close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

5. kapitola, 1.část

13. prosince 2011 v 17:28 | Aranel van de´Corvin |  Opuštěná


Domluvili jsme se, že se převlékneme do suchého a sejdeme se už s osedlanými koňmi na kraji lesa kousek od našeho domu. Když jsem s Calwen dorazila, Titton už tam byl.

Jeho kůň, normálně bílý Andalusan, byl zase nějaký zašpiněný. Měl zaprášenou hřívu a na boku měl trochu bláta.

"A podívejme se. Tady je udatný Poldo a jeho doprovod Titton. Nebo je to udatný Titton a jeho doprovod Poldo?" zvedla jsem provokativně obočí a zasmála se. Calwen pobaveně zaržála.

Poldo zafrkat a pohodli hřívou, ze které se zaprášilo. Titton nad tím jen zavrtěl hlavou. "Jojo, stále do někoho rýpat, to je tvoje. Můžeme jet?"

"Samozřejmě," usmála jsem se a pobídla Calwen k chůzi. Tittonův bělák se také rozjel a srovnal s Calwen krok.

"Opravdu máš v plánu trénovat lukostřelbu?" zeptal se mě Titton.

"Ano," řekla jsem stroze a usmála se při vzpomínce na ten úžasný pocit při střelbě.

"Já ale střílet neumím. Jako zbraň mi nejvíc vyhovují dýky," řekl takovým zvláštním tónem, že mě to donutilo se na něj podívat. Vypadal trochu zahanbeně.

"Co je?" zeptala jsem se a zvědavě si ho prohlížela.

"Nic. Jen…," odmlčel se a zadíval se Poldovi na krk. "Jen je mi trochu hloupý, že ovládám jen dýky. Ani meč nedržím správně."

"Och Duchové! Tittone! Ty jsi dospělý pár dní a chtěl bys být dokonalý ve všem? Propána na to budeš potřebovat roky dřiny!"

"To možná ano, ale nelíbí se mi pomyšlení na to, že bych s tebou měl trénovat lukostřelbu a pěkně se u toho ztrapnit."

Při pohledu na něj jsem se musela začít smát. Vypadal jako dítě, kterému někdo zakázal hrát si se štěňaty. "Sakra, Titte, ty si myslíš, že já to nějak umím?"

"Nevím. A nesměj se." Podíval se na mě ublíženě.

Trochu jsem se zklidnila a zase se zadívala před sebe. "Dobrá tedy, kdyby bylo po tvém, co bys chtěl dělat? Ale myslím tím něco v podobě tréninku," upřesnila jsem.

"Já bych dal něco pro zlepšení kondičky. Vsadím se, že toho moc nevydržíš, protože nejsi vůbec trénovaná."

"Hmm," trošku jsem se nad tím zamyslela. Měl pravdu. Moc toho nevydržím, a pokud se chci učit bojovat, měla bych mít trochu lepší kondici. "To nezní špatně, ale nevím, jak to chceš dělat."

Frajersky se usmál. "To nech na mně. Teď pojeď," pobídl Polda do klusu, tak jsem to samé udělala s Calwen.


Dojeli jsme na jednu mýtinku v lese a uvázali koně ke stromu. Ti se hned začali pást. Zůstala jsem stát u nich a pozorovala Tittona, který šel více do středu mýtiny a rozhlížel se kolem.

"Co zkoumáš?" zeptala jsem se ho zvědavě.

"Prohlížím terén," řekl.

Jen jsem se nechápavě podívala. On se usmál a vrátil se ke mně.

"Budeme běhat," vysvětlil.

"Co prosím?" překvapeně jsem vykulila oči.

"No samozřejmě, potřebuješ mít nějakou výdrž, ne?"

"A jak mám podle tebe běhat v šatech?"

"Ale vždyť ty si nějak poradíš," usmál se na mě.

Podrážděně jsem se zamračila. Proč on si vždycky vymyslí něco, při čem to pro mě není nejsnazší? Třeba lezení po stromech. Ano, baví mě to. Ano, umím to. Ale dlouhá sukně či šaty mi to vždy stěžují.

Naštěstí jsem dnes měla takové lehoučké a opravdu volné šaty, svázané provázkem kolem pasu, aby nebyly tak široké. Tak jsem ten provázek rozvázala a uschovala ho do brašny, která visela Calwen u boku. Připadala jsem si jako strašák. Jako bych na sobě měla jasně zelený pytel na brambory. Šaty jsem měla něco pod kolena s cípatým okrajem. A teď na mě visely. Musela jsem vypadat jak košatá vrba, nebo něco na ten způsob.

Zachmuřeně jsem si prohlížela, jak děsivě to vypadá.

"Prosím tě, Marillo, vypadáš dobře, jasný? Ty vypadáš dobře ve všem. I kdybys byla nahá, tak vypadáš dobře," snažil se mě uklidnit.

"Ne, že bys mě někdy viděl nahou," upozornila jsem ho a čekala, že mi to potvrdí. On na mě jen koukal.

"Ne, že bys mě někdy viděl nahou!" zdůraznila jsem, ale on mlčel. "Tittone!" praštila jsem ho do ruky a on se začal smát.

"Chtěl jsem vidět, jak budeš reagovat. Buď v klidu, v posledních deseti letech jsem tě viděl výhradně oblečenou," usmál se. "Tedy většinou," doplnil po chvíli.

"Co prosím?" zvedla jsem obočí a čekala, že mi zase vmete do obličeje, že všechno beru moc vážně a že si ze mě jen dělá legraci. Ale on se jen pokřiveně usmíval a prohlížel si mě. "Tittone!!" zakřičela jsem na něj a vydala se směrem k němu, že ho asi pořádně proplesknu. On přede mnou ale ustoupil. Přidala jsem do kroku a on se otočil a začal utíkat. "Zastav se, ty bačkoro! Tohle si vypiješ!" zakřičela jsem, vykasala si sukni a rozeběhla se za ním.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 Gabux (afrodiza) Gabux (afrodiza) | Web | 17. prosince 2011 v 20:50 | Reagovat

Super! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama