Autorka→ zrzka090@seznam.cz
4.kapitola. Já se z toho Eda zblázním!
Bylo celé z ledu a působilo hrůzostrašně. "Edmunde!!" zakřičela Lucka. "Ticho! Uslyší tě!" vyhuboval jí bobr. Mezitím se Petr rozběhl k hradu. Bobr však zareagoval rychle. "Ne!" vykřikl a chytil ho za kabát. "Skočíte jim na špek!" "Nemůžeme ho tam nechat jít!" "Je to náš brácha!" vykřikla Lucka. "Je to past! Čarodějnice vás chce všechny!" "Proč?" zeptal se Petr. "Aby zabránila naplnění proroctví!" vykřikl bobr. "Chce vás zabít!" Zamrazilo nás. Teď mi vše dávalo smysl. Caer Paravel, Edmund, stará almara, Aslan, zabásnutí Tumnuse a policie. Vše bylo teď jasnější, avšak ne v moc dobrém světle. Nás šest, možná pět pokud se Ed nevrátí, máme porazit Bílou Čarodějnici. Jenže jak? V bitvě nemůžeme vyhrát! Já se z toho Eda zblázním!! Ohlédly jsme se a spatřili zavírající se bílé velké dveře. "Všechno je to tvoje vina!" obvinila Zuzka Petra. Petr se na ni obrátil. "Moje chyba?" "Vůbec nic by se z tohohle nestalo, kdybys mě poslouchal!" "Oh! Tak tys věděla co se stane?" "Ne, nevěděla jsem co se stane." Petr chtěl něco říct, ale Zuzka zase pokračovala. "Proto jsem se chtěla vrátit, doku to šlo!" "Stačí!" zakřičela jsem až se všichni polekali. "Poslední, co teď potřebujeme je to, abychom se začali hádat mezi sebou!" "Nika má pravdu!" soulhasila se mnou Lucka. Hmmm. Jak vidím tak mám novou přezdívkuJ "Hádky Edmundovi nepomůžou." Řekla jsem už klidným hlasem. "Má recht." Řekl bobr. "Jemu teď může pomoct jedině Aslan." Podívali jsme se po sobě. "Tak nás k němu zaveďte." Řekl Petr. Všichni jsme se podívali na sídlo. Na místo, kde před chvílí zmizel Edmund.
Mezitím
Edmund kráčel po podlaze z ledu. Všude byly sochy. Tedy na první pohled vypadaly jako sochy, avšak byli to zamrzlí Narniané. Ed na ně s obdivem koukal. Avšak potom se na chvíli zastavil a podíval se nad svou hlavu. Uskočil leknutím. Nad ním se tyčil zkamenělý obr s kyjem v ruce. Po chvíli zase pokračoval v cestě. Došel ke schodům u kterých ležel lev. Vzal malý klacek, který ležel pod ním a shrnul lvovi z čumáku sníh. Namaloval mu knír s brýlemi. Usmál se nad svým vývtvorem. Šel dál, avšak jakmile chtěl překročit malý kopeček sněhu, zjistil, že to co pod tím sněhem leží je vlk. Vlk ho strhl pod sebe. "Kdo jsi, jeli ti život milý!" zavrčel vlk. "Jsem Edmund! Potkal jsem královnu v lese! Řekla mi, abych sem přišel. Jsem syn Adamův." Řekl Ed vyděšeně. Vlk z něho slezl. "Hm. Omlouvám se. Šťastný miláčku královnin." "Pokud tomu ovšem tak je." Zavrčel, kdy odcházel. Ed se za chvíli zvedl a došel k obrovským ledovým schodům. Na vrcholu se tyčily další obrovské dveře. "Následujte mne." Zavrčel vlk a vedl ho po schodech. Když vešly do sálu, který byl za dveřmi, tak Edmund spatřil trůn Bílé Čarodějnice. Byl opravdu velký a byl z ledu! Jaké překvapení! "Počkej tu!" poručil mu vlk a odešel. Edmund se zadíval na trůn a přešel k němu. Edmund chvíli váhal, avšak potom si na něj sedl. Bylo opravdu příjemné. Nezpozoroval proto, že se k němu blíži královna. "Líbí?" zeptala se. Edmund rychle vyskočil z trůnu a začal koktat. "A-Ano, Va-Vaše výsosti!" Královna si do trůnu za chvíli sedla. "To bych prosila." Teprve teď si Ed všiml malého skřeta, který šel s královnou. "Pověz Edmunde," začala Jadis "Jsou tvé sestry a kamarádky hluché?" zeptala se přísně. Ed se zatvářil nechápavě. "Ne." "A tvůj bratr…Je snad…duševně chorý?" "To přímo ne. Ale máma říka…" "Tak proč se opovažuješ přijít sám!!" "Já, já se snažil." "Žádala jsem od tebe tak málo!" "Oni mě neposlouchají!" "A ani to si nedokázal." "Nechal jsem je v půli cesty. Jsou v domečku na hrázi. Pana bobra." Královnina tvář trošičku změkkla. "Vida. Možná, že nejsi zas tak úplně neschopný, že ano?" řekla a šla si sednout zpátky. "Já, já, já myslel jsem jsi, jestli bych nemohl dostat trochu těch sladkostí." Řekl Ed. "Náš host hladoví." Řekla směrem ke skřetovi. Skřet se jen usmál a přešel k Edmundovi. "Tak pojď. Čeká tě ňamka." Řekl a přiložil mu dýku ze zadu nakr. Odváděl ho neznámo kam. Královna jen seděla. "Maugrime!?" zavolala. Přiběhl k ní vlk, co na začátku na Eda zaútočil. "Víš, co máš dělat." Řekla jen a vlk zavyl. Ze všech koutů přišli vlci. Bylo jich okolo sedmi.

