close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

1. kapitolka

27. prosince 2011 v 13:26 | Aranel van de´Corvin |  Olivie Petrova

Podle Stefana je důležíté si zapisovat svoje vzpomínky.Takže jsem se rozhodla , že si budu psát svůj deník.
Nejdřív si napíšu základní údaje(tak to aspoň udělal Stefan ).:

Jméno a příjmení:Olivie Pierce(pravé jméno Olivie Petrova)
Narozena:1490-v Bulharsku...Věk:17 let(tedy již 364 let)
Matka:Katherine Pierce(Katarina Petrova)
Otec:nevím,,neznám(Ale byl prý hezký)

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Začnu od letošního roku.Tedy 1864.A to od příjezdu do Mystic Falls(to bylo před 4 dny)

20.května 1864 v kočáře

Tento den si pamatuju přesně.Jako by to bylo včera.Jela jsem v takovém zeleném kočáře navštívit svoji matku.V kočáře jsem seděla
se svým budoucím manželem Frederickem a jeho synem Alexandrem.Frederick byl velice ušlechtilý muž a já ho milovala.Měl hnědé vlasy a zelené oči.Bylo mu 40.Původně jsem milovala jeho syna,ale to je dlouhá povídka.Jeli jsme už asi 5 hodin.Zeptala jsem se Fredericka , kdy už tam budem.
"Zlatíčko moje,za chvíli.Neboj se za chvíli tam budem." řekl"To jsi říkal před 2 hodinami.Fredericku je mi horko v tom korzetu a ty víš , že korzety nemám ráda.Dřív jsi mi ho nenutil nosit.Tak proč musím?A ty šaty jsou hezké,ale víš že já žlutou nesnáším...Hmmm..."řekla jsem a pohodila svými zvlněnými bloňdatými vlasy.Frederick se na mě podíval přísně a naštvaně."Oliviero!Nech toho!Budeš moje žena!Musíš mít korzet jako každá žena šlechtice!Přece nechceš vypadat jako coura...A narovnej se!A když ti je takový teplo , tak si otevři okýnko a pro mě za mě si vystrč i hlavu z okýnka..A už buď zticha!"zařval na mě.Takhle se mnou mluví od té doby , co mě pož&aacu te;dal o ruku a já mu řekla ano.Předtím to bylo samý Miláčku,Zlatíčko,Pusinko,Olinko...a teď mi říka Oliviero(ví jak to nesnáším..jmenuju se Olivie!).Už ho mám plný zuby!Otevřela jsem si okýnko(jak mi poručil).Tekly mi slzy.Sakra to nesmím.Jsem upírka a silná žena.A ke všemu za chvíli dorazíme do Mystic Falls.Aspoň doufám.Konečně se uvidím s mámou.I když jí budu muset říkat sestro.Nikdo neví , že Katherine je moje máma.Kdyby se to někdo dozvěděl,tak nás to prozradí.Jediný kdo ví , že je moje matka je Alexandr.Je to taky upír.Jeho otec to neví.Ani o mě, ani o něm.Kočár zastavil.Už jsme tady konečně.Začala jsem otevírat dveře kočáru,ale Frederick na mě zařval:"Co si myslíš , že dělá& scaron;?Ještě nejsme na místě!Kočár zastavil , abychom se zeptali toho mládence , kterým směrem je Mystic Falls!-.řekl-."ˇJá aspoň vystoupím.Chci se na chvíli postavit na nohy a projít se."Chtěl něco říct , ale já už vyšla."Mládenče , kterým směrem je Mystic Falls?-ptal se kočí-"To musíte rovnou za nosem.Za takových 5 minut tam budete."-řekl mládenec.Panebože.Teď jsem se na něho poprvé podívala.Nikdy jsem nikoho tak krásného neviděla.Měl černé havraní vlasy a ledově modré oči.A ty jeho oči si mě právě teď prohlíželi.Asi se červenám.Co si to myslím.Jsem upír a ty se nečervenají.Usmála jsem se na něho a on taky.Páni jeho usměv je..je..je hříšný.Neodolala jsem a musela jsem se ho zeptat na jm&eacut e;no."Děkujeme.A jak se vlastně jmenujete?"-viděla jsem ,jak Frederick rudne hněvem,ale naštěstí nic neřekl.Krásný neznámí odpověděl."Damon.A vy krásná dámo?"Hmmm...Damon...To zní opravdu hříšně."Olivie."-zase se usmál.Co mi to dělá.Vždyť já zachvíli asi roztaju."No Damone děkujeme a Oliviero jedem!"-přerušil nás Frederick.Ach jo.Damon ke mě přišel a políbil mi ručku."Těšilo mě Olivie."-a zasese usmál a ještě mi řekla Olivie(i když slyšel Fredericka jak mi říká Oliviero)."I mě těšilo Damone."-"Oliviero!Dělej!"-ozvalo se s kočáru.Radši jsem nastoupila.Ale ještě předtím jsem upustila svůj kapesníček.Damon ho rychle chytil do ruky.Chtěl mi ho dát,ale to už jsme jeli.Vykoukla jsem z okýnka a viděla , jak Damon drží můj kapesníček .Usmála jsem se a zavřela okýnko."Co jsi to proboha dělala?Vždyť jsem tam byl já .Tvůj budoucí manžel a ty se nakrucuješ , jak nějaká coura.Jak děvka.Jseš ty vůbec moje budoucí žena?Víš co radši už nic neříkej."-řekl a uraženě se díval z okýnka.Si ze mě dělá srandu.Já nejsem coura a ani děvka.Radši jsem nic neříkala.Alexandr se na mě díval smutnýma očima plnými pochopení.Oba jsme se milovali,ale já ho milovala jako svýho bratra a on mě jako svoji sestru.A konečně kočár zastavil a já rychle vystoupila.Asi 10 metrů jsme zahlídla postavu ženy.Poznala jsem ji.Byla to Katherine.Moje máma.Rozeběhla jsem se k ní.Věděla jsem,že se tady dlouho nezdržíme.Vlastně jsme tudy jen projížděli."Oliviero!Poma lu!"-Zařval na mě Frederick.Já tedy zpomalila.Konečně jsem byla u ní.Slušně jsem se uklonila."Katherine."-usmála jsem se-"Olivie"-usmála se.Skočila jsem ji do náruče."Sestro.Tolik jsi mi chyběla!Tak ráda tě vidím.-řekla jsem a ukápla mi slza.-"Taky tě ráda vidím.Jak jsi se měla?""Ale jo sestřičko dobře ...ale..dobře."-najednou si někdo za mnou odkašlal.Kdo asi?Ano byl to Frederick.Jak jinak."Hmmm...Olivie zlato představíš mě?"-Olivie a zlato...Slušňák?A od kdy?-"Ale jistě.Katherine tohle je můj budoucí manžel Frederick.Je mu 40.Má syna Alexandra.Ten je támhle.Jeho bývalá žena mu utekla za jiným.No a Fredericku tohle je moje mám..chci říct sestra Katherine.Je jí 18.Je svobodná a je zamilovaná do Stefana Salvatora.Jo to bude asi všechno."-viděla jsem jak Fred erick mě propaluje očima , ale pak se koukl na Katherine usmál se a políbil ji ruku.-"Katherine."-někdo se objevil za mojí sestrou(mámou).A ten neznámí byl moc krásný.Tedy Damon byl hezčí,ale tenhle byl taky hezký.Skoro bych řekla ,že jsou bratři.Smála jsem se v duchu,když jsem si představila , že za chvíli by přišel Damon a řekl:"Dobrý den.Bráško a Katherine představíte mě?"z mého přemýšlení a snění mě vytrhla Katherine."Ano Stefane.Tohle je moje sestra Olivie.Pamatuješ?Vyprávěla jsem ti o ní a ukazovala ti od ní dopisy a tohle je její budoucí manžel Frederick."-řekla a kývla na Fredericka.Stefan mi políbil ruku a řekl"Moc mě těší Olivie.Jsi moc krásná stejně jako tvoje sestra Katherine.Fredericku gratuluji k tv&eacu te;mu výběru.Je opravdu božská a taky mě těší."Frederick když slyšel slovo krásná a božská tak se začal šklebit.Žárlivec jeden starej.Najednou se ozval další hlas a to za mnou.Ten hlas mi byl povědomí.Damon."Dobrý den.Bráško a Katherine představíte mě?"-panebože já jsem jasnovědec."Ale jistě.Sestro, tohle je Damon Salvatore.Stefanův bratr.Damone tohle je Olivie , moje sestra a její budoucí manžel Frederick."-Damon se na mě usmál a já na něho.Zase mi políbil ručku a zároveň mi tajně podal můj kapesníček.Taky jsem se usmála.Frederick to uviděl a řekl"Taky nás těší.My už ale musíme jet.Takže,Oliviero jedem!"-Chytl mi ruku a kráčel se mnou ke kočáru.Ještě jednou jsem se podívala na ty tři za námi a š la dál.Najednou jsem si uvědomila.Co to dělám?Chci snad strávit několik let svého života s Frederickem?Chci si snad ničit život?Ne to nechci!Zastavila jsem."Já nikam nejedu Fredericku.Jeď si sám.Já už nemůžu poslouchat věčně ty tvý řeči.Už to nevydržím.Já si tě Fredericku nevezmu.Rozumíš?Nevezmu!"-řekla jsem a už se otáčela s tím , že půjdu zpátky za těmi třemi.Ale on mě chytl silně za ruku.Opravdu silně.Bolelo to.A to jsem upír."Nikam!Co si myslíš , že děláš?Já ti dal ten prstýnek.Ten klobouk co máš na hlavě i ty boty a ty šaty!Nikam!Jedem tam kam jsme měli jet.Jedem!"-Silou jsem ho odstrčila a on spadnul.Hodila jsem po něm prsten s diamantem,boty i ten krásný klobouk.Šaty jsem mu samozřejmě nedala."Tak si to všechno nech.Ty šaty ti klidně pošlu domů.Papá pane Fredericku!"-A ještě jsem mu dupla na nohu.A hezky jsem si to kráčela k těm třem.Ale pak mě napadlo.Musím se rozloučit s Alexandrem.S mým "bráchou".Otočila jsem se a on stál za mnou.Objala jsem ho."Alexandře promiň mi to.Odpusť.Já nevím.Já už takhle nemohla.Promiň.Určitě se ještě někdy uvidíme.I kdyby to mělo být za 400 nebo 500 let.Uvidíme.Promiń."-"To je v pohodě Olivie.Zlato určitě se ještě uvidíme."-Políbila jsem ho.Pak jsem ho ještě jednou objala a usmála jsem se na něho."Tak zas někdy!"- a odešel.Tak to by bylo.Kočár odjel s mým ex i s mým"bráchou".Já jsem si to konečně hezky kráčela k těm třem osobám,který se smáli."Sestro a páni Salvatorové , vdávat se nebudu.Můj ex si ná hle uvědomil , že by nemohl dojít až k oltáři s tou bolavou nohou.Ach chudáček.Je to divný , ale už teď se mi nestýská."-všichni jsme se začali smát.Dokonce i Emily,která prošla kolem nás se začala smát."No nic.Budu už muset jít."-"A kam by jste chodila Olivie?"-zeptal jse mne Damon."Vlastně ani nevím.Porozhlídnu se tady po nějakém bydlení."-řekla jsem a Damon se uplně úžasně usmál."Tak zůstaňte tady."-"Jo.Zůstaňte tady."-řekli bratři a mamka tedy sestra se přidala"To je dobrý nápad.Panu Salvatorovy to nebude vadit.Je to hodný muž.Uvidíš.Bude se ti líbit.Když si teď na ty starší."-"Myslím že Frederick byl poslední starší muž."-mrkla jsem na Damona."Damone najdeš ji nějaký pokoj?Já a Stefan půjdem za pánem domu a všechno zařídíme.Jo a Olivie převleč se do jiných šatů.Vždyť nemáš ráda žlutou.Emily ti nějaké dá z mé sbírky."-dořekla Katherine a šla se Stefanem za panem Salvatorem.Damon mi nabídl rámě.A tak jsme šli.Schválně mě ještě provázel zahradou a pořád po mě pokukoval.Vím že jsem hezká.Dokonce překrásná.Hlavně mám vlasy jak paprsky od sluníčka.Hodně mužů mi to říká.Ale že bych byla až tak hezká ,aby na mě pokukoval tento kluk s nejkrásnějšíma očima , co jsem kdy viděla?Asi se mu opravdu líbím,protože když jsem se na něho podívala , vždy se rošťácky usmál.Myslím,že tady bude velká zábava.Musím se zeptat Emily,co je ten Damon vlastně zač.Hlavně jes tli se takhle dívá pokaždé.Damon vešel do domu,ale já zůstala stát před vchodem.Jsem upír.Musím být pozvaná dovnitř."Damone,opravdu můžu dál?"-"Ale ovšem.Pojď do vnitř.Jsi vítaný host."Vešla jsem do domu s úsměvem na rtech.Páni a je to tedy pěkně velký dům.A hezký.Teda Frederick měl taky krásný dům,ale tohle je takové elegantnější.Naše cesta domem nám trvala asi 30 minut ,protože mi chtěl ukázat celý dům.Ovšem nejvíc pozornosti věnoval jeho pokoji.Tam jsme strávili asi 10 minut.Říkal:"Můžeš kdykoli zaklepat.Ve dne v noci.Kdykoli!Víš co?Dám ti pokoj , co nejblíž to mu mýmu."-při poslední větě se culil ,jak malý kluk.Já jsem mu vše odkejvala.No , co budu tady byd let zadarmo i s jídlem.Aspoň takhle to Damon říkal.A myslí si,že jeho otec mě bude chtít naučit společenské tance a pravidla etikety.To zvládnu.Jsem upírka a ta se rychle učí."Tohle bude tvůj pokoj.Je blízko mýmu pokoji a zaroveň blízko pokoje tvé sestry..A je ke všemu pěkný."-Vešli jsme do vnitř.Ten pokoj je..je...božský,nádherný,přenádherný.Nedá se popsat.Velké skříně,koupelna a velikánská postel."Líbí se ti?"-"Líbí.Já jsem nikdy hezčí pokoj neviděla."-"Katherine říkala , že jste sirotci a že nejste z bohatý rodiny."-to řekla Katherine správně.Akorát to platí pro ni.Já nejsem sirotek.-"Jo to je pravda."-někdo zaklepal na dveře.Já věděla ,kdo to je.A tak jsem řekla :"Dále."-"Mada m,Katherine mě posílá , abych Vás zavedla do jejího pokoje a vy aby jste si vybrala nějaké šaty."-"Dobře.Damone uvidíme se později."-Damon mi dal klíč a já zamkla pokoj.Pak odešel a já se otočila zády k němu,ale cítila jsem jeho pohled na mých zádach.Matčin pokoj byl dál od mýho pokoje než jak Damon tvrdil.Rošťák jeden krásnej.Kupodivu když jsem vstoupila do pokoje , tak byl taky hezký,ale o proti mýmu byl...míň hezký.Ale to je jedno.Emily otevřela skříň.Tolik krásných šatů,ale bohužel i hodně korzetů.No co.Chci se Damonovy líbit.Takže korzet přežiju.Našla jsem ty pravé.Jsou jednoduché,ale krásné.Jsou bílo-zelené.Krásné.Emily mi je pomohla obléct.Upravila mi trošku vlasy .Pod&ia cute;vala jsem se na sebe do zrcadla.No myslím,že dneska mi to opravdu sluší.Emily říkala , že tady mám počkat na Katherine.Takže si zatím sednu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Šárka Šárka | 27. prosince 2011 v 14:19 | Reagovat

Už se moc těšim na další kapitolu, a tahle je pěkná :-)  :-)

2 sweek sweek | Web | 28. prosince 2011 v 8:54 | Reagovat

tahle kapitolka je moc hezká, tekže se nemžu dočkat pokračování ;-)

3 Fire Fire | 28. prosince 2011 v 15:30 | Reagovat

Chaotické, nepřehledné, jedna velká změť spousty informací, ještě k tomu podaných tak hrozným způsobem. A víš o tom, že na klávesnici existuje takové tlačítko, kterému se říká ENTER? To slouží k přehlednosti textu, používá se v případě, když začne mluvit jiná postava nebo začíná jiný děj než ten předchozí. Být tebou bych si zopakovala i/y (panu SalvatorovI jako pánovI a podobné), protože mě celkem nebaví číst text, kde je tolik chyb. A proč za každou přímou řečí děláš pomlčku? Pochybuju, že jsi nikdy nečetla žádnou knihu, nebo alespoň úryvek, článek nebo cokoliv jiného, abys nevěděla, jak se to píše. A není to na jednu kapitolu trochu moc informací? Budu se ženit - nebudu se ženit. Miluju svého budoucího manžela - a hned v další chvíli ho nesnáším. Miluju jeho syna - ale už ho nemiluju.
Nechci tě nějak urazit, jenom ti pomoct. Očividně se psaním začínáš, a to se vždy hodí nějaká rada ;-)

4 malá Wolfie malá Wolfie | Web | 28. prosince 2011 v 15:37 | Reagovat

Což o to, nápad to byl dobrý, ALE.
Formátování textu- žádné.
Chyby- všude.
Styl psaní k tomutu příběhu se nehodí. Je to z 19. století, takže by se podle toho měly postavy chovat. Ani ten styl k tomu vážně nejde. Věty jako "V kočáře, kde seděl můj ex..." apod. Takové výrazy nech Bravíčku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama