12. února 2012 v 13:56 | Aranel van de´Corvin
|
A je tu další kapitola. Tentokrát mi to netrvalo, tak dlouho. Doufám, že se vám to bude líbit a limit je jako vždy...
" A mě se nezeptáš?" ušklíbne se Lucius.
" Na co?" zamlžím.
" Jestli tě nedoprovodím do sovince."
" Do sovince? Co bych, proboha, dělala v sovinci v tak pozdních hodinách?!" zděsila jsem se neupřímně.
" Třeba poslala ten dopis, co držíš v ruce," poukáže na fakt. Na to, abych schovala dopis za záda, je už asi pozdě, co?
" Tohle? To není dopis…" mávla jsem nad tím rukou a šla do ložnice. Jenomže Lucius na mě vyslal kouzlo a já se nemohla dál pohnout.
" A co to teda je?" Stoupne si přede mě a nespouští ze mě oči.
" To je…" Dneska mi to vážně nemyslí. Jediná věc, která se mi vybavuje, je toaletní papír.
" Fajn, nechce se mi přemýšlet. Je to dopis a nezeptám se tě! Stačí? A teď mě pusť!"
" Dneska jsi nějaká roztěkaná. Copak se stalo?"
" Nic o čem bys měl vědět!"
" Nebuď drzá. Já tady na tebe, tak pěkně…"
" Pěkně? Jestli sis nevšiml, tak jsem přilepená k zemi!"
" Co? Fakt? Ani jsem si nevšiml."
" Malfoy, okamžitě mě pusť!"zavřeštím. Úplně jsem zapomněla, že tady nejsme sami. Severus se taktně připomněl odkašláním. Drusila seděla v koutu a ani nedutala.
" Nemůžete se jít hádat někam jinam? Potřeboval bych to dočíst," informuje nás Severus naštvaně.
" My se nehádáme!" zavrčíme oba. Severus protočí oči a dál se věnuje čtení. Vážně, co bych si bez toho Severuse počala. Není nad jeho pomoc. I kdyby mě tady Malfoy mučil, tak by v klidu dál četl tu svoji zatracenou knihu.
" Dobrá, tak já půjdu ukázat Georgianě, kde je sovinec a ty si tady můžeš v klidu číst,"uzavře naši hádku Lucius. Zajímá tady někoho můj názor? Lucius galantně přešel k portrétu a chystal se odejít.
" Tak jdeš," houkl na mě.
" To bys nejdřív musel zrušit to kouzlo, ty blonďatá nádhero!" zaprskám vztekle. Naštvaně stiskl zuby, ale kouzlo zrušil. Chtěla jsem vyběhnout schody do ložnice, ale to už mě držel za loket a táhl ven ze společenky. Severus na mě ještě provokativně zamává. Provokatér. Zítra si to sním vyřídím- za předpokladu, že mě Malfoy nezabije po cestě do sovince. Možná bych si měla vzít ještě brk a přepsat závěr dopisu.
" Nepoučitelná, opravdu nepoučitelná," mumlá si cestou Malfoy. Drží mě za ruku a vede do sovince. No vede, spíše za ním vlaju. Nestíhám.
" Zpomal!" vybafnu.
" Proč?"
" Nerada běhám. Vyžaduje to moc energie, kterou ani nemám." Zastavil se už po dalších dvaceti metrech. Zkoumavě se na mě podíval a potom se ledově usmál. Aj.
" Teď jsem si vzpomněl, že si musím něco zařídit," řekne jakoby nic.
" Cože?" To jako teď?
" Odpoledne jsem na to zapomněl. Počkej tady. Já se vrátím."
" A kdy?"
" To ještě nevím."
" Počkej," zakřičela jsem za ním, ale už zmizel za nejbližším rohem. Nedělám si iluze, že bych ho dohonila. Až ho najdu, tak ho přetrhnu jak hada! On moc dobře ví, že vůbec netuším, kde momentálně jsem. A že se vrátí? Nejsem blbá! Klidně mě tu nechá trčet přes noc. Naštvaně jsem kopla do brnění, které se s rachotem sesypalo na zem.
" Kdo je tam?" ozve se protivný hlas našeho školníka. A sakra. Bez rozmýšlení jsem se rozběhla na druhou stranu. Řítila jsem se bradavickými chodbami, dokud jsem nepřestala slyšet školníkovo funění a hekání.
" Co tady děláš?" James mě chytil za rameno. Málem jsem mu dala pěstí.
" Pláču nad svojí blbostí," přiznám neochotně.
" Co se stalo?"
" Nechala jsem se napálit od Malfoye." Nechápu na, co jsem myslela, když jsem odcházela ze společenky. Nejspíš mám nějaké slabší období.
" A co ty tu vůbec děláš?" rozhlédla jsem se po opuštěné chodbě.
" No," zaváhá," jdu za Siriem a Remusem. Čekají na mě v komnatě nejvyšší potřeby."
" To jako na záchodech?" nechápala jsem.
" Ne," zasměje se.
" Hele, víš co? Pojď se mnou! Prý jsi se Siriusem zakopala válečnou sekyru, tak mu to vadit nebude."
" No, já nevím."
" Máš snad něco jinýho?" No, zrovna jsem chtěla studovat strukturu téhle stěny, ale to můžu odložit na zítřek.
" Tak dobrá."
Kdybych věděla, co je komnata nejvyšší potřeby, tak bych neváhala. Něco mi říká, že odteď tu budu trávit hodně času. Možná, že si sem přestěhuji i věci z ložnice. Sirius nebyl z mé návštěvy moc nadšený, ale Remus mě vzal pod svá ochranná křídla.
" A kde máš Lily?" zeptám se Jamese, když se všichni usadíme. Sirius začal rozlívat ohnivou whisky. Jeden panák mě nezabije.
" Lily? Říkala ti něco?" chytne se James nadšeně tématu.
" Ne, ještě jsem si s ní nestihla popovídat," musím zklamat Jamese.
" Aha," řekne mrzutě. Tázavě se podívám na Remuse, který jen pokrčí rameny.
" Tak pro ni skočte." Aspoň tu nebudu sama.
" Ne, Lily se mnou nepůjde," zamračí se James.
" Já pro ni klidně zajdu," nabídne se Remus.
" Já půjdu s ním, aby mu věřila," přidám se.
" Na to zapomeň," vyjede Sirius. Tu sekeru jsme asi nezakopali dost hluboko.
" Proč?"
" Zmijozel u Nebelvíru? Sni dál."
Remus šel pro Lily sám, protože Sirius mě odmítl pustit. Když James viděl, že se zase dostáváme do ráže, tak začal znovu rozlévat whisky. Sirius je nejspíš milejší, když má v sobě nějaký to promile. Remus se vrátil až po dvaceti minutách. A sám. Lily mu neuvěřila. A víte, čí je to chyba? Přesně tak. Blackova. Kdybych šla s Remusem, tak by mě Lily nenechala na holičkách a šla se mnou.
Nakonec se ukázalo, že kluci umí být dobrými společníky. James se Siriusem mi vyprávěli jeden vtip za druhým. Čím víc Sirius pil, tím víc byly ty vtipy hanbatější. A občas i nechutný. Občas mě fascinuje, na co chlapi dokážou myslet. Když byl James dostatečně mimo, tak jsem začala ze Siria a Rema tahat, co se stalo mezi ním a Lily. Jelikož Remus nepil, tak mi nic neřekl. U Siriuse jsem byla úspěšnější. Trošku jsem vystrčila prsa a šlo to samo. Samozřejmě, že jsem si držela odstup. Nemám ráda sex na veřejnosti, i když si myslím, že James by to ani nezaregistroval.
" Lily? Ta zrzavá?" zasměje se Sirius.
" Jo. Znáš snad ještě nějakou jinou Lily?" Nejradši bych si za tu otázku nafackovala. Samozřejmě, že zná. Ukázalo se, že zná dalších sedm a bohužel mi je začal všechny popisovat, podle velikostí poprsí.
" Jamesova Lily!" vykřiknu zoufale, když popisuje nějakou Bertu.
" Moje Lily? Kde?" ozve se radostně James.
" V posteli," křiknu na Jamese.
" V mojí?" zajiskří Jamesovi oči.
" Ve svý!" vysvětlím spěšně.
" Dvanácteráku, už bys měl přestat pít," zavrtí hlavou Sirius.
" Co je to Dvanácterák?" Nebo jsem se přeslechla?
" Já jsem Tichošlápek," začne vysvětlovat Sirius.
" Proč tyhle přezdívky?"
" Protože jsme-" Z ničeho nic přiskočí Remus a zakryje mu pusu.
" Protože jsme se v hodině nudili a vymýšleli si přezdívky," zalže Remus. Možná mám trošku upito, ale blbá nejsem.
" Aha."
Do sklepení mě doprovodil Remus. Ráno se mu budu muset omluvit. Problém je v tom, že když se napiju, tak moc mluvím. Teda já moc mluvím i normálně, ale s alkoholem v krvi je se mnou k nevydržení.
" Vážně to zvládneš sama?" zeptá se pochybovačně Remus.
" Opravdu dokážu dojít dvacet metrů ke vchodu do společenky," ujistím jo.
" Dobře, tak ahoj."
" Čau," zamávám mu. Opatrně dojdu ke vchodu. Whisky asi nebude to pravé pro mě. Sice jsem toho zas tak moc nevypila, ale hlava se mi točí. Víte, co je srandovní? Naše heslo do společenky, které si zrovna nemůžu vybavit. Určitě to bude něco se Salazarem. Tím jsem si jistá.
" Salazar Zmijozel je Bůh!" vyzkouším.
" Zelená vede."
" Had, nejlepší přítel člověka."
" Fuj, co to mám na botech?" zděsila jsem. Uslyšela jsem, jak se otvírá portrét. Tak heslo je: " fuj, co to mám na botech?" Divný.
" Á, zatoulaná princezna se nám vrátila," uslyším smích. Prvně jsem si myslela, že se portrét směje, ale když jsem zvedla hlavu, tak jsem uviděla Malfoye. Co tady dělá? Touhle dobou se měl potloukat po chodbách a hledat mě.
" Já jsem se neztratila. Jenom jsem se procházela!" Odstrčila jsem ho, abych mohla projít a zakopnout o práh. Au, to bude zítra bolet.
" Ty jsi pila?" zamračí se.
" Ne," řeknu nevinně. Asi se z té země nezvednu. Když jsem ve vertikální poloze, tak se mi chce spát.
" Ahoj, botičky," pohladím něčí boty.
" Co jí je?" zeptá se Severus. To budou nejspíš jeho boty, co hladím. Radši jsem přestala.
" Něco pila."
" Nevíte, proč jsem všichni vysazeni na moje vlasy?" zeptám se, když mě Malfoy začne zvedat ze země.
" Sakra, já někde nechala ten dopis!" vykřikla jsem dřív, než mi někdo stihl odpovědět.
" Jaký dopis?" nechápal Severus.
" Ty jsi mi teda společník! Večer jsem tě prosila ať jdeš se mnou do sovince, to si nepamatuješ? Být tebou, tak si dávám pozor. Některé dámě by to mohlo ublížit, když si nepamatuješ, co si s ní dělal..." zamyslela jsem se.
" Hlavně aby sis ty zítra pamatovala, co jsi dneska dělala," prohodí Lucius.
" To se neboj, Bobku," poplácám Luciuse po tváři a sesunu se na gauč.
" Připadá ti tady něco vtipného, Severusi?" zeptá se ledově Lucius.
" Ne. Je mi líto, že budu muset opustit tvoji společnost, ale jsem unavený," řekne mi ironicky Severus a vydá se do ložnice.
" Neboj já se k tobě přidám na snídani!" zavolám za ním.
" Myslím, že ráno budeš mít úplně jiné starosti."
" Všiml sis jak je nevrlý?" zeptám se Luciuse.
" S kým jsi pila?" položí mi konečně otázku, která ho pálí na jazyku od té doby, co mě viděl.
" Sama. Jsem poustevník..."
" A já jsem anglická královna."
" No, sestřih bys už na to měl," poukážu na fakt.
" Proč si pořád bereš do huby moje vlasy?!" začne se vztekat.
" Nevšimla jsem si, že bych je někdy měla v hubě."
" To, že jsi pod vlivem alkoholu mi nebrání v tom, abych tě-"
" Ohnul přes koleno a naplácal mi?" vyjede mi z pusy dřív, než to stihnu zastavit.
" Neříkej dvakrát." Nebudu.
Po krátkým rozhovoru s Luciusem jsem se odebrala do pokoje. Trochu mě znepokojovalo to, jak se ke mě začal přibližovat. Znáte to. Prvně sedí na druhé straně gauče a než lusknete prsty, tak vám sedí za krkem. Navíc musím vymyslet nějakou pomstu. Naneštěstí se mi už jedna rýsuje v hlavě. Teď se musím hlavně dobře vyspat. Zítra mám v plánu dělat Severusovi společnost. Přece bych ho nemohla zklamat.
Pecká!
To bylo jako nějaké kouzlo!
Podívám se na tvůj blok a hle, milé překvapení: 7.kapitola: jak jsem šla do sovince, před 3minutami
Jen tak dál, už se nemůžu dočkat další kapitoly