Autorka→ http://elenina-fantasie.blog.cz/
Popravdě řečeno,moc si z toho nepamatuju,ráno mě šíleně bolela hlava.A jestli si myslíte,že upír nemůže mít kocovinu, pletete se.Hned po ránu jsem běžela pozdravit záchod a tam jsem strávila asi půl hodiny,potom jsem sešla ještě v pyžamu dolů a koukla na hodiny.Bylo půl devatý ráno.
,,Pane Bože!" vyhrkla jsem a chtěla jsem letět nahoru se oblíct,ale kupodivu z kychyně se ozval táta.
,,Dneska nemusíš jít do školy,podle toho co mi řekl Kevin,dneska asi nepůjde do školy přes půl třídy." řekl.Já se koukla dolů a zamračila jsem se.
,,Ale já musím jít na trénink,holky mě přemluvili,abych s nima byla roztleskávačka až budou hrát kluci fotbal." řekla jsem nejistě.
,,No jo,prosim tě.Ale až ti bude zase blbě,ke mě si nechoď stěžovat." pousmál se táta a já vyběhla schody upíří rychlostí.Rychle jsem se oblíkla,pak jsem si ale vzpoměla,že tašku má v autě pořád Kevin.Pokrčila jsem rameny a šla do školy.
Dorazila jsem tam asi o deset minut později,než normálně,cestou se mi hrozně motala hlava.Když jsem dorazila,šla jsem rovnou za školu,kde bylo hřiště.Kluci už tam trénovali,ale bylo jich sotva polovina.Asi pět nebo šest.Holky už ta byly,těch tam taky nebylo moc,jenom tři.Přešla jsem k nim.Nebyli vůbec oblečený do dresú,asi se necvičilo.Rozpoznala jsem mezi nima Kláru,jednu dobrovolnici,Irenu,další dobrovolnici a Denču.
,,Ty ale vypadáš." řekla Denča hned jak mě uviděla.Já se pousměju.
,,Co čekáš?Trochu jsem to přehnala s pitim." řeknu a sednu si na lavičku vedle hřiště.Kevin tam kupodivu byl.Neměl na sobě žadný triko a mě to rozpalovalo tváře.Potom se rozeběhl a začala další hra.Trenér fotbalu si sedl vedle mě.
,,Asi už stačí,že?" koukl na uběhané kluky.Já přikývnu a furt sleduju Kevina.
Karel naběhl Tomášovi a čekal na míč,jenže z druhý strany běžel Kevin a srazili se.Tomáš byl o něco víc napřed,takže z toho vyvázl,ale Kevin zakopl o jeho nohu a slítl na zem.Já hned vyskočila na nohy a běžela k němu.Tomáš se hned zastavil a otočil se.
,,Hej,Kevine,dobrý?! Já fakt nechtěl!" začal se hned omlouvat.Kevin si akorát svíral koleno.
,,Kevine..." zašeptám.Kevin otevřel oči a nachvilku je měl zarudlý,ale ne jako když ste hrozně unavený a máte červený oči, ale on měl doslava zarudlý oči.Rychle je znovu zavřel a pak je otevřel a koukl na mě.Už je měl normální.
,,To nic." pousmál se a sedl si.Nedala jsem na sobě nic znát,ale hrozně mě ty jeho oči vyděsili.Položila jsem ruku na jeho rameno.
,,Vážně dobrý?" zeptám se ho.Kevin kývne a vstane,já taky.Ještě si párkrát přejel po koleni a potom se narovnal.Tomáš k nám hned přiběhl.
,,Já fakt nechtěl,vůbec jsem si tě nevšim!" omlouval se Tom,ale Kevin nad tim je mávl rukou.
,,Dobrý,ale příště se trošku otáčej." pousmál se.Potom trenér zapískal.
,,Hoši,pro dnešek končíme,možná i odložíme ten zápas,kvůli nedostatku hráčů..."řekl.Kevin se zamračil.
,,To sem mohl zůstat doma." zabručel a já se usmála.
,,To já taky." řeknu a Kevin mě obejme.Já se k němu přitisknu.
Za pár minut jsme jeli jeho autem ke mě domů.Zastavil.Už jsme tu.Vystoupila jsem,tentokrát i s taškou, a zamávala jsem mu.Došla jsem domu,tam jsem jen hodila tašku a utíkala jsem do lesa.Tam jsem se pořádně rozeběhla a užívala jsem si vítr ve vlasech.Zastavila jsem se u malého potůčku a přikrčila jsem se.Oběd už na mě čekal.
Další den se opravdu zápas nekonal.Tak jsem zůstala doma,jako všichni.Byla jsem celý den v lese.Ze včerejška jsem byla najedená.Byl to pěkný statný srneček (Vím že to zní nechutně).V lese nikdo nebyl (Jako by tam mělo bejt stádo lidí).Sedla jsem si na pařez a napsala jsem Kamče smsku: ,Pojď ven.Hrozně se nudim.' a odeslat.
Chvilku jsem čekala a pak mi přišla zpráva od Kamči : ,Jasan,kde jsi?' a já odepsala: ,U domečku.' a odeslat.Domeček,tak to bylo místo,kde jsme se s Kamčou setkávali.Bylo to prostorný a nikdo to tu neznal.Za pár minut stála Kamča vedle mě.Jemně se jí vzdouvala hruď.
,,Z města to není tak krátký." usměje se a sedne si na zem vedle mě.Já se taky usměju.Kamča se na mě podívá.
,,Takže ty budeš chodit s Kevinem?"zazubí se a já zrudnu.Vypláznu na ní jazyk a vstanu.Rychle se rozeběhnu do lesa. Cítim,že Kamča je za mnou.Zasměju se a běžim dál.Náhle se prudce zastavim.Cítim něčí přítomnost,lidskou.Kamča to ucítila asi taky,jelikož taky zastavila.Otočila jsem se.Za náma stál muž,silný,vysoký.Kamča se zamračila, nechápu proč,ale otočila se a odešla.Muž ke mě přistoupil.Já se zachvěla,ale najednou jsem koukla do jeho očí a byla jsem jako zhypnotizovaná,oprava,já BYLA zhypnotizovaná.Muž se usmál.Jeho oči měli zlatavo-hnědý nádech.Přesně ten,který mám já jako upír.Muž se dotkl mého ramene,nelíbilo se mi to,ale nemohla jsem nic dělat.
,,Jsi moc krásná." řekl tvrdým,hlubokým hlasem.Já se jen uculila,ale ne z vlastní vůle.
,,Děkuji." řekla jsem.Ale to nebyl můj hlas!Opět jsem se zachvěla.
,,Určitě se mi moc ráda odevzdáš..." řekl.Nechápala jsem to,ale to už přejížděl rukou po mém boku.
,,Jistě." řeknu. Ale já nechci! Muž se usměje a rukama mi stáhne triko,já jsem neschopná pohybu.Rozepne mi podprsenku a usměje se.Rukama zamíří dolů ke kalhotům a vjede dovnitř.Já se opět zachvěju a moje ruce sami od sebe obejmou jeho krk.Tohle já nechci!! řvu na sebe,ale tělo mě neposlouchá...Muž se přiblíží obličejem k mému a potom sjede k mému krku a mě konečně dojde,že to není člověk...To byl upír!!! Vycenil zuby a už se chystal mě kousnout,když ho něco poslalo k zemi a já byla zase volná.Ohlédla jsem se....
,,Pane Bože!" vyhrkla jsem a chtěla jsem letět nahoru se oblíct,ale kupodivu z kychyně se ozval táta.
,,Dneska nemusíš jít do školy,podle toho co mi řekl Kevin,dneska asi nepůjde do školy přes půl třídy." řekl.Já se koukla dolů a zamračila jsem se.
,,Ale já musím jít na trénink,holky mě přemluvili,abych s nima byla roztleskávačka až budou hrát kluci fotbal." řekla jsem nejistě.
,,No jo,prosim tě.Ale až ti bude zase blbě,ke mě si nechoď stěžovat." pousmál se táta a já vyběhla schody upíří rychlostí.Rychle jsem se oblíkla,pak jsem si ale vzpoměla,že tašku má v autě pořád Kevin.Pokrčila jsem rameny a šla do školy.
Dorazila jsem tam asi o deset minut později,než normálně,cestou se mi hrozně motala hlava.Když jsem dorazila,šla jsem rovnou za školu,kde bylo hřiště.Kluci už tam trénovali,ale bylo jich sotva polovina.Asi pět nebo šest.Holky už ta byly,těch tam taky nebylo moc,jenom tři.Přešla jsem k nim.Nebyli vůbec oblečený do dresú,asi se necvičilo.Rozpoznala jsem mezi nima Kláru,jednu dobrovolnici,Irenu,další dobrovolnici a Denču.
,,Ty ale vypadáš." řekla Denča hned jak mě uviděla.Já se pousměju.
,,Co čekáš?Trochu jsem to přehnala s pitim." řeknu a sednu si na lavičku vedle hřiště.Kevin tam kupodivu byl.Neměl na sobě žadný triko a mě to rozpalovalo tváře.Potom se rozeběhl a začala další hra.Trenér fotbalu si sedl vedle mě.
,,Asi už stačí,že?" koukl na uběhané kluky.Já přikývnu a furt sleduju Kevina.
Karel naběhl Tomášovi a čekal na míč,jenže z druhý strany běžel Kevin a srazili se.Tomáš byl o něco víc napřed,takže z toho vyvázl,ale Kevin zakopl o jeho nohu a slítl na zem.Já hned vyskočila na nohy a běžela k němu.Tomáš se hned zastavil a otočil se.
,,Hej,Kevine,dobrý?! Já fakt nechtěl!" začal se hned omlouvat.Kevin si akorát svíral koleno.
,,Kevine..." zašeptám.Kevin otevřel oči a nachvilku je měl zarudlý,ale ne jako když ste hrozně unavený a máte červený oči, ale on měl doslava zarudlý oči.Rychle je znovu zavřel a pak je otevřel a koukl na mě.Už je měl normální.
,,To nic." pousmál se a sedl si.Nedala jsem na sobě nic znát,ale hrozně mě ty jeho oči vyděsili.Položila jsem ruku na jeho rameno.
,,Vážně dobrý?" zeptám se ho.Kevin kývne a vstane,já taky.Ještě si párkrát přejel po koleni a potom se narovnal.Tomáš k nám hned přiběhl.
,,Já fakt nechtěl,vůbec jsem si tě nevšim!" omlouval se Tom,ale Kevin nad tim je mávl rukou.
,,Dobrý,ale příště se trošku otáčej." pousmál se.Potom trenér zapískal.
,,Hoši,pro dnešek končíme,možná i odložíme ten zápas,kvůli nedostatku hráčů..."řekl.Kevin se zamračil.
,,To sem mohl zůstat doma." zabručel a já se usmála.
,,To já taky." řeknu a Kevin mě obejme.Já se k němu přitisknu.
Za pár minut jsme jeli jeho autem ke mě domů.Zastavil.Už jsme tu.Vystoupila jsem,tentokrát i s taškou, a zamávala jsem mu.Došla jsem domu,tam jsem jen hodila tašku a utíkala jsem do lesa.Tam jsem se pořádně rozeběhla a užívala jsem si vítr ve vlasech.Zastavila jsem se u malého potůčku a přikrčila jsem se.Oběd už na mě čekal.
Další den se opravdu zápas nekonal.Tak jsem zůstala doma,jako všichni.Byla jsem celý den v lese.Ze včerejška jsem byla najedená.Byl to pěkný statný srneček (Vím že to zní nechutně).V lese nikdo nebyl (Jako by tam mělo bejt stádo lidí).Sedla jsem si na pařez a napsala jsem Kamče smsku: ,Pojď ven.Hrozně se nudim.' a odeslat.
Chvilku jsem čekala a pak mi přišla zpráva od Kamči : ,Jasan,kde jsi?' a já odepsala: ,U domečku.' a odeslat.Domeček,tak to bylo místo,kde jsme se s Kamčou setkávali.Bylo to prostorný a nikdo to tu neznal.Za pár minut stála Kamča vedle mě.Jemně se jí vzdouvala hruď.
,,Z města to není tak krátký." usměje se a sedne si na zem vedle mě.Já se taky usměju.Kamča se na mě podívá.
,,Takže ty budeš chodit s Kevinem?"zazubí se a já zrudnu.Vypláznu na ní jazyk a vstanu.Rychle se rozeběhnu do lesa. Cítim,že Kamča je za mnou.Zasměju se a běžim dál.Náhle se prudce zastavim.Cítim něčí přítomnost,lidskou.Kamča to ucítila asi taky,jelikož taky zastavila.Otočila jsem se.Za náma stál muž,silný,vysoký.Kamča se zamračila, nechápu proč,ale otočila se a odešla.Muž ke mě přistoupil.Já se zachvěla,ale najednou jsem koukla do jeho očí a byla jsem jako zhypnotizovaná,oprava,já BYLA zhypnotizovaná.Muž se usmál.Jeho oči měli zlatavo-hnědý nádech.Přesně ten,který mám já jako upír.Muž se dotkl mého ramene,nelíbilo se mi to,ale nemohla jsem nic dělat.
,,Jsi moc krásná." řekl tvrdým,hlubokým hlasem.Já se jen uculila,ale ne z vlastní vůle.
,,Děkuji." řekla jsem.Ale to nebyl můj hlas!Opět jsem se zachvěla.
,,Určitě se mi moc ráda odevzdáš..." řekl.Nechápala jsem to,ale to už přejížděl rukou po mém boku.
,,Jistě." řeknu. Ale já nechci! Muž se usměje a rukama mi stáhne triko,já jsem neschopná pohybu.Rozepne mi podprsenku a usměje se.Rukama zamíří dolů ke kalhotům a vjede dovnitř.Já se opět zachvěju a moje ruce sami od sebe obejmou jeho krk.Tohle já nechci!! řvu na sebe,ale tělo mě neposlouchá...Muž se přiblíží obličejem k mému a potom sjede k mému krku a mě konečně dojde,že to není člověk...To byl upír!!! Vycenil zuby a už se chystal mě kousnout,když ho něco poslalo k zemi a já byla zase volná.Ohlédla jsem se....


Dúfam, že to bol Kevin.
Hehe a konečne sa dozvieme, čo je zač. :P