Autorka→ G.G.Grind.Girl4ever@seznam.cz
Vyletěla jsem z lehu do sedu.Lapala jsem po dechu.Všimla jsem si,že jsem celá mokrá.Ležela jsem na gauči v obýváku.,,Cher,jsi v pořádku?" ptal se mě vystrašený Kellan.,,Co-co se stalo?" vyptávala jsem se.,,No víš..tvoje matka..je..je mrtvá."řekl mi smutně.,,Co-co?Nee.Prosím,že to není pravda.Nee." začala jsem brečet.Nemohla jsem to vydržet.Byla jsem tu sama.Chybělo mi objetí.Vrhla jsem se Kellanovi do náruče a objala jsem ho.Sice jednou rukou,ale objala.Chvíli se na mě rozpačitě koukal,ale pak mě taky obejmul.Vzlykala jsem mu v náručí,byl celý mokrý,ale své objetí nepovolil.Po chvilce jsem se odtáhla a zahleděla jsem se mu do očí.,,Co budu dělat?" zeptala jsem se ho už klidná.Řasy jsem měla slepené od slz a tvář mokrou.,,Nevím.Asi se budeš muset vzchopit a starat se sma o sebe." řekl mi.Já se na něj dívala.,,Ale...ale co škola?Podpisy a tak?" ,,Budeš je muset sfalšovat." odpověděl mi.První jsem byla proti,ale potom jsem si povzdechla.,,Máš pravdu.Budu se muset vzchopit." Kellan se na mě usmál a řekl.,,Jsem si jistý,že jsi statečná.Volali z úřadu nebo odkaď.Tvá matka má za dva dny pohřeb."Začaly mi zase slzet oči.,,Bože." zakňučela jsem a projela si rukou vlasy.,,Díkybohu." ozval se další chlapecký hlas.,,Jsi v pořádku?" Otočila jsem hlavu a uviděla jsem Kristiana.V rukách držel tašky.Byl v nich nákup.Položil je na zem a přišel ke mně.Sedl si na pohovku a roztáhnul ruce.Chtěl mě obejmout.Bylo mi to divné.Na jednu stranu se skoro neznáme,ale na druhou,kdo by neobjal tak pěkného kluka.A tak jsem ho objala.Jednou rukou.,,Je mi to líto" řekl.Měl sundanou kšiltovku.Pod ní schovával černé bujné vlasy.Jeho objetí bylo příjemné,ale i to Kellanovo.Nemohla jsem tomu uvěřit.Najednou jsem si všimla,že nejsem moc vhodně oblečená.Měla jsem na sobě fakt hodně krátké teplákové kraťásky a triko.Bylo polité a jelikož bylo bílé,prosvítalo skrz něj mé tělo.,,Musím se jít převlíct" odtáhla jsem se od Kristiana.,,Udělám snídani." nabídnul se Kellan.,,Jo a já to tu trochu uklidím" opáčil Kristian.,Nejsou oni trochu divní?´ptala jsem se sama sebe.,Jiní kluci by ohrnovali nos nad uklizením.,,Nejsme divní.No..možná trochu,ale ne moc." řekl Kellan.,,Jakobys mi četl myšlenky." řekla jsem mu a šla nahoru.Sešla jsem dolů.Už vhodně oblečená.Dneska jsem si na sebe vzala fialové tepláky s černým potiskem.K tomu černé tílko s fialovými ornamenty a vlasy jsem si jenom učesala.Úžasně to tu vonělo.Zamířila jsem si to rovnou ke stolu,u kterého už seděl Kristian.Kellan zrovna dosmažil vajíčka.Začal servírovat.Já jsem se hladově pustila do jídla.Kluci se začali smát.,,Co je?" zeptala jsem se s plnou pusou.,,Ale nic,jenom se neudus" řekl Kristian.
,,Cher? Řekneme ti tajemství." řekl najednou Kellan.,,Ale nesmíš to nikomu říct.Budeš první člověk,který to bude vědět.Rozumíš?" Podívala jsem se na ně.To jsem ještě nevěděla,co to bude za tajemství.,,Přísahám." řekla jsem.,,Víš jak tě Kristian slyšel,když jsi to tak strašně šeptala.Nebo to,jak ti jakoby čtu myšlenky.Já ti je vážně čtu.Umí to i Kristian.My jsme..upíři." vyklouzlo z něj nakonec.,,Máme schopnost číst lidem myšlenky na docela velkou dálku.Tělo nám nemůže nic poškodit a máme zuby.Ty špičáky.A taky jsme velmi rychlí.Pohybujeme se rychlostí zvuku." Dívala jsem se na něj jak na debila.,,Hele..nedělejte si ze mně srandu jo?" řekla jsem posměšně.,,My to myslíme vážně." naléhal Kristian.Po chvíli vzal nůž a řekl,,Hele.Na důkaz toho,že jsme upíři." Nasměroval si nůž na břicho.Vyděšeně jsem vyvalila oči a křikla jsem.,,Nedělej to." Kristian si zabodnul nůž do břicha.Dívala jsem se vylekaně na to vystoupení.Nůž pročísnul vzduch.Jenže...když spočinula špička nože na Kristianově těle celá se zkřivila.Šlo vidět,že Kristian na nůž tlačí velkou silou,ale nůž se jen kroutil a kroutil.,,Už nám věříš?" zeptali se oba současně.Vyděšeně jsem se dívala na Kristianovo břicho.Zvedl oči v sloup a zvedl si ho.Viděla jsem dokonale vypracované břišní svaly.,Och,nebo spíš ach´pomyslela jsem si.,,Díky jsem rád,že se ti líbí a máš na ně zálusk" začali se smát.,,Hele,já mám taky svaly" ozval se hned Kellan a taky si zvednul triko.Další vypracované břicho.,OMG to je síla´zase jsem si řekla v duchu,ale můj zrak se zase sklonil k těm Kristianovým svalům.Po tom noži neměl ani škrábaneček.,,Aaaa" začala jsem vyděšeně ječet,protože jsem najednou zpanikařila.Ani nevím jak.Vstala jsem od stolu tak prudce,až jsem převrhla stoličku.Běžela jsem do ledničky a vytáhla jsem česnek.Kluci nebo spíš upíří kluci za mnou přiběhli.Dala jsem česnek před sebe.Zůstali stát,podívali se na sebe a začali se smát na celé kolo.Já jenom pokrčila nos a ustrašeně jsem se na ně podívala.Kristian ke mně přišel a položil mi ruku na ruku.Na mou jedinou ruku,ve které jsem držela česnek.Nic mu to nedělalo.,,My ti nechceme ublížit.A myslíme to vážně." řekl.A řekl to s vážným výrazem ve tváři.Něco mě donutilo tomu věřit a tak jsem česnek položila na linku.Opřela jsem se o ni,zády k nim.A teď mi to došlo.Proto byl Kellan takový v tom autobuse.Cítil mou krev.Naskočila mi husí kůže.,,Já jsem objímala upíra.Já jsem objímala udělaného upíra.Upíra." začala jsem si říkat nahlas.Kluci se na mě dívali.Kellan se opřel vedle mě.,,Už to tak bude.Ale bylo to příjemné." namítnul.,,To joo" ozval se Kristian.Já jsem se zakřenila a řekla jsem.,,No..ani vy nejste nejhorší." usmála jsem se nakonec.Něco mi říkalo,že jim mám věřit,a tak jsem věřila.


stylový další pls :)