19. února 2012 v 19:20 | Aranel van de´Corvin
|
Nebudu to nějak okecávat- stejně na to nikdo zvědavý není. Akorát se předem omlouvám za chyby, protože se mi to nechtělo znovu číst... ale předpokládám, že jste si za ty roky zvykly.

Ráno bylo rušnější, než jsem si původně představovala. Původně jsem si myslela, že budu celé dopoledne spát, ale Narcisa s Drusilou mě vyvedly z omylu. Jakmile odbyla sedmá hodina, tak vstaly a k mé nelibosti vzbudili i mě. Proč? To nevím. Zajímavé je, že ve všední den mě nebudí.
" Proč?" zakňučím.
" Protože se nesluší, aby člen vysoce vážené rodiny chodil na snídani pozdě," zamumlá spěšně Drusila a řítí se do koupelny.
" Hm," odfrknu si a znovu se přikryju. Tajně jsem doufala, že na mě zapomenou, ale po dvaceti vteřinovém spánku mě Narcisa chytla za ruku a vytáhla ven.
" Au," řeknu dotčeně.
" Máme na tebe počkat nebo nás doženeš?" zeptá se Drusila, když vyjde z koupelny. Unaveně si promnu spánky. Trochu mě bolí hlava. Víc mě ale bolí bok a záda.
" Já vás dohoním," křiknu na její záda a rozplácnu se na posteli. To tak. Do oběda mě nikdo neuvidíte.
" Co to?" vyjeknu, když mě někdo polije.
" Já nespěchám. Počkám na tebe," ušklíbne se Narcisa. Sakra. Zapomněla jsem, že jsou dvě. To bude zase den.
S bolestí v zádech jsem se ploužila do velké síně. Narcisa šla za mnou jako strážný pes, kdybych chtěla vzít roha. Jednou se mi to skoro podařilo. Už jsem byla za rohem, ale tam jsem narazila na Luciuse, který se tvářil až moc šťastně.
" To se mi líbí. Takhle po ránu mi vlítnout rovnou do náruče..."
" Promiň, myslela jsem, že jsi někdo jiný," odbyla jsem ho a vykroutila se z jeho sevření.
" Příjemná jako vždycky." Vypadá to, že si už konečně na mé chování zvykl. A ani to netrvala tak dlouho, jak jsem původně předpokládala. Na snídani bylo jenom pár bláznů, kteří očividně nemohou spát a zmijozelští. Hm, nikdy jsem si nevšimla, že chodí přesně na čas. To bude možná tím, že jsem zatím vždycky přišla pozdě.
" Čau, dej to pryč," pozdravím Severuse, který se cpe slaninou. Bolení hlavy jsem začala ignorovat a místo toho se zaměřila na žaludek, který chtěl očividně vyhodit ohnivou whisky.
" Neříkej, že je ti špatně," usmál se arogantně.
" Však on tě ten smích přejde, až uvidíš, co jsem včera všechno zkonzumovala," naznačím dávení. Severusovi zmrzne úsměv na rtech. Jídlo posune, co nejdál ode mě a nalije si kafe.
" Mám nový hábit," vysvětlí své chování.
" O pračce jsi neslyšel?" protočím oči.
" O čem?"
" To je fuk." Tohle jsem nikdy nemohla pochopit. Jak někdo může být tak tupej a nevědět nic o mudlech. Proboha, žijeme mezi nimi a měli bychom znát jejich kulturu! Radši si ani nechci představovat, co by se stalo, kdyby nějaký čistokrevný kouzelník šel po mudlovské ulici a viděl ve výloze počítač.
" Jo, už vím, to je ta věc, která zbavuje prádlo skvrn," uvědomí si Severus.
" Ty jsi, ale chytrý chlapec," štípnu ho do tváře. Vyděšeně ucukl a naštvaně se na mě podíval. Asi jsem první, kdo na něj šáhl.
" Ne-na-ru-šuj moji osobní zónu," řekne nabroušeně.
" Tak promiň," zasměju se.
" Ty se mnou nemluvíš?" zeptám se po deseti minutách mlčení, protože mi to začalo lézt na nervy a navíc si mě Lucius začal všímat, což nevěstilo nic dobrého.
" Na dej si slaninku. Slibuju, že nebudu zvracet. Na tebe," dodám, když se mi zhoupne žaludek. Mile se usměju na Luciuse, kterému došlo na KOHO budu zvracet. Vyměnil si místo s Bellatrix, která byla štěstím bez sebe, že jí naše výsost věnovala pozornost.
" Nazdar Šmejdko," pozdraví mě, když mě zmerčí.
" Nazdar Děvko," oplatím jí pozdrav.
" Děvčata přece byste se nehádali," skočil nám do toho Lucius.
" Kdo se tady hádá? My jsem se jenom pozdravili," zamračila jsem se nechápavě. A světe div se. To bylo poprvý, co se mnou Bellatrix souhlasila.
" Ty nebudeš?" obrátím svoji pozornost na Severuse, který se snaží schovat za knihou. Kdo s sebou nosí knihu na snídani, když mu dělá společnost taková příjemná osoba, jako jsem já?
" Ne," zamručí.
" Ježiši, tak jsem ti narušila osobní zónu! To ti ještě nikdo neudělal?"
" Ne."
" Řekneš mi i něco jiného než ne?"
" Ne," zavrčí a zvedne se od stolu. A to jsem si myslela, že v čistokrevných rodinách je učí slušnému chování.
" Severusi, počkej. Musím s tebou něco probrat," zavolá za ním Lucius. Severus počká až k němu Lucius dojde a potom si sednou na druhou stranu stolu. Ts, jestli tím chtěl Severus něco naznačit... tak se mu to povedlo. Myslím, že to pochopil celý Zmijozel. Po pěti minutovém zírání na jídlo, jsem usoudila, že musím pryč jinak to dopadne špatně. Ve stejnou chvíli se začala zvedat i Lily od nebelvírského stolu. To bych mohla využít k tomu, abych si s ní promluvila o Jamesovi. Když jsem procházela okolo Luciuse, tak jsem si vzpomněla na to, co mi udělal včera večer a než jsem se stihla zastavit, tak jsem z pusy zase vypustila jednu ze svých blbostí.
" LUCIUSI," zařvala jsem přes celou velkou síň," ALE MĚ VÁŽNĚ NEVADÍ, ŽE MÁS MALEJ PENIS!" Všichni se po něm otočili. Díkybohu, že jsem stála u východu. Lucius, červený jak rak, vyskočil na nohy a byl připraven mě zabít. Na nic jsem nečekala a začala rychle ustupovat. Teda jenom do té doby, než jsem do někoho narazila. Ještěže jsem neřekla to, co jsem měla na jazyku. Nevím, jak by se Brumbálovi líbilo, kdybych mu řekla ať to svoje velké pozadí přenese jinam...
" Dobré ráno," pozdravila jsem slušně. Pamatujte, vždycky slušně pozdravit.
" Dobré ráno," tajemně se pousměje. Teď mě tak napadá. Myslíte, že slyšel to o penisu? Když už jsme u toho penisu, tak Lucius okolo nás spěšně proplul. V patách mu byl Severus, za kterým se dramaticky vlnil jeho černý plášť. Hotový Batman.
" Prosím?" zeptám se Brumbála, který mi tady už pět minut něco říká.
" Říkám, že jsem se včera večer procházel po hradě a narazil na toto." Podívám se, co mi to vlastně ukazuje. Můj dopis. Otevřený dopis! Zamračeně se na něj podívám.
" Já ho nerozbalil. Už tam tak ležel," vysvětlí.
" Vy? To by mě ani nenapadlo!" zapráší se mi od pusy.
Našla jsem novou taktiku, jak přežít. Držet se ve skupinách. Takhle si nikdo nic nedovolí. Držela jsem se nebelvírských šesťáků tak dlouho, dokud mi nezavolali Lily. Ze začátku si naivně mysleli, že když mi utečou na záchod, tak mají vyhráno. Kdepak. Stála jsem u pisoárů, tak dlouho, dokud to nevzdali. Ukázalo se totiž, že nemůžou v přítomnosti dámy čůrat.
" Gigi?" zeptá se překvapeně Lily.
" Už můžete jít. Díky," odeženu skupinku kluků, které jsem si ponechala jako pojistku.
" Ahoj, máš čas?"
" No, sice jsem se chtěla učit, ale to můžu odložit na večer."
" Ale já tě nechci zdržovat. Víš, co? Klidně se můžeme jít učit do knihovny," navrhnu nadšeně. Čím déle to bude trvat, tím líp.
" Tak jo, skočím si pro učebnice. Ty ne?"
" Jestli by ti to nevadilo, tak bych se učila dohromady s tebou..." Lily se ušklíbne.
" A nemá to náhodou něco společného s Malfoyem?"
" S Malfoyem? Ne!" mávnu nad tím rukou.
" A ani s jeho penisem?" založí si ruce v bok.
" Ty jsi to slyšela?" Myslela jsem, že už byla pryč.
" A kdo ne?"
" Myslím, že umřu," řeknu zcela vážně.
" Každý jednou musí zemřít," začne filozofovat.
" Dík, ty jsi mi teda podpora! Rychle si skoč pro ty učebnice. Počkám tady v koutě. Kdybych tu nebyla, až se vrátíš, tak co nejrychleji utíkej za Brumbálem!"
S Lily jsme si sedli do kouta, abychom na sebe neupoutali moc pozornosti. Zatím v knihovně nikdo nebyl, ale to se může během minuty změnit. Na bradavické tamtamy se dá spolehnout. Jestli nás někdo viděl na chodbě, tak už je Lucius na cestě sem. Když budu mít štěstí, tak sám. V horším případě přijde s Bellou. A něco mi říká, že tentokrát mě už asi chránit nebude.
" Stejně, co tě to napadlo? Říkat mu, že má malej penis? Vždyť víš, jak jsou kluci na tohle téma hákliví?"
" Vím a právě proto jsem to řekla. Jenomže jsem nedomyslela následky."
" A navíc, slyšela jsem, že malej penis nemá," mrkne na mě. No to mě podržte! Slyšeli jste to, co já? Ctnostná Lily mi tady vypráví o pánském přirození! Jop, teď jsem si vzpomněla, že se jí musím na něco zeptat.
" A co James? O něm jsi slyšela co?" Lily zčervenala a místo odpovědi se začala zajímat o učebnici dějin.
" To nezamluvíš," řekla jsem ironicky.
" Víš, já jindy nepiju, ale Caren měla narozeniny a tak nějak jsem se nechala unést."
" A dál?"
" Když jsme se v noci vraceli do společenky, tak tam James seděl u krbu a četl nějakou knížku. Bylo to tak romantický!"
" James četl?"
" Knížku o famfbálu. Ale i tak..."
" Aha." Bylo mi divný, že by James něco zaujatě četl uprostřed noci. Potom mi Lily začala vykládat její romantický příběh o tom, jak si přisedla k Jamesovi a povídali se celou noc. Přeskočím ty nudné části. Zkrátka a dobře. Lily dali Jamesovi šanci, jenomže ten tupec ji promarnil! Prý se Siriusem napadl Severuse. Což není žádná novinka, ale Lily to vytočilo. A mě taky! Jak si to vůbec dovolují napadat někoho ze Zmijozelu? Jako by nestačilo, že se napadáme mezi sebou. Takhle brzy vymřeme.
" Lily, vždyť je znáš. Chlapy jsou ješitní. Vsadím se s tebou, že už teď toho pořádně lituje."
" Tak ať! Nenechám se tady tahat za nos."
" Hele a třeba to James neudělal schválně. Vždyť znáš Severuse. On dokáže být pěkně nepříjemný."
" To je raky pravda," zamručí.
" Ale dost o Jamesovi. Musím si to nechat projít hlavou. Zpátky k tobě. Jak víš, že má Lucius malý penis?"
" Nevím."
" Takže ty si necháš utrhnout hlavu pro nic za nic?!"
" Jak pro nic za nic? Viděla jsi ten jeho výraz. Udělala bych to znovu, kdybych k tomu dostala příležitost."
" Jsem zvědavá, jak budeš mluvit po dnešní noci." To já taky- jestli budu moct vůbec mluvit. Naděje umírá poslední. A při troše štěstí Malfoy spadl ze schodů, když šel do sklepení a zlomil si vaz.
" A od koho víš, že TO má velký?" nedalo mi to.
" Caren má kamarádku z Havraspáru, která s ním spala."
" Aha," řeknu zamyšleně. Škoda, že nejsou koupelny společné. Ale třeba přemluvím Severuse, ať mě pustí do jejich pokoje...
" Hej, posloucháš mě vůbec?"
" Jo, promiň. Zamyslela jsem se."
" Mohla bych mít na tebe prosbu?" zeptá se mile.
" Podle toho, co chceš?" Proč mě všichni tak podezírají?
" Potřebovala bych odeslat dopis. Jenomže tak nějak nemám odvahu... mohla bys?"
" Jasně. Ukaž, zanesu ho sovince, až odtud půjdu."
" A neměla bys jít s doprovodem? V noci je to tady nebezpečný."
" Možná..."
S Lily jsme si povídali až do oběda. Chtěla jsem se na oběd vykašlat, ale můj žaludek protestoval. Lily mi totiž donesla lektvar na kocovinu a mě se vrátila chuť. Na oběd jsem šla tentokrát se zmijozelskými. U stolu už seděl Severus a v rukách žmoulal zase knížku. Sedla jsem si vedle něho a energeticky nandávala na talíř všechno, co vypadalo dobře.
" Šálí mě snad zrak?" ušklíbne se.
" Ne. A nemusíš být, tak nadšený z mé společnosti."
" Jak to, že nejsi mrtvá? Už jsem objednal kytky na tvůj hrob. Co s nimi teď budu dělat?"
" Nevím, třeba jsem dostala milost. A co se týče těch kytek, tak je dej do vody. Počítám s tím, že dneska vytočím ještě nejmíň dva lidi. Třeba budeš mít štěstí."
" To jsem si říkal už dneska ráno."
" Ale no tak, přiznej, že bych ti chyběla." Natáhnu k němu ruku.
" Jestli mě teď štípneš do tváře, tak tě do toho hrobu pošlu osobně!"
" Protivo!"zamumlám a dál se věnuji svému jídlu.
" Tady jsi a já si myslel, že už jsi odjela ze země," přisedne si Lucius. Proč se všichni studení čumáci cpou ke mě?
" Odjet? Od tebe? To nikdy, Bobku," zaculila jsem se.
" Tak to jsem rád, protože dnešní odpoledne mi budeš dělat společnost."
" Vážně? A neměla bych o tom dříve vědět?"
" Žijeme přece v demokratické zemi, tak si vyber. Buďto budeš dělat společnost mě nebo Bellatrix." Nesnáším ho.
" Budu na tebe čekat ve společence!" zavrčím a jdu si ještě na chvíli zdřímnout do pokoje. Musím dohnat svůj spánkový deficit.
Bože to byly zase hlášky
Nejvíc mě pobavil Sev+hábit=Batman
Gigi válí, chudáka Luciuse s ní jednou trefí šlak
V příštím díle se možná dozvíme o dalších Lucíkových ehm...že by přebytků nebo úbytků
Skvělý díl opět, těším se na další♥