close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

1. kapitolla

26. února 2012 v 18:32 | Aranel van de´Corvin |  Prokletí úplňku - Tajemství

AHOJKY JULLIANKO, CEKAM TE ZA PATNACT MINUT U NAS. UZ SE MOC TESIM, PAPA EWIL. Zaklapla jsem mobil a vyběhla z domu. Bylo pořádný vedro, což bylo tady u nás dost neobvyklý. Moonith leží jenom pár kiláků od Vancouveru, obklopený horami a divokými lesy. Na takový hice tady nejsme zvyklí, ačkoli je konec srpna.
Přelítla jsem naši velkou zelenou zahradu, na který si máma obzvlášť potrpí. Všechno je perfektně udržovaný a upravený, prostě dokonalý. Máma je děsná puntičkářka, vůbec v ničem se jí nepodobám, za což jsem svýho otce ještě víc proklínala.
Ewil se právě vrátila z Itálie a já už se nemohla dočkat, až nám poví všechny zážitky. V Evropě jsem ještě nikdy nebyla, strašně jsem se toužila podívat do Irska. Tak trochu jsem si slíbila, že si tenhle sen jednou splním.
Než jsem dorazila k Woodovic domu na druhým konci ulice, teklo ze mě, jako bych vylezla z bazénu. Stiskla jsem zvonek na vrátkách a za chvíli už si to ke mně rázovala sama Ewil. Zubila se od ucha k uchu a zářila jako sluníčko. A… vypadala úplně jinak!
Naše Ewil byla vždycky tak trochu… no taková naše šedá myška. Jenže teď tady přede mnou stála super kočka se zářivýma, hnědýma loknami, jemně nalíčenýma očima a v bílých šatech, který perfektně podtrhly její opálení.
"Wow," vypravila jsem ze sebe místo pozdravu. "Wow!"
"Ahoj, Jull!" otevřela mi a objala mě.
"Počkej! Kdo jsi??" střílela jsem si z ní a ona vesele protočila oči.
"Prosím tě, zase taková změna to není."
"Že není?" kulila jsem oči. "Je v tom chlap, že jo!"
Ewil zrůžověly tváře. Sakra, je v tom chlap! To není možný! Popadla mě za ruku a táhla dovnitř. Měli hezký malý domek s bílým nátěrem a zelenými kulatými keříky na zahradě. Ewil mě zavedla do obýváku a obě jsme klesly do polštářů na pohovce.
"Kdy dorazí Selin?" chtěla jsem vědět. "A kterej kusan z tebe udělal Miss Moonith?"
"Nech toho," kroutila očima. "Jen jsem si řekla, že by to chtělo menší změnu…"
"Kdo to je?" nedala jsem jí pokoj. "Potkala jsi ho tam, že jo, v Itálii."
"Na pláži," upřesnila a zasněně si přitom natáčela vlasy na prst. Dělala to vždycky, když byla mimo nebo se zamyslela. "Zeptal se mě, co čtu a pak… dali jsme se do řeči a…" pokrčila rameny a culila se, jako by se měla za chvíli rozpustit. "Je úžasnej."
"Jak se jmenuje? Co je zač? Líbali ste se?"
Ewil se rozesmála. "V tom přívalu otázek jsem zapomněla tu první."
Drcla jsem do ní. "No ták."
Povzdechla si. "Tak jo. Jmenuje se Gaspard, je to francouz a v Itálii byl na dovče s rodičema. Studuje v Paříži výtvarný umění a design a - jo, líbali jsme se."
Do obýváku napochodovala Ewilina máma a postavila před nás dva jahodový koktejly. "Tak co říkáš na tu změnu, Jully? To je něco, viď? Ale ona mi slečna odmítá říct pravdu, no řekla bys to do ní? Já pořád říkám, že to není jen tak, bude v tom nějaký šamstr!"
"Mami!" Ewil zakoulela očima. "Běž pryč, prosím!"
"No co myslíš, Jully? Určitě je za tím frajer, viď že jo?"
"Sbohem, mami!" Ewil mě táhla ven na zahradu, pryč od její praštěné mámy. Usadily jsme se v malém altánku a za chvíli dorazila naše poslední parťačka - Selin. Byly jsme nerozlučné kamarádky snad od dětství.
Selin se svalila vedle mě a stáhla si svou blond hřívu do ohonu. "Páni, to vedro je fakt děsný! Nezajedeme k jezeru?"
Zasmála jsem se. "Co říkáš na tu její změnu?"
"No paráda! Když mi otevřela dveře, málem mi vypadly oči z důlků! Co za tím vězí?" uculila se. Ewil se opřela do opěradla: "Proč si všichni myslí, že za tou mou změnou něco vězí??"
"Ale vždyť je to pravda, Ewil!" Zvolala jsem se smíchem a Ewil se dala do líčení své dovolené, včetně francouze Gasparda. Jak tak vyprávěla, nechtěně a nečekaně jsem se ponořila do vlastních myšlenek. Tohle léto bylo to nejhorší, co jsem zažila. Snažila jsem se ze všech sil se přes to přenést. Ale co si budu nalhávat, ten rozchod mě porazil. Neviděli jsme se celé prázdniny, a přesto neminul den, abych na něho nemyslela. Asi ho nikdy nepřestanu milovat a to mi dělalo největší starosti. Ale ještě větší mi dělal zítřek. Bála jsem se ho. Tak strašně moc jsem se bála, protože ho po dvou měsících zase uvidím… Bylo nemožné, abychom se ve škole nevídali.
"Jull??"
Zamrkala jsem. "Hm, co?"
"Ptala jsem se tě, co říkáš na ty moje nový náušnice," zdůraznila Selin a pak se ušklíbla. "Nad čím přemýšlíš?"
"Ale nad ničím," mávla jsem rukou. "Zítra už je škola, věřili byste tomu?"
"Ani mi nemluv," odfrkla si Ewil. "Jak mě se nechce!"
"Já už se docela těším," pokrčila Selin rameny. "Někdy je tam i celkem zábava."
Lezla na mě deprese. Ach jo, teď ne, teď ne! Nechci holkám kazit náladu.
"Za chvíli mě vyzvedne brácha," řekla najednou Selin a podívala se na hodinky.
"A jak na tom vůbec ste? Ty a Rick?" zeptala jsem se Selin a ona smutně pokrčila rameny. Ewil se zatvářila zmateně.
"Co se děje?" zeptala se. Selin si povzdechla.
"Začalo to pár dní potom, co jsi odjela," dala se do vysvětlování. "S klukama se něco děje... Nebo aspoň s Rickem. Už to není jako dřív... Je jiný. Změnil se. Ne přímo doslova, ale změnil. Poznala jsem to. Jako by se mi vzdaloval, chápeš? Víš, jak jsem vám vždycky vyprávěla o tom zvláštním poutu, který mezi námi existuje?"
Ewil přikývla. Selin se nám mnohokrát zmiňovala o jakémsi propojení, které mezi ní a Rickem panovalo. To proto, že byli dvojčata. Selin zkrátka kdykoli dokázala poznat, když s bratrem nebylo něco v pořádku. Když byl v nebezpečí nebo měl malér. Dokázala vycítit jeho pocity; smutek, radost... Vždycky byli naladění na stejný vlně.
Rick na tom byl stejně, ale jeho toto pouto poznamenalo trochu víc. Choval se totiž vůči své sestře přehnaně majetnicky. Snažil se ji chránit na každém kroku, hlídal ji a opatroval. Odháněl od ní všechny nežádoucí nápadníky, což podle něho byl každý kluk, který se k ní přiblížil více než na deset metrů, a vždycky tu byl pro ni. Navzájem si byli velice blízcí. Rick by se kvůli Selin i rozkrájel.
Jenže poslední dobou se to nějak změnilo. Selin z toho byla dost smutná a přepadlá. Několikrát se mi s tím svěřovala a já nevěděla, jak jí pomoct.
"Prostě mám pocit, jako by se mi Rick úmyslně vzdaloval. Jako by se úmyslně snažil, abych se na něho nemohla napojit. Abych nemohla vycítit, co s ním je," dokončila Selin vysvětlování. "A já začínám mít podezření, že přede mnou něco tají."
"Tají?" podivila se Ewil. "Ale co?"
"Nevím... Ale všechno je to podivný," Selin začala přecházet z místa na místo. "Často jsem ho nachytala, jak se domů vrací pozdě v noci nebo až k ránu. Tajně, oknem. Neustále někam mizí s klukama - s Chrisem a Mattem. Myslím, že spolu mají nějaké tajemství."
"Možná jenom zase vymýšlí nějakou pitominu. To by jim bylo podobný," pokrčila jsem rameny.
"Nevím," povzdechla si Selin rezignovaně. "Nechápu to. Ale jedno vím jistě- začalo to od tý doby, co se vrátili z toho kempování."
"Kempování?" nechápala opět Ewil a nato se otráveně zašklebila. "Kolik toho ještě nevím?"
"Odjeli na týden stanovat tři dny potom, co jsi s vašima odjela do Itálie," odpověděla Selin stručně. "A když se vrátili... Rick se mnou celý týden prohodil sotva slovo."
"Proč?" zamrkala Ewil.
"Co já vím. Nechtěl mi nic říct. Že prý má špatnou náladu. A potom... další týden se jeho chování úplně proměnilo. Najednou byl zase plný elánu a sršel vtipem. Ale na můj vkus je teď až moc... divoký. Dokonce i Matt je teď až moc... troufalý. No a Chris..." střelila po mně nejistým pohledem. "Připadá mi, jako by jim byl v té divokosti příkladem."
"Je to divný," připustila jsem. "Ale znáš kluky..."
"Já vím. Ale kdyby mě k sobě Rick aspoň znovu pustil. Nevím, jak to dělá... Ale já se od něho odpoutat nedokážu. Pořád mě může kontrolovat, zatímco mé pouto od sebe odřízl."
"Je to sobec," prohlásila Ewil zatvrzele. "Vždycky se tak choval. Jako rozmazlený puberťák."
"Teď je to jiné, Ewil. Uvidíte sami, až začneme chodit do školy..."
"Ono se to zase urovná, Selin, uvidíš," vstala jsem a objala ji kolem ramen. "Možná teď mají jen obtížný období."
"Možná..." hlesla kamarádka a pak se na mě vděčně usmála.
"A jéje," pronesla vzápětí Ewil se zrakem přikovaným k silnici. "Tak už ho tu máš, Selin."
Obě jsme se otočily k brance a viděly zaparkovaný nablýskaný černý kabriolet - mercedes. Vždycky jsem Selininu bráchovi tohle fáro záviděla.
Rick dlouze zatroubil.
"Půjdeme tě doprovodit," řekla Ewil.
"Já už budu muset taky domů," oznámila jsem jí. "Ještě nemám sbaleno a chci se na ten zítřek psychicky připravit," ušklíbla jsem se.
Zamířily jsme k brance a Bublina - Ewilina dalmatinka - nás radostně doprovázela. Asi si chudák myslela, že se jde na procházku. Rick seděl pohodlně rozvalený za volantem a prsty netrpělivě poklepával o přístrojovou desku. Jako vždycky vypadal úžasně.
Na první pohled se své sestře vůbec nepodobal, ale když jste se zadívali důkladně, našli jste společný rysy. Měli stejný nos i bradu, stejně úzký, srdcovitý obličej, byli zhruba stejně vysocí... Navíc Rick byl taky blonďák. Jenže už od patnácti si vlasy barvil na sytě černou. Vlastně už jsem si ho jako blonďáka nedokázala představit. Hřívu nosil ležérně rozcuchanou, což působilo sexy i roztomile a holky se na něho lepily jako vosy na med. On si jejich pozornosti rád užíval, jednoduše řečeno to byl pořádnej proutník. S žádnou nevydržel dýl jak týden. Jo a další společný znak se Selin byly jeho oči - pomněnkově modrý.
Dlouho jsem ho neviděla. Kvůli svojí depresi jsem skoro celý prázdniny nevytáhla paty z domu a vyhýbala jsem se jak Rickovi, tak i Mattovi. Protože tam, kde byli oni, byl i Chris. Teď, když jsem se tak na Ricka dívala, připadal mi mnohem bledší, než posledně. Taky jsem si nemohla nevšimnout dlouhých škrábanců, který se mu táhly podél levý svalnatý paže.
Konečně si nás všiml, otočil k nám hlavu a posunul si černý brýle na nose.
"No konečně ségra! To vám to loučení vždycky trvá půl dne?"
"Vždyť tady čekáš sotva dvě minuty!" zamračila se na něho Selin dotčeně.
"Na dámy se musí vždycky čekat, copak to ještě nevíš, Elssone?" poznamenala laškovně Ewil a opřela se o plot. Rick se na ni zadíval a vtom se prudce narovnal a přesunul si brýle do vlasů. Civěl na Ewil s otevřenou pusou.
"Zatraceně, Woodová!" zvolal a pak se rozesmál. "To není možný! Vždyť tobě to sekne!"
Ewil se zakřenila a já jsem se snažila potlačit výbuch smíchu.
"Oh, jak jsi milý," odsekla a založila ruce na prsou. Rick se nepřestával tiše pochechtávat.
"Co s tebou v tý Evropě prováděli? Byla jsi na plastice?"
"Ne. Ale ty bys ji potřeboval jako sůl," zpražila ho Ewil s medovým úsměvem.
"Hezčího už mě stejně neudělaj, Woodová. Jsem totiž ideálem krásy," pyšně zvedl bradu. Selin protočila oči, prošla brankou a usedla vedle něho.
"Radši už pojeď, ty ideále, nebo ti Ewil brzy vyškrábe oči. A osobně bych se jí ani nedivila," prohlásila vesele.
"Vyškrábat oči? Mě? A proč by to Woodová dělala?" hrál si na nechápavého. No jo, takhle to bylo vždycky. Ewil s Rickem se již odmala nepřestali navzájem pošťuchovat. Provokovali se a občas to jejich hašteření sklouzlo až k pořádné hádce, ale většinou je to brzy přešlo. Měli se rádi, všichni jsme byli opravdoví kamarádi.
"Možná proto, Elssone, že jsi naprostý idiot," odvětila Ewil s přehnaně sladkým úsměvem. Rick se zazubil a sjel ji pohledem od hlavy k patě.
"Ale fakt ti to sekne, Woodová. Málem jsem i zapomněl, že jsi taky holka."
"To já často zapomínám na celou tvou existenci."
"Ale zlato, to bolelo."
"Bod pro mě," oslnivě se zazubila.
"Haló!" zamávala jsem rukama. "Můžete toho prosím nechat? My jsme tu totiž taky. Pro vaši informaci."
"Jé, nazdar, Jully!" uculil se Rick nevinně a já myslela, že ho něčím praštím po palici.
"Ach, ty sis mě všimnul?" dělala jsem dojatou.
"Jak bych si mohl nevšimnout," blýskl zářivým chrupem. "Ty jsi narozdíl od některých nepřehlédnutelná."
"To měla být lichotka?" skepticky jsem zúžila oči.
"Jak jinak," mrkl na mě a konečně otočil klíčkem v zapalování. Naskočil motor. "Tak se mějte, kočky, a zítra ve škole," znovu si nasadil brýle.
"Ahoj!" zamávala nám ještě Selin a pak už se nám nablýskaný mercedes závratnou rychlostí ztrácel z očí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Areilia Areilia | 26. února 2012 v 19:44 | Reagovat

Žeby další skvělá povídka? :-D

2 Armen Armen | Web | 26. února 2012 v 23:41 | Reagovat

Hmm, to by mohlo být ještě zajímavý :) Jak se tak dívám... spíš pro holky :-D ale jak jinak, že? ;D těším se na další kapču :)

3 Gabux Gabux | Web | 27. února 2012 v 12:02 | Reagovat

Vypadá to dobře :)

4 Ennis Ennis | 1. března 2012 v 8:13 | Reagovat

Hmmm... A že by Michaela Burdová taky měla nějaká práva??!!!

5 Ennis Ennis | 1. března 2012 v 16:48 | Reagovat

Sorry. Já si nevšimla odkazu odkud to je. :-x

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama