close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2. kapiitola

15. ledna 2012 v 11:34 | Aranel van de´Corvin |  Utrpení a láska

Další den jsem do školy nešla,byla sobota.Ještě jsem vzpomínala na včerejšek,jak jsme kecali,potom se i trošku opily a nakonec jsme se rozešli a já doma padla na postel a hned jsem usla.Dneska jsem se vzbudila hrozně ztuhlá.Napustila jsem si vanu a shodila ze sebe špinavý hadry.Se spokojeným vzdechnutím jsem se ponořila do teplé vody.Moje myšlenky mi radostně odběhly a já měla konečně prázdnou hlavu.Takovej klid.Ale nic není dokonalé,když už jsem zavírala oči,že se chvilku prospim,na dveře koupelny zabušil můj 17ti letý brácha David.
,,Hejbni,ségra!" zařve.Já zavrčim a kouknu na dveře.
,,Dej pokoj,ty jsi tu byl včera zavřenej celou noc!" což ovšem nebyla pravda,David tu byl sotva dvacet minut a já už tu ležela skoro půl hodiny.Se spokojenym výrazem jsem poslouchala,jak brácha zavrčel a odkráčel dolů do jídelny pro snídani.Štěstí rodiného domku.Žila jsem tu s bráškou,jak už víte, a s tátou.Mamka nám zemřela.Je hrozná nevýhoda být jediná žena v domě.Musíte vařit,mejt nádobí,prát to nechutně páchnoucí prádlo a ještě ke všemu hlídat svýho mladšího bráchu,kterej je v pubertě.Hrůůza!
Jak jsem později zjistila,ve vaně jsem usnula.Rychle jsem se teda umyla v již studené vodě a vylezla.Oblíkla jsem se a učesala jsem se.Potom jsem vykoukla z okna.Bylo krásně!Sluníčko svítilo a na nebi nebyl ani jeden mráček.Jaký to krásný den.Rychle jsem seběhla dolů a najedla jsem se.Táta tady nebyl,zase byl v práci,co jsem měla čekat.A já musim na brigádu, safra.Vzala jsem si tašku se svačinou a pitím.Potom jsem zmizela z domu.Šla jsem lesem,to bylo nejkradší a měla jsem neustále pocit,že mě někdo sleduje.Otáčela jsem se,ale nikdy jsem na nikoho nenarazila.Vykašlala jsem se na to a potom už jsem byla u velkýho domu,u rodiny Viliamsonových.Dělala jsem u nich uklízečku.Jak já to nenáviděla,ale co,peníze potřebujem.
Neděle proběhla stejně.Zase jsem byla na brigádě.

A pondělí,zase do školy.Dneska přijdou ti nový fotbalisti.Bože...Rychle jsem si stoupla,když do třídy vešel pan ředitel.
,,No,moji milý,dneska máme to potěšení představit vám,tady s paní učitelkou,nové žáky." řekla a pokýval hlavou a všichni si sedli.I naše učitelka na čéjinu.Do třídy vešel jeden kluk s blonďatýma vlasama,moc pěknej mimochodem.Byl samej sval a byl dokonce i vysokej.Potom tam vešel další,černovlasej s milym úsměvem a menší postavou,zato na něm šlo vidět že je to atlet.
Poslední kluk mě totálně uchvátil.Jeho hnědý vlasy měli stejný odstín jako ty moje,jeho oči byli nebesky modré....Měl vypracovanou postavu a měl celkem dlouhý nohy,ale byl prostě krásnej.Vypadal jak anděl.Některý holky si začaly šeptat a potichu se hihňaly.Já jsem trošku zrudla,když jsem je slyšela mluvit o tom mym výrazu.Zatracenej upíří sluch. Pak začal zase mluvit ředitel.
,,Tak tohle je Patrik,Erik a Kevin." řekl ředitel a kluci kývli na pozdrav.Ředitel je poslal sednout a mě teď došlo,že já sedim sama.Bože,jestli jeden z nich půjde ke mě,tak omdlím.Takže,Patrik si sedl vedle Dana,později jsem zjistila,že jsou oba hrozně ukecaný,Erik si sedl vedle Marien.No a hádejte kam si sedl Kevin.Ano,hádáte správně,ke mě.A já myslela,že mi srdce vyskočí z hrudi.Bože,a ještě tak krásně voněl.Nenápadně jsem se na něj koukla.Zblízka vypadal až nadpozemsky.
Koukla jsem se do zdi,abych se uklidnila.
,,Takže,váš bývalý učitel tělocviku mi řekl,že jeden z vás je i kapitán družstva.Kdo z vás,že to je?" a rozhlídl se po třech nováčcích.Já se na ředitele koukla.
,,Já." řekl Kevin.Koukla jsem na něj.Bože,ani se nedivim.Ředitel přikývl.
,,No,tak omlouvám se za vyrušení,můžete pokračovat." a odešel ze třídy.Učitelka pak mluvila celou hodinu o nějákech zážitcích z prázdnin a prostě celá hodina byla uvolněná.Já jsem se občas koukla na Kevina a zjistila jsem,že si cosi čmárá do sešitu.Moc jsem chtěla vědět,co to bylo,ale on jakoby to věděl,sešit zavřel.Já jen sklesle koukla na učitelku.
Po osmi hodinách učení nás pustili domů.Já jsem zrovna stála u skřínky a usilovně jsem hledala hodinky.Někdo narazil do dvířek mojí skřínky a tím mě praštil a já spadla na zem.Okolí se začalo smát.Já jsem se snažila zahlédnout,kdo to byl,avšak jsem to nezjistila,ale podle pachu jsem poznala,že to byl ten idiot Denis,náš třídní provokatér.Hrozně mě od toho nárazu bolela ruka.Náhle jsem ucítila,jak mě někdo zvedá a vzhlédla jsem.Byl to Kevin.A já zrudla jak rajče.Když mě postavil zahleděl se na mě.
,,V pořádku?" zeptal se.Já jsem nebyla schopná slova a tak jsem jen přikývla.Kevin se pousmál.
,,Tak proč jsi tak rudá?" sakra!On si toho všiml.Já jen koukla do země.
,,To nic,je mi jen horko." pípla jsem.Kevin přikývl,pustil mě a odešel.Ach,jak jsem si přála aby to neudělal.No,co se dá dělat.
Odpoledne jsme s holkama zašli zase na Žiďák.Opili jsme se tam.A když sme každá šla vlastní cestou,já jsem něco zaslechla.Táhle vrčení.Prudce jsem se otočila,ale nebylo tam nic.Jen jsem nad tim mávla rukou a rozeběhla jsem se domů.
Tam jsem se natáhla na postel a šla spát.

Kupodivu,na další den jsem se těšila.A věděla jsem proč.Uvidím Kevina a tentokrát s nim prohodim snad pár vět,aniž by to bylo kvůli zranění.Rameno mě ještě trošku bolelo,ale žádná hrůza.Oblíkla jsem se a za pár minut už jsem byla ve škole.
Kevin už seděl v lavici.Já tam jen hodila tašku a vypařila jsem se k holkám.
,,Hej,ahoj,San.Poslyš,s holkama jsme se schodli,že Kevin je nejhezčí kluk z naší třídy." uculila se Denča.Já se zašklebila.
,,Takže mám štěstí,co?" řeknu.A holky přikývnou.Zrovna okolo nás projde namóděná Lucka.Naše třídní krasotinka. Zastavila se u Kevina.
,,Ahoj,poslyš nemáš dneska čas?" zeptala se a opřela se o stůl jako modelka.Denča,Kamča,Kikina a já,samozřejmě i nenápadně celá třída, jsme na ni civěly.
,,A na co přesně,smím-li se zeptat?" zeptal se Kevin a dál něco kreslil do sešitu.Lucka málem oněměla a všichni naši kluci vyprskli smíchy,ještě se jí nestalo aby kluk takhle odporoval,a ke všemu - ani se na ni nepodíval! Lucka se zhluboka nadechla.Tady potřebuje větší trpělivost.
,,A co říkáš na rande?" povytáhla laškovně obočí a naklonila se,takže díky vekému výstříhu jí šli vidět ňadra.Já jsem si povzdehla,takže jí propadne i Kevin.Ten ale jen zvedl hlavu a Lucka už se v duchu radovala,že ho má v hrsti,ale on se jí podíval přímo do očí,bez sebemenšího zavadění u jejích ňader.Lucka se obdivovala jeho tvrdosti.
,,Ne,díky,nepotřebuju aby se kolem mě motala nějáká coura a mimochodem,vem si šálu,ať nenastydneš." a zase se věnoval kreslení.Lucka se jen uraženě napřímila.Pyšně zvedla hlavu a odešla ze třídy.Celá třída vybuchla smíchy a já dokonce zahlídla nepatrný úsměv na Kevinovo tváři.Neuvěřitelný,myslela jsem,že je to člověk,který má srdce obalené ledem,spletla jsem se.
Crrrr!
Kruci,to už zvoní?! Rychle jsem odběhla na svoje místo a zjistila jsem,ž už mám připraveno,ale já měla dojem,že jsem si nedávala věci na lavici.Koukla jsem na Kevina.Ten ale zase stál s ledovou tváří.Učitelka vešla do třídy.Posadila nás.
,,Děcka,musim jít k ředitelovi,počkejte a nehulákejte!" a opět zmizela.Kevin si povzdechl a zašal něco kreslit,opět.Já na něj koukla.byl vážně tak krásný...Koukla jsem mu přes ruku,ale jediný co sem zahlídla bylo srdce s andělskými křídly a svatozáří a v něm napsaný jedno písmenko: S,potom sešit rychle zavřel.
,,To se nedělá,koukat někomu přes rameno." řekl a koukl na mě těma zářivýma očima.Já jsem krapet zrudla.
,,Přes ruku." opravim ho nejistě.Kevin se jen úsměje a ten úsměv mu rozzáří tvář.Ještě s úsměvem zavrtí hlavou a koukne před sebe.
,,Jsi docela legrační." řekne a znova na mě koukne.Oči mu zářili.Já jsem se pousmála.
..Jo,to říká hodně lidí." odpovim.opřu se o opěradlo židle a kouknu se na svoje ruce,jakoby byli bůhví jak zajímavé.Náhle jsem ucítila přívětivý dotek jeho ruky na rameni.Udiveně na Kevina kouknu.
,,Jsi v pořádku?Zdáš se mi bledá." staral se.Já jen zavrtěla hlavou.
,,V pořádku,jen je mi zima." usměju se.Kevin se taky usměje a sundá ze mě ruku.Já kouknu na hodiny.Pět minut po zvonění..Ucítim na sobě něco hřejivého.KOuknu se na svoje ramena.Mám na sobě Kevinovu hnědou bundu.Nemožný.Kouknu na něj.
,,Sem říkal,že tu každej nastydne.." pousměje se.Já se taky pousměju.Učitelka za pár minut přišla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kulicka Kulicka | Web | 15. ledna 2012 v 11:43 | Reagovat

Dobry clanek, mrkni na muj web

2 Trista Trista | 17. ledna 2012 v 9:24 | Reagovat

Wooow, dobrá kapitolka. Už sa teším na ďalšiu. :)

3 Areilia Areilia | 17. ledna 2012 v 18:50 | Reagovat

No, nemůžu si pomoct, ale ta povídka se mi prostě strašně moc líbí :D Honem další ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama