15. října 2011 v 15:37 | Aranel van de´Corvin
|
Lepší pozdě než nikdy. Doufám, že se vám kapitola bude líbit. Sice se tam nic moc neděje, ale v příští kapitole se to rozjede- nebo to aspoň plánuju.
P.S.: Chyby budu opravovat až zítra...
Seděla jsem na zemi a mračila se na stěnu. Tak tohle byl ten důvod, proč se Aaron odstěhoval pryč a proč sem přišla Iris. Když jsme u tý Iris, tak ta sedí na tribuně a mlátí se smíchy. Ač nerada, musela jsem vstát. Tamara si to ke mě už řinula s vytřeštěnýma očima.
" Pane Bože, jsi v pořádku? Nemáš otřes mozku?"
" Boha z toho vynech," zabrblám a jdu k hloučku lidí, kteří se ještě pochechtávají.
" Slečno, jste v pořádku? Nechcete doprovodit na ošetřovnu?" zeptá se Aaron a u toho na všechny cení zuby- první řada dívek omdlela.
" To je v pořádku," vycením na něj varovně zuby, aby to už nerozváděl. Večer ho zabiju. Všechny je zabiju. Jak mi to nemohli říct?! Vypadám tady jako úplný blbec!
Aaron se všem slušně představil, jako správný pedagog. Bohužel, mě neoklame. Navíc mě naštval tím, že si nechtěl zahrát žádnou hru, při který bych mohla Blondýnu zranit- děsiví, jak mě všichni mají prokouknutou. Situace se trochu přiostřila, když do tělocvičny vběhl William- Bože za co?! Než jsem se stihla zeptat, co tady dělá, tak byl obmotaný kolem Blondýny a vyměňoval si s ní sliny. Fuj. A ještě třikrát fuj. Koulila jsem na ně oči a můj mozek odmítl chápat význam této situace. Sice je bezva, že mě už se svým povedeným bratrem nepronásleduje, ale tohle? Ten kluk musel spadnout hlavu a pořádně se praštit. Jiný vysvětlení mě nenapadá a ani jiný nehodlám přijmout.
" Volejbal!" zakřičel Aaron přes celou tělocvičnu, protože jsme mu přestali věnovat pozornost- no jo, chlap. Dvě aktivistky běžely natáhnout síť, za což je Aaron pochválil. Úplně cítím, jak mi mozek v téhle místnosti degeneruje. Jen, co se Aaronovi podařilo Williama odtrhnout od Blondýny, tak jsme začali hrát. William si sedl vedle Iris, ta z něho byla nadšená asi jako já. Tázavě se na mě podívala a já jí naznačila, že je to blbec a ať si ho nevšímá.
Tělocvik byl... zajímavý. V mnoha ohledech. Mohli jste si poslechnout milostnou scénku, řev na Blondýnu- jak jinak než z mý strany, úraz hlavy- opět z mý strany, Aaronovo poučování o bezpečnosti, který vzalo za své v momentu, kdy Blondýna po mě hodila míč a já uhnula, takže míč se proletěl oknem a mnoho dalších zábavných momentů. Aspoň z mý strany. Blondýna nebyla moc nadšená z toho, že jsem při volejbalu občas dala smeč přímo do její hlavy. No, sečteno a podtrženo, tělocvik mě na stará kolena snad začne bavit. Za to Aaron ze své nové práce co by "tělocvikáře" moc nadšený nebyl. Prý se mám stavit do jeho kanceláře, až se převleču. Blondýnu poslal za ředitelem, takže tý se trest vyhne.
" Tak to bylo hustý," řekne po dlouhém přemýšlení Tamara.
" Nechápu, co máš přesně na mysli," zamračím se.
" To jak jsi Monice málem urazila hlavu míčem. Hm, netušila jsem, že máš takovou páru..."
" Čau, tahle škola je fakt super!" vtrhne do šatny Iris, celá rozzářená.
" Jsi si jistá, že myslíš tu samou instituci, co já?"
" Nepřeháněj, je to tady dobrý. A ten výběr," kývne významně hlavou.
" Jo, tohle je Tamara, moje kamarádka," představím ji Tamaru, která do mě celou dobu nenápadně žďuchala, ať ji představím.
" Ahoj, Iris." Chtěla jsem holkám navrhnout, že půjdeme spolu do jídelny, ale přiřítila se blonďatá katastrofa, rovnou z ředitelny.
" Za to mi zaplatíš, ty mrcho," zasyčí skrz zuby.
" Nemyslím si," zavolám na její záda a hrdě odkráčím ze šaten. Můj dramatický odchod překazil ředitel, který mi zastoupil cestu ven, co jsem vyšla ze dveří. To bude zase proslov. A nuda. Mezitím, co mi dával přednášku o chování na pozemku školy, jsem přemýšlela, kolikátá je hodina. Zbývají mi ještě dvě hodiny do limitu, který stanovila Lara. Potom může na Blondýnu náhodnou spadnout skříňka bez toho, abych dostala doma vynadáno. Když jsem dokončila myšlenku, tak jsem se bez přemýšlení rozešla za Drakeem, který už stál u své skříňky a očividně na mě čekal. Vůbec jsem si nevšimla, že ředitel na mě pořád mluví a pokračovala v cestě. Drake měl všechny končetiny, takže Derek přeháněl.
" Vítej, ztracený bratře," řeknu teatrálně a opřu se o skříňku, která nejspíš patří tomu klukovi, co stojí za mnou a nervózně podupuje nohou. Drake se na to už nemohl dívat, chytil mě za loket a odtáhnul z cesty. Kluk se na něj děkovně podíval a urychleně si sebral věci ze skříňky. Tentokrát jsem se podívala, jestli někomu nepřekážím. Nepřekážím.
" Tak povídej, jak jsi se měl?" pobídnu ho, když z něho nic neleze.
" Ale jo, šlo to. Po dlouhé době jsem se zase víc seznámil s přírodou."
" Ty jsi byl celou dobu v lese? Co jsi tam celou dobu dělal?"
" Přemýšlel a tak různě..." nechal větu nedokončenou, takže jsem si domyslela, že to není přístupné mládeži do osmnácti let a jak znám Drakea, tak ani dospělým.
" Už se Derek uklidnil?" zeptá se s obavami v hlase.
" Jo, už si z toho dělá dokonce i legraci."
" Huf." Právě mi něco došlo.
" Ty jsi nebyl doma?" vyslovím svoje podezření na hlas.
" Blázníš? Abych si dobrovolně nechal setnout hlavu. Ještě, že jsem byl za lidského života běžec, jinak nevím jak bych mu v tom lese utekl." Tak proto se Derek , tak kasal, že Drakea zmlátil do kuličky. On mu ve skutečnosti vzal do zaječích.
" Tak to ty tady tak smrdíš!" Nakloním se blíž k němu. Fuj, smradlavý upír. I když lidem to musí připadat jako určitý typ feromonu.
" Nesmrdím! To tady smrdíš ty! Právě jsi přišla z tělo-" Drake sklapne v půlce věty, jako kdyby mu něco došlo.
" A co Aaron?" zazubí se.
" Ty jsi to věděl a nic mi neřekl?!" Zrovna okolo šla nějaká holka s učebnicemi. Po jedný z učebnic jsem se natáhla a přetáhla s ní Drakea po hlavě. Potom jsem učebnici genetiky vrátila vykulené dívce.
" To bylo za co?"
" Ještě se ptej, ty blbečku!"
" Problémy?" ozval se za mnu hlas ředitele. On tu ještě je?
" Ne, v pořádku," ujistí ho Drake.
" Hele rád bych v této konverzaci pokračoval, ale musím na hodinu!" Než jsem ho stihla zastavit, tak byl pryč. Sejně nechápu, proč propadl. Drake v hlavě vymeteno nemá. Osobně si myslím, že tady chtěl zůstat kvůli té černovlásce. Loni na konci roku spolu ještě byli a často chodili za školu. Nakonec to je jeho věc. Jenom doufám, že nepropadne i letos. Musela jsem se otřást při představě, že bych byla v jedný třídě s Drakeem a Blondýnou. Do toho hodina tělocviku s Aaronem a bylo by vymalováno.
Domů jsem šla pěšky. Drake a Iris už ve škole skončili a autobusem se mi jet nechtělo, protože tím teď jezdí Michael. Teprve po cestě domů jsem si vzpomněla, že jsem měla jít k Aaronovi do kanceláře. Sakra. Věděla jsem, že jsem na něco zapomněla. No co, jestli něco potřeboval, tak mi to může říci doma. Z myšlenek mě vytrhl až rachot motoru. Nejspíš někdo byl u nás na návštěvě, protože se po naší polní cestě řítilo auto děsivou rychlostí. Kdybych byla člověk, tak bych neměla šanci zahlédnout osobu sedící za volantem, ale díky mým upířím schopnostem jsem zahlédla Aarona, který svíral volant, až moc pevně. Vypadalo to, že ho každou chvíli vyrve. Jakmile mě spatřil, tak přidal. Nebyla jsem schopna sestavit jedinou souvislou myšlenku. Zírala jsem na mizící auto a v hlavě mi poskakoval imaginární otazník, který chtěl znát důvod Aaronovi zběsilé jízdy. Vykašlala jsem se na chůzi a upíří rychlostí běžela domů. Doma byla jenom Lara, která pro "změnu" uklízela.
" Čau," zavolala jsem na ni.
"Ahoj, tak jak bylo ve škole? Podle tvého příchodu soudím, že dobře." Jednou mě vyloučili z vyučování a budu to mít na talíři po zbytek života.
" Nebyla jsem po vyučování, že ne?" zamračí se.
" Nebyla." Proč ve mě má tak malou důvěru. Jsem dospělá a věřím, že ve škole vydržím celé vyučování, tak jako normální studenti.
" Nechceš jít na lov? teď odešel Drake s Iris."
" Aaron s nimi nešel?"
" Ne, měl nějak naspěch." Nepovídej.
" Neměl náladu?"
" Ale jo měl, proč?"
" Jen tak. Potkala jsem ho, jak odtud odjížděl a nepřišlo mi, že by mě dobrou náladu..."
" Tady byl v pohodě. Dokonce nám vyprávěl, jak proběhl jeho první den coby profesora tělocviku." Oj, nenápadně jsem začala couvat do pokoje. Dokonce ani nebudu dělat scénu kvůli tomu, že mi o tom neřekli. Bůhví, co jim Aaron navykládal, ale určitě mě popsal v tom nejhorším světle.
Druhý den ráno jsem ani nestihla dojít do třídy a už mě sháněli. Aaron pro mě poslal nějakou prvačku, která mě celá natěšená dovedla k Aaronovi do kabinetu. Chudák holka nejspíš čekala nějakou odměnu, ale Aaron ji řekl, aby za sebou zavřela dveře- taky moc vychovaný není.
" Slečno Corvinová, nevím jestli jste to udělala schválně, ale nemám rád, když někdo ignoruje má nařízení," začne zostra. Dobrá nálada mě v mžiku přešla. Nevím, co jsem čekala, ale rozhodně ne takovou formalitu. Bylo mi jasný, že před ostatními musíme dělat, jako že se neznáme, ale tady? Vždyť tu nikdo jiný není.
" Nebylo to naschvál, pouze jsem zapomněla," řeknu odměřeným tónem. Docela mě tahle situace zarazila, tak jsem se rozhodla, že nebudu projevovat žádné emoce, protože jsem od přírody emotivní člověk a projevem mých citů většinou končí celá konverzace.
" Nejsem zvyklý na takové chování. Odpoledne prosím přijďte sem do kabinetu. Budete po škole." Nejradši bych mu řekla, kam si svoje zvyky může strčit, ale přeci jen je to "profesor".
" Dobrá, ještě něco?" Zvednu se ze židle.
" Ne, můžete jít." Zabouchla jsem za sebou dveře a kula plány na jeho vraždu. V noci se k němu přikradu a podříznu ho jak kuře.
" Ahoj, kde jsi byla? Už jsem si myslela, že přijdeš pozdě," začne hulákat přes celou chodbu Tamara.
" Řeknu ti to až ve třídě."
" COŽE!"
" ŘÍKÁM, ŽE TI TO ŘEKNU AŽ VE TŘÍDĚ!" Tamara nadšeně kývne a zmizí v učebně.
" Tady nejsme v cirkusu! Jděte si vyřvávat někam jinam!" napomene mě profesor angličtiny. Radši zalezu do třídy, než stihnu dostat další trest- najednou by se profesoři rozdali.
Po vyučování jsem čekala u Drakeovi skříňky. Potřebuju mu říct, že domů přijdu později, tak ať to vysvětlí Derekovi, než po mě vyhlásí celostátní pátrání. Samozřejmě, že bych mu mohla poslat SMSku, ale "otec" zapomněl, že mobil funguje jenom když je zapnutý. Taková drobnost.
" Čekáte na pozvání nebo pro jistotu nepřijde vůbec jako včera?" ozve se za mnou Aaron.
" Čekám na bratra, abych mu řekla, že domů přijdou později, že neuhodnete proč?" zeptám se ironicky. Nikdo na chodbě není, tak si můžu dovolit trochu se rozjet. Dlabu mu na to, že je to profesor. V první řadě je to upír a rodinný přítel, kterýho brzy nakopu do zadních partií, jestli se rozhodne dělat mi problémy.
" Bratra..." zamručí si pod vousy. Nechápu. Opět. Konečně se zpoza rohu vynořil Drake. Konečně!
" Kde jsi? Čekám tady na tebe půl hodiny!"
" Promiň, ale zdržel jsem s Tamarou," hodí po mě významný pohled.
" To, že si půjdeš vrznout neznamená, že tady musím trčet."
" A co jsi mi vůbec chtěla? Jo, čau," pozdraví Aarona, kterýho si všiml až teď. Nevím, jak se mu podařilo přehlédnout dvou metrového chlapa.
" Jsem po škole, tak to vyřiď doma."
" Ježiši, co jsi zase udělala," povzdechne si Drake a hodí si věci do skříňky.
" To se zeptej tady profesora tělocviku." Drake si myslel, že je to nějaká sranda a začal se šíleně smát. Uklidnila jsem ho kopnutím mezi nohy a s přáním pěkného dne jsem šla čekat před kabinet na Aarona. Vrátil se během minuty se zadumaným výrazem ve tváři. Byla jsem na něj naštvaná. Dneska jsme měli odpolední vyučování, takže je pět hodin večer, jsem hladová a potřebuju se vyspat! Místo toho tady budu trčet a tím tupcem, kterýmu zřejmě ruplo v bedně. Víte, co nechápu? Chlapy a jejich myšlení! Jeden den jsou milí, pozorní a druhý den jsem z nich blbci, který vám hází klacky pod nohy.
" Zatím vytři tělocvičnu, za chvíli přijdu," strčí mi do ruky mop a div mě z kabinetu nevykopne. A prý, že myšlení žen nikdo nechápe. Kam se hrabeme na opačné pohlaví. Vztekle jsem vytírala parkety. Běhala jsem po tělocvičně a snažila se, co nejdříve dokončit práci. Dokud jsem na mokré podlaze neuklouzla a nenarazila si záda a prdel. Rezignovaně jsem zůstala ležet na podlaze a čekala na spásu. Cítila jsem, jak jsem novou zavadila o kýbl s vodou, které se rozlila po podlaze a celou mě zmáčela. Nicméně jsem zůstala ležet na zemi a přemýšlela, co si zítra vezmu na sebe, protože tohle se bude muset vyprat. Zrovna když jsem přemýšlela, kdy Lara dává prát bílé prádlo se ozvalo bouchnutí dveří. Během vteřiny u mě klečel Aaron, celý vyděšený, že jsem si při pádu zlomila vaz.
" Co to tady děláš?"
" Vytírám," povzdechnu si a začnu se hrabat ze země.
" Na to jsi dostala ten mop..." Něco mi dojde.
" My už si zase tykáme?"
"Hm,jo." Čekala jsem nějakou větší reakci. Třeba vysvětlení toho, proč se choval jako debil.
" A proč jsem si netykali?"
" Protože došlo k nedorozumění."
" Jakému?"
" Ohledně tvého sexuálního života s tvým bratrem."
" Cože?"
" Lara mi řekla, že jsi se vyspala s Drakeem!" obviní mě.
" No a co? A navíc to ani není můj bratr! Ale pořád nechápu, proč to sem pleteš."
" Proč asi ty tele?!"
Už jsem s báloa, že ses na to vykašlala..:) Senzační..že by Aaron trošinku žárlil..?