Autorka→ G.G.Grind.Girl4ever@seznam.cz
Natáhla jsem si černé šaty.Kellan mi musel opět pomoct.Jeho dotek byl příjemný.Už mi bezbolestně dokázal navléct oblečení přes zlomenou ruku.Šaty byly černé.Sukně byla z černé síťky,která začínala u pasu.Byly na ní růžičky.To že byla sukně ze síťky mi nevadilo,protože šaty byly pouzdrové a končily u kolen.Byly ze saténu a na kůži působily přijemně.,,Sluší ti" pochválil mi je Kellan.,,Díky" řekla jsem smutně.,,Slib mi,že budeš statečná." Otočila jsem se na něj a zahleděla se mu do očí.Byly chladné,ale on se na mě usmíval.Povzdechla jsem si.,,Slibuju." kývla jsem nakonec.,,Půjdu dolů a taky se obleču.Chceme jít s tebou." řekl Kellan.,,Tak jo." souhlasila jsem.Když odešel podívala jsem se do zrcadla.Viděla jsem jen hromádku neštěstí.Holku,která měla smůlu.Ale v jejích očích jsem viděla něco..něco..nějaký cit.Upřeně jsem se na sebe koukala do zrcadla.Vlasy jsem měla rozspuštěné.Neměla jsem namalované oči.Malovala jsem si totižto jenom je.Vzpomněla jsem si na všechny chvíle s mamkou.Všechny krásné chvíle.Do očí mi vyhrkly slzy.Vtom někdo vstoupil do mého pokoje.Byl to Kristian.,,Už musíme jít." pousmál se na mě a nabídnul mi ruku.Utřela jsem si oči a otočila jsem se.,,Tak pojďme." řekla jsem a chytla ho za ruku.Moc mu to slušelo.Stál za to.Fakt.Sešli jsme spolu dolů a počkali jsme na Kellana.Jakmile přišel,vydali jsme se na tu krutou cestu.Ne pro ně,ale pro mě.Byly pro mě jako bratři.Strávili se mnou každou chvilku,kterou mohli.Celý den byli se mnou.Kellan přišel s návrhem,že by se mnou mohli bydlet,kdybych chtěla.Chtěla jsem,ale co jejich rodina?Co by si o nich mysleli?Naneštěstí všechny moje myšlenky oba slyšeli.Nasedli jsme do taxíku,který kluci objednali a jeli jsme.
Bylo to pro mě strašné.Srdce se mi svíralo bolestí,jako nikdy před tím.Brečela jsem na Kellanově rameni.Myslela jsem si,že mi srdce žalostí praskne.Slíbila jsem ale,ře budu statečná a tak jsem své city ze všech sil,držela na uzdě.Dalo mi to zabrat,ale ovládala jsem se.Kristian mě hladil po ruce.I to mě uklidňovalo.Byla jsem jim za všechno vděčná.
Po skončení pohřbu jsem ještě asi deset mimut stála u mamčiného hrobu,brečela jsem a přemýšlela.Kluci mě s ní nechali osamotě.Postávali opodál a něco si mluvili.Moje myšlenky sklouzli k upírům.,Umřou někdy?Jsou nesmrtelní?A mají city?´ptala jsem se sama sebe v duchu.Naposledy jsem se s mamkou rozloučila a šla jsem za klukama.,,Pojďme.Prosím." škemrala jsem.Kluci přikývli a tak jsme šli k taxíku.
,,A jste nesmrtelní?" prolomila jsem ticho,které mezi námi panovalo.Zrovna jsme čekali na taxík.Kellan se na mě pousmál a kývnul.,,To jsme.Na to vem jed." Byla mi zima.Naskočila mi husí kůže.Kristian si toho kupodivu všimnul.Sundal si sako a přikryl mě jím.,,Na.Nechci abys nachladla." Podívala jsem se na něj a řekla.,,Díky." Usmál se na mě.Úsměv mu hrozně slušel.Kellan po mě střelil pohledem.Podívala jsem se do země.,,A je to dobré?Jako být upírem." vyptávaal jsem se zvědavě.,,No..jak kdy." odpověděl mi Kristian.,,Víš kolik mi je?" zeptal se mě najednou.Zapřemýšlela jsem.,,Šestnáct?" Kristian se zasmál.,,Přidej." ,,No tak sedmnáct?" ,,Ne" ,,Tak kolik?" řekla jsem napjatě.,,Osmdesát čtyři.A Kellanovi je Osmdesát šest." Vyvalila jsem oči.Dívala jsem se na ně jako na voly.Až po chcilce jsem si všimla,že mám otevřenou pusu.Oba se začali řehtat.První jsem se na oko urazila,ale pak jsem se začala smát taky.V ten moment pročísl oblohu blesk.Začalo hrozně lít.,,Ups." udělala jsem obličejík.Nikde nebylo nic,pod co bychom se mohli schovat.Kellanovi ani Kristianovi to nevadilo,jenže mě ano.Stála jsem tam a mrzla jsem.To mi ani nevadilo.Dostala jsem chuť projít se bosá po cestě plné kaluží a vody.,,Na to zapomeň" řekl Kellan.,,Ještě nastydneš.",,To je pravda" přitakal Kristian.,,Radši se pojď ke mně zahřát" nabídnul mi svou náruč.Já ale neměla zájem.Otočila jsem se a šla pryč.Zula jsem si boty a běhala jsem po kalužích.Postavila jsem se a nechala jsem dopadat kapičky deště na svou tvář.Podívala jsem se do nebe.Déšť mě uklidňoval.Jakobych cítila svou matku.Kristian mi ale zkazil tu úžasnou chvilku.Chytnul mě za kolena a vyhoupnul mě do náručí.,,Pusť mě." protestovala jsem.,,Už je tu taxík." zavolal Kellan.Kristian mě pustil na zem a vzal mi boty.Já si rychle naskočila do taxíku,promočená na kost, a jeli jsme domů.

