Autorka→ eragon.shadeslayer@seznam.cz
Abyste měli o čem přemýšlet a taky diskutovat, tak tady mám pro vás pár otázek: Podaří se z Paoliniho vymámit pravdu? Vrátí se Eragon zpátky do Alagaesie? Stane se Murtagh prezidentem? Vrátí se Murtagh společně s Eragonem? Proč Paolini lže? Co se stalo s Pink?
Murtagh bubnoval prsty o volant čím dál rychleji. Nakonec otevřel zprudka dveře a chtěl vylézt.
"Já mu ten barák zapálím a bude venku za deset vteřin!"
"Ne!" chytil jsem ho za ruku. "Žádný násilí!"
"Řeknu jenom jedno slovo," začal prosit.
"Ani náhodou!"
"Chceš vědět, jak se dostat zpátky nebo ne?"
"Opovaž se jenom pomyslet na to slovo!"
"Když jo, tak co?"
"Opovaž se!"
"Bris..."
"Dám ti přes držku!!!"
...
Zatímco jsme se dohadovali, Paolini vylezl a nastoupil do svého vlastního auta. Všimnul jsem si ho zrovna, když projížděl kolem nás.
"Murtaghu, Paolini!" vykřiknu.
"Dej mi s ním pokoj! Teď půjdu a ..." Murtagh vytřeštil oči a vyskočil z auta. Natáhnul ruku, něco zamumlal a Paolinimu vybouchly gumy. Jeho auto dostalo smyk a zastavilo. Paolini se vykolébal vyděšeně z auta a v obličeji byl celý bílý. Airbug mu vybouchl přímo do obličeje.
"No to snad...," začal když se podíval na svoje auto, které mělo kola obalená jen gumovými slupkami. A pak nás uviděl. "To jste zase vy dva? Co jste mi udělali s autem? Vždyť jsem se mohl zabít!"
"No, to by byl malér," zabrumlal Murtagh. Strčil si ruce do kapes, nakopnul kámen na cestě a pomalu se začal kolébat k němu. "Co bychom měli dělat? Měl jste přehuštěný gumy, to je jasný."
"Přehuštěný gumy?" zavřískal nevěřícně, ale pak zavrtěl hlavou. "Nebudu se tady s váma dohadovat," odsekl vztekle a vydal se po cestě zpátky. Šli jsme pomalu za ním.
"Můžeme nějak pomoc?" zeptal jsem se.
"Ne, díky," odsekl, aniž by se otočil. Otevřel garáž, kde měl schované druhé auto. Myslel jsem, že se zblázním. Když si pomyslím, že jsem mu na ty auta vydělal já! Doufám, že jenom dvě...
Paolini vyjel z garáže a mě něco napadlo.
"Musíš to udělat víc mazaně," poučím Murtagha a zašeptám kouzlo, kterým změním všechen benzín v jeho autě na vodu. Paolini ujel dalších deset metrů a skončil. Když vylezl, jenom na nás zíral.
"Co!" obořím se na něj. "Ani jsme se k tomu autu nepřiblížili!"
"Promiňte," začne se omlouvat. "Ale já to nechápu! Co se děje?"
"Možná bychom vás mohli svézt," navrhnu mu.
Paolini nad tím chvíli uvažoval. "Radši si vezmu taxi."
"A stihne to sem tak rychle?" ušklíbne se Murtagh.
"A co za to budete chtít?" zeptá se podezřívavě.
"Vědět jenom jednu jedinou věc," řeknu.
"A jakou?"
"Jak se dostat do Alagaesie."
Paolini na nás kouká z jednoho na druhého. Pak se podívá na hodinky a nakonec přikývne. "Dobře, dovezte mě do města a já vám potom řeknu, jak se dostat do Alagaesie."
Murtagh se na mě otráveně podívá a když se Paolini otočil k našemu autu, tak si prstem šmiknul přes krk. "Jestli kecá!"
"Nekecá," klidním ho. Všichni tři jsme nastoupili. Murtagh si sedl za volant a já si sedl s Paolinim dozadu, kdybych ho náhodou musel chránit.
"A co tam vlastně budete dělat?" zeptám se Paoliniho, aby řeč nestála.
"Mám tam autorské čtení z Eragona," řekne tiše. "Sejde se tam klub přátel Alagaesie."
"Vážně?" zeptám se se zájmem a pak se začnu ksichtit.
"Děje se něco?" zeptá se vyděšeně. Nepotřebuju mu číst myšlenky, abych viděl, že začíná litovat, že si s náma sednul do jednoho auta.
"Jen, že byste se měl umýt." Paolini se nakloní, aby se podíval do zpětného zrcátka a uvidí svůj nakřídovaný obličej.
"Kruci!" vytáhne kapesník, nalije do něj z pet lahve trochu vody a začne se pucovat. Murtagh jen mrknul do zpětného zrcátka a zavrtěl hlavou.
Chvíli jedeme mlčky, ale pak už to nemůžu vydržet.
"Proč jste tolik lhal?" řeknu.
Paolini vyvalí oči. "Lhal?"
"No jasně! Do těch svejch knih jste napsal věci, co se vůbec nestaly. Třeba takovej Oromis. My všichni v tomhle autě víme, že to nebyl žádnej dračí jezdec, ale zahradník. A Glaedr byl už dávno mrtvý a zůstalo z něj jenom Eldunarí, když Eragon dorazil do Elesméry."
Paolini na mě chvíli zíral a pak se falešně rozesmál. "Tak hele!" začal zase, zatímco Murtagh zaťal zuby a pevně sevřel volant až mu zbělely klouby. Možná si představoval, jak drží Paoliniho za krk.
"Všechny příběhy Eragona jsou z mojí hlavy, jasný? Tak doufám, že víte, co to jsou autorský práva."
"A to jste ani neslyšel, že Eragon přišel na Zem?"
"Jo, slyšel. A taky vím, kdo za tím stojí! Můj bývalý nakladatel. Ten podvodník už neví, jak vytřískat z mýho románu další peníze. Tak to zkouší s kouzlama co vyrobil za pomoci drátků a zrcadel!"
Murtagh se za volantem ušklíbl.
"Tak mi tedy povězte...," chtěl jsem dál protestovat, ale Murtagh mě okřikl.
"Eragone?"
"Co?"
"Drž hubu!"
Uraženě jsem zmlkl. Pak se chtěl Paolini napít z láhve, ale všechnu vodu co měl s sebou vyplácal na svůj kezicht. Poklepal Murtaghovi na rameno. "Támhle je benzínka, tak tam zastavte. Musím si koupit vodu."
Murtagh tam zajel a Paolini šel naproti k automatu na pití si koupit vodu. Murtagh se na mě otočil s vážným výrazem a zeptal se: "Co kdybych teď šlápnul na plyn?"
Podívám se dopředu na Paoliniho. Je sice osobně na zabití, lže jako když tiskne, ale ty jeho příběhy jsou přece jenom čtivý. Třeba se časem srovná. Navíc by nám čtenáři určitě nepoděkovali, že jsme jim převálcovali autora před vydáním posledního dílu. Musel bych ho potom napsat sám a na to nemám náladu, protože psát neumím.
"Musíme to vydržet. Za chvíli budeme ve městě," řeknu unaveně a Murtagh nakrčí čelo. Pak se Paolini vrátil a chtěl si sednout pro změnu dopředu vedle Murtagha, kterého začal mylně považovat za spojence.
"V našem autě se nesedá vedle řidiče," zavrčel Murtagh. Paolini na něj chvíli koukal a pak se vrátil ke mně. Nakonec jsme konečně dorazili do města a Paolini chtěl, abychom zastavili před hotelem.
"Teda, právě včas. Díky, chlapi!" usmál se Paolini, zatímco se podíval na hodinky.
Tentokrát se Murtagh otočil přímo na něj s výrazem: konec srandy.
"Nebylo to zadarmo."
Paolini se znovu zamračil. "Co jsem slíbil, to jsem slíbil. Jak se dá dostat do Alagaesie? Nijak! Žádná Alagaesie neexistuje! Jestli do ní chcete, přečtěte si moji knihu!" pak vylezl z auta a prásknul dveřmi. Murtagh vytáhl mlčky klíčky ze zapalování a vyšel ven. Okamžitě jsem vyletěl z auta a skočil jsem Murtaghovi po zádech dřív, než stihnul on skočit Paolinimu po krku. Strhnul jsem ho na zem v poslední vteřině. Nicnetušící Paolini se zrovna otočil, aby viděl, kdo za ním běží, ale naskytnul se mu pohled jenom na nás dva jak se válíme v prachu a oči zvedáme vzhůru na něj. Zavrtěl znechuceně hlavou a šel dál. Vydrápali jsme se na nohy a Murtagh si začal vztekle oprašovat oblečení. "Já toho trpaslíka zabiju! Já ho zabiju!"
"Víš, že ti to nedovolím!" prohlásil jsem rozhodně. Protože až Paolini řekne, co chcem slyšet, tak ho zabiju sám!
Murtagh bubnoval prsty o volant čím dál rychleji. Nakonec otevřel zprudka dveře a chtěl vylézt.
"Já mu ten barák zapálím a bude venku za deset vteřin!"
"Ne!" chytil jsem ho za ruku. "Žádný násilí!"
"Řeknu jenom jedno slovo," začal prosit.
"Ani náhodou!"
"Chceš vědět, jak se dostat zpátky nebo ne?"
"Opovaž se jenom pomyslet na to slovo!"
"Když jo, tak co?"
"Opovaž se!"
"Bris..."
"Dám ti přes držku!!!"
...
Zatímco jsme se dohadovali, Paolini vylezl a nastoupil do svého vlastního auta. Všimnul jsem si ho zrovna, když projížděl kolem nás.
"Murtaghu, Paolini!" vykřiknu.
"Dej mi s ním pokoj! Teď půjdu a ..." Murtagh vytřeštil oči a vyskočil z auta. Natáhnul ruku, něco zamumlal a Paolinimu vybouchly gumy. Jeho auto dostalo smyk a zastavilo. Paolini se vykolébal vyděšeně z auta a v obličeji byl celý bílý. Airbug mu vybouchl přímo do obličeje.
"No to snad...," začal když se podíval na svoje auto, které mělo kola obalená jen gumovými slupkami. A pak nás uviděl. "To jste zase vy dva? Co jste mi udělali s autem? Vždyť jsem se mohl zabít!"
"No, to by byl malér," zabrumlal Murtagh. Strčil si ruce do kapes, nakopnul kámen na cestě a pomalu se začal kolébat k němu. "Co bychom měli dělat? Měl jste přehuštěný gumy, to je jasný."
"Přehuštěný gumy?" zavřískal nevěřícně, ale pak zavrtěl hlavou. "Nebudu se tady s váma dohadovat," odsekl vztekle a vydal se po cestě zpátky. Šli jsme pomalu za ním.
"Můžeme nějak pomoc?" zeptal jsem se.
"Ne, díky," odsekl, aniž by se otočil. Otevřel garáž, kde měl schované druhé auto. Myslel jsem, že se zblázním. Když si pomyslím, že jsem mu na ty auta vydělal já! Doufám, že jenom dvě...
Paolini vyjel z garáže a mě něco napadlo.
"Musíš to udělat víc mazaně," poučím Murtagha a zašeptám kouzlo, kterým změním všechen benzín v jeho autě na vodu. Paolini ujel dalších deset metrů a skončil. Když vylezl, jenom na nás zíral.
"Co!" obořím se na něj. "Ani jsme se k tomu autu nepřiblížili!"
"Promiňte," začne se omlouvat. "Ale já to nechápu! Co se děje?"
"Možná bychom vás mohli svézt," navrhnu mu.
Paolini nad tím chvíli uvažoval. "Radši si vezmu taxi."
"A stihne to sem tak rychle?" ušklíbne se Murtagh.
"A co za to budete chtít?" zeptá se podezřívavě.
"Vědět jenom jednu jedinou věc," řeknu.
"A jakou?"
"Jak se dostat do Alagaesie."
Paolini na nás kouká z jednoho na druhého. Pak se podívá na hodinky a nakonec přikývne. "Dobře, dovezte mě do města a já vám potom řeknu, jak se dostat do Alagaesie."
Murtagh se na mě otráveně podívá a když se Paolini otočil k našemu autu, tak si prstem šmiknul přes krk. "Jestli kecá!"
"Nekecá," klidním ho. Všichni tři jsme nastoupili. Murtagh si sedl za volant a já si sedl s Paolinim dozadu, kdybych ho náhodou musel chránit.
"A co tam vlastně budete dělat?" zeptám se Paoliniho, aby řeč nestála.
"Mám tam autorské čtení z Eragona," řekne tiše. "Sejde se tam klub přátel Alagaesie."
"Vážně?" zeptám se se zájmem a pak se začnu ksichtit.
"Děje se něco?" zeptá se vyděšeně. Nepotřebuju mu číst myšlenky, abych viděl, že začíná litovat, že si s náma sednul do jednoho auta.
"Jen, že byste se měl umýt." Paolini se nakloní, aby se podíval do zpětného zrcátka a uvidí svůj nakřídovaný obličej.
"Kruci!" vytáhne kapesník, nalije do něj z pet lahve trochu vody a začne se pucovat. Murtagh jen mrknul do zpětného zrcátka a zavrtěl hlavou.
Chvíli jedeme mlčky, ale pak už to nemůžu vydržet.
"Proč jste tolik lhal?" řeknu.
Paolini vyvalí oči. "Lhal?"
"No jasně! Do těch svejch knih jste napsal věci, co se vůbec nestaly. Třeba takovej Oromis. My všichni v tomhle autě víme, že to nebyl žádnej dračí jezdec, ale zahradník. A Glaedr byl už dávno mrtvý a zůstalo z něj jenom Eldunarí, když Eragon dorazil do Elesméry."
Paolini na mě chvíli zíral a pak se falešně rozesmál. "Tak hele!" začal zase, zatímco Murtagh zaťal zuby a pevně sevřel volant až mu zbělely klouby. Možná si představoval, jak drží Paoliniho za krk.
"Všechny příběhy Eragona jsou z mojí hlavy, jasný? Tak doufám, že víte, co to jsou autorský práva."
"A to jste ani neslyšel, že Eragon přišel na Zem?"
"Jo, slyšel. A taky vím, kdo za tím stojí! Můj bývalý nakladatel. Ten podvodník už neví, jak vytřískat z mýho románu další peníze. Tak to zkouší s kouzlama co vyrobil za pomoci drátků a zrcadel!"
Murtagh se za volantem ušklíbl.
"Tak mi tedy povězte...," chtěl jsem dál protestovat, ale Murtagh mě okřikl.
"Eragone?"
"Co?"
"Drž hubu!"
Uraženě jsem zmlkl. Pak se chtěl Paolini napít z láhve, ale všechnu vodu co měl s sebou vyplácal na svůj kezicht. Poklepal Murtaghovi na rameno. "Támhle je benzínka, tak tam zastavte. Musím si koupit vodu."
Murtagh tam zajel a Paolini šel naproti k automatu na pití si koupit vodu. Murtagh se na mě otočil s vážným výrazem a zeptal se: "Co kdybych teď šlápnul na plyn?"
Podívám se dopředu na Paoliniho. Je sice osobně na zabití, lže jako když tiskne, ale ty jeho příběhy jsou přece jenom čtivý. Třeba se časem srovná. Navíc by nám čtenáři určitě nepoděkovali, že jsme jim převálcovali autora před vydáním posledního dílu. Musel bych ho potom napsat sám a na to nemám náladu, protože psát neumím.
"Musíme to vydržet. Za chvíli budeme ve městě," řeknu unaveně a Murtagh nakrčí čelo. Pak se Paolini vrátil a chtěl si sednout pro změnu dopředu vedle Murtagha, kterého začal mylně považovat za spojence.
"V našem autě se nesedá vedle řidiče," zavrčel Murtagh. Paolini na něj chvíli koukal a pak se vrátil ke mně. Nakonec jsme konečně dorazili do města a Paolini chtěl, abychom zastavili před hotelem.
"Teda, právě včas. Díky, chlapi!" usmál se Paolini, zatímco se podíval na hodinky.
Tentokrát se Murtagh otočil přímo na něj s výrazem: konec srandy.
"Nebylo to zadarmo."
Paolini se znovu zamračil. "Co jsem slíbil, to jsem slíbil. Jak se dá dostat do Alagaesie? Nijak! Žádná Alagaesie neexistuje! Jestli do ní chcete, přečtěte si moji knihu!" pak vylezl z auta a prásknul dveřmi. Murtagh vytáhl mlčky klíčky ze zapalování a vyšel ven. Okamžitě jsem vyletěl z auta a skočil jsem Murtaghovi po zádech dřív, než stihnul on skočit Paolinimu po krku. Strhnul jsem ho na zem v poslední vteřině. Nicnetušící Paolini se zrovna otočil, aby viděl, kdo za ním běží, ale naskytnul se mu pohled jenom na nás dva jak se válíme v prachu a oči zvedáme vzhůru na něj. Zavrtěl znechuceně hlavou a šel dál. Vydrápali jsme se na nohy a Murtagh si začal vztekle oprašovat oblečení. "Já toho trpaslíka zabiju! Já ho zabiju!"
"Víš, že ti to nedovolím!" prohlásil jsem rozhodně. Protože až Paolini řekne, co chcem slyšet, tak ho zabiju sám!



Bomba!
rychle další! :)