ses zbláznil!"
"Já se zbláznil?" ušklíbnu se. "Ty ses zbláznil! Kandiduješ na prezidenta! Za Republikány!"
Murtagh vyletěl naštvaně z gauče. "No a co?! Tak se na mě podívej! Konečně něco znamenám! Už nejsem jenom ten starší zlej bratr velikýho Eragona! Tady si mě vážej! Zachránil jsem tě před Galbatorixem a stejně na mě všichni v Alagaesii dodneska koukají skrz prsty!"
"A to se ti ani nestýská po Trnovi?" zařval jsem mu do obličeje.
Murtagh na chvíli zmlkl, nadechl se ke sprosté odpovědi a pak ji spolkl. "Stýská. Ale Trn by to pochopil!"
"Co můžeš vědět!"
"Na Zemi můžu být chvíli jako ty! Někdo, koho nebudou nenávidět!" Rozzuřeně se otočil, vyšel z bytu a prásknul za sebou dveřmi (ale alespoň se mě nesnažil hned zabít, možná na něj má ta Země přece jenom dobrý vliv).
Když se večer vrátil, šel jsem za ním, protože nejsem bez srdce. Chápu ho. V Alagaesii z něho mají dodnes strach. Ke mně cítí obdiv. K němu respekt. Murtagh chtěl být taky Eragon a tady na Zemi se mu to docela dařilo. Dokonce měl i spoustu opravdových přátel. V Alagaesii to kromě mě a Trna nebyl snad nikdo. "Omlouvám se, ale stýská se mi po Safiře a po Aryi. Je tu vážně fajn, ale já tu už nemůžu zůstat. Prosím!" řekl jsem mu s naléhavým výrazem.
Murtagh chvíli zatínal zuby, ale pak přikývl. "Jestli znáš způsob, tak ti pomůžu s návratem do Alagaesie. Ale já se tam nevrátím! Našel jsem si tu nový domov, kde můžu začít znova, bez toho, že by někdo říkal: to je ten zrádce Murtagh, syn zrádce Morzana!"
"A co mám říct Trnovi?" zeptám se nejistě. Zlomí mu to srdce!
Murtagh se ušklíbne. "Aby navštívil Angelu přece. Copak bych mohl být bez draka, až tu budu prezidentem?"
"Ty..." usměju se a stiskneme si bratrsky předloktí. Ty naše rvačky mi budou chybět.
První ze Země o nás věděl Paolini, takže jestli nám vůbec někdo mohl poradit, tak on. Takže jsme se dostali až na zápraží jeho útulné lesní chatrče, která stála nejmíň dvacet milionů.
"Hlavně se usmívej a buď milej!" poučoval jsem Murtagha. "Potřebujeme z něj dostat, jak se dostat do Alagaesie, ne ho zmrzačit, aby nám neřeknul už nikdy nic."
Murtagh mi místo odpovědi vrazil pohlavek.
"Co mě mlátíš!" osopil jsem se na něj.
Murtagh vytřeštil oči a ukázal na dveře. "Zazvoň už!"
Nasadili jsme oba úsměvy jako misionáři té sekty co nás občas otravuje a zazvonili na zvonek. Trochu jsem se bál, kdo přijde otevřít, ale objevil se slušně oblečený mladík s kulatými brýlemi a nejdřív se přátelsky usmál. Nejdřív. Když uviděl, jak jsme oblečení (vzali jsme si na jeho počest naše oblečení z Alagaesie), jeho úsměv rychle zvadnul.
"Christopher Paolini?" zeptal jsem se vesele.
"To je náhoda, taky se tak jmenuji," odpověděl ten vtipálek.
"Ale ne. Já jsem Eragon Bromsson a tohle je Murtagh Morzansson."
"To mě mrzí," řekl a zabouchl nám před nosem.
Murtagh vykročil naštvaně kupředu, ale zarazil jsem ho rukou. "Úsměv!"
Pak jsem začal bušit lehce na dveře. "Pane Paolini! Otevřete prosím! Nebudeme dlouho otravovat. Potřebujeme jenom jednu informaci! Pane Paolini, slyšíte? Dáme vám cokoli za to, když nám povíte, jak se dostat do Alagaesie! Cokoli! Tak pane Paolini!"
Uslyšeli jsme nad námi šramot, tak jsme ustoupili na verandu a pohlédli vzhůru, kde se otevíralo okno. A pak jsme dostali sprchu z kýble.
"Dejte mi pokoj! Žádná Alagaesie neexistuje! Všechno jsem si vymyslel! A teď vypadněte, než zavolám policii!"
"Ten sprosťák! Já mu....!" začal křičet Murtagh a už natahoval ruku vzhůru, aby poslal Paolinimu odpověď.
"Když ho upečeš, tak už se nic nedozvíme!" zatřásl jsem s Murtaghem, připravený vrazit mu pár facek, kdyby bylo potřeba. Pak jsem se otočil vzhůru, dal si dlaně k ústům a zakřičel: "To nevadí, pane Paolini! Nic se nestalo. Báječný žert, opravdu!"
S Murtaghem jsme oba luskli a vysušili jsme se. Tak, Paolini nám jen tak nepomůže. Šli jsme zatím čekat do auta. Jednou z toho baráku bude muset vylézt a pak ho drapnem.
Stýská se mi po Safiře a také po mojí elfce. Přemýšlím, co se asi stalo s Pink. Vrátila se na Zem? Anebo zůstala v Alagaesii a Angela poslal na Zem jenom nás? Už chápu, že žádná invaze nebude, ale stejně by se to mělo nějak dořešit a začít hledat cestu zpátky. Jsme Dračí jezdci, my sem nepatříme. Ale najdeme vůbec cestu zpět? Už jsem hledal na internetu všelijaké čarodějnice a vědmy, ale všechno to jsou jenom šarlatánky a umějí kouzlit asi stejně jako Murtagh vařit. A já vím, že s Murtaghem nemáme dost síly, abychom se přemístili sami. I kdybychom vymysleli ta správná slova ve starověkém jazyce, mám nepříjemné tušení, že by se v Alagaesii objevily jen dvě pěkné vysušené mrtvoly. Ne, to musí jít jinak.
Ležím na posteli a prohlížím si alespoň obrázek Safiry, co jsem si dal na mobil. Jsem zoufalej a nemám odvahu promluvit o návratu s Murtaghem nahlas. Tomu totiž Alagaesie zcela očividně vůbec nechybí. Ale nakonec jsem odvahu našel. Bylo to potom, co do našeho apartmá začali chodit všelijací kravaťáci a pokaždé chtěli mluvit s Murtaghem o samotě. Navíc se před hotelem začali objevovat demonstranti s transparentama: Murtagh for president!
A pak to přišlo. Jednoho krásnýho dne zapnu televizi a tam čerstvé zprávy hlasatele: "Dračí jezdec Murtagh Morzansson dnes oficiálně ohlásil svou kandidaturu na prezidenta Spojených států za Republikánskou stranu. Tato kandidatura jednoho ze dvou nesmrtelných mocných bratrů však budí další otázky, které vyvstaly vzhledem ke známému příběhu Eragona a jeho odporu vůči Království. Musíme se proto ptát: Je Eragon Bromsson komunista, který odpoví kandidaturou za Demokraty? Primárky jsou..." Víc ten mamlas už stihnout neřekl, protože v televizi to zajiskřilo, jak se přetrhly dráty a pak proletěla oknem, aby se dole rozletěla na tisíc kusů.
Murtagh, který vedle ležel na gauči a četl si noviny, se jenom ledabyle ohlédl. "Bratříčku, nestačilo by použít ovladač?"
"Chceš se taky proletět oknem?" zeptal jsem se ho.
"Tak se hned nerozčiluj," zabručel.
Vyskočil jsem na nohy a začal nervózně přecházet po místnosti. "Měli bychom se vrátit do Alagaesie! Už jsme tady moc dlouho."
"Do Alagaesie? Ty ses zbláznil!"
"Já se zbláznil?" ušklíbnu se. "Ty ses zbláznil! Kandiduješ na prezidenta! Za Republikány!"
Murtagh vyletěl naštvaně z gauče. "No a co?! Tak se na mě podívej! Konečně něco znamenám! Už nejsem jenom ten starší zlej bratr velikýho Eragona! Tady si mě vážej! Zachránil jsem tě před Galbatorixem a stejně na mě všichni v Alagaesii dodneska koukají skrz prsty!"
"A to se ti ani nestýská po Trnovi?" zařval jsem mu do obličeje.
Murtagh na chvíli zmlkl, nadechl se ke sprosté odpovědi a pak ji spolkl. "Stýská. Ale Trn by to pochopil!"
"Co můžeš vědět!"
"Na Zemi můžu být chvíli jako ty! Někdo, koho nebudou nenávidět!" Rozzuřeně se otočil, vyšel z bytu a prásknul za sebou dveřmi (ale alespoň se mě nesnažil hned zabít, možná na něj má ta Země přece jenom dobrý vliv).
Když se večer vrátil, šel jsem za ním, protože nejsem bez srdce. Chápu ho. V Alagaesii z něho mají dodnes strach. Ke mně cítí obdiv. K němu respekt. Murtagh chtěl být taky Eragon a tady na Zemi se mu to docela dařilo. Dokonce měl i spoustu opravdových přátel. V Alagaesii to kromě mě a Trna nebyl snad nikdo. "Omlouvám se, ale stýská se mi po Safiře a po Aryi. Je tu vážně fajn, ale já tu už nemůžu zůstat. Prosím!" řekl jsem mu s naléhavým výrazem.
Murtagh chvíli zatínal zuby, ale pak přikývl. "Jestli znáš způsob, tak ti pomůžu s návratem do Alagaesie. Ale já se tam nevrátím! Našel jsem si tu nový domov, kde můžu začít znova, bez toho, že by někdo říkal: to je ten zrádce Murtagh, syn zrádce Morzana!"
"A co mám říct Trnovi?" zeptám se nejistě. Zlomí mu to srdce!
Murtagh se ušklíbne. "Aby navštívil Angelu přece. Copak bych mohl být bez draka, až tu budu prezidentem?"
"Ty..." usměju se a stiskneme si bratrsky předloktí. Ty naše rvačky mi budou chybět.
První ze Země o nás věděl Paolini, takže jestli nám vůbec někdo mohl poradit, tak on. Takže jsme se dostali až na zápraží jeho útulné lesní chatrče, která stála nejmíň dvacet milionů.
"Hlavně se usmívej a buď milej!" poučoval jsem Murtagha. "Potřebujeme z něj dostat, jak se dostat do Alagaesie, ne ho zmrzačit, aby nám neřeknul už nikdy nic."
Murtagh mi místo odpovědi vrazil pohlavek.
"Co mě mlátíš!" osopil jsem se na něj.
Murtagh vytřeštil oči a ukázal na dveře. "Zazvoň už!"
Nasadili jsme oba úsměvy jako misionáři té sekty co nás občas otravuje a zazvonili na zvonek. Trochu jsem se bál, kdo přijde otevřít, ale objevil se slušně oblečený mladík s kulatými brýlemi a nejdřív se přátelsky usmál. Nejdřív. Když uviděl, jak jsme oblečení (vzali jsme si na jeho počest naše oblečení z Alagaesie), jeho úsměv rychle zvadnul.
"Christopher Paolini?" zeptal jsem se vesele.
"To je náhoda, taky se tak jmenuji," odpověděl ten vtipálek.
"Ale ne. Já jsem Eragon Bromsson a tohle je Murtagh Morzansson."
"To mě mrzí," řekl a zabouchl nám před nosem.
Murtagh vykročil naštvaně kupředu, ale zarazil jsem ho rukou. "Úsměv!"
Pak jsem začal bušit lehce na dveře. "Pane Paolini! Otevřete prosím! Nebudeme dlouho otravovat. Potřebujeme jenom jednu informaci! Pane Paolini, slyšíte? Dáme vám cokoli za to, když nám povíte, jak se dostat do Alagaesie! Cokoli! Tak pane Paolini!"
Uslyšeli jsme nad námi šramot, tak jsme ustoupili na verandu a pohlédli vzhůru, kde se otevíralo okno. A pak jsme dostali sprchu z kýble.
"Dejte mi pokoj! Žádná Alagaesie neexistuje! Všechno jsem si vymyslel! A teď vypadněte, než zavolám policii!"
"Ten sprosťák! Já mu....!" začal křičet Murtagh a už natahoval ruku vzhůru, aby poslal Paolinimu odpověď.
"Když ho upečeš, tak už se nic nedozvíme!" zatřásl jsem s Murtaghem, připravený vrazit mu pár facek, kdyby bylo potřeba. Pak jsem se otočil vzhůru, dal si dlaně k ústům a zakřičel: "To nevadí, pane Paolini! Nic se nestalo. Báječný žert, opravdu!"
S Murtaghem jsme oba luskli a vysušili jsme se. Tak, Paolini nám jen tak nepomůže. Šli jsme zatím čekat do auta. Jednou z toho baráku bude muset vylézt a pak ho drapnem.




Super, Murtagh prezidentem USA..to bych vážně chtěla zažít..