close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

9.kapitola: omluvy mi nikdy moc nešly

26. února 2012 v 18:36 | Aranel van de´Corvin |  Kouzla jsou pro slabochy!
Doufám, že tam nebude tolik chyb jako vždycky. Jinak jsem si dneska četla povídku Můj život služky a po dlouhé době jsem pozitivně naladěna na pokračování, tak k tomu možná ještě dneska sednu :)



Z poklidného spánku mě vyrušilo až klepání na rameno. Rozespale jsem zamrkala a podívala se na kaziče krásných snů. Viděla jsem sice rozmazaně, ale i tak jsem zaregistrovala blonďatou hlavu.

" Běž pryč Narciso. Vstala jsem na snídani. To musím vstávat i na večeři?" zabručela jsem a otočila se na druhý bok.

"Narciso? Vypadám snad jako Narcisa?!" ozve se vztekle. Byla jsem rozespalá, takže mi chvíli trvalo, než mi došlo, co mi tím TA osoba chtěla říct.

" To bude průser," zaskučela jsem pro sebe. Bohužel to slyšel i Lucius.

" To si piš, že bude!" řekne ledově a stáhne ze mě peřinu. Úplně ve mě hrklo. Obvykle totiž spím jenom v kalhotkách, protože mi v noci bývá teplo. Naštěstí jsem na sobě měla i tričko, protože jsem nenašla energii na to, abych si ho sundala. Díkybohu za mojí lenost.

" Zima," konstatovala jsem suše, když jsem se ujistila, že horní část těla mám zakrytou.

" A bude hůř!" Vzal mě za ruku a hrubě postavil na nohy.

" Au," řeknu dotčeně.

" Tak kde, sakra, jsi?!" řekne skrz zaťaté zuby Mucius, teda Lucius. Promiňte, pár minut po probuzení se mnou není řeč.

" Tady, copak ty mě nevidíš?" Začínám mít strach o jeho psychické zdraví.

" Samozřejmě, že tě vidím! Kdyby jsi mě nechala domluvit, tak by ses dozvěděla, že jsem na tebe dvě hodiny čekal ve společence!" Dvě hodiny? Já jsem spala jenom dvě hodiny?!

"Aha." Po dvou krocích mi nejspíš zase začala proudit krev mozkem, takže jsem zbystřila. Jak se sem Lucius vůbec dostal? A kde je Narcisa nebo Drusila?

" Aha? Nic víc na to neřekneš?!"

" Kde je Narcisa?"

" Merline, proč?!" zasyčí. Co jsem zase udělala?

" Co je?" zívnu a protřu si oči.

" Co je? Já tady na tebe křičím kvůli tomu, že jsi mě nechala čekat a ty se po deseti minutách zeptáš, kde je Narcisa?! To tě víc zajímá, kde je Narcisa než to, že jsem tam čekal jak hlupák?"

" Musím odpovídat?"Odpověď by se mu nemusela líbit.

" TY-" Víc jsem se nedozvěděla, protože nasupeně vytáhl hůlku a namířil na mě. Přitiskl mě ke stěně a hůlku mi strčil pod bradu. Prosím, ať je to lechtací kouzlo. Najednou hůlku sklopil a poodstoupil ode mě. Možná jenom potřebuje větší odstup.

" Ty máš víc štěstí, než rozumu," zamumlá nakonec. Chvíli jsem nad jeho slovy uvažovala, ale nakonec jsem je stejně nepochopila.

" Budu čekat ve společence. Obleč se a přijď dolu," řekne vážně, ale asi ne dost.

" Nejsem tvůj pes!"

" Cože jsi to řekla?" otočí se na mě.

" Řekla jsem, že nejsem tvůj pes! Jestli chceš, aby tě někdo poslouchal na slovo a líbal ti zadek, tak zajdi za Bellatrix!"

" Být tebou, tak volím slova. Právě jsem tě ušetřil. Nechtěj, abych si to rozmyslel."

" Ó, tak to se omlouvám," řeknu ironicky. Začali jsme okolo sebe kroužit jako supi.

" Ty mě budeš poslouchat!"

" A ty mi můžeš políbit prdel!" vypísknu a vyběhnu ze dveří. Musím s hrdostí říci, že takhle rychle jsem ještě nikdy neběžela. Ve společence jsem použila prváky jako štít. Jeden z nich spadl na zem a Lucius o něj zakopl. To je ocas. Každopádně jsem získala velký náskok. Řítila jsem se bradavickými chodbami a bylo mi jedno, že jsem v "pyžamu". Sice jsem nevěděla kam běžím, ale s dobrým pocitem, že Luciuse za sebou nevidím, jsem pokračovala dál. Bohužel vždycky se najde nějaké "jenomže"- a já nejsem výjimka. Jenomže, když jsem běžela po schodech, tak jsem zakopla. Předvedla jsem pěkných pár salt a skončila dole na zemi. Opravdu si začínám myslet, že Severus tu svoji kytku dneska uplatní. Jestli mě nezabije tenhle pád, tak Lucius určitě. Nejspíš jsem si něco narazila, vyvrkla, vykloubila nebo zlomila. Nemůžu se postavit a nohu mám divně zkroucenou. Vypadá to hrozně... neesteticky. Nevím jsem se bouchla do hlavy nebo ještě pořád doznívá kocovina. Snížila jsem se k tomu nejubožejšímu a začala se plazit. Proč jsem se nemohla pořádně uhodit do hlavy a ztratit vědomí? Aspoň bych byla ušetřena následující scény. Vykašlala jsem se na plazení a mrtvě se rozplácla u stěny. Třeba si bude myslet, že jsem mrtvá a nechá mě být. Slyšela jsem jeho kroky a následné funění do tváře- co bych dala za bezvědomí.

" Vím, že nejsi v bezvědomí," zbaví mě poslední naděje.

" Nemůžeš to aspoň předstírat?" zaskučím.

" Vstávej!" Vypadám jako někdo, kdo hodlá vstávat?

" Ne," založím si vzdorovitě ruce na prsou. Vydrželi jsme se na sebe dívat deset minut. Potom jsem to vzdala, protože jsem začínala klimbat- asi jsem se do tý hlavy fakt praštila.

" Dělej, než tady omdlíš. Doprovodím tě na ošetřovnu." Jestli mě doprovodí na ošetřovnu stejně jako do sovince, tak pravděpodobně upadnu do kómatu někde v prázdné chodbě.

" Na to ti už podruhý neskočím," zavrčím a opatrně si začnu sedat. Tohle bude asi konečná pozice. Lucius si něco pro sebe zamumlá a pak mě vytáhne na nohy- přesněji řečeno na nohu. Nečekala jsem takovou reakci, takže se mi po prudkém postavení zamotala hlava a já zase padala dolů. Lucius nejspíš podobnou reakci čekal, takže mě zachytil dřív než jsem si natloukla frňák.

" Jestli mě odhodíš v nějaké chodbě, tak ti přísahám, že po jedný noze doskáču do tvýho pokoje a udusím tě v spánku!" řeknu zcela vážně, když mě Lucius nese v náručí neznámo kam. Doufám, že je to opravdu ošetřovna.

" Opravdu? Tak v tom případě si dávej pozor na schody, abys do toho pokoje vůbec došla," ušklíbne se.

" To je tvoje chyba, kdyby jsi za mnou neběžel, tak bych se neotáčela přes rameno a nespadla bych!"

" Kdyby jsi mi neřekla, že mám malý penis, tak bych tě nehonil."

" Kdyby jsi mě nenechal uprostřed chodby, tak bych ti to neřekla!"

" A kdyby jsi mě neurážela a neztrapnila s tím máslem, tak bych tě tam nenechal!" Konverzace nám vydržela celou cestu. Kupodivu mě vážně odnesl na ošetřovnu. Tam mě předal divný ženský, zamumlal něco o tom, že po večeři ještě přijde a odkráčel pryč.

" Copak jsi dělala, zlatíčko?" zeptá se nešťastně TA ženská a začne si prohlížet moji nohu.

" Spadla ze schodů."

" Asi, když jsi šla do společenské místnosti, že?" soudí podle mého oblečení.

" Ano."




Nevím, jestli se Lucius po večeři stavil, protože po pořádné dávce lektvarů proti bolesti jsem usnula a probudila se až ráno. První věc, co jsem uviděla byl obličej ošetřovatelky. Řekla mi, že jsem se pořádně bouchla do hlavy a měla jsem zlomenou nohu- to jsem vydedukovala i bez ní. Prý si mě tady nechá do večera, než zabere lektvar na růst kostí. Ale teď to hlavní. V pondělí ještě nemusím do školy, abych si pořádně odpočinula, takže se budu celý den válet v posteli a Narcisa mi s ranním vstáváním může políbit...

Po snídani mě čekalo další překvapení v podobě Severuse.

" Tobě se po mě stýskalo?" zeptám se, když ho uvidím přicházet na ošetřovnu. Severus protočí oči. Očividně už změnil názor a brzy se odebere zpátky do svých komnat, kde bude vařit ty svoje zázračný lektvary, jejichž pach jde cítit až do společenky.

" Přišel jsem se podívat, jestli jsi přes noc neumřela."

" To je od tebe hezký, že máš starost."

" To jsem celý já," řekne ironicky a sedne si na židly vedle mé postele.

" Ty tady nejsi dobrovolně, viď?"

" Opravdu si myslíš, že jsem ten typ člověka, co za někým přijde na ošetřovnu, aby se zeptal , jak se má?"

" Ne, ale co bys pro mě neudělal, že?"

" Tohle zrovna ne."

" A co třeba?"

" É... zrovna mě nic nenapadá." Samozřejmě.

" Tak proč jsi tady?" přejdu k věci.

" Lucius mě posílá, abych zjistil, jak dlouho tu budeš."

" A proč nepřijde sám?"

" Má něco na práci." Opět ve mě hrklo. Tentokrát ne kvůli obavě, že jsem nahá, ale protože jsem měla nepříjemné tušení, že Lucius má něco na práci jenom proto, aby mi znepříjemnil život.

" Tak kdy tě pustí?" zeptá se znovu, když dlouho neodpovídám.

" To záleží na tom, co má Lucius za práci."

" Na to zapomeň. Já ti nic neřeknu!"

" A kdo říká, že mi to musíš říct? Chci jenom vědět, jestli to, co Lucius dělá, bude mít nějaký vliv na mě."

" Hm."

" To je pozitivní nebo negativní hm?"

" Záleží na tom, kdy tě pustí," ušklíbne se.

" Pustí mě, až si budou jistí, že mám srostlé kosti," řeknu vyhýbavě.

" A to bude..." řekne netrpělivě Severus.

" ... až to bude," usměju se.

" Dobrá," začne se usmívat i Severus. To se mi nelíbí.

" Tak zatím," zvedne se ze židle a jde pryč. Musím odtud zmizet. Klidně po jedný noze doskáču až do Londýna, když bude třeba. A možná to ani nebude potřeba, protože u dveří vidím berle. Sebevědomě jsem doskákala ke dveřím a byla připravená na útěk, ale ta ženská se vrátila!

" Kampak?"

" Na záchod."

" Záchod je na druhou stranu."

" Chtěla jsem se trochu projít."

" Procházet se můžete večer. Už jsem se domluvila s panem Snapem, že vás večer vyzvedne," řekne chlácholivě. Co mě na tom má uklidnit?

" Cože?!" vyjekla jsem.

" Zrovna jsem ho potkala. Měl o vás strach, tak jsem ho ujistila, že jste v pořádku a večer vás pustím."

" To jste moc hodná," řekla jsem s divnou křečí v obličeji. Chtělo se mi brečet a zároveň hystericky smát.



Celý odpoledne jsem se snažila utéct. Marně. Ošetřovatelka pravděpodobně odhalila moje zaječí úmysly, takže pod zamínkou, že nechce, abych tu byla sama, si přinesla práci za mnou. Jsem štěstím bez sebe. Připadám si jako v cele smrti. Přesně v šest hodin stál ve dveřích Lucius.

" Dobrý večer, pane Malfoy, stalo se vám něco?" zeptá se zdvořile můj dozorce.

" Dobrý večer, přišel jsem vyzvednout Georgianu," vysvětlím svoji přítomnost. Nesnáším svoje jméno.

" Oh, myslela jsem si, že se pro ni staví pan Snape." Jo, přesně tak, kde je pan Snape?

" Musel jít ještě na poslední chvíli do knihovny, tak jsem se nabídl, že půjdu místo něho." Nejspíš mu věřila, protože se zvedla a odešla pryč. Lucius přešel k posteli a hodil mi oblečení.

" Kde jsi to vzal?" vykřiknu, když si všimnu, že držím v ruce svoje oblečení.

" V tvojí skříni," pokrčí lhostejně rameny. Nechala jsem to bez komentáře a oblékla se.

Cesta do společenky se táhla, protože jsem měla berle- do zítřka nesmím zatěžovat pravou nohu. Lucius byl nedočkaví a pořád mě popoháněl.

" Já se snažím," zafuním. Beru zpět, co jsem říkala o skákáni do Londýna. Nedoskákala bych ani k bráně.

" Tak se snaž víc." Naštvaně jsem flákla berlami o zem a trucovitě si sedla na zem.

" Mám pauzu!" zavrčela jsem a prohlížela si obrazy. Ani tohle Luciovi nezkazilo náladu. Podal mi berle a vzal mě do náručí. Jsem čím dál tím víc vyděšená. Před společenkou mě postavil na nohy a triumfálně se zašklebil.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka: Kouzla jsou pro slabochy?

Ano
Ujde to
Ne

Komentáře

1 incompertus incompertus | 26. února 2012 v 19:07 | Reagovat

jezisi,co po ni po chudákovi chce/co ji pripravil ve společence ?! :D

2 evuska evuska | E-mail | 26. února 2012 v 19:08 | Reagovat

No to si moc nepomohla. Teď nejenže je Lucius naštvaný ale ona mu ještě nemůže utéct, no asi si zažije krušné chvíle moc jí to nezávidím :-?  ;-)  :D

3 Kitty97 Kitty97 | 26. února 2012 v 19:28 | Reagovat

super!! :-D ...a napsat pokracovani k muj zivot sluzky je moc dobrej nápad!!! :-D  :-D  :-D

4 Areilia Areilia | 26. února 2012 v 19:56 | Reagovat

No to jsem zvědavá co Gigi ještě zažije :D

5 moira moira | Web | 26. února 2012 v 20:51 | Reagovat

ha! nechci být hnusná a luciuse nesnáším, ale tohle si gigi zasloužila. :D jsem zvědavá, co ji provede. :-D

6 Saskie Saskie | 26. února 2012 v 21:18 | Reagovat

No jo co říct ,jako vždy je kapitola naprosto ůžasná!!!A jinak kdyby si opravdu napsala pokračování Můj život služky tak bych byla ten nejšťastnější člověk pod sluncem!!! :-D

7 Armen Armen | Web | 26. února 2012 v 23:21 | Reagovat

Jeja!!! Gigi je jenlepší. Její hlašky... j prominutím, prostě žeru :-D
Těším se na další kapču a mimochodem... Na druhej díl: Můj život bojovnice :D se těším už teď! :d

8 ZuzunQa ZuzunQa | 26. února 2012 v 23:34 | Reagovat

uplne super kapitolka ako aj cela poviedky,rychlo napis dalsiu kapitolku

9 Trista Trista | 27. února 2012 v 0:39 | Reagovat

:D Šupa...ešte ako sa za ňou Snape prišiel pozrieť. Myslela som si, že jej prinesie aj tú smútočnú kyticu, čo si pre ňu objednal. :D Škoda. Som zvedavá, čo si na ňu zase Lucius vymyslel. Už sa teším na ďalšiu.

A čo sa týka poviekd Môj život slúžky, tak budem rada, ak pribudne ďalšia kapitola. :P

10 Gabux Gabux | Web | 27. února 2012 v 11:24 | Reagovat

Další nebo umřu nedočkavostí! :D

11 Sensie Sensie | Web | 27. února 2012 v 11:50 | Reagovat

Úžasná kapitolka, taková oddechová. Ale třeba tam zapojit něco zajímavějšího? Nevadí, je to super tak či tak. Takže se poponáhlej s další kapitolou. Budu se těšit :D.

12 kaja kaja | 27. února 2012 v 16:00 | Reagovat

:-D

13 animal45 animal45 | Web | 27. února 2012 v 16:49 | Reagovat

Júúú, super kapitola... Prosím, poponáhľaj sa aj s ďalšou. :D :D :-P

14 anny anny | 27. února 2012 v 18:40 | Reagovat

to se mi nelíbí...ani trošku se mi to nelíbí ... :-)

15 anny anny | 27. února 2012 v 18:41 | Reagovat

[14]: myslim to, co na ní čeká, kdyby to náhodou někdo nepochopil :-D

16 lu lu | 27. února 2012 v 20:53 | Reagovat

Chudák Gi :D S Luciusem to pěkně zametá, ale jsem zvědavá co šíleného na ní vymyslel :D

17 Rose Rose | 27. února 2012 v 21:26 | Reagovat

Už se těším na další a na můj život služky se taky těším, milujutvoje povídky, taky honem další! :D Psaní zdar! :D

18 horse-aranka horse-aranka | 28. února 2012 v 16:34 | Reagovat

Prej Narcisso :D Tak to bude bolet...
'Ve společence jsem použila prváky jako štít. Jeden z nich spadl na zem a Lucius o něj zakopl. To je ocas.' The Best! Nechci (ale vlastně chci) vidět, co si na ni Bobek připravil :)

19 sweek sweek | Web | 1. března 2012 v 16:33 | Reagovat

úžasná kapitolka, už se těším na další :-D  :-D  ;-)  ;-)  ;-)  ;-)

20 Patricia Patricia | Web | 1. března 2012 v 21:45 | Reagovat

úžasný jako vždy :D já se málem uhodila smíchem o stůl :D

21 Moreen Moreen | 1. března 2012 v 23:06 | Reagovat

chápu lidi, co mi pokaždé nadávali, že usekávám kapitoly. je to k nasrání! :-D jsem zvědavá, co na ni nachystal. a taky mi přijde, že Lucius až nějak moc ochotně kvůli Gigi namáhal a nosil ji v náručí. a hned dvakrát?! o co tu jde, no?

22 Nella Nella | 1. března 2012 v 23:42 | Reagovat

Prostě je to boží :-D , jako vždycky.

23 Šílenej Šílenej | Web | 3. března 2012 v 17:21 | Reagovat

děláš si prdel? stopnout to zrovna teď? grrrrr za to by tě měli normálně zlynčovat! to se nedělá! zlobíš! tak jako tak to byla hustá kapitola!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama