Autorka→ G.G.Grind.Girl4ever@seznam.cz
Potichu jsem vyšla z pokoje.Sešla jsem schody do obýváku.Na pohovce ležel Cory.Spal.Na sobě měl volné tepláky a břicho měl ovázané obvazy.Televize hrála a na zemi ležel Oliver.Díval se na animáky.Zrovna běžel Naruto.,,Jak mu je?" zeptala jsem se Olivera.,,Ale docela dobře.Před chvílí znovu usnul.Sedla jsem si vedle něj.Dívala jsem se na něj a hladila ho po tváři.Nahla jsem se s tím,že mu dám pusu na líčko.Když už jsem mu ji skoro dala,otočil hlavu a tak jsem mu ji dala na pusu.Udělal to naschvál.Oči měl dokořán a zuřivě mi strkal jazyk do pusy.Natáhnul se a uhnul.Syknul bolestí.,,Opatrně." sáhla jsem mu na břicho.,,Kde je Kellan?" zeptal se mě.Polkla jsem a do očí mi vyhrkly slzy.,,No,když...on...umřel." ,,Co?" vyhrknul Cory a zase syknul.,,Pozor!" Kývnul.,,Ale...jakto?" zeptal se mě rozrušeně.,,Když ti tohle udělal,vrhnul se na Donatella a zabil ho.Jenže se taky zranil.Ještě tě donesl domů a pak zemřel." Po tváři se mi skoulela slza.,,Miláčku neplač." zvednul ruku Cory a něžně mě pohladil po tváři.Nedalo mi to a objala jsem ho kolem krku.,,Olivere postav mě!" přikázal Cory.,,Ale to nemůžeš.Jenom pěkně zůstaň ležet." řekla jsem mu.,,Ale já mám hlad." řekl mi Cory.,,Tak já ti donesu jídlo sem.Jenom prosím tě zůstaň ležet." poprosila jsem ho.Kývnul.Usmála jsem se na něj a odběhla do kuchyně.
Po chvilce jsem se vrátila s tácem plným jídla.Byly na něm čtyři rohlíky,pomazánka,jogurt,ovoce a zelenina.Došla jsem ke Corymu a sedla si vedle něj.,,Chceš abych tě nakrmila?" zeptala jsem se ho.,,Cher.Zas tak špatně na tom nejsem.Už je mi mnohem líp." ujišťoval mě a začal si sedat.Pomohla jsem mu a nakonec si se slabým stenem sednul.Položila jsem mu tác na nohy a on začal jíst.Jemně jsem ho pohladila a můj pohled sklouzl hned za něj.To co jsem spatřila bylo šokující.Za ním stál Kellan a usmíval se na mě a vedle něho.Kristian.Vykvikla jsem a ucouvla.Zakopla jsem o Oliverovu nohu a tvrdě sebou žuchla na zem.Uhodila jsem se do hlavy.,,Charline.Není ti nic?" zeptal se starostlivě Cory a škrábal se na nohy.Podívala jsem se na místo,kde jsem je viděla,ale nebyli tam.Zmizeli.Zamrazilo mě.Najednou Cory zaúpěl bolestí.Stál na nohou a chtěl jít ke mně.Rychle jsem se postavila a šla k němu.Položila jsem ho zpátky na postel.,,Cory jesště to do zítřka vydrž.Zítra už budeš moct i chodit." ujišťovala jsem ho.,,A budeme moct dělat...ehm...?" zeptal se mě.,,No to uvidíme." řekla jsem laškovně a nahla se k němu.Políbila jsem ho.Když jsem chtěla přestat,nechtěl se ode mně odtrhnout.Nakonec to přece jen udělal.Usmála jsem se na něj a pohladila ho.,,Zkus spát." řekla jsem mu a odešla jsem do sklepa.Už jsem dlouho netancovala pomyslela jsem si,když jsem byla ve sklepě.Od té doby,co jsem tu tancovala s Kellanem se tu nic nezměnilo.Jen to,že tu byla prázdnota.Zapla jsem rádio,udělala si culík a začala jsem tančit.Samozřejmě disko.Uvolnila jsem se a užívala si to.Tanec pro mě byl,jako dýchání.Nemohla bych nikdy přestat a toužila jsem dostat se na taneční školu v Americe.Dokonce tam půjdu na přijímačky.Pět,šest,sedm,osm a otočka říkala jsem si v duchu.Když jsem se otočila,spatřila jsem Hirošimu.Lekla jsem se a spadla na zem.Hirošima se na mě uculil.,,Musíš mě takhle lekat?" zeptala jsem se,zatímco jsem si mnula naraženou hlavu.,,Jo." řekl a podal mi ruku.Stiskla jsem mu ji.Postavil mě na nohy.,,Proč jsi přišel?" zeptala jsem se ho a vypnula jsem rádio.,,Jen ti chci dát návrh." řekl.,,Poslouchám." usmála jsem se na něj.,,Jsi smutná kvůli Kellanovi,že?" zeptal se mě.Kývla jsem.,,Vím,co se tehdejší noci stalo Charline.A vím také,které z těch dětí je Kellanovo." Zbystřila jsem.,,Prosím řekni mi to." začala jsem žadonit.,,Cory je Kellanův a Eleni je Coryho." řekl mi.Tušila jsem to.,,No...a co mi teda navrhuješ?" zeptala jsem se ho.,,Daruji Kellanovi život." prohlásil.,,To bys vážně udělal?" vyjekla jsem.,,Jo.Ale pod podmínkou,že bude anděl." Neodolatelně se na mě usmíval.,,Tak jo.Dohodnuto." řekla jsem.,,Dobře." prohlásil.,,Tak pojď." otevřela jsem dveře a vyběhla jsem nahoru do kuchyně.
Opatrně jsme ho položili na stůl.Hirošima si vyhrnul rukávy svého kabátu.Kellan ležel,oči měl zavřené a rty semknuté u sebe.Hirošima dal ruce nad Kellanovu hruď a začal odříkávat nějakou kouzelnou formuli.Jeho oči se divně převrátily a šlo vidět jen bělmo jeho očí.Najednou z jeho rukou začala vycházet divná mlha.Měla červenou barvu a mířila rovnou do Kellanova srdce a rány,kterou měl na břiše.Po chvilce se Hirošimovy oči vrátily do normálu a on přestal mluvit.Vyděšeně jsem se na něj dívala.Váhavě jsem přešla ke Kellanovi a roztrhla jsen mu triko na místě,kde měl ránu.Jeho břicho však bylo bez jediného škrábnutí.Dívala jsem se na to místo,ale nikde nic.Rukou jsem ho po břiše pohladila.Bylo tak hladké,jako předtím.Najednou Kellan otevřel oči.


Hezký