29. října 2011 v 17:16 | Aranel van de´Corvin
|
A je tu další kapitola. Doufám, že se bude líbit a konečně se tam něco děje...
" Tak dělej!" křičí za mnou Drake. Zabouchnu mu dveře před nosem. Nemusí za mnou lézt až do pokoje. Chápu, že si našel novou "lásku", ale to neznamená, že mě bude buzerovat. V klidu se převleču a přichystám do školy.
" Už?"
" Drakeu, jdi obšťastňovat svoji přítomností někoho jiného! Až budu převlečená, tak přijdu!"
" Tak jo, ale nezdržuj." Doufat v to, že by někdy dospěl, je marný, takže se budu muset smířit s tím, že se psychický vývoj mého "bratra" zastavil v deseti letech.
" No, konečně," zavrčí Drake, když mě uvidí přicházet po schodišti. Lara si úlevně oddychne a odejde pryč. Než jsem stihla sejít schodiště, tak Drake už seděl v autě a startoval. Bože.
" Ehm, ehm," ozvalo se za mnou. Derek se rozhodl, že bude pokračovat v svojí přenášce. Občas je nesmrtelnost na prd.
" Nezapomeň na ochranu?" otočím se s úsměvem na Dereka, kterýmu můj vtip nepřipadal směšný, ale spíš ho popudil ještě víc.
" Jen jsem ti chtěl říci, aby jsi byla ve škole hodná a nedělala problémy," povzdychne si. Začala jsem se rychle obouvat, protože jsem tušila, že přijde dovětek. Taky, že přišel.
" A nestýkala se s určitými profesory. Mohl by být z toho problém," varuje mě.
" Já vím." Zavřela jsem za sebou dveře dřív, než Derek stihl popadnout dech na další proslov.
" To jsi tam obdivovala dveře nebo co?!" uvítá mě Drake a šlápne na plyn. Málem jsem se rozmázla o přední sklo, když před auto vběhl zajíc a Drake dupnul na brzdu. Ještě, že jsem se stihla připoutat, jinak by můj vykulený obličej seškrabávali ještě zítra. Drake vyběhne z auta a začne kontrolovat škodu. Dvakrát oběhne auto a se spokojeným výrazem se vrátí dovnitř.
" Zajíc utekl?"
" Naštěstí jo, už jsem myslel, že mi odřel auto! Blbec má čumět na cestu," začne nadávat. Chudák zajíc.
" Snad jsi chtěl říct: Díkybohu, že se tomu zajícovi nic nestalo?"
" Zajícovi? Kdyby mi poškrábal auto, tak bych ho stáhl z kůže. Zmetek jeden chlupatej!" Na nic jsem se ho už radši neptala. Zajíc mu očividně zkazil náladu. Jak málo stačí chlapovi, aby se naštval. Stačí se křivě podívat na jeho auto, nedej Bože, ho poškrábat a máme třetí světovou válku. Tohle jsem nikdy nechápala. Stačí, že to auto jezdí, ne? Je jedno jak vypadá. Svoji teorii jsem nahlas nerozebírala, protože mi je jasný, jak by to dopadlo. Chodila bych do školy pěšky. Po zbytek mého života, což je pro nesmrtelného hodně dlouhá doba. Čím víc jsem se blíži ke škole, tím lepší měl Drake náladu a dokonce se mnou začal komunikovat. No, nemusel by. Opravdu netoužím vědět, co všechno včera večer s Tamarou dělali, když její rodiče nebyli doma.
" Co se to tady děje?" Před školou stály sanitky, policejní auta a spousta dalších aut. Z auta jsem zahládla i novináře, kteří se snažili ukořistit nějakou informaci pro svoje noviny nebo reportáž. Museli jsme zaparkovat několik desítek metrů od školy. Ačkoliv bylo škaredě a vypadalo to, že každou chvíli začne pršet, tak všichni stáli před školou a nevypadalo to, že mají v úmyslu jít dovnitř.
" Támhle je Tamara!" ukáže Drake na moji kamarádku, která se kvůli své malé postavě ztrácí v davu. Chytla jsem Drake za loket, aby mi nikam neutekl. Táhl mě mezi studenty k plačící Tamaře.
" Ahoj, lásko, co se děje?" Protočila jsem oči nad jeho oslovením a čekala, co řekne Tamara, která už konečně popadla dech.
" Mo-mo-monika," vzlykala. Blondýna?
" Je m-mrtvá." Nastalo dlouhé ticho, které přerušoval jenom déšť, bubnující o střechy aut. Nebyla jsem schopna ze sebe vydat ani hlásku. Malý zlobivý, ironický čertíček v mé hlavě křičel: Že to ale trvalo! Ale ve skutečnosti jsem si neuvědomovala, co mi právě Tamara řekla. Mysl se mi rozjela na plný obrátky. Mezi těmi chaotickými myšlenkami jsem si uvědomila jednu věc. Nejsme ticho jenom my- Drake, Tamara a já. Ticho jsou skoro všichni studenti. Tehdy jsem si to neuvědomila. Ale teď, když tu stojím a pořádně se podívám okolo sebe, tak vidím, že studenti se nedívají na policisty nebo sanitáře, ale dívají se na mě. S myšlenkou, která je jasná na první pohled.
" Řekni, že se nedívají na mě!" zavrčím potichu na Drakea.
" Obávám se, že se na tebe dívají a ne zrovna příjemně."
" Monika byla nalezena v tělocvičně," špitne ke mě Tamara. A sakra. Myslím, že jsem v průseru. Ve velkým průseru.
" Nehoda?" zeptám s nadějí v hlase.
" Kdyby to byla nehoda, myslíš, že by tu bylo tolik lidí a dělal by si kolem toho takový humbuk?" protočí oči Drake.
" Ředitel je rozčilený a přikázal..." dál jsem Tamaru nevnímali. Poslouchala jsem ostatní spolužáky, jak si mezi sebou špitají. Nejsem hloupá. Došlo mi, kdo je středem jejich zájmu. Využila jsem svoje upíří smysly, abych zaslechla o čem se baví.
" Vidíš ji! Vůbec nevypadá překvapeně," šeptala jakási drobná brunetka své kamarádce.
" Prý ji našli v tělocvičně! Tam měla Corvinová odpoledne trest!" řekne pohrdavě kluk s mastnými vlasy.
" Ty tomu věříš, že to byla ona?"
" Měli jste ji vidět, jak se dívala na Moniku v jídelně!"
" Říká se, že se nesnášeli už od dětství..." Všichni se na mě dívali. Připadalo mi, že i samotná škola se nade mnou sklání a obviňuje mě.
" Al, hej ALEANOR!" zacloumá se mnou Drake.
" Co je?" zeptám se zmateně. Zamyslela jsem se. Svůj pohled jsem soustředila jenom na Drake, abych se nemusela dívat na ostatní. Na jejich vyčítavé pohledy plný zášti a pohrdání. Nemohla jsem uvěřit tomu, že si myslím, že bych byla schopna zabít.
" Ředitel na dnešek rozpouští vyučování." S úlevou jsem se začala probíjet skrz davy k autu. V patách mi byl Drake s Tamarou.
" Slečna Corvinová?" zeptá se mile vypadající muž, který mi zastoupil cestu.
" Ano," řeknu váhavě.
" Policejní komisař s vámi chce mluvit. Mám vás doprovodit do ředitelny." Drake si stoupl vedle mě a byl připraven mě bránit, kdyby mě chtěli odtáhnout násilím.
" Jen běžte, já přijdu domů pěšky," ujistím je. Drake se na mě starostlivě podívá a obejme mě.
" Hned jedu domů. Všechno povím Derekovi a Laře a přijedeme sem pro tebe," pošeptá mi do ucha, abych to slyšela jen já. Na znamení souhlasu kývnu. Tamara mě taky obejme a řekne mi, abych se ničeho nebála.
Seděla jsem v hale a čekala, až vyslechnou Aarona. Našel Moniku ráno v tělocvičně. Stále jsem doufala, že se jednalo o nehodu- třeba uklouznutí na mokré podlaze v tělocvičně? No, to by mi na náladě taky moc nepřidalo. Ale podle toho, co jsem zatím zaslechla se jednalo o násilnou vraždu. Slyšela jsem jednoho policistu, který říkal svému kolegovi, že všude byla krev a dívka měla oči vytřeštěné hrůzou.
" Slečno?" vyzval mě hlas komisaře. Aaron zrovna vycházel ze dveří. Povzbudivě se na mě usmál, ale víc v té chvíli udělat nemohl. Připadalo mi krajně nevhodné, rozběhnout se a skočit mu do náručí, takže jsem jenom pozdravila, jako správná studentka a šla do ředitelny.
" Jak jistě víte, došlo k vraždě studentky," začne obřadně komisař. Spolkla jsem všechny ironický poznámky v tom smyslu: Vážně? Já jsem si myslela, že tady probíhá konkurz do nového filmu!
"Dostalo se k nám, že jste včera odpoledne měla trest a odcházela jste ze školy navečer. Neviděla jste něco zvláštního?"
" Ne, splnila jsem svůj trest a potom šla domů."
" Sama?"
" Ano."
" A pan profesor odešel zároveň s vámi?"
" Ne, ještě tu zůstal." Byla jsem tak nervózní, že mi chvílemi připadalo, že mi zase tluče srdce. Vůbec se mi ty otázky nelíbí. Až moc naráží na to, že jsme tu byli s Aaronem sami. Co když TO ví? Ale jak by se to dozvěděl? Nic neví, jenom to na mě zkouší! Prostě to musí zkoušet!
" Jestli se nepřevlékl za křoví a nesledoval mě cestou domů, tak ano, jsem si jistá!" vyjela jsem trochu víc, než bylo nutné. Ten chlápek se mi vůbec nelíbí.
" Co si to dovolujete?! Opovrhujete snad státním úředníkem?!" Zhluboka jsem se nadechla.
" Ne, omlouvám se. Jsem jenom unavená."
" Kde jste byla v noci?" posadí se do ředitelského křesla naproti mě.
" Doma. Spala jsem."
" Může to někdo dosvědčit?" To by se mu tak líbilo, co?!
" Ano. Rodiče," řeknu jistě.
" To si ještě ověříme."
" Směle do toho," řeknu si potichu pro sebe. Komisař se na mě vražedně podíval, ale nic neřekl.
Výslech byl hrozný. Když pominu ty otázky, tak komisař stál za hovno. Vždycky jsem si myslela, že tihle "státní úředníci" mají být nestranný! A ne zaujatí proti vám! Sice nevím, co jsem mu udělala, ale očividně to stačilo na to, abych ho proti sobě poštvala. Nejvíc mě naštvala poslední věta, kterou vypustil z tý svý nevymáchaný huby: " Dávejte si na mě pozor. Nevěřím tomu vašemu andělskému výrazu." Jinými slovy: " Vím, že jsi ji zabila, takže tě dostanu do lochu, ať to stojí, co to stojí!" Před školou na mě čekala už moje rodinka v čele s Derekem, který vypadal na to, že po komisaři skočí a na místě ho umlátí k smrti. Ani jsem si nevšimla, že vyšel za mnou ze školy. Jak se ukázalo, tak si potřeboval ověřit moje alibi. K jeho lítosti mi všechno potvrdili a jeli jsme domů.
" Musíme přijít na to, kdo to byl," řekne Derek, když se všichni naskládáme do auta.
" To se lehce řekne, ale hůř udělá," zavrčím.
" Byl to upír," řekne po chvilce váhání Lara. Derek se na ni ošklivě podívá.
" Co?!"
" Aaron byl na místě činu jako první. Věř mi, on pozná oběť upíra. Měla rozsápaný hrdlo." Na sucho polknu. Sbohem klidný živote.
" Nejradši bych toho inspektora zabil!" začne mumlat Derek.
" Co si myslel?" zeptá se zvědavě Lara.
" Nevím, ale už jenom z toho rozhovoru jsem rozpoznala, že policejní komisař bude stejně nestranný jako ředitel..." předběhnu Dereka.
" Jo, pan inspektor, jak se v duchu pořád tituloval, je nejlepší kamarád pane ředitele," potvrdí moji domněnku Derek.
" Hm, tak to jenom doufám, že další jejich kamarád nedělá dozorce ve věznici, protože jestli jo, tak v budoucnu budu mít možná problém."
" Nech si tu ironii na potom. Tohle je vážný," utrhne se na mě Lara.
" Hele kdyby jsi se dostala do ženský věznice, tak jsi v klidu, ale v mužský? Tam by ses nemohla uhnout ani pro mýdlo..." zasměje se Drake.
" Buď zticha. Kdyby si něco zkusili, tak bych se postarala o to, aby jejich ptáček zpěváček už nikdy nezazpíval."
" Mám živou představu."
" Už toho nechte!" vykřikne Lara. S Drakeem jsme se už neodvážili nic říci. To se nemůžeme nijak odreagovat?
" A nestane z Blondýny upír?" napadne mě děsivá myšlenka. Co když se napila krve toho upíra?
" Ne, to by se už probrala, myslím..." Derek s Larou začne počítat kolik hodin by to trvalo a jestli by se za ten čas stihla uzdravit.
" Čemu se směješ?" zeptá se zvědavě Drake, když se začnu tlemit nad blbým vtipem, na který jsem si zrovna vzpomněla.
" Přemýšlím nad pitvou."
" Cože? Jako nad Moniččinou?"
" Jo."
" A k čemu jsi došla?"
" Pitva prokázala, že zemřela při pitvě." Drake na mě chvíli čuměl než mu došlo, že narážím na možnost zmrtvýchvstání Blondýny. Živě jsem před sebou viděla, jak se zvedne na tom stole a patolog ji leknutím probodne. Já vím o mrtvých by se vtipkovat nemělo.
" Budiž ji země lehká," řeknu směrem k Laře a udělám kříž.
" Nedělej si z toho srandu."
" Promiň, jenom mě to tak napadlo. Vždyť to ani není vtipný!"
" To teda není."
" Už toho nechte. Je mrtvá, kdyby z ní byl upír, tak by už běhala po městě a zabíjela nic netušící lidi."
" Už nic neříkám." V tichosti jsme dojeli domů, kde na nás už čekal Aaron.
" Co to žmouláš v ruce?" zeptám se ho, když vystoupím z auta. Chtěla jsem mu dát pusu, ale Derek mi stoupl do cesty. I teď mi musí kazit milostný život!
" Našel jsem tu vzkaz. Předpokládám, že byl adresovaný tobě." Vzala jsem mu papír, který držel v ruce a pustila se do čtení. No, na čtení toho moc nebylo. Ve skutečnosti se jednalo o jednu větu: Doufám, že se ti moje překvapení líbilo, Tobias Corvin.
" Kdo je Tobias Corvin?" zeptá se Lara, která mi kouká přes rameno.
" Vypadám jako někdo, kdo to ví?"
kdo je Tobias Corvin?
taky mě to zajímá
a Derek je kouzelnej jak se stále snaží chránit její počestnost, která jaksi už neni 