9. října 2011 v 12:25 | Aranel van de´Corvin
|
Druhý den…
Cesta do školy byla stejná, jako včera. Akorát na mě čekala před bránou Naty.
"Ahoj!" zakřičím už z dálky.
"Je! Čau Saero. Tak co? Jak se máš?" ptá se mě.
"Jo celkem fajn a ty?" odpovím.
"Taky…" usměje se na mě, když přecházíme bránu a vstupujeme do areálu školy. Přes cestu se nám přehnala skupinka malých vlčat, za kterými se žene náš třídní a křičí…
"Stůjte! Říkám vám zastavte! No ták!"
Začneme se strašně smát našemu učitelovi, který je celý udýchaný.
"Co se děje? Pane učiteli?" ptáme se ho celé vysmáté.
"Ale… Zase mi utekla tři vlčata ze školky. Co máme támhle v té budově." Ukáže na menší budovu hned vedle naší obrovské školy.
"Neustále nám utíkají jen tihle tři, jsou to malí ďáblíčci, tropí samou neplechu." Usměje se.
"Nechcete mi pomoc je chytit a vrátit zpět do školky, holky?" ptá se.
"Jasně!" řekneme s Naty obě naráz a začneme se zase smát.
Rychle se rozběhneme za trojicí uprchlíků a snažíme se je chytit. Skočím po hnědém vlčeti, ale to mi jen tak, tak uskočí a já se rozplácnu na zemi. Naty vybuchne smíchy a já jí probodávám pohledem, ale ostatní vlčata jí proběhnou pod nohama a v tu ránu leží na zemi taky. Začneme se smát všichni i naše sexy hvězda Dark Sincold, tedy nás učitel. Vlčata k nám mezitím přišla sama, atak jsme je odvedli zpět do školky.
Do třídy jsme vešli s třídním celý rozesmátý a ty naše třídní fifleny nás probodávali očima.
Rychle jsme se usadily, aby mohla hodina začít. Hodina uběhla celkem rychle a tak nám začala druhá, na kterou jsem se těšila, protože jsme měli Historii o Vlčích duších.
"Otevřete si knihu na straně třicet pět" povídá "a Saero? Přečti nám první odstavec." Vyvolá mě učitel.
Začnu tedy číst…
"Vlčí duše. Jejich historie sahá až do roku 1120, kdy byla podepsána smlouva s vlky. Dávný předci z kmene Asaiu se mohly měnit do podob svých vlků. Ti co se mohli měnit, byli jen vyvolení nebo ti co měli s vlky něco společného. Myslí se tím, třeba ten který vlkům nějak pomohl nebo něco podobného. Pokud se člověk se svým vlkem mohl spojit a dal mu jméno, mohl svojí přeměnu dosáhnout k dokonalosti."
"Čím více se kmen rozrůstal a doba se blížila až k dnešku, Asaiům se zdokonalovali formy vlků. Měli různé velikosti, barvy, tvary (některé doložené důkazy svědčí i o vlcích, kteří měli dva ocasy a protáhle uši, delší hřívu na krku a zádech než na ostatních částech těla) a dokonce různé druhy magie, schopností, živlů a aury. Už podle barvy a znaků na srsti se dají předvídat jejich schopnosti, a proto se dělí na několik skupin."
"Ty nám přečte Lucas!" přerušil mě učitel.
"Tss...fajn!" řekl s nechutí snobský kluk, který seděl ve druhé lavici.
"Dělí se na několik skupin podle svých aur. A to jsou: Lesní vlci, Divocí vlci, Stinní vlci, Nebeští vlci, Temní vlci."
"Lesní vlci, jejich aura je zelená a hnědá. Dobře si rozumí s volně žijícími vlky. Jsou to vytrvalí běžci a dokážou se dobře schovat, proto jsou většinou stopaři, poslové nebo špioni. Jsou drobnější a mají útle tělo a jsou asi nejmrštnější ze všech. Často používají živel země a svoje magické schopnosti spjaté s přírodou. Jsou to také výborní léčitelé.
Divocí vlci, jejich aura je červená a oranžová. Mají mohutnější tělo a delší drápy s tesáky. Jsou velice silní, temperamentní, vznětlivý a oddaný. Zaměřují se především na boj z blízka a jako převozní vlci či ochránci (tj. chrání mladá a bezbranná vlčata a převáží vzácné předměty) Svou tlapou by vám dokázali urazit hlavu. Používají ohnivý živel a sílu země."
"Naty? Prosím dočti ten zbytek." Povídá učitel.
"Stinný vlci, jejich aura bývá šedá, anebo fialová. Jsou to velice chytrá stvoření, mezi jejich speciality patří maskování, plížení a stopování a zákeřné útoky ze zálohy. Říká se, že umějí měnit barvu podle prostředí, jestli tomu tak je nikdo neví. Dokážou splynout s nocí, ale i ve dne se schovat na prosté pláni. Jejich specialita je inteligence a často je můžeme vidět, jako společníky u Lesních, Nebeských a Divokých vlků. Jsou středně velcí a většinou s tmavou srstí a používají jeden z pěti živlů a schopnosti s nimi spjaté.
Nebeští vlci - Patří mezi údajně nejkrásnější vlky na světě, díky jejich světlým barvám srsti jako je bílá, béžová, stříbrná apod. Jejich aura je bílá a modrá. Jsou to nejčestnější, nejelegantnější, nejvychytralejší vlci a jejich společnost působí na všechny uklidňujícím dojmem, protože umí používat vodní i větrné živly a magii světla. Jsou poměrně obrovští a velice hrdí. Často jsou to bodyguardi, ochranka nebo bojovníci. Vzhledem umí dobře klamat, protože i když to nevypadá, oplývají neuvěřitelnou silou a inteligencí."
"A na konec jsou tu nejvzácnější vlci a to jsou Temní! Často přezdíváni Dámeni. Jejich aura je údajně vždy černá nebo hodně tmavá. Nikdo neví, jakými schopnostmi mohou vládnout Temní vlci, říká se, že patří mezi polobohy. Poslední doložený Dámen je asi z roku 1674 od té doby nikdo jiného nespatřil. Jejich síla, moudrost, schopnosti jsou velice cenné, protože nikdo neví kam, až mohou s nimi dosáhnout. Pokud máte ve vojsku Dámena je jasná vaše výhra. Dámenovi se nikdo nikdy rád nepostaví…říká se, že jsou to děti noci nebo nejstarších vlků z rodu Asaiu."
Naty dočetla a já si ještě v rychlosti přečetla menší odstaveček dole pod textem.
Aura vlků se může měnit. Pokud je vlk silný a zdraví jeho aura září a je sytá a barevná, naopak když vlk chřadne, jeho aura se skoro až ztrácí nebo je světlá.
Akorát zazvonilo, rychle jsem vyběhla s Natkou na chodbu a letěli si koupit něco do kiosku. Poté nás čekaly tři hodiny tréninku, převtělování a poznávání našich vlků a schopností a pak zase ty otravné všeobecné předměty, jako je Přírodopis, Matika, apod. Jenže to se mělo brzy změnit…
pěkně napsané těším se na další dílek