Všichni kolem se začali zvedat ze židlí a dělat pekelný hlomoz, hlavně protože začali mluvit jeden přes druhého. Paolini zdvihl oči v sloup, zakroutil hlavou a někam zmizel.
Murtagh se podrbal v hlavě. "Má to háček. Nevzali jsme s sebou meč." Měl pravdu, protože tu věc jsme u sebe už neměli hodně dlouho. Taky na co?
Pak jsme si všimli, že si falešní Eragonové a Murtaghové berou u dveří meče z plastu. Murtagh zavrtěl hlavou, otočil se a šel někam dál do nitra hotelu.
"Dveře jsem ale támhle!" zavolal jsem na Murtagha a vydal se za ním.
"Potřebuju něco v kuchyni," odvětil.
No, nebyl to špatný nápad, protože bych taky rád do něčeho kousnul. Murtagh rozrazil lítačky do kuchyně a já se vydal k lednici. Ta kupodivu Murtagha nezajímala. Šel rovnou ke stojanu, ze kterého viseli nože. Začal je sundávat jeden po druhém a strkat si je za opasek. Zrovna si zkušeným okem prohlížel ostří největšího zabijáka, když se rozletěly dveře a objevila se Arya. Falešná, jestli si vzpomínáte. Vytřeštila oči a já taky, protože jsem myslel, že začne ječet. Začala, ale ne hrůzou.
"Co to tady děláš?!"
"Hledám něco, čím tomu Stínovi vyříznu srdce," odpověděl Murtagh klidně a přimhouřil jedno oko, aby zkontroloval rovnost ostří.
Arya stiskla rty, rozešla se k němu a vyrvala mu nůž z ruky. "Tohle není pro děti! Běž si vzít plastový meč jako ostatní!"
Murtagh pokrčil rameny a šel pryč. Ostatně měl už spoustu nožů schovaných pod trikem. Snažil jsem se nebýt vidět, ale nepovedlo se mi to. Když Arya skončila s Murtaghem, vyrazila ke mně, praštila mi do náručí a všechny sendviče, co jsem pracně vytahal z ledničky, spadly na zem. Už jsem neměl sílu vzdorovat, tak jsem šel za Murtaghem. U hlavního východu z hotelu mě zarazil Aryin výkřik a když jsem se otočil, tak mi vrazila plastový meč do náruče.
Murtagh na mě čekal venku a vyrazili jsme k lesu, kde se Stíny měli schovávat. Naše plastové meče jsme s obloukem zahodili hned za první rohem. Murtagh mi podal dvě z Hitchckokových kudel a já je schoval za opasek pod triko.
"Vykašleme se na Paoliniho," prohlásil Murtagh odhodlaně. "Prostě ten Stín zajmem. Jsme dva, tak to dokážeme. Vytáhneme z něho, jak se dostal z Alagaesie a Paolini se může jít klouzat!"
"Když myslíš," řekl jsem, protože mi nějak chyběl jeho optimismus.
Za chvíli jsme před sebou uslyšeli v lese hlasy. Zjistili jsme, že jsme dohonili ty dva pošuky, Murtagha s prasečí postavou a Eragona propuštěného z koncentráku.
"Tak co, už máte stopy?" zavolal na ně Murtagh, kterej nezvykle překypoval dobrou náladou.
"Ne," zavrčel tlustej Murtagh.
"A kdyby jo, vám bychom to neřekli," přisadil si hubený Eragon.
"To je škoda," zachechtal se Murtagh. "My totiž víme, kam ten Stín směřuje."
Naši dvojníci. Chacháááá, no dobře, dvojníci, ale jen podle oblečení. Naši dvojníci se zatvářili nedůvěřivě.
"A proč nám to říkáte?"
Mezitím jsme došli až k nim a Murtagh se začal uculovat. "Podívejte se, my už oba sběratelskou od Paoliniho máme. Ale baví nás lovit trofeje. Chceme ten Stín chytit jako první. Když nám pomůžete, chytíme ho společně a knížky pak dostanete vy."
"No, to je od vás hezký...," zamračil se tlustej Murtagh.
"Ale radši se poradíme," řekl hubenej Eragon, kterýmu se furt něco nezdálo.
"Beze všeho," usmál se Murtagh přívětivě.
Šli jsme stranou a já zavrtěl hlavou. "Co blbneš?"
"Potřebujeme na ten Stín nějakou návnadu, tak proč ne tyhle dva debily?"
Vypadá to, že Murtagh s věkem zmoudřel.
"Tak jo, souhlasíme," zavolal na nás falešnej hubenej Eragon.
"Ale máme podmínku," dodal tlustej Murtagh.
"Podmínku?" nakrčil jsem nos. "Nejsi trochu vadnej? My vám nabízíme první cenu a ty si kladeš podmínky?"
"Právě proto, že jste údajně oba tak zkušený," pokračoval hubenej Eragon. "Byste nám měli přenechat hlavní role! Uznáte, že dva Eragonové a dva Murtaghové jsou v jednom týmu moc!" V tom měl pravdu, ale nelíbilo se mi, jak to říkal.
"Takže jsme to určili takhle. Ty," tlustej Eragon ukázal na Murtagha, "budeš Safira." Začal jsem se chechtat. "A ty," ukázal na mě, "budeš Trn!"
"A co takhle, kdybych si jako drak ulovil divoký prase?" odpověděl jsem a upřeně na něj hleděl. Představa, že mi ten žok sádla skočí na záda mnou zaklepala.
"Dobře," souhlasil hubenej Eragon nejistě, když viděl můj pohled. "To asi není nejlepší nápad. Takže si vyberte."
Nakonec jsem si vybral Broma a Murtagh Oromise, jenomže to se jim nelíbilo při představě, že by měli být naši žáci. Navíc to Murtagh pohnojil když řekl, že Oromis byl zahradník. Byl, ale Paolini z něj udělal Dračího jezdce, takže jsme okamžitě v očích těch dvou spadli pod úroveň. Nakonec se ze mě stal Orik a z Murtagha král Orin (ha ha).
Vyrazili jsme směrem, kde jsme cítili přítomnost Stína, jenomže ti dva sportovci začali brzo zaostávat.
"Hej, zpomal králi Orine," zavřeštěl udejchaně tlustej Murtagh.
"Dělejte trochu!" začal jsem nadávat. "Nemáme na to celej den!"
"Oriku, jak je podle tebe daleko?" Asi to nebyl nejlepší nápad přistoupit na to jejich hraní. Začínám jméno Orik nenávidět.
"Králi Orine, jsem Dračí jezdec a mám stejná práva jako ty, takže zpomal," zvolal tlustej Murtagh.
"Jestli mi ještě jednou řekne králi Orine," zavrčel Murtagh.
"Králi Orine..."
A je to tu. Murtagh konečně vypěnil. Otočil se a rázoval k němu. Kupodivu mu, ale nerozbil hned hubu. "Hele..." Dokonce mluvil klidně. "Nejsem král Orin. Jsem Murtagh, jasný?"
"Ale přece jsme se dohodli!" začal tlustej protestovat.
"Mně je jedno, jestli jsme se dohodli. Jsem prostě Murtagh."
"Tak to dokaž!"
Murtagh vzdychl a pak řekl: "Skulblakas ven!" Jeho oči se změnily na dračí. Myslel jsem, že to ty dva vyděsí, ale jenom se po sobě podívali a pak se hubenej Eragon zachechtal. "Hele, já nevěděl, že se to už dělá taky automatický." Otočil se od nás, předklonil a začal se hrabat rukama v obličeji. Asi se mi udělá špatně. Když se otočil zpátky, měl taky dračí oči. "Každej má tyhle dračí kontaktní čočky."
Fakt je mi už z těchhle příznivců Eragona na blití.


Tak tohle je průser!
