10. prosince 2011 v 10:44 | Aranel van de´Corvin
|
Tak sem přidávám novu povídku. Je to jenom takový úvod, takže nečejte hned na začátku nějaký zrhující děj. Doufám, že se vám to bude líbit a prosím o názory. Čím víc komentářů, tím budu mít větší motivaci psát...
Najít cestu na nástupiště 93/4 nebylo tak lehké, jak jsem zprvu předpokládala. Sice jsem došla mezi nástupiště 9 a 10, ale to bylo asi tak všechno. Čekala jsem na nějaké "znamení", který by mě dovedlo na nástupiště, ale nic se nedělo. Mumlala jsem nějaký zaklínadla, aby nástupiště poznalo, že jsem čarodějka, ale akorát jsem ze sebe udělala idiota, když okolo mě šla nějaká rodina s dětmi. Takže jsem rychlé mumlání zaklínadel změnila na pískání, což mi na důvěryhodnosti moc nepřidalo a ostatní lidi mě obcházeli obloukem. Začala jsem být docela zoufalá, protože vlak odjíždí za deset minut. Nejspíš je tohle znamení, že jsem na tuhle školu vůbec neměla jezdit. Co, na tuhle školu? Do Anglie jsem vůbec neměla jezdit! A mezitím, co jsem proklínala celý kouzelnický svět, tak okolo mě proběhla nějaká hnědovlasá holka a mířila si to přímo do sloupu. Byla jsem připravená na pořádný výbuch smíchu, až to napálí do zdi, ale ona zmizela! Vyjeveně jsem se podívala po ostatních. Ničeho si nevšimli.
" Jestli je tohle nějaký trik, tak tu holku uškrtím," zamumlala jsem si pro sebe a pár lidí se po mě zase otočilo. Jak je možný, že holky, co proletí sloupem, si nevšimnou a na mě zírají, jako na blázna? Zhluboka jsem se nadechla a rozběhla se. Na druhý straně mě čekalo překvapení. Teď nemyslím krásnou červenou lokomotivu, ale kupu dětí, který se tvářily šťastně. Tvářily se šťastně, protože jely do školy! Bože, ochraňuj mě. Byla jsem moc zaměstnána pozorováním ostatních, takže jsem si ani nevšimla, jak na mě ostatní rodiče a děti zírají. Když jsem to periferním viděním zpozorovala, tak jsem začala hledat, co je na mě špatně. Jediný rozdíl byl, že ostatní měli spoustu zavazadel, který vezli na nějakých vozících. Já jsem na sobě měla jenom batoh. Přeci nebudu tahat svoje věci v tolika kufrech, když si je můžu pomocí kouzla zmenšit a nacpat do batohu. Další věci, které jsem si všimla, bylo, že s dětmi tu byli rodiče. Když se mě babička ptala, jestli nechci doprovodit, tak jsem se jenom zasmála s tím, že jsem už dospělá. Ale teď, když jsem se rozhlédla, tak jsem viděla i moje vrstevníky, kteří tu měli rodiče. Radši jsem rychle šla do vlaku, protože zvědavých pohledů neubývalo, právě naopak. Vlak byl přecpaný. Hledala jsem aspoň jedno kupé, kam bych se vešla. A když už jsem nějaké našla, tak tam buď seděly uřvané děti, nebo se tam někdo muchloval. Jak jsem šla dál vlakem, tím víc jsem si byla jistá, že nic nenajdu, ale když jsem vešla do posledního vagónu, tak se na mě štěstí usmálo. V kupé seděl jenom jeden kluk, tlustý kluk. Sice nevypadal nijak přátelsky, spíš nechutně, ale lepší tohle, než trčet na chodbě.
" Čau, máš tu volno?" zeptám se, když otevřu dveře. Vyjeveně se na mě díval, ale k odpovědi se neměl.
" Můžu si sednout?" zkusila jsem to znovu. Pořád na mě civěl, jako kdyby nikdy před tím neviděl člověka. Sedla jsem si k oknu, co nejdál od něho- beztak je to nějaký magor, proč by jinak seděl sám? Vytáhla jsem si časopis a začala luštit křížovku, ale nemohla jsem se soustředit, protože na mě pořád koukal. Nevíte někdo, jak dlouho se jede do Bradavic? Něco mi říká, že tohle bude hodně dlouhá cesta. Po třiceti minutovým mlčení jsem se zvedla s tím, že jdu na záchod. Procházela jsem vlakem a tentokrát si všímala ostatních pasažérů, kteří se brzy stanou mými spolužáky. Abych pravdu řekla, začínám se docela bát, protože jsou divní. Například, když jsem procházela okolo jednoho kupé, tak tam seděli tři kluci, kterým slovo emoce nic neříkalo. Za to ve vedlejším kupé bylo emocí až moc. Nějaký kluk tam vyřvával na jiného kluka, až mu lítaly sliny od huby. Měla bych se někoho zeptat, jestli jsem ve správném vlaku. Třeba jsem ten, co jede do Bradavic zmeškala a tohle expres do nějakého kouzelnického ústavu. Rozhodla jsem se, že vyklidím pole a radši si půjdu sednout zpátky do kupé. Čím víc jsem se blížila k mému kupé, tím větší jsem slyšela hluk. Někdo se tam hádal a nevypadalo to, že mají v úmyslu přestat. U kupé stála holka s rudými vlasy, která prudce gestikulovala a na někoho v kupé křičela. Z kupé jsem slyšela odpovídat dva kluky. Jeden se jí nejspíš snažil sbalit a druhý měl rádoby vtipné poznámky. Ach jo, začínám věřit, že najít dospělého chlapa je nemožný.
" Ticho, já jsem z klidné rodiny," zvolala jsem směrem ke kupé, protože mě jejich hádka už přestala bavit. Jako první zareagovala ta holka, která se po mě otočila, a připadalo mi, že se za své chování stydí. Usmála jsem se na ni, abych ji neznervóznila ještě víc.
" Ahoj, já se omlouvám. Nechala jsem se trochu unést. Jsem Lily Evansová," podala mi ruku, kterou jsem s radostí přijala. První normální člověk, kterého jsem tu potkala. Ráda bych jí řekla i své jméno, ale byla jsem přerušena černovlasým klukem, který vystrčil hlavu z kupé.
" Ty jsi tu nová? Tak to bych se měl představit. Sirius Black." To už vedle mě stál a rozdával úsměvy na všechny strany. Jedna holka, co okolo nás procházela, si zapomněla otevřít dveře kupé a narazila do dveří, což vyloudilo na jeho tváři ještě větší úsměv. Raději jsem nic nekomentovala a otočila se zpátky na Lily.
" Georgiana Carterová," představila jsem se Lily, ale odpověděl mi Sirius.
" Moc hezký jméno," usmál se a nespouštěl ze mě oči.
" Nech si tu ironii," protočila jsem oči. Konečně jsem si všimla, že z kupé vyšli ještě další dva kluci. Ten, který očividně v životě neviděl hřeben, se pořád díval na Lily a z pusy mu ukápla slina. Fuj. Ten druhý vypadal normálně a mile se usmíval.
" Remus Lupin, odpoví ten druhý, když si všimne, že se na něj dívám.
" James Potter!" vykřikne koště a radostně mi potřese rukou.
" Nechtěla bys jít za mnou do kupé? Jsem tam jenom s mojí kamarádkou." vysoukala ze sebe Lily. Očividně ji tahle společnost nedělala dobře.
" No, tak jo. Stejně jsem v kupé s nějakým klukem, který se se mnou nebaví," pokrčila jsem rameny a hrnula se do kupé, ale Sirius mi zastoupil cestu.
" Kam se to hrneš? To je naše kupé," řekne vážně.
" Ale já tam byla první."
" To není možný! Dokaž to!"
" Když se do toho kupé podíváš, tak tam uvidíš moje věci." Pohledy všech se upřeli na můj batoh.
" A jo vlastně," podrbe se na hlavě. Remus se jenom potichu zasmál. Když jsem si brala batoh, tak jsem si všimla toho tlustého kluka, který na mě pořád koukal.
" Tak čau, hezky jsme si pokecali," řeknu ironicky.
Lily mě seznámila se svojí kamarádkou Caren Piersovou. Vypadá to, že jsem narazila na dvě normální osoby, za které jsem opravdu vděčná. Idylku nám zkazili až kluci, kteří vtrhli do našeho kupé. Od Lily jsem se dozvěděla, že jsou to hrozní blbci, až na Remuse, kteří musí být pořád v centru dění. Nepatřím mezi lidi, kteří dají na slovo někoho jiného. Nejprve si musím názor vytvořit sama a až pak můžu říci, jestli s ní souhlasím.
" Tak co probíráte?" zeptá se James, když se usadí vedle Lily, která se tváří, jako kdyby cucala citrón.
" Vyprávíme Georgianě o škole," řekne Lily.
" Bože, neříkejte mi tak," zaúpím. Nesnáším svoje jméno.
" Tak jak?"
" Říkejte mi Gigi," tak mi říkali v předchozí škole. Zní to divně, ale ne tak divně jako celý jméno.
" A do jaký chceš jít koleje?" zeptá se James.
" Kamže?" nadzvednu obočí.
" To jsem ti ještě neřekla," plácne se Lily do hlavy. Tak ona mi tady dvě hodiny vypráví o škole a o něčem takovým se zapomene zmínit?
" Ve škole máme čtyři koleje. Nebelvír, Mrzimor, Havraspár a Zmijozel," začne vysvětlovat Caren, která do teď zůstávala zticha. Chvíli jsem ji poslouchala, ale když začala mluvit o nějakém klobouku, který tě zařadí, tak jsem ji přerušila.
" A na co je to dobrý?" Nějak mi uniká smysl toho rozdělení.
" No, zařadí tě podle tvých schopností…" Remus mi začal vysvětlovat, proč někoho zařadí do určité koleje. Přestal, když si všiml, že se mračím.
" Co je?"
" Takže, jestli to chápu dobře, tak vás hned na začátku studia rozdělí, aby jste věděli, s kým se máte bavit a s kým ne? A vaši nenávist umocní tím, že mezi sebou soupeříte o to, kdo vyhraje pohár na konci roku?" Ticho.
" To je opravdu pokrokové..." protočím oči, když nikdo nic neříká.
" Ale ne. Můžeš se bavit i s jinými kolejemi," uklidní mě Lily.
" Jenom se nebav se Zmijozelem!" řekne vážně Sirius.
" Ano, jste opravdu nestranný." Co je to za nápady? Přece jedna kolej nemůže být, tak špatná ne?
" To jako u vás máte jednu kolej, kam chodí zlí lidé a druhou kam chodí hodní? A na co jsou potom ty další dvě koleje?"
" Neutrální," řekne znalecky Sirius a Remus ho kopne do nohy.
" To není pravda. Sirius je jenom předpojatý."
" Možná, že jsem předpojatý, ale za to dobrý milenec," mrkne na mě.
" To ti řekla tvoje pravá ruka?" usměju se mile. Sirius se urazil a celých deset minut na mě nepromluvil. Místo toho se otočil na Caren a něco ji tam špital. Nemusela jsem dvakrát hádat o co šlo. Stačilo se podívat na její červené tváře.
" Do jaký koleje si myslíš, že tě zařadí, když už víš podle jakých vlastností se zařazuje?" zeptá se zamyšleně Lily.
Hej,to se mi zatím líbí..! hlavně proto,že ujíždím na HP povídkách;)pokračůj
:))