close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

3 kapitola, 1 část

12. listopadu 2011 v 15:09 | Aranel van de´Corvin |  Opuštěná


Ráno jsem se vzbudila s prvními slunečními paprsky. Začínal krásný den provoněný letním vzduchem. Venku zpívali ptáci a sem tam jsem zaslechla i nějaké dupnutí zajíce, který proběhl za naším domem.

Všichni ještě spali, tak jsem se tiše ustrojila, rozčesala vlasy a vyplížila se z domu. Zadními vrátky jsem vyklouzla ze zahrady a vešla do lesa. Vím sice, že mi Táro říkal, ať nikam sama nechodím, ale tohle je už takový stereotyp.

Každé ráno po probuzení se chodím projít do lesa a nasbírat nějaké lesní plody k snídani. Dnes tomu nebude jinak jen kvůli nějakým špatným pocitům. Navíc se většinou stihnu vrátit ještě před tím, než se ostatní vzbudí.

Došla jsem na tu svou mýtinku na kopci vprostřed lesa a ulehla do trávy. Slunce už příjemně hřálo a ozařovalo celé údolí. Nebe bylo bez jediného mráčku a ptáci kolem zpívali.

Takže dnes mě čeká učení lukostřelby se Sailonem. Opravdu se těším! Konečně mě vezme s sebou. Prosím ho o to už od té doby, co se stal dospělým a to už je taky pár let. Musím přiznat, že mě vždy lákalo naučit se ovládat nějaké zbraně a bojovat. Možná za to může můj temperament, možná jen dětská zvědavost, ale jednoduše mě to k sobě doslova volá.

Já vlastně ani nevím, kam chodí cvičit. Kdybych to věděla, už bych se k němu dávno přidala. Takže konečně zase zkusím něco nového.

Když nad tím ale tak přemýšlím, měla bych se opravdu vrátit před tím, než se ostatní vzbudí.

Radši jsem se rychle zvedla a rozeběhla se zpět k vesnici. Nějaké lesní plody jsem vůbec neřešila. Jen by to jasně prozrazovalo, že jsem byla venku.

Doma byl ale pořád klid. Z pokojů bylo slyšet jen tiché pochrupování. Připravila jsem tedy nějakou lehkou snídani a uvařila mátový čaj. Než jsem to všechno stihla nachystat, přišel rozespalý Alcarmo.

"Dobré ráno, bráško," usmála jsem se na něj. Odpovědí mi bylo hlasité zívnutí.

Posadil se na židli a promnul si oči.

"Dobré ráno. Teda prozraď mi, jak to děláš, že každé ráno vstaneš tak brzy a jsi hned plná energie?"

Zasmála jsem se a položila před něj talíř s čerstvým chlebem a petrželí. "To bude tím mládím, bratříčku, ty už patříš do šrotu, proto nic nevydržíš."

Začal se smát, až se zakuckal chlebem, do kterého právě kousnul.

"Dnes máš opravdu nějakou dobrou náladu. Včerejšek už sis urovnala?" zeptal se mě, když se trochu uklidnil.

Posadila jsem se naproti němu. "Neurovnala, ale teď to nechci řešit."

"A co máš dnes v plánu?"

"Budu se Sailonem."

"Ten jde ale trénovat lukostřelbu."

"Vždyť já vím," usmála jsem se na něj a čekala na jeho reakci.

"Otec tě s ním nepustí," odpověděl okamžitě.

"Proč by ne? Navíc, kdo říkal, že to musí vědět?" zvedla jsem obočí a pohlédla mu do tváře.

Trochu se zamračil. "Marillo, neměla bys se Sailonem chodit," namítl.

"Ale já chci! A půjdu!" řekla jsem tvrdohlavě.

Zavrtěl nad tím poraženě hlavou. "Nemá smysl ti odporovat."

"Taky si myslím," usmála jsem se.

Z pokoje přišel Sailon a za chvíli se připojil i otec.

Po snídani odešel Alcarmo s otcem do města na trh a já se Sailonem jsme se vydali trénovat lukostřelbu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 afrodiza afrodiza | Web | 13. listopadu 2011 v 18:53 | Reagovat

hezké, ale takové uspěchané a krátké :)

2 sweek sweek | 13. listopadu 2011 v 19:19 | Reagovat

pěkný dílek moc se těším na další ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama