close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2. kapitolaa

9. října 2011 v 12:24 | Aranel van de´Corvin |  Wolf’s soul


V pondělí ráno…

"Crrrr!!" řve budík a já s ním třísknu někam do rohu, aby jeho neúnavné zvonění skončilo.

"Nesnáším pondělky a vůbec nesnáším ranní vstávání do školy!" řeknu si pro sebe. Chvilku se ještě válím mezi tuny plyšáků a polštářů a pak se podívám na hodiny, co visí na zdi, aby neskončily jako ten budík… Je 7 ráno a já musím vstát a připravit se do školy, abych nepřišla hned první den pozdě…

Tak se tedy uráčím svůj zadek zvednout ze svého letiště a přemístím se do koupelny. Přemýšlím, proč je tu takový klid a pak si uvědomím, že Max nebude chvíli otravovat díky té bouli na hlavě, myslím si, že mu přes noc ještě zfialověla… Dobře mu tak, parchantovi malýmu. Rychle se osprchuji, teplá sprcha je po ránu ta nejlepší věc. Učešu si svoje havraní vlasy a nechám je volně rozpuštěné, udělám si oční linky, které vypadají docela zajímavě s mými šedými, skoro stříbrnými oči, řasenku a trochu lesku na rty, ale fakt malinko. Vrátím se zpět do pokoje a strčím hlavu do skříně, abych našla něco na sebe, a vytáhnu černé tílko s červenou skvrnou na boční straně a k tomu úzké černé jeany. Je celkem teplo, takže tohle bude stačit.

Seběhnu dolů do kuchyně, kde už u stolu sedí Max s máti a přisednu si k nim.

"Dobré ráno."pozdraví mě mamka.

"Ahoj." Odpovím jí.

Vezmu si rohlík, namažu si ho sýrem a hodím přes něj ještě šunku a zapiju to čajem, když náhodou zavadí můj pohled o Maxe a já div nevyprsknu kakao a zbytky rohlíku na stůl, když spatřím, že včera jeho fialová boule je nyní spíše fialovomodrá. Max se na mně podívá vražedným pohledem div mu z uší nejde pára a na hlavě se mu neškvaří vlasy.

"Na co čumíš!?" vyplivne na mě Max.

"Hele nevěřil by si tomu, ale na DEBILA!"řeknu mu se smíchem.

"Tak tohle by stačilo! Oba dva!" zařve na nás mamka a všichni si dřepneme zpět na zadek. Jo, já vím, z máti máme respekt oba.

Rychle dojím, čapnu svůj baťoh a vylítnu ze dveří a na autobusovou zastávku, kde akorát přijíždí autobus, rychle do něj nastoupím a sednu si úplně do zadu, kde nikdo není. Vytáhnu z baťohu Ipod a dám si sluchátka do uší a poslouchám písničky, zrovna mi tam hraje "The Messenger" od Linkin Park. Autobus se pomalu rozjel a já se koukala z okna a čekala, až přijedeme ke škole…

Škola…

Když jsme dojeli ke škole a já vystoupila z autobusu, nestačila sem valit oči. Škola se nacházela uprostřed lesa a kolem školy byl obrovský areál plný lidí. Vstoupila jsem do areálu a šla po cestě vysypané bílým pískem ke škole. Celou cestu jsem se rozhlížela a obdivovala jsem ten internát pro Vlčí duše. Venku dokonce pobíhali opravdoví vlci a jsem tam i nějaký člověk proměněný ve vlka, zrovna kolem mě proběhl šedý vlk s bílým flekem na zádech a modrýma očima a jen jsem po něm mrkla, hned zase zmizel. Vešla jsem do obrovské budovy a začala hledat ředitelnu, kterou sem našla celkem rychle. Zaklepala jsem na dveře a vstoupila.

"Dobrý den" pozdravím.

"Vítej na naší škole" odpoví celkem mladá paní a vstane od žídle a šla si se mnou podat ruku.

" Jmenuji se paní Darlová a jsem ředitelka této školy a ty si Saera Griefmoonová."

"Ano jmenuji se Saera a těší mě paní Darlová" odpovím. Paní Dárlová se začne v šuplíku přehrabovat a vytáhne nějaký větší papír.

"Tady máš svůj rozvrh, ale časem se ti bude měnit, podle tvých schopností a zaměření" usmála se "a támhle máš svoje učebnice, tak na ně nezapomeň" rychle dodá.

"Dobře, moc Vám děkuji a nashledanou" rozloučím se.

"Nashle." Odpoví už tiše, protože zavírám dveře

Ta ředitelka je celkem milá, VOCHECHULE JEDNA! Ale ty jizvy co měla na rukou? A na krku? Asi už něco zažila.

Honem běžím po chodbě a hledám svojí třídu. Kolem mě je tolik lidí… a někteří jsou takový hovada...

"Bum!" rozplácnu se na zemi a už, už chci začít chrlit nadávky ve stylu: "Chceš mi rozbít hubu?" nebo "Jsem snad sloup?" když se ale podívám před sebe a zjistím, že na zadku nesedím jediná, ale že přede mnou sedí drobounká brunetka a honem se mi začne omlouvat.

"Promiň, bože, moc se ti omlouvám! Já do tebe nechtěla vrazit, promiň!" zděšeně se omlouvá.

"To je v pohodě, dobrý byla to moje vina, že jsem nekoukala, kam mám." Odpovím ji mile a snažím se jí nějak omluvit.

"Vážně? Tak dobře, ale ještě jednou promiň… a jee! Ty si se mnou ve třídě?" bere do ruky můj rozvrh.

"No když to říkáš, tak to asi tak už bude." Usměju se na ní.

"Já jsem Naty, a jak se jmenuješ ty?" ptá se mě.

"Já jsem Saera. Těší mě Naty." Sebereme se a jdeme spolu po chodbě až do třídy.

Akorát, když vejdeme do třídy, zazvoní. Rychle se usadíme do lavice úplně vzadu a vybalíme si věci. První hodinu máme seznámení s naším třídním, tak sem zvědavá koho nám sem předhodí.

"Dobrý den, jsem váš nový učitel a jmenuji se Dark Sincold a budu vás učit většinu předmětů. Doufám, že budeme spolu vycházet." Představí se náš učitel a rozhlídne se po třídě. "Vím, že sem děsně sexy slečno Steelfuryjová, ale otevírat na mě pusu nemusíte, vypadá to divně." Mrkne na Zrzku s otevřenou hubou do kořán(která se jí v tom okamžiku rychlostí světla zavře) v první lavici. Celá třída pak vybuchne smíchy a ihned si ho oblíbíme…

"Chudák holka, docela jí uzemnil, ale je to kus co?" rejpnu do Naty.

"Jo je božskej!" odpoví Naty.

Má blonďaté delší vlasy, je vysoký asi 180 cm a má fantastické svaly na břiše, které se mu rýsují pod černým trikem. A má hnědé oči, plné rty a prostě je děsně sexy.

Druhou hodinu jsme měli normální matiku a pak zemák nic zajímavého, ale další hodinu jsme měli Nauku o nadpřirozených bytostech. Kde jsem se dozvěděla, že největší nepřátelé lidí a nás jsou upíři, zdivočelí vlkodlaci, démoni a černokněžníci nebo čarodějnice. Upíři sajou krev, vlkodlaci žerou maso, démoni dělají obojí a černokněžníci nebo čarodějnice si rádi hodí do sbírky nějakej ten prstíček nebo nožičku že? Ale nepřítel může být kdokoliv, když se mu přehodí kolečko v hlavě…

První den uběhl jako voda a já odcházím ze školy s Naty a každá pak jdeme na jinou stranu…

"Tak Ahoj zítra Naty!"

"Budu se těšit Saero!" zakřičí.

Cestou domů jdu pěcha a koupím si noviny, abych si zkrátila cestu kolem lesa čtením. Když si čtu noviny, tak na titulní straně je "Další člověk se ztratil v lesích!" Už třetí řeknu si pro sebe.

Najednou mě zamrazí v zádech a zavane studený vítr. Přijde mi, jako kdyby mě někdo sledoval, ale nic necítím, jsem na půl vlk, mám přece dobrý čich ne? Za chvíli ten pocit přejde a já pokračuji dál, když přijdu domů, tak se osprchuji, hodim bágl do kouta (je tam ještě ten budík xD sakra) a jdu si lehnout a těším se na zítřek. V té škole mě to začíná bavit!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kdo se ti nejvíc líbí z Twilight?

Jacob Black 9.4% (225)
Edward 50.9% (1224)
Bella 7.5% (180)
Jasper 6.9% (165)
Carlisle 3.9% (95)
Rosalie 2.2% (52)
Emmett 5.2% (125)
Esme 2.1% (51)
Alice 9.5% (228)
James 2.5% (61)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama