Autorka→ Necesana.Bara@seznam.cz
Otevřela jsem oči. Zrovna svítalo a kolem mě bylo asi tucet chlapíků. Všichni byli ve věku kolem 18 - 25let. Mo byl opřený o protější strom a hrál si s dýkou. Pak ji vrhl mým směrem. Leknutím jsem zaječela. Dýka se zabodla do mohutného kmene. Všichni se na mě otočili. Co na mě tak čumí? Pomyslela jsem si. Vždyť mi šlo o život! Co kdyby se netrefil? Mo se jen pousmál. "Jdeme hoši! A ty tu nezlob malá," a toužebně se k Lay podíval. Kdo je tu u tebe malá!?" zařvala na něj. Kéž by ji Zelt našel. Mo se k Lay přiblížil a sednul si naproti ní.
Všichni ostatní už odešli, jen Mo s Lay na sebe pořád dívali. Pak ale Mo sebral odvahu a zeptal se, "co jsi vlastně zač?" Lay to očekávala ale ne takhle brzy. Co na to mám ksakru odpovědět? Nemůžu mu přece jen tak říct že jsem upírka. Vrtalo ji hlavou a pak odpověděla, "To tě nemusí zajímat." Mo se na ni zašklebil. Asi na to neměl co říct tak pokrčovala Lay, "Hele, nesehnal bys mi něco na převlečení?? Nechci být pořád ve stejných hadrech." A prosebně se na něj podívala. "No dobrá, za chvíli jsem zpátky," a zmizel.
Nevím jak dlouho byl pryč protože jsem čas nevnímala. Pobrukovala jsem si písničku Wefound love od Rihanny.
"Jsem tady, na tu máš to oblečení. Doufám že ti bude dobré." Hodil ke mně tašku a vytáhnul z ní růžové tílko s výstřihem, šedé volné tepláky, černou mikinu a spodky. Prohlídka jsem si to. "Copak vypadám jako nějaká hoperka?" řekla jsem uraženě. Ve skutečnosti se mi tento styl však líbil, ale neměla jsem dost odvahy. Jak by na to zareagovali ostatní?? Všichni ji už znají pouze jako tu Emo holku. "A jak si to mám asi tak obléct??" kývla na provazy, kterýma byla připoutaná ke stromu. Mo k ní přiskočil a provazy odvázal. "Otočíš se laskavě? Neboj neuteču, nemám totiž kam," řekla jsem drsně. Otočil se.
"Můžeš," promluvila jsem tichým a nejistým hlasem. Mo mě sjel pohledem od hlavy až k patě písknul. "kočanda," řekl. Pousmála jsem se. "A co kdybychom udělali něco ještě s těma vlasama?? Co bys řekla na hnědou?" zeptal se a vytáhnul z batohu barvu na vlasy. Přikývla jsem. Ruce mi svázal a společně jsme šli k nějakému potoku. Nabarvil mi vlasy.
Po cca 1 hodině
Mo vytáhnul kus rozbitého zrcátka. Wow! Musím uznat že to je teda změna! Usmívala jsem se od ucha k uchu. Takovouhle změnu jsem nečekala. Objala jsem Moa a poděkovala jsem mu. Ten se začervenal a pousmál se. Vrátili jsme se zpátky do tábořiště. Najednou mi něco došlo. Dlouho jsem neměla krev! V obličeji jsem byla najednou bledší než obvykle. Lehla jsem si na zem ke stromu u kterého jsem předtím byla svázaná a začala jsem propadat spánku.
Slyšela jsem nějaké zvuky. Nejspíš zvuky souboje, ale já byla tak vyčerpaná že jsem spala dál.
V sídle
"Už se probírá," křiknul někdo a já to v hlavě slyšela ještě asi tak 8x jako ozvěnu. Zabručela jsem. Někdo se zahuhňal. Najednou jsem zírala do stropu. Kde to jsem? Nechápala jsem. V místnosti panovalo šero. Závěsy byly zatažené a proudil sem jen malý paprsek světla z malé mezery. Otočím se směrem, odkud jsem předtím slyšela ty hlasy. Seděla tam Lady Pink - Gabriella. To se mi snad jen zdá!! Začala jsem se pro sebe nadávat.



No tak Lady Pink se nám pěkně vybarvila. Už se těším a příští díl
