close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

8. kapitolaa

20. ledna 2012 v 11:44 | Aranel van de´Corvin |  Město upírů


Otočila jsem se.,,Tak děkuju za doprovod."


,,Nemáš za co." Usmáli se kluci.


,,Dobrou noc." Kývla jsem jim na rozloučenou a otevřela jsem dveře.


,,Abigail?Jsi to ty?" ozvalo se z kuchyně.


,,Jo.Jsem to já." Křikla jsem a práskla dveřmi.


,,Abigail.Ještě jednou a zakážu ti chodit ven." Objevila se mamka přede mnou a zarazila se.


,,Kde máš oblečení?" optala se.


,,V popelnici." Namítla jsem hned.


,,Abigail to snad nemyslíš vážně.Jak to vypadáš?"Vykřikla na mě.


,,Proč po mně řveš?" vyjela jsem na ni.


,,Copak ty nevidíš,co jsi mi provedla se životem?Nestojí za nic.Úplně jsi mi ho posrala." Do očí se jí nahrnuly slzy.


,,Abigail.Já to všechno dělám pro tebe a tvého bratra.Proč mi to takhle komplikuješ?" vydechla a po tváři jí tekla slza.Byla čistá,jako perla.Mávla jsem rukou a vyběhla nahoru.


,,Už ti to nebudu komplikovat,neboj se." Zavolala jsem přes rameno a vyběhla do svého pokoje.


Vpadla jsem dovnitř a práskla dveřmi.Shodila jsem ze sebe přikrývku a přešla ke skříni.Po tvářích se mi kutálely slzy.Neviděla jsem přes ně.Popadla jsem fialové tričko bez ramínek a šedé bokovky.K tomu jsem si vzala nike boty fialové barvy,aby mi ladily.Popadla jsem batoh a napráskala do něj další oblečení.Potom jsem vzala kabelku a do ní nastrkala co nejvíce bot.Šatník jsem měla přes celou jednu stěnu.Bylo těžké vybírat oblečení.Když jsem měla všechno sbalené,hodila jsem tašky ke dveřím.


Sedla jsem si na postel a začala jsem brečet.Vzpomněla jsem si na staré dobré časy,kdy jsme s mamkou ještě byly úplně v pohodě.Chodily jsme spolu na nákupy a tak podobně.Najednou se všechno převrátilo vzhůru nohama a mamka to všecko posrala.Chystala jsem se utéct.Najednou se vedle mě roztříštilo okno na miliardu malinkých střípků a dovnitř vpadl nějaký kluk.Byl celkem sexy.Měl černé rifle a rozeplou černou košili.Jediné co mi na něm vadilo,byly jeho oči.Byly karmínově rudé a byly fakt strašidelné.Vyskočila jsem na nohy a vyjekla.


,,Co tu chceš?" zařvala jsem na něj statečně,ale hlas se mi třásl,jako bych byla ovce.


,,Jdu si pro tebe,princezno." Zavrčel s úsměvem a přiskočil ke mně.Zaječela jsem a chtěla otevřít dveře,jenže mi klika zůstala v ruce.


,,Do prdele." Zaklela jsem a podívala se dolů.Poté jsem vystrašeně zvedla hlavu.Kluk mě chytil pod krkem a přitlačil mě na dveře.


,,Pusť mě blbečku jeden." Chrčela jsem.Jenom se usmíval.Vyzvednul mě do vzduchu a přiblížil se k mému krku.Polechtal mě na něm jeho dech.Nasál vůni mé krve a vydechnul.Otevřel pusu a olíznul mi krk.


,,Ty jedno prase.Ať tě to ani nenapadne." Zachrčela jsem a praštila ho klikou do spánku.Zavyl bolestí a pustil mě.Nečekala jsem ani chvíli a vrhla se proti rozbitému oknu.Chytla jsem se zábradlí a přeskočila ho.Letěla jsem dolů.Dopadla jsem tvrdě na záda a vyrazila si dech.Nasávala jsem po kouskách kyslík a zvedala se ze země.Upír dopadl kousek za mě na nohy.Otočil se.Jeho oči zářily ve tmě.


,,Do řiti." Vykvikla jsem a rozběhla se před barák.Upír se najednou objevil přede mnou.Zaječela jsem a padla na zadek.Podjela jsem mu pod nohama,zvedla se a utíkala dál.Byla jsem už v koncích s dechem.Nedýchala jsem,nýbrž sípala.,Tak tohle je v řiti.Město upírů.Ať si nasere nějaký nejvyšší.Mě nikdy nedostane.´hnalo se mi hlavou.Hned mě napadlo,že to bude asi nějaký poskok toho infantilního Nejvyššího.O co mu vlastně jde?Copak jsem nějaká nebezpečná?Chcu jenom jeho syna.No…teď už asi možná ani ne.


Doběhla jsem před barák a přeskočila nízký plot.Oslepila mě záře světla a vzápětí přede mnou smykem zastavilo Justinovo auto.Otevřely se dveře a ozval se Noahův hlas.


,,Abigail naskoč si rychle." Nedůvěřivě jsem se na něj podívala a ohlédla se.


,,Co tady děláš tatíčkův mazánku?" zavrčela jsem kysele.


,,Přišel jsem ti pomoct." Odvětil chladně.


,,Nestojím o to." Odsekla jsem.Najednou se za mnou ozval rámus.Otočila jsem se.


Upír praštil pěstí do zdi domu a v tom se objevila velká díra.


,,Hej ty magore.Víš kolik nás stál ten barák?" zařvala jsem na něj.Nemohla jsem si to odpustit.Zamračil se.


Vzápětí se na mě pousmál a rozběhnul se ke mně.Neváhala jsem už ani minutu a vletěla do auta.Práskla jsem dveřmi a Noah sešlápnul plyn.


,,Abigail jsi v pořádku?" otočil se na mě jeho spolusedící.Byl to Justin.Oči jsem měla rozšířené hrůzou a strachem.Kývla jsem a otočila hlavu.Podívala jsem se z okna.


,,O můj bože Noahu.Šlápni na to.Je za námi." Vyjekla jsem.


Upír se neúnavně řítil za námi.Podívala jsem se na tachometr.Jeli jsme dvěstě padesátkou a on nás v pohodě stíhal.Najednou skočil.Nalepila jsem se na sklo a těkala očima sem a tam.


,,Kde je?" špitla jsem,ale vzápětí jsem dostala odpověď.Střecha auta se prohnula.Objevily se obrysy nohou.Vzápětí obrys pěsti.


,,Noahu co to je?Vždyť tohle není člověk,tohle je stroj." Vykřikla jsem a nalepila se na zadní sedačku.Noah se na mě otočil a podíval se nahoru.Ve střeše se objevila díra.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gabux Gabux | Web | 22. ledna 2012 v 18:17 | Reagovat

A dál? nenapínej! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama