close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

5. kapitola

12. listopadu 2011 v 15:17 | Aranel van de´Corvin |  Narniané v akci 1: Čarodějnice na scéně


5.kapitola. Útok

Vlci se rozběhly a zanedlouho doběhly k hrázi bobrových

Mezitím.

"Pospěš matko! Jdou po nás!" křikl bobr na jeho matku a ta hned přeběhla do jejich malé kuchyňky. "Oh už běžím!" "Co jde dělat?!" zeptal se Petr nechápavě. Bobr jen mávnul rukou. "Později mi poděkujete." Vysvětlovala jim paní bobrová při balení věcí. "Čeká vás dlouhá cesta a bobr je mrzutý, když má hlad." Řekla pobaveně. "Já už mrzutý jsem!" vykřikl bobr pobouřeně. "Budeme potřebovat džem?" zeptala se Zuzana. "A kdo nám asi udělá palačinky!?" zeptal se jí Petr. "Oh ne." Zašeptala paní bobrová, když zaslechla jak se k nim do bytu dobývají vlci.

Mezitím

Vlci se přehrabovali v klackách, avšak hráz pořád držela. Až v jednu chvíli se Maugrimovi podařilo protrhnout stěnu a vyskočit dovnitř. Zarazil se. Nikdo tam nebyl.

Mezitím.

"Tunel jsme vykopali s jezevcem. Končí u jeho domečku." Říkal nám bobr při běhu. Byl to malý tunel, ale vešli jsme se tam. "Mě jsi řekl, že vede do kostela." Kárala ho paní bobrová. V jednu chvíli Lucka zakopla a spadla. Zuzka k ní přiskočila a pomohl jí na nohy. "Lucinko." Řekla. Lucka se jen podívala nahoru. "Jsou v tunelu!" zašeptala. "Rychle! Tudy!" křikl potichu bobr. Začali jsme zase běžet. Na konci tunelu byly však dvě chodby. "Proč si nevzal mapu?" zeptala se paní bobrová. "Protože kvůli všemu, nezbylo v ranci místo!" odsekl bobr a vyskočil do pravé chodby. Vylezli jsme ven, kde už byla docela tma. "Lucko, pojď." Řekla Ela a pomohla ji vylézt. Poslední vylezl Petr, který s bobrem zavalili východ z tunelu. Lucinka couvala, avšak najednou o něco zakopla. Svalila se na záda a snažila se vyškrábat nahoru. Bobr se podíval na Lucku a tvář mu posmutněla. Zuzce s Petrem a mě taky. U Lucčiných nohou leželi zamrzlá zvířata a kousek od nich jezevec. Bobr strnule přešel k jezevcovi. "Je mi to moc líto, drahý." Utěšovala ho paní bobrová. "Můj nejlepší parťák." Zamumlal smutně bobr. Bylo mi jich líto. Všech. Jak těch zvířat, tak bobra. "Tak dopadne každý, kdo zkříží cestu čarodějnici!" vykřikl někdo. "Ještě jeden krok všiváku a rozsekám tě na cimpr campr!!" "He, he! Uklidni se! Patřím na stranu dobra." Řekl. Teď jsem si to zvíře konečně prohlédla. Vypadal skoro jako vlci, co nás honili, ale byl menší a měl jiné zbarvení srsti. "Jo? Ale vypadáš jako jeden z těch vypelichaných podvraťáků." Řekl bobr nedůvěřivě. "Ach. Nešťastná rodinná podoba. Můj původ nechme zatím stranou. Teď musíte jednat." Zaslechla jsem jak se k nám blíží vlci. "Co máme udělat?" zeptal se Petr.

Vlci odhrnuli barel a vyskočily na zasněžený plácek. Běželi a za chvíli uviděli…lišáka?? Obklíčili ho a lišák nasadil ustrašený pohled. "Zdravím vás pánové!" řekl klidným hlasem. "Hledáte něco?" "Nehraj si se mnou!" vyštěkl Maugrim. "Dobře vím, na čí straně stojíš! Hledáme několik lidí." "He, he, he! Lidí? Tady v Narnii? To je velmi cenná informace, že ano?" Jeden z vlků po něm skočil a vzal ho do zubů. Lišák zakňučel. Malá Lucinka na stromě málem vyjekla, ale Petr jí přikryl pusu. Stejně tak paní bobrová svému synovi. "Dáme ti za ně tvůj život!" řekl Maugrim. "Není to nic moc, ale přesto…" nechal větu nedokončenou. "Kam běželi!" "Na sever. Běželi na sever." Vzdychl Lišák. "Vyčmuchejte je!" rozkázal vlkům Maugrim. Vlk co lišáka držel, ho odhodil na stranu a rozběhl se za smečkou.

"Pomáhaly Tumnusovi. Čarodějnice se to dozvěděla. Au!" zakňučel, když mu paní bobrová léčila ránu. "Bolí to hodně?" zeptala se Lucka. "He. Kéž by platilo pravidlo: Pes, který štěká nekouše. Au!!!!" vyštěkl. "Přestaň s sebou házet!" nakázala mu paní bobrová. "Jsi horší než bobr, když ho koupu!" "Můj nejhorší den v roce." Řekl bobr a my se po dlouhé době zase zasmáli. "Děkuji vám za laskavou péči. Ale na další léčbu mi nezbývá čas." "Odcházíte?" zeptala se Lucinka. "Bylo mi potěšením, královno a velkou ctí, ale nesmím se déle zdržovat. Aslan mě vyslal pro další bojovníky." "Oh!" vykřikli bobrovi oba najednou. "Tys viděl Aslana?" zeptal se bobr. "A jaký je?" dodala paní bobrová. "Přesně takový, jak se o něm povídá." Řekl lišák s úsměvem na tváři. "Budete rádi, že ho máte po boku v boji s čarodějnicí." "Ale my s žádnou bojovat nebudeme." Řekla Zuzka rozhořčeně. "Ale to musíte, králi Petře. Co proroctví?" "Bez vás do války nemůžeme." Řekl bobr. Petr se na nás nerozhodně podíval. "Chceme jen zpátky Edmunda." Pronesl Petr a ticho kolem rušilo jen praskání ohně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama