Autorka→ Necesana.Bara@seznam.cz
"Ahoj Lay, dlouho jsme se neviděli že?" řekl tím svým medovým hláskem. Bylo mi z něj na nic. Zavrčela jsem. Gabriella se zasmála. "No tak, přeci nejsi nějaké zvíře. Mluvit umíš, ne?" Ten její hlas mi už vadil tak že jsem vystřelila do sedu a myslela jsem že ji do huby narvu ponožky! "A co na mě mluvíš G?" G … to mě nemohlo napadnout něco lepšího? Oblečená byla jako obvykle v růžovém svetříku a minisukni. Na hlavě měla růžovou mašli a … no … prostě vypadala jako žvýkačka. Pohodila svou blonďatou hřívou, zvedla se ze židle a přešla těsně ke mně. Postavila jsem se také. "Kdo je u tebe G?" sykla mi do tváře. Pousmála jsem se a ukázala jsem na ni. "Ty, princezno." Uraženě se na mě podívala. Začala doslova hořet vzteky. "Já … já tu s ní nebudu!! Na to zapomeň Zelte!! S ní nikdy!!" dívala se někam za mě. Otočila jsem se a v stínu jsem uviděla postavu. Postavu tolik známého neznámého Zelta. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jak mě poznali když vypadám úplně jinak? "Dobrá Elleanoro, to stačí," řekla Gabrielle. Počkat! Elleanora? Vždyť je to Gabriella! Vykulila jsem na něj oči. "Rád tě zase vidím, Lay." Zmohla jsem se jen na to že jsem měla ústa pootevřené a nemohla jsem ze sebe dostat ani hlásku.
Přešel ke mně a pohladil mě po tváři. "Chyběla si nám," řekl tiše. Pořád jsem na něj nechápavě koukala. Usmál se a políbil mě na čelo. "A že by mi laskavě někdo vysvětlil co tady dělám? A kdo teda si slečinko?" potichu jsem se rozkřikla. Vlastně nebylo to zrovna potichu. Zelt mi přiložil na ústa prst ve znamení abych byla zticha. "Víš, po tom co si mi řekla co jsi vlastně zač a zmizela si v tom lese, jsem si řekl že bude nejlepší když tě dovedu do našeho sídla." Začal. Domluvila to za něj však Gabriella nebo jak se to vlastně jmenuje. "Pro tvou informaci já tě tady ale nechtěla. A já jsem Gabriella van Dellemelen Zomenne. Jsme dávný rod a ty bys ho měla znát," špitla na mě. Ano tento rod zná každý upír. Počkat! Lady pink - tedy Gabriella je upírka?!
Gabriella
Pak mi asi půl hodiny vysvětlovali, jak se Zelt dostal k vlkodlakům. Po tom co jsem k nim pronikla já zvýšili ochranný systém a bylo takřka nemožné, aby se k nim dostal nějaký upír. Nakonec se jim to podařilo tak, že zabili jednoho z vlkodlaků a udělali něco jako parfém, kterým Zelta nastříkali. Ale i tak mi to všechno připadá až moc divné …
"Pojď, určitě máš hlad. A aspoň se seznámíš i s ostatními," řekl Zelt a podal mi ruku. Chytla jsem se ho a vstala. Šli jsme tmavě vymalovanou chodbou, která byla osvícena několika svícny. Nebyla nijak temná ani chladná. Naopak působila vcelku útulným dojmem.
Došli jsme ke schodišti a vyrazili dolů.



Začíná to být zajímavé :)