close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

6. kapitolaa

16. února 2012 v 17:44 | Aranel van de´Corvin |  Utrpení a láska

Ráno jsem se s trhnutím probrala.Prudce jsem se rozhlédla po místnosti,byla jsem doma...Vstala jsem a všimla jsem si,že jsem pořád nahá a tak jsem se oblíkla.Potom jsem sešla schody a rozhlédla se po jídelně.Nikdo tam nebyl,šla jsem do obýváku,tam taky ne.Nakonec jsem nakoukla do kuchyně.Ani tam nikdo nebyl.Podívala jsem se na hodiny.Půl desáté ráno. Otočila jsem se,obula se a vyběhla do lesa.Utíkala jsem co nejrychleji to šlo,ale nemola jsem najít ten dům,ve kterém jsem byla minule.Nebo to byl jen sen?!Zastavila jsem se,slyšela jsem za sebou táhlé vrčení.Potom převapené zalapání po dechu.
,,Sandro?" to byl Erikův hlas,ten jsem poznala.Zpoza stromu vystoupil vlkodlak velký do půlky mého těla.Pousmála jsem se.
Erik se taky jakoby pousmál.Prohlédla jsem si ho,měl zářivě černou srst,s modrými odstíny.Svaly mu šli vidět hodně dobře. Jeho oči příjemně zářili.
,,Kde je Kevin?" zeptala jsem se ho.Erikův výraz trošku posmutněl a mě přepadla úzkost.
,,Stalo se mu něco?!" vykřiknu na něj.Erik neklidně přešlápne.
,,Je v bezvědomí..Ten boj ho vyčerpal a lovci ho několikrát zasáhli." řekl.Já jsem zalapala po dechu.
,,Jak dlouho?" zeptala jsem se téměř šeptem.
,,Dva dny." řekl.To sem spala tak dlouho?! Vyděšeně kouknu na Erika.
,,Zavedeš mě k němu?" zeptám se ho.Erik nejistě přešlápne a zamyslí se.Potom přikývne a rozeběhne se dál do lesa,já jsem mu v patách.Po chvilce motání v lese jsme došli až k velkému domu,třípatrovému,vcelku dost prostornému.ale to mi bylo jedno,měla jsem šílený strach o Kevina.Vběhli jsme dovnitř a Erik mě po schodišti vyvedl do druhého patra.Tam se zatavil a černá srst se mu jemně zavlnila.
,,Dál už musíš sama." ukázal tlapou na dveře.Já jsem přikývla a otevřela jsem.Uslyšela jsem hlasy,když jsem stála za rohem místnosti.
,,Nemužu ho nechat žít." uslyšela jsem nějáký tvrdý hluboký ale přesvědčivý hlas.
,,A co máte v plánu,pane?" zeptal se druhý.
,,Dokuď tu tak klidně leží,mohl bych ho zabít a svést to na jeho slabost." pousmál se první.Zalapala jsem po dechu,chtějí zabít Kevina?! To radši mě!
,,Ale pane,jeho smečka..." začal znovu ten druhý.
,,Ne,jeho smečka nic nezjistí." zasmál se první.Nakoukla jsem do místnosti.Stál tam nějáký muž zahalený do dlouhého kabátu.viděla jsem jen jeho světlé vlasy,a prsten na pravé ruce.Vedle něj stál přitažlivý kluk,kolem dvaceti pěti,s jizvou na dolní,pravé polovině obličeje.Starší muž vytáhl dýku a usmál se.Já jsem vykřikla a vyběhla jsem.Ale ten kluk mě zahlídl už předtím a proměnil se vlkodlaka a vrhl se na mě.Zastavila jsem,v tu ránu kolem mě proběhl Erik a zakousl se do druhého vlkodlaka.Staší muž se prudce otočil a zavrčel.Ale když viděl,že jeho přítel to má pod kontrolou,pousmál se a dýku opět vytáhl.Zamířil na Kevinovu hruď a já vyděšeně vykřikla : ,,Né!" a vrhla jsem se k němu.Postavila jsem se před Kevina a muž se zarazil.Zamračil se.
,,Chrání ho upírka?!" rozkřikl se potom.boj dvou vlkodlaků stále zuřil.Já se odhodlaně postavila muži čelem.
,,Ano,a co má být?" odpověděla jsem stejným tónem.Kevin se náhle pohnul a já ztuhla.
,,Sandro.." zašeptal a vyčerpaně se nadechl.Erik náhle přestal bojovat a zadíval se na Kevina,hned toho zalitoval,jelikož druhý vlkodlak ho zakousl do krku.Erik zavyl a ohnal se po něm.
,,Pak mám tedy právo vyhnat Kevina od vlkodlaků..." pousmál se muž ,,Reime!Dost!" zařval a vlkodlak nechal Erika padnout vysíleného na zem.Oba se otočili a odešli.Starší se ale zastavil.
,,Kdyby tě tvůj otec tak ustavyčně nechránil,mohl sem mít pokoj a vládnout bez problému,ale přežil si a stále jsi právoplatným následníkem,proto mi děláš takový potíže."řekl muž a odešel.Já zalapala po dechu,Kevin a vůdce všech vlkodlaků?! Ohlédla jsem se na něj.Byl vyčerpaný a už to,že je při vědomí,ho vysilovalo ještě víc.
,,Sandro.."zašeptal znova.Sedla jsem si k němu a pohladila jsem ho po tváři.
,,Klid,hlavně nemluv." řekla jsem a pousmála jsem se.Kevin přikývl a stále se na mě díval,potom se ohlédl na Erika.Taky jsem se na něj ohlédla.Byl opřený o zeď a zhluboka oddechoval.Podíval se na nás a nevesele se pousmál.Byl v hroznym stavu,Krk měl úplně rudý od krve a ruce plné škrábanců.
,,Postarej se o něj,prosím.." řekl Kevin.Podívala jsem se na něj.Přikývla jsem a políbila ho na čelo.Jen se pousmál a buď znova upadl do bezvědomí anebo usnul vyčerpáním.Já jsem vstala a přešla jsem k Erikovi.
,,Ukaž,ošetřím ti to.." řekla jsem,ale Erik hned zavrtěl hlavou.
,,Vyléčím se,mě si nevšímej,ale Kevin potřebuje pomoc.Má v těle ještě pořád stříbro,musíš ho něják dostat ven nebo zemře." řekl a já se na něj zaraženě podívala.Potom jsem se prudce ohlédla na Kevina.
,,Dokuď má v sobě vlkodlak stříbro,nemůže se vyléčit."řekl Erik pochmurným hlasem.,,Je to náš vůdce,dobrý vůdce.Nemůžeme ho nechat zemřít." a podíval se na mě.Já jen chápavě přikývla.Erik se narovnal a odešel z místnosti.Já jsem hned začala horečně přemýšlet jak z něj dostat to stříbro.
Ale pokaždé jsem došla ke stejnému závěru,ale ten se mi vůbec nelíbil.Nakonec jsem to vzdala a přijala tu jedinou možnost.Vysát z něj to stříbro,ale existovalo jen málo upírů,kteří se dokázali ovládat při vůni krve.a já k nim vážně nepatřila.
Ale musím to dokázat.Sedla jsem si k němu a na klín jsem si položila kus látky,kterou jsem našla.Lehce jsem se k němu nahla a srdce mi náhle začalo bušit jako splašené.Měla jsem z toho strach.Bála jsem se,že se nedokážu ovládnout a vysaju ho do poslední kapky krve.I když,pár kapek by nevadilo,alespoň by mě to posílilo...Nad čím to přemýšlim?! zděsila jsem se a zatřásla jsem hlavou.Podívala jsem se na něj.Ležel klidně,ačkoli jsem věděla,že za chvilku se začne zmítat bolestí.Opět jsem se k němu naklonila a natočila jsem mu hlavu ke straně,lehce jsem se mu zakousla do krku.Hned mě přepadla touha vysát ho,ale sevřela jsem oči a nemyslela jsem na tu krásnou vůni.Kevin náhle prudce otevřel oči a prohnul se bolestí.Zatlačila jsem ho na hrdlo a tím jsem mu zabránila v pohybu.
Jen stříbro! křičela jsem na sebe v duchu.Za chvilku už jsem cítila pachuť stříbra.Sevřela jsem ještě pevněji víčka a zhluboka jsem dýchala.Kevin pode mnou cukal a všelijak se mě snažil shodit,ale byl na to moc slabý a já nabírala sílu...
Všechno stříbro už bylo z jeho těla venku,ale já prostě nemohla přestat a náhle jsem ucítila tu překrásnou sílu a chuť krve.Začala jsem pít.....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Trista Trista | 16. února 2012 v 18:37 | Reagovat

Nie...nie, že sa ho opováži vysať! :D To by bola škoda. Už sa teším na ďalšiu. :P

2 Selené Selené | Web | 7. března 2012 v 23:39 | Reagovat

božinku já tuhle povidku miluju:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama