24. prosince 2011 v 16:16 | Aranel van de´Corvin
|
Všem přeji veselé Vánoce a bohatýho Ježíška :) Děkuji za předchozí komentáře. Moc mě potěšili a doufám, že tentokrát budete taky komentovat...
P.S.: omlouvám se za chyby, ještě jsem je neopravovala...
Tiše jsem ležela v posteli. Snažila jsem se dýchat v pravidelných intervalech jako ve spánku. Čekala jsem, až osoba přijde blíž. Věděla jsem, že je to člověk podle obrysů ve tmě. Prozradil ji až hlas, když zakopla o něco na zemi. Bellatrix. Narcisa měla pravdu. Nedokáže se smířit s tím, že jí někdo odporoval. Naneštěstí jsem měla hůlku pod polštářem. Zvyk z domu. Nikdy neusínat bez hůlky, jinak to bude to poslední, co v životě uděláš. Potichu jsem uchopila hůlku pod polštářem a byla připravena použít odzbrojovací kouzlo. Uslyšela jsem šustění hábitu a slabý nádech.
" Expelliarmus!" vykřiknu a Belle vyletí hůlka z ruky. Křik probudil Narcisu a Drusilu, které hned rozsvítili, aby viděli, co se děje. Bella rychle z tváře smazala šokovaný výraz a nenávistně se na mě podívala.
" Překvapení," usměju se na ni.
" Ty jedna mrcho," zavrčí a začne pátrat po své hůlce.
" To bych být tebou nedělala." Vstanu z postele a mířím na tu potvoru hůlkou. Její hůlka ležela u postele Drusili. Opatrně jsem se pro ni ohnula a zvedla ji.
" A teď vypadni, než tě doprovodím sama!" řeknu Belle, ale ona se ani nehne.
" Ty si myslíš, že mi můžeš poroučet?!" Začala se šíleně smát.
"Everte stativ," řekla jsem s úsměvem na rtech a Bellatrix vyletěla na chodbu. Hodila jsem po ní její hůlku a zabouchla dveře. Tentokrát jsem je nezapomněla zabezpečit kouzlem. Kdyby sem teď někdo přišel, tak se to hned dozvím.
" Tak to bylo hustý," řekne překvapeně Drusila.
" Bellatrix tě zabije," informuje mě Narcisa a jde si lehnout do postele. Myslím, že dneska se mi bude usínat těžko. Lehla jsem si zpátky do postele a pokračovala v předchozí činnosti. Zírání do stropu. Tentokrát jsem nepřemýšlela nad zkouškami, ale nad Bellatrix. Ta holka je šílená! Povídám vám, ten výraz, co měla v očích byl šílený! Po dlouhý době se jí podařilo mě vyděsit. Jediné štěstí, že jsem byla vzhůru. Kdybych usnula, tak bych se taky mohla probudit jako kaktus uprostřed pouště. V lepším případě...
Usnula jsem kolem třetí hodiny. Kupodivu jsem se vyspala dobře a dokonce jsem se vzbudila už v šest. Divný. Ale to bude asi tím, že předchozí den jsem prospala celý. Holky ještě spali, čehož jsem využila a šla do koupelny. Když jsem vylézala, tak ještě spali. Rozhodla jsem se, že půjdu na snídani. Snad nejsem tak senilní, abych si nezapamatovala cestu do velké síně, ne? Naštěstí jsem nebyla nucena řešit svoji senilitu. Ve společenské místnosti jsem narazila na kluka, který mě sem dovedl. Jen co mě spatřil, tak vykulil oči a začal utíkat pryč. Tomu říkám nadšení. Doufám, že takhle na mě nebude reagovat každý.
" Počkej!" vykřiknu a utíkám za ním. Na to jaký je to prcek, je pekelně rychlý. Málem jsem ho ztratila už ve sklepení. A to nemluvím o mých ubohých plicích, který zůstaly před vstupem do společenky.
" Sakra, hej ty, no, jak se jmenuješ?" plivu ze sebe a beru schody po dvou.
" Marcus! A laskavě za mnou přestaň běhat!" otočí se vztekle. Chyba. Byla jsem rozjetá a nestihla zastavit. Naštěstí jsem udělala pěkný oblouček, takže JEMU se nic nestalo. Za to já jsem přistála v brnění. Nějak to tu klouže. Marcus si odfrkl a odkráčel pryč. Naštvaně jsem se sesbírala ze země. Díkybohu, že jsme už u velké síně.
U našeho stolu ještě nikdo neseděl. Podívala jsem se na druhou stranu síně. Lily už byla na snídani. Sama. Toho se prostě nedalo využít. Změnila jsem směr a šla si sednout k Lily. Přece nebudeme jíst odděleně?
" Dobré ráno," zamávám na Lily. Lily se lekla a málem se udusila topinkou.
" Gigi, co ty tady?" zeptala se nervózně.
" Nemohla jsem spát. U našeho stolu nikdo nesedí, tak mě napadlo, že bych ti mohla dělat společnost." Lily se zatvářila nejistě.
" Mezikolejové vztahy?" zeptám se s úsměvem.
" Promiň, jen jsem překvapená. Nenapadalo mě, že půjdeš do Zmijozelu..."
" Já jsem to tak trochu tušila," zamyslela jsem se.
" Proč?"
" Řekněme, že neoplývám jen dobrými vlastnostmi."
" Ehm, ahoj, holky," ozve se mi za zády. Remus Lupin dorazil na snídani.
" Čau, kde máš ostatní?" zeptám se.
" Ještě spí a co ty tady?"
" Nechápu proč bych se nemohla nasnídat tam, kde chci," řeknu už trochu podrážděně. Jestli se mě každý, tak blbě vyptávat, tak radši zůstanu sedět sama u našeho stolu.
" Promiň." Protočila jsem oči a zakousla se do toastu.
" A co Zmijozel? Líbí se ti tam?" zeptá se zvědavě Lily.
" Já ani nevím. Ještě jsem neměla čas se s nikým seznámit. Akorát s Narcisou, Drusilou a Bellou," pokrčím lhostejně rameny.
" Když jsme u tý Belly, včera jsem viděl jak tam spolu mluvíte. Nevypadalo to zrovna přívětivě," zamračí se Remus.
" Ono na tom taky nic příjemného nebylo. Kromě té fáze, kdy se mnou přestala mluvit."
" Dávej si na ni pozor. Bella je nebezpečná," zašeptá Lily.
" Ještě ty mi tady sýčkuj!" Rozhlédla jsem se po síni. Začínali přicházet i ostatní studenti, k mé nelibosti i příslušníci mé koleje. Zmijozelští se na mě nenávistně dívali. Mezi davem přívětivých pohledů jsem zahlédla i Drusilu, která házela nenápadné pohledy na dveře. Bellatrix se už nejspíš vyspala a je připravena mě zabít. Znuděně jsem se otočila na Lily.
" Opravdu příjemní lidé. Už se nemůžu dočkat, až budeme po večerech sedávat ve společence a číst mudlovské magazíny." Remus se potichu zasmál, ale v okamžiku mu úsměv zmrzl na rtech.
" Co je?... a jo," řeknu, když si všimnu rozčíleného Siriuse, který se k nám řítí rychlostí blesku. Vezmu si další toast a čekám až k nám dojde.
" Co TY TADY děláš?!" vybafne na mě.
" Jím," usměju se a otočím se zase na Lily," kdy dostaneme rozvrhy?"
" Ředitel vaší koleje je donese na snídani."
" Okamžitě vypadni od našeho stolu, tady smí jíst jenom studenti Nebelvíru!" začne zlostně prskat. To už se k nám řítí James.
" A to jsem si myslela, že hysterický jsou jenom ženy."
" Siriusi, dost!" zastaví ho Remus. To je mi dramat na jedno ráno. Radši se zvednu, než se tady pozabíjíme.
" Carterová, Malfoy ti vzkazuje, že se máš okamžitě zvednout a jít k našemu stolu!" ozve se mi chladně za zády. Znovu se otočím. A znovu vidím někoho, kdo by mě nejradši zabil.
" A ty seš zase kdo?" vzdychnu. Asi opravdu budu muset jíst u našeho stolu, protože nikde jinde mě najíst nenechají.
" Jsem Rudolfus Lestrange," řekne hrdě. Nevím, jestli si takový příval jmen zapamatuju.
" Super, teď se sbal a jdi vyřídit tomu..."
"... Malfoyovi," napoví mi Lily.
" Malfoyovi, že mi může políbit pr- zadek!"
" Jak se opovažuješ? Ty jedna šmejdko?" Nevím proč, ale Sirius začal vytahovat hůlku a mumlat něco o tom, že tady se nebude nadávat do žádných šmejdek.
" Bože! Všichni se uklidněte, ano? Ty, Rudlo, já tu jenom dokoušu ten poslední toast a jdu hned zpátky. Vy si sedněte." Rudolfus naštvaně odešel. Sirius i James si sedli naproti nám. Seděli jsme potichu. Každý vstřebával situaci.
" No, nic asi půjdu. Nejspíš to nebyl dobrý nápad. Uvidíme se na hodině?" zeptám se s obavami v hlase, protože si nejsem jistá, jestli s nimi můžu mít vůbec hodinu. Lily přikývla.
V klidu jsem se rozloučila s Lily, Jamesem a Remusem. Sirius se tvářil nepřístupně a naštvaně mě pozoroval. Připadalo mi, že cesta ke stolu trvá věčnost. Všichni se po mě otáčeli, jako kdyby mě nikdy předtím neviděli. A to si myslím, že můj včerejší příchod do síně zrovna nenápadný nebyl. Zamyšleně jsem dosedla k našemu stolu a nalila si kafe. Jindy kafe nepiju, ale vypadá to, že dnešek bude ještě zajímavý a bez přívalu kofeinu to nezvládnu. Periferním viděním jsem uviděla Drusilu, která si přejela prstem po hrdle. Je mi to jasný. Nemusí mi to všichni pořád dokola říkat. Hm, teď mě tak napadá... nevíte někdo kdo je to ten Malfoy?
Konečně jsem dostala rozvrh. První hodinu mám věštění. Mohlo to být i horší. Věštění je sice nuda, ale aspoň si tam odpočinu. A navíc ho máme s Nebelvírem. Z ničeho nic se všichni od našeho stolu začali postupně zvedat. Teda ty starší ročníky. Co se děje? Zahlédla jsem Bellatrix, která šla povýšeně s nějakým blonďatým klukem a po boku jí šel Rudolfus. Když okolo mě procházela, tak nezapomněla pohodit hlavou a odfrknout si. Nevěřícně jsem zakroutila hlavou a zvedla se taky. Potřebuju, aby mě někdo doprovodil na hodinu. Podívala jsem se,kdo sedí ještě u stolu a byl by tak ochotný mi ukázat cestu. Bohužel, jsem nikoho takového nenašla. Někteří, když vycítili můj pohled, tak se okamžitě podívali jinam nebo se na mě chladně dívali. Nevíte někdo, co jsem ji udělala?
Cestu do učebny mi nakonec ukázala jedna hodná holka z Mrzimoru. Přišla jsem právě včas. Jen, co jsem vešla do třídy, tak za mnou profesorka zabouchla dveře. To, že ji nebudu mít ráda jsem poznala hned po první větě, když nás oslovila "drahoušci". Sedla jsem si do zadu v domnění, že tam budu nenápadná, ale když jsem se chtěla podívat z okna, tak místo krásné krajiny jsem uviděla Bellu. Ach jo, co ta tady dělá? Aspoň, že po pravici mi seděl Remus. Nikoho jiného jsem tu nepoznávala.
" Nazdar Šmejdko, doufám, že jsi se dobře vyspala, protože tohle byla tvá poslední klidná noc," usmála se Bella.
" Tím jako chceš říct, že mi to znepříjemníš, tak jako dneska v noci?" ušklíbnu se.
" V tom případě si dej pozor na zadek, Bello, aby sis ho nenatloukla jako dneska," zašklebím se a podívám se po "Žužu" učitelce, jak jsem si ji pojmenovala. Žužu došlo zrovna ke mě a položilo mina stůl kouli.
" Drž tu svoji nevymáchanou hubu," spustí znovu, když profesorka odejde do kabinetu, aby přinesla další kouli, protože k její radosti se sem přihlásilo moc lidí a tolik jich v učebně nemá.
" Jediný, kdo tu pořád blbě kecá jsi ty!" ani se na ni nepodívám. Místo toho hypnotizuju věšteckou kouli.
" Já? A to mi říká taková nicka?! Taková děvka? Taková KURVA?" Bella se nejspíš dostala do otáček. Pod lavicí jsem stiskla ruce v pěst. Nemám ráda, když mi někdo nadává do děvky.
" Kašli na ni," ozve se poprvé Remus.
" Hm." Bella mi pořád nadávala a myslela si, bůh ví, jak není vtipná.
" Bello? Být tebou, tak mlčím, protože jsem v kouli právě spatřila budoucnost a pro tvůj nos zrovna moc příjemná není."
" Bu bu bu," zasměje se Bella. Dobře, sama si o to řekla. Mile jsem se usmála a dala jí pěstí do nosu. Uslyšela jsem křupnutí. Bella zavyla a chytila se za nos. Já jsem si zase bolestivě chytila ruku. Au, ve filmech to nebolí. Ale koho tady zajímá ruka? Ten její výraz stojí za to.
" Tfy je-" Víc toho Bella nestihla říci, protože do třídy vtrhla profesorka. Safra.
" Miláčci, co to tady vyvádíte?" pískla zděšeně.