Autorka→ upirka.Bery@seznam.cz
"Mami kdy přijde táta??" zeptala se Mia a odpověď předem znala "až přijde tak přijde," řekla máma.
Mia šla do svého pokoje. To co se venku přihodilo přeci není normální. Kluk, který ji připadal tak nádherný je upír! A ještě horší je to, že spolu s Daygrůem zavraždili její sestřenici s kterou si byla tak blízká a teď navíc chtěli zabít i jí.
V pokoji nechala zhaslé světla a přistoupila k oknu. Podívala se dolů, ale nikdo tam však nebyl.
Slyšela zapraskání nad hlavou a vtom se okno rozbilo asi na milion střípků.
Před ní se objevil nejprve Daygrů a hned po něm i Mike. "Kluci, no tak, neblázněte," mluvila k nim dívka a couvala ke dveřím. Chtěla vykřiknout na mámu, ale něco jako by ji říkalo ať to nedělá.
Mike už byl těsně u ní a rukou ji zvedl hlavu, aby se mu podívala do očí. Viděla v nich touhu. Touhu po krvi. "M-m-Miku! No tak! Vždyť se přece můžeš ovládnout! Nedělej to, prosím! U-u-udělám cokoliv, jen mě prosím nezabíjejte!" prosila. Mike se podíval na Daygrůa, přitom ale držel Miu pod krkem, aby jim náhodou neutekla.
"Mohla by se hodit," promluvil Daygrů po dlouhém tichu. Pro mě to byla naděje, že budu žít - tedy alespoň nějakou dobu ještě ano. Mike povolil sevření, až mě pustil úplně. Popostrčil mě k Daygrůovi. "Víš, je strašně těžké se ovládnout a nekousnout tě, když tak náramně voníš," se slovy k ní přistoupil a zhluboka se nadechl. Jako by na sobě měla nejlepší parfém na světě. Jim ale voněla její krev! Do čeho jsem se to dostala, pomyslela si. Lidský život není tak dlouhý jako ten upíří a přesto by mohl ten její každým dnem, každou minutou či sekundou skončit.
Najednou se znova nemohla nadechnout. Mike ji opět držel pod krkem. "Ale to budeš muset jít s námi," promluvil na mě svým ledovým hlasem. Už nepřipomínal toho nádherného kluka z autobusu. Teď byl chladný a přitahoval dívku ještě víc. V očích se mu odrážel chlad.
"Já - já ale nejprve musím říct něco máme! Třeba že jedu pryč se školou! Jinak se zblázní a bude mít strach! Prosím vás, nechte mi ji říct že jdu pryč!" škemrala dívka s prosbou v očích. Daygrů přikývl. "Ale nemysli si že nás přelstíš! Budeme tě čekat venku." Mia měla krk opět volný. Upíři zamířili k oknu. "Jo a nepočítej s tím že se brzy vrátíš," otočil se na ni Mike než skočil z okna do tmy a za ním hned Daygrů.
Nevěděla co dělat. Měla strach. Běžela do kuchyně a doufala že tam její matka bude. Schody brala po dvou. "Mami! Mami!" křičela když seběhla schody. Spatřila ji stojící u okna. Zřejmě vyhlížela otce. "Copak se stalo Mio?" otočila k ní hlavu. Miale se chtělo plakat, ale slzy musela držet v sobě. Kdyby ji matka uviděla plakat, nic by nemuselo vyjít a ona i její matka by mohly přijít o život. Nejlepší prostě bude, když řekne že musí jed někam se školou. Řekne že jede na výměnný pobyt do Itálie. Rodné Španělsko by za nic nevyměnila, ani na týden a to její matka věděla, ale nějak se vymluví.
"Víš mami ještě dnes musím odjed. Jedu na výměnný pobyt do Itálie. Chci poznat, jak to chodí mimo naši zemi a tak mi v tom škola vyhověla. Budu tam studovat jako tady, ale bydlet budu u některé z rodin, jejíž děti chodí do té školy. Hned jak přijedu ti napíšu e-mail! Slibuji! Ale už budu muset jít."
Přešla k matce objala ji. Matka ji poplácala po zádech. "Je to tvoje volba a já ti ji rozmlouvat nebudu." Znovu se otočila k oknu a Miale si řekla že by si měla něco sbalit. Vzala z lednice nějaký sýr, salám a máslo a ze skříňky vytáhla domácí bagetky.
Jakmile si dodělala jídlo, vyběhla do pokoje a ze školní tašky vysypala všechno učení na podlahu. Na uklízení teď nebyl čas. Otevřela skříň a vytáhla z ní několik triček, džínsy a mikinu. Vše nacpala do tašky a na sebe rychle hodila tepláky, tílko a hrubou mikinu.
Ještě ze šuplíku vytáhla nějaké spodní prádlo a hodila ho do tašky. V rychlosti ještě v koupelně sebrala pár věcí a přehodila si tašku přes rameno. Vzala si kotníkové boty.
Otevřela vchodové dveře. "Tak, ahoj mami! Napíši ti." S těmito slovy se za ní zabouchly dveře. Zahltila ji tma.
"Tady jsem," uslyšela Mike, když se rozhlížela kolem sebe. Uviděla ho až u lesa. Rozběhla se za nimi a ani nevěděla proč běží. Mohla si ještě užít svobody, ale ne! Ona u nich prostě musí být co nejdříve.


Uuuu
Drsný! A dál? :)