close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

7. kapitola, 2.část

2. února 2012 v 9:42 | Aranel van de´Corvin |  Opuštěná


Celý den bylo jedno velké utrpení. Nikdo nemluvil, pokud to nebylo nezbytně nutné. Venku se chystaly vozy s jídlem a zbraněmi. A jen co měli muži trochu volna, byli zalezlí doma se svými rodinami. Někteří se loučili, někteří si jen tak povídali, aby si zlepšili náladu, jiní prostě mlčeli. Těžko říct, co z toho byl nejlépe vyplněný čas.

U nás vládlo ticho. Všichni jsme seděli u kuchyňského stolu a nepřítomně zírali kamkoliv, jen ne na toho druhého. (Titton a Táro byli doma se svými rodinami.)

Nevím, co se ostatním honilo hlavou, ale já měla v hlavě naprostý zmatek.

Je to zase tady - moje dětinskost se projevila (ale stejně bych nahlas nikdy nepřiznala, že jsem skutečně dětinská). Dostala jsem strach. Budu tu sama. Poprvé v životě tu budu bez rodiny a bez mého Tára. Budu tu jen s Tittonem, který bude mít práce nad hlavu, protože jen on a ještě jeden, Taurion, neboli Erós, budou jediní dospělí muži, kteří ve vesnici zůstanou. (Taurion je pouze o pár měsíců starší než Titton, proto ani jeden do války nemůže.) Titton na mě nebude mít vůbec čas, což znamená, že budu úplně sama.

Ano, pořád tvrdím, že jsem dospělá, a že všechno zvládnu, ale já nejsem zvyklá být sama. Nejde o to, že bych se o sebe nedovedla postarat, zvládám se starat o celou rodinu. Jde o to, že si nebudu mít s kým povídat, komu chystat snídani, z koho si dělat legraci - a věřte tomu nebo ne, budu se cítit zranitelnější.

Jak dlouho může taková válka trvat? Jasně, klidně několik let, ale jak dlouho tam muži z naší vesnice budou muset být? Kdy se mi vrátí? Dá se určit přesné datum? Poctivě bych si ho odpočítávala a těšila se na ten den, ale to asi nikdy nejde určit ani přibližně.

Jak to tu zvládnu? Co budu celé ty dny dělat? Jasně, budu pomáhat ve vesnici, ale když budu doma - bude tu prázdno a ticho. Bojím se toho. Bojím se zítřejšího rána! Připadá mi to jako čekání na smrt.

Moje myšlenky opět zabloudily někam trochu jinam. Jaké to bude tam? Jak to bude vypadat a probíhat? Zvládla bych to taky? Budu mít někdy možnost to zažít?

Tolik otázek - ale teď, když budou pryč, budu mít spoustu času o tom přemýšlet a možná, pokud budu mít štěstí, dojdu také k nějaké odpovědi.

Budu to tu muset nějak zvládnout i bez nich. Musím se naučit žít sama na vlastní pěst. Zvládly to miliony Elfů přede mnou, takže to já určitě také zvládnu. Problém je v tom, že nevím, kde začít.

Prostě uvidím, jak se to bude vyvíjet. Nechám tomu volný průběh. Nic lepšího mě v tuto chvíli nenapadá.

Tolik jsem se zabrala do přemítání, že jsem přestala dávat pozor na to, co dělám a spálila jsem si ruku o kamna, když jsem zrovna vařila oběd.

"Jau!" vyjekla jsem a odskočila od kamen. Bratři okamžitě zvedli hlavy a otec vyskočil.

"Co se ti stalo?" zeptal se rychle.

"Au, au. Ale nic, jen jsem se spálila, jsem nešikovná," usmála jsem se na něj.

On se ztěžka posadil a vydechl. "Dnes je příšerný den."

Pokývala jsem hlavou a strčila ruku do vědra se studenou vodou.

"Máš pravdu, všechno, co se dnes děje, je divné," přidal se Sailon.

"Ano, synu. I tahle naše tichá sešlost je divná."

"Potřebuju něco dělat," zanaříkal mladší bratr, vstal a začal přecházet po místnosti. Mlčky jsem ho pozorovala, zatímco jsem si chladila spálenou ruku.

Byli nervózní a nesví a já nevěděla, co dělat. Všichni najednou zestárli o stovky let. Jejich tváře byly zbrázděné vráskami a obavami. Tak ráda bych jim nějak pomohla, nebo řekla něco správného - ale neměla jsem ponětí co.

"Otče?" promluvil Alcarmo. Všichni jsme se na něj podívali a on pokračoval. "Smím zajít za Alkyoné?"

"Ovšem." Otec s odpovědí vůbec neváhal. Připadalo mi, jako by byl rád, že aspoň někdo z nich má něco na práci.

Bratr se beze slova zvedl a rychle odešel z domu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Gabux Gabux | Web | 2. února 2012 v 16:41 | Reagovat

:( a dál?

2 Illyria Illyria | 2. února 2012 v 18:30 | Reagovat

Chudinka. Je strašné být sama. Ale to zvládne, že jo? Doufám, že se z ní stane bojovnice a všem tam vytře zrak. To budou mít za tu diskriminaci.

3 rainy rainy | 3. února 2012 v 11:54 | Reagovat

nie je to nič príjemné :-( dúfam, že sa jej drahým nič vo vojne nestane... aspoň že má aspoň Tittona... teším sa na pokračovanie... chcela som sa spýtať, či má táto autorka aj vlastný blog... (?) :-)

4 Tiana Tiana | 3. února 2012 v 15:51 | Reagovat

Ahojky. No pořád si blog plánuju a plánuju, ale ještě jsem se k tomu nedostala. Bohužel. Sama bych ho asi neutáhla, protože teď nemám moc času =o/
Každopádně děkuju všem, co čtete a komentujete =o) =o*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama