close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Povídka osmá: Zvrat

14. ledna 2012 v 13:01 | Aranel van de´Corvin |  Renesance temnot


"Temnota není opak světla." Řekl Avaz. "Je půřece jen jeho nepřítomností."
Celá třída démonů zmlkla. Dnes měli mít vyuku matematických vědě, ale vůdci školy se rozhodli, že radši pozvou nějakého démona, který je poučí ohledně světla a temnoty. V těchto dobách vůbec není špatné dozvědět se něco navíc z této oblasti.
Assasini se dychtivě dívali na démona, který je měl celý dnešní den učit.
Avaz se v poslední době stal legendou. Stal se něčím jako celebritou démonů. Může za to několik faktorů: jeho bojové vlastnosti, jeho přízeň u pána, jeho schopnosti jako velitele a jeho znalosti.
"Ano. Je to prostý fakt, který musíme všichni akceptovat" pokračoval Avaz. "Představte si hvězdu, která vyzařuje teplo, záření, manu… vše. Tato hvězda je zdrojem onoho světla, které andělé vyzívají a kterému se tak klaní. Je to přitom prostředí, v němž bychom měli větší šanci na přežití my než oni. Nevím, proč uctívají něco takového, ale budiž.
Ale pokud by byla temnota opakem světla, tak by musely existovat nějaké… antihvězdy."
Jeden z žáků se přihlásil. "Pane Avazi, co jsou ale potom černé díry?"
Avaz se jen pousmál. "Milý. Černé díry jsou vyhaslé hvězdy o takové hmotnosti, že vtáhnou i světlo. Ano, dalo by se říci že co se týče teorie absolutního protikladu, jsou černé díry protikladem hvězd- hvězdy vše vyzařují, černé díry vše stravují.
Podle učení andělů je však temnota spíš něco, co vyzařuje…zlo. Takže by temnota m,usela být nějaká hvězda vyzařující…chlad a smrt.
Ptám se vás. Existují takové věci?" zeptal se.
Nikdo mu neodpověděl. Ale on se nezeptal, aby dostal odpověď. "Neexistují. Učte se dobře, assasini. Jednou náš spasíte."
Otočil se, a odkráčel po svých čtyřech nohách z poloorganické místnosti.
"To bylo úžasné, Avazi!" Řekl Tolip, jeden z vrchních představitelů assasinů, který však už byl tak starý, že nebojoval, ale jen učil novou generaci.
"Děkuji ti, moudrý." Řekl mu Avaz. "Vole, když už jsme u toho, tyto hovna do nich valíme furt. Ale musí si to uvědomit, protože to je pravda. Andělé taky neustále říkají ty své lži těm svým žákům."
"Mimochodem, upřímná soustrast za smrt Mauriiho." Aavaz jen položil svou dlaň na rameno démona, připomínajícího ještěra. "Pane, nebojte se. Já se na něm už nějak pomstím. Zítra máme velký úkol."
"Ano? Jaký?" zeptal se.
"Je to pro skupinu Destruktorů. Já je povedu, a budeme muset proniknout do nepřátelského města, a odpálit krystal v jeho středu. Bude to těžké."
"To vám věřím. Tak hodně štěstí!"

"Pojďte pojďte pojďte!" řval Rekoo, který seděl na děsivé pavoučí kreatuře. Na zádech měla tato stvůra mechanizmus, který umožňoval řidiči střílet po nepřátelích koule z temné energie.
Avaz dopadl na zem. Byli tady. Démoni ozbrojeni ve zbrojích z krvavých krystalů se na Mefistovi dostali do města Terio, nejhlubší andělského města. A démonští vůdcové se rozhodli, že toto území opět dobijí zpět. A dobýt ho neměl nikdo jiný než Avaz.
Rychle si vzal do ruky ohromný štít, který by ještě před měsícem neunesl. Nyní však jeho síla byla tak ohromná, že mu to nečinilo potíže. Vedle něj ležel na zemi tři metry dlouhý palcát, který sem Mefisto shodil. Avaz se podíval svýma umělýma očima na oblohu. Drak přelétal nad ohromným městem, a snažil se vyhýbat modrým střelám. Mnohé si však svůj cíl našly. Rakety a lasery létaly vzduchem, a působily pekelnému stvoření ohromné bolesti. Kolem draka létali i andělé, gryfové, pretaríni a jiné bytosti. Mefisto však nejevil žádné známky znepokojení- prostě jen chrlil svůj plamen na budovy pod sebou, a z města světla tvořil město zachvácené plameny. Jak krásná to práce.
"Uxolo, pojď!" vykřikl Avaz. Společník přikývl, a vystřelil po nejbližších andělech několik střel ze svého luku.
Dva démoni se rozeběhli směrem k andělům. Avaz v ruce držel zbraň, kterou by neměl unést. Ale přesto jí manipuloval. Když byl od nepřátel asi sto metrů daleko, použil své síly ke skoku. Nedbal modrých disků, které mu létaly kolem těla. A pokud se měla jeho dráha a dráha disku střetnout, magická bariéra zajistila aby se tak nakonec nestalo.
Napřáhl se palcátem, a dopadl. Andělé zařvali. Ale potom zem ztříštila jejich modrá krev.
Jedním úderem Avaz odhodil na zem tři anděle, a udělal jim mnoho zranění. Během tří vteřin si jeho makadla našla cestu k hlavám nepřátel, a rozdrtila je.
Zbývající andělé se na démona vrhli. Několik z nich však již bylo sestřeleno šípy, leželi na zemi a krváceli. "Tak pojď zmrde!" zařval Avaz na anděla, který ho chtěl rozsekat pomocí svých dvojstranných dýk. Fanatický věřící světla před ním tančil nějaký šílený tanec, ale to Avazovi vůbec nevadilo. Nastavil svůj palcát, a tím zajistil aby jedna z dýk narazila na jeho zbraň. Bojovník ji pustil. Avaz rychle dýku chytnul ve vzduchu. Bodl. Anděl se zastavil, a vykulil oči. Podíval se na modře zbarvené břicho. Avaz se usmál. "Sbohem" zašeptal. Potom začal neskutečně rychle bodat, a během několika mála vteřin už byl anděl nejen mrtvý, ale i totálně zohavený.
K Avazovi běžela armáda andělů. Mnoho z nich letělo. Věřili si. Věřili svému množství.
"Kryju tě vole!" vykřikl Uxolo. Bral šípy ohromnou rychlostí, a s přesností zabíjel létající anděly. Tito poloptáci jsou však opravdu fanatici.
Avaz nastavil svůj štít. Od něj se začala odrážet kvanta disků. Bez štítu by něco takového asi nepřežil ani on.
Díky jiným smyslům, smyslům, které nemáme a ani mít nemůžeme, věděl, že jsou nepřátelé už u něho. Zařval, a udeřil štítem. Zasáhl tím anděla, který letěl přímo na něj, a chtěl ho probodnout zeleně zářícími drápy z mocné energie.
Démon se napřáhl mečem, a anděla kterého shodil na zem zasáhl ohromným palcátem. Ten nechal ležet na zemi, a vytasil sakrtion. Zahodil štít. Ten meč to zvládne.
Andělé na něj nalétaly jako kobylky. Střílely, ale to nestačilo. Avaz jim vždy usekl hlavu, nebo probodl břicho- odhazoval anděly stovky metrů od sebe. Ničil je. Pokud ho nějaký anděl probodl, zasáhl, rozzuřil se, nedbal na to a použil svoji mysl k tomu, aby všechny nepřátele, kteří stáli blízko něj odhodil neskutečně daleko. Andělé neustále posílali svá stvoření, některá ještě v životě neviděl. Bílí obři, pokryty sněhově bílým kovem, nabíhali po desítkách. Ani pětimetrová zuřivá monstra však Avaze nemohla zastavit. Máchal sakritonem tak dobře, jako by se kvůli tomu narodil.
Přiběhl k němu požírač démonů, a začal ho nasávat. Avaz se však nedal. Vyskočil směrem k titánovi, a napřáhl svůj meč. "Zmrde!" zařval. Čepel se nabila zářivě bílou energií. Bojovník letěl vzduchem, hnán svou vlastní silou a zároveň silou která ho přitahovala k nepříteli. Věděl, že musí udeřit rychle. To taky udělal. Když meč dopadl na kov, ozvala se rána a svět se změnil. Úder změnil vlastnosti vesmíru, a umožnil meči zničit pole. Požírač končil. Jeho nádoba byla zničena. Ohromná síla začala požírat vše v dosahu. Nebyla však dost silná na to, aby sežrala Avaze. Mnoho andělů však bylo vtáhnuto do umírajícího stroje, stejně jako mnoho budov. Materiál a i bytosti létali vzduchem, a to co se s nima dělo bylo děsivé. Jejich konec se blížil. Všechno se to vsálo do stroje- Avaz byl však tak mocný, že mohl jen stát, hned vedle zkázy, a neřešit nic.
Nastala imploze. Tím, že se nashromáždilo neskutečné množství hmoty, vznikl výbuch, který vše vymrštil ven. Ale to co vymrštil byla slitina všech vsátých látek.
Byl konec. Avaz se rozeběhl ulicí. Andělé běželi s odhodláním, běželi, aby ho zabili. Ale to se jim nikdy nepovede. Koned. Avaz je všechny sekal na kousky. Ukončil to. A už to nikdy nezačne.
Město hořlelo. Ohromný démon nad ním pořád létal, a ničil ho jedním plamenným sloupem za druhým. Avza se usmíval. Plamen vás očistí, andělé. Ať poznáte bolest, kterou jste způsobili našemu druhu, když jste jej z tohoto města vyhnali. Toto však už není naše město. Toto už patří vám. Je konec.
Andělé byli zoufalí. Většina z nich se obrátila k útěku. Letěli k jiným městům. Prohráli v boji proti ničitelům. Sto démonů dobylo celé město.

Avaz stál v kobce. A nevěděl, co říct. "Pane, já se omlouvám, ale fakt za to nemůžu…!" zoufal si žalářník. "Všichni démoni jsou ve válce, nahoře! Byla přikázána totální invaze, takže odešli! A… on přišel! Přišel sem pretorián! Se zbraněmi! Osvobodil je…všechny ty vězně osvobodil! Utekli!"
Avaz zuřil. Otočil se na žalářníka. "Ty…mi teď…pomůžeš je najít!" zařval na něj.
"...Ale … a… ale jak pane?"
"Kurva jak? JÁ KURVA NEVÍM JAK!" řval démon. "Ale uvědom si, co jsem a že bys mě měl radši poslouchat! Žalářník polkl, a přikývl.
Avaz pokýval hlavou. Ano. Potřebujem ty uprchlíky zabít. Utekli všichni. Zemřou všichni.
"Mám pro tebe úkol. Jdi za assasinama, a řekni, ať mi pošlou dvacet tři nejlepších zabijáků."
"A vy?" zeptal se žalářník.
"Já?" usmál se Avaz. "Já si musím dávat velký pozor, protože sestoupím až dolů, do těch největších temnot, a propustím toho, kterého už dlouho nikdo nepropustil. Ano. Já jdu pro Lovce."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kulicka Kulicka | Web | 14. ledna 2012 v 13:13 | Reagovat

Dobry clanek, mrkni na muj web

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama