close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

8.kapitola, 3.část

17. února 2012 v 13:33 | Aranel van de´Corvin |  Opuštěná


Nevím, jak dlouho jsem ležela a zírala do protější zdi, ale tuhle mojí otupělost narušily hlasy, které ke mně doléhaly z venku. Vstala jsem a přešla k oknu, ze kterého jsem se vyklonila a podívala se na oblohu. Ano, slunce bylo již velmi vysoko, čili bylo poledne a pro mě to znamenalo odebrání se na náměstí.

Moc Elfů tam ještě nebylo, ale nevadí, chvíli si počkám. Rozhlížela jsem se kolem, jestli neuvidím Tittona.

Přišel jen chviličku před tím, než začala Amil mluvit, takže jsem mu nestihla nic říct, pouze jsem se k němu přidala.

"Takže, vezmeme to rychle, ať můžeme normálně fungovat. Zůstali nám tu dva dospělí muži, Perseus a Erós. Chlapci, vám dám tu nejdůležitější úlohu - budete obstarávat lov pro vesnici. Oba víte, jak to chodí a co je všechno potřeba. Věřím, že to zvládnete. Také nám ale občas budete muset pomoci s nějakými ostatními věcmi, ale to vám dám vždy včas vědět."

Titton vedle mě přikývl.

"Další důležitou činností, kterou dříve obstarávali muži, je rybolov. Tím bych pověřila chlapce od třinácti let výše. Erumaxo, Cermo a Almáreon. Vy tři jste nejstarší, vezmete si ostatní na povel."

Tři kluci kousek ode mě nadšeně přikývli. Jsou to dobří kamarádi a někdy jsou až moc akční, řekla bych. Ale myslím, že to svěřila těm pravým. Myslím, že se o to dokážou postarat.

"Sběr lesních plodů a částečné pomáhání na polích budou dělat všichni ostatní děti. A teď už věci týkající se dospělých. Tyhle práce budou samozřejmě dobrovolné, ale musíme si je nějak rozdělit. Je tu někdo, kdo by se mohl postarat o kovárnu? Předpokládám, že to nebude moc namáhavé, ale přeci jen bude občas potřeba okovat koně."

"Já se o to klidně postarám," přihlásila se Sardë, neboli Nomia. Její muž je dobrým přítelem mého otce. Oba se u nás občas zastaví na čaj, nebo i na skleničku, ale to jen výjimečně. Je to matka Tauriona (Eróse). "Můj muž je kovář, takže myslím, že to zvládnu."

"Skvělé, Nomio, děkuji. Další důležitou věcí je dovoz. Jak jistě víte, spolupracujeme s vedlejšími vesnicemi. Jedná se nejčastěji o výměnný obchod. Kdo by si to vzal na starost?"

Několik dobrovolnic se pomalu přihlásilo. Páni. Dovážení zboží do okolních vesnic, to by znamenalo cestování!

"Já," vypadlo ze mě. "Já se o to postarám!"

Všichni se ke mně otočili.

"Marillo neblázni!" šťouchl do mě Titton.

"Já si vezmu na starosti dovoz," zopakovala jsem.

"Ty, Marillo?" Amil si mě prohlížela. "Jsi ale ještě dítě, nemůžeme tě pověřit…"

Skočila jsem jí do řeči: "Já to zvládnu, dokážu se o to postarat!"

Chvíli bylo ticho. Pár Elfů zase pohlédlo na Amil a čekali na její rozhodnutí.

"Jsi dítě," zopakovala naše Matka.

"Ale zvládnu to," řekla jsem znovu přesvědčeně.

"Marillo přestaň!" zasyčel na mě Titton, ale já jsem si ho nevšímala.

"Prosím." Sledovala jsem při tom Amil a doufala, že bude souhlasit.

Naše Matka chvíli přemýšlela a potom se váhavě zeptala: "Byl by někdo ochotný dohlížet na Marillu?"

Ajaj. Rozhlédla jsem se po ostatních a bylo mi vcelku jasné, že se k tomu nikdo mít nebude.

"Já se o ni postarám," ozvalo se za mnou. Překvapeně jsem se otočila a zjistila, že za mnou stojí usmívající se Elen.

"Dobrá tedy, tak dovoz necháme na Marille a na Alkyoné," usoudila Amil. "A teď…" pokračovala v rozdělování funkcí.

"Děkuju," usmála jsem se na Elen.

"Nemáš za co. Aspoň na sebe budeme mít trochu víc času, co říkáš?"

"To máš pravdu."

"Zbláznily jste se?" utrhl se na nás tiše Titton, aby nerušil poradu. "Marilla má být doma a v bezpečí! Mám jí hlídat!"

"Ale no tak, Persee. Jsem starší než ty, dokážu se o ní postarat. Navíc ty budeš zaměstnaný až příliš, takže bys jí stejně neuhlídal. Nech to na mě, nic se jí nestane."

"Tohle se jejímu otci líbit nebude."

"No tak se nečerti. Nevěříš mi snad? Hlídala jsem už spoustu dětí a Marilla není zas tak malá."

Ta holka se mi začíná líbit.

Titton si jen povzdechl a vzdal to. "Fajn," zabručel.

Spokojeně jsem se usmála a dál se snažila vnímat, co Amil říká.

Takže já budu cestovat! To je úžasné! Moje nálada nabrala úplný obrat. Má depresivní chvíle se vyměnila za nadšení a nedočkavost. Dostala jsem možnost nemyslet na Tára a na to, jak mi chybí (ano, už teď mi chybí, jako by tu nebyl roky). Dostala jsem možnost zažít něco nového. Poznat neznámé. Veškeré své soustředění jsem upírala pouze k této myšlence.

Ještě před pár minutami by mě vůbec nenapadlo, že se budu moci cítit dobře, zatímco tu muži nebudou. Ale teď? Všechno trápení ze mě opadlo. Nevím, jak dlouho mi to vydrží, ale doufám, že co nejdéle, protože tenhle pocit byl mnohem lepší než ten, ve kterém jsem se topila celé dopoledne.

"Tak to bychom měli," řekla Amil a já se jí zase pokusila vnímat. "Jsem moc ráda, že jsme si to rozdělili tak rychle.

Každý máme rodinu, o kterou se pečlivě staráme a ostatním jsme nápomocni, jak je potřeba. Ode dneška se z naší vesnice stává jedna velká rodina a všichni musíme pomáhat všem. Musíme se spojit, abychom to tu bez našich mužů zvládli." Na chvíli se odmlčela a přelétla nás pohledem. Poté se usmála "Děkuji vám, můžete jít domů."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Armen Armen | Web | 17. února 2012 v 15:42 | Reagovat

To bylo hezý, těším se na další kapču ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama