close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

3. kapiitola

28. října 2011 v 11:31 | Aranel van de´Corvin |  Deník upíří teenagerky


,,Haló?Je někdo doma?" zavolala jsem.Nic se neozvalo.,,No tak jsem doma sama." řekla jsem si pro sebe.Bydlela jsem jen se svou mamkou.Táta mi zemřel když jsem měla šest.Teďka je mi čtrnáct.Šla jsem do svého pokoje.První co jsem udělala bylo,že jsem si udělala domácí úkoly.Jakmile jsem je měla hotové,zkontrolovala jsem facebook.Přihlásila jsem se a vida.Dvě žádosti o přátelství.Požádala mě o to nějaká Pipi Čekuj Slepková.A ta druhá žádost byl Kellan.Kellan Kingstley.Oba jsem si přidala do přátel.Pustila jsem si na plné pecky Stromaeho a začala tančit po pokoji.Hudba hlasitě duněla .Nic jsem neslyšela.Naprosto jsem se odvázala a tančila jsem a tančila.Po chvilce jsem se podívala na hodiny.A kurňa.Půl třetí.Ve tři jsem měla být v parku.Bude tam na mě čekat Kellan.Rychle jsem přeběhla ke skříni.Vzala jsem si modré triko se třpytivým srdíčkem.Vzala jsem do rukou dvoje kalhoty.Tepláky a rifle.Projížděla jsem je pohledem.Nakonec jsem zvolila šedé volné tepláky.Polovinu skříně tvořili tepláky různých barev a potisků.Všechny ale byly hoperské.Ke svému outfitu jsem zvolila ještě černou kšiltovku se zeleným nápisem DC a černé tenisky se svítivýma zelenýma tkaničkama.Popadla jsem skejtboard a vyběhla z domu.Naskočila jsem na něj a jela jsem.


Přijela jsem s pětiminutovým zpožděním.Kellan už tam na mě čekal.Přijela jsem k němu a pozdravila.,,Čau.Sorry že jsem přišla tak pozdě." On se na mě pousmál a řekl ,,To nevadí.Hele jak dlouho už jezdíš na skejtu?" Já se na něj usmála a odpověděla jsem.,,Čtyři roky." Kellan se na mě udiveně podíval a zeptal se mě.,,Umíš na tom něco?Nějaké triky?" Já jsem se podívala na svůj skejt a řekla jsem.,,Jo umím.A hodně.Teďka si jdu ale zajezdit na rampu.Jdeš se mnou?" optala jsem se.,,Jasně." souhlasil nadšeně.Já vzala svůj skejt do rukou a přeběhla jsem k volné rampě.Jak jsem zjistila,byla jsem tu jediná holka.Jako vždy.Vyšplhala jsem se nahoru.,,Tak jdeme na to." zamumlala jsem si pro sebe.Postavila jsem se na skejt a skočila jsem.Dopadla jsem na zem a jela jsem.Vyjela jsem na opačný konec.Když jsem byla nahoře vyskočila jsem a otočila se.Perfektně jsem si to užívala.Vtom jsem uslyšela hlas.Slyšela jsem Kellana,jak se s někým baví.Na chvíli jsem odvrátila zrak od rampy a spatřila jsem kluka.Byl oblečený jako skejťák a měl skejt.Byl stejně tak krásný jako Kellan.Upřeně jsem se na něj dívala a úplně jsem zapomněla na to,že stojím na skejtu.Najednou mi sklouzl z pod nohou a já jsem vyskočila do vzduchu.Zaregistrovala jsem,že padám k zemi.Ozvala se rána.,,Jau." vyjekla jsem slabě.Narazila jsem si hlavu.Nějak špatně jsem dala ruku a teď jsem zjistila,že ji mám zkroucenou pod zády.Na obličeji jsem cítila nějakou tekutinu.Ale bylo mi to jedno.Teď jsem jenom myslela na pokroucenou ruku pod mými zády.,,Cher." slyšela jsem vylekaného Kellana.Přiskočil ke mně snažil se mi ruku zpod zad vytáhnout.,,Ucítila jsem neuvěřitelnou bolest v loktu a zápěstí.,,Jáááu." slyšela jsem se.Řvala jsem.Rychle jsem přestala a zjistila jsem,že mě Kellan nějak zázračně postavil.Divila jsem se.Ty vole.Dneska mám fakt debilní den.Debilní,debilní debilní.Ruku jsem už měla před sebou a ne za sebou.Viděla jsem abnormálně modré zápěstí a nějak divně napuchlý loket.,,Já jsem magor." řekla jsem si pro sebe.,,Hej Kristiane,pomož mi s ní.Vezmeme ji do nemocnice." slyšela jsem,jak volá Kellan na toho kluka.,,Ne.Hlavně ne do nemocnice.Jen to ne." začala jsem zmatkovat.,,No.Do nemocnice musíš." řekl neodbytně Kellan.,Bože´úpěla jsem v nitru.Až teď jsem si všimla,že se k nám všichni seběhli.,,Chudáčku." slyšela jsem,jak mě kluci litujou.Jeden promluvil.,,Tohle jsem už taky měl.Půjde to do sádry." ,Tos mě uklidnil´říkala jsem si v duchu.Najednou jsem si to uvědomila.Nebudu moct jezdit na skejtu.To snad ne.,Proč jsem se na něj dívala?Proč jsem takový trotl.Jo ruku jsem měla už několikrát naraženou.Ale zlomenou nikdy.Já nechcu.´přemýšlela jsem.Kellan mě chytnul kolem ramen.Začervenala jsem se.On si toho naštěstí nevšimnul.,,Kellane?Promiň mi to.Dneska mám den blbec." Podíval se na mě překvapeně.,,Myslíš,že mi to vadí?Já jsem náhodou rád,že jsem s tebou." Udiveně jsem se na něj podívala.Smál se na mě.,Já jsem dement.´pomyslela jsem si naposled vyčítavě a nechala se vést do nemocnice.Kristian šel mlčky před námi.V ruce měl dva skejty.Můj a svůj. Pořádně jsem se ztrapnila.V duchu jsem si vyčítala tolik věcí.Zatřepala jsem hlavou a poslušně šla vedena Kellanem do špitálu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 afrodiza afrodiza | 28. října 2011 v 16:13 | Reagovat

Super :) Vypadá to zajímavě! :) rychle další! :))

2 ElenEstel ElenEstel | 28. října 2011 v 18:51 | Reagovat

wow doufám že se jí bude dařit zítra líp

3 Mishell Mishell | 29. října 2011 v 10:01 | Reagovat

Páni už se těším na pokráčko.. :p

4 Lucy Lucy | 29. října 2011 v 12:37 | Reagovat

ooo :-D  :-D ruku sem měla už zlomenou a to několikrát :-D  :-D  :-D ale to je jedno..hlavní je že je to úžasná povídka a ještě lepší kapitolu těším se na další :-D  :-D Bay Bay

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama