Autorka→ G.G.Grind.Girl4ever@seznam.cz
Název:Deník upíří teenagerky 2
Postavy:Eleni Bedfordová
Dagon
Mantus
Nigel
Cory J
Channing
Děj:Eleni najde jednoho dne deník od své matky.Už patnáct let nepoznala svého otce,protože s nimi,jak si myslí,nebydlí.Neví dokonce,kdo je její matka.Vyrůstala se svou tetou Berry,která byla nejlepší kamarádka její matky,v jejich starém domě.Jednoho dne se budou stěhovat a ten den najde matčin Deník.Dočte se v něm o tom,jaká byla a kde zrovna je a vydá se ji hledat.Po cestě však narazí na Dagona,mladého upíra,který jí řekne,že jestli zvládne dojít až k sídlu,kde bydlí celý jejich klan,vydá jí nazpět otce.Eleni nezaváhá a vydá se na strastiplnou cestu,na které ji čeká mnoho nástrah a nebezpečí.
1.kapitola
,,Eleni.jsi už konečně sbalená?" zaslechla jsem tetin křik odněkud zezdola z kuchyně.
,,Jo teto.Počkej ještě chvíli." Zavolala jsem na ni.Stála jsem ve dveřích a prohlížela si svůj pokoj.Kdysi tady bydlela moje matka.Chtěla bych ji vidět.Proč mě tady nechala?Proč mě nechala s tetou Berry?Copak už mě nechtěla?
Hlavou mi létalo spoustu nezodpovězených otázek.Už asi šest let se snažím najít nějaké vodítko k tomu,abych našla své pravé rodiče.Nejhorší však bylo,že ani neznám jejich tváře.Teta Berry si všechny jejich fotky někam schovala a mě je nechtěla ukázat.
Postavila jsem se doprostřed pokoje a prohlížela jsem si strop a stěny.V hlavě jsem si přehrávala různé události,které byly spojené s tímhle domem a pokojem.A že to byly neobyčejné zážitky.
Udělala jsem krok k oknu a najednou.abych se mohla naposledy podívat na velký rybník rozprostírající se za domem,když najednou ,,KŘUP".
,,Ááá." Vyjekla jsem a skácela se na zem.Narazila jsem si hlavu.Rychle jsem se postavila a zjistila jsem,že se pode mnou propadla část podlahy.Podívala jsem se na díru.Klekla jsem si na kolena a zvědavě jsem do ní strčila hlavu.Nic jsem neviděla.Byla tam neuvěřitelná tma.
Vytáhla jsem hlavu z díry a strčila do ní ruku.Začala jsem prohmatávat dno a najednou jsem na něco narazila.
,,Co to?" optala jsem se udiveně sama sebe a vytáhla to.Byla to kniha.Byla trochu starší,rohy byly okousané od krys.Na hřbetu knihy byla roztomilá myška držící růžičku.
Dala jsem si knížku před obličej a pořádně jsem si ji prohlédla.
,,Co to může být?" šeptla jsem.Položila jsem ji na zem a otevřela jsem ji.Spatřila jsem,že to není kniha,ale nějaké zápisky s datumy.Vypadalo to,jako něčí deník.Stránky byly zažloutlé a písmo už bylo docela vybledlé.Ale i přesto se to dalo přečíst.
,,Eleni no tak už pojď!Čeká na nás strejda." Zaslechla jsem rozčilené volání tety.
,,Ach jo." Špitla jsem.
,,No jo.Už jdu." Zařvala jsem a zakoulela očima.Skočila jsem na nohy a popadla jsem knížku.Vyběhla jsem ze dveří a běžela jsem dolů po schodech.
Teta čekala na chodbě.Měla hezky učesané vlasy.Na sobě měla uplé trubky a hezkou kytičkovanou blůzku.Na tváři se jí leskly slzy.Prohlížela si zasněně dům.Taky nechtěla odejít.Bylo mi to jasné.Ale strejda dostal novou práci kdesi v Palermu a tak musíme odjet.Tohle není fér.
,,Teto?Není ti nic?" optala jsem se jí a šla k ní.Setřela si slzu z tváře.
,,Ne Eleni.Nic mi není.Jenom vzpomínám." Řekla a usmála se na mě.
,,Tak už pojďme." Pobídla mě a vyšla z domu.Naposledy jsem se otočila a pohlédla skrz chodbu do kuchyně.
,,Sbohem." Šeptla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy.Rychle jsem vyběhla z domu a zabouchla dveře.Naskočila jsem do auta,které stálo před domem.Stříbrný Volkswagen strejdy Dannyho.Pohodlně jsem se usadila na sedačku vedle Channinga.Desetiletého syna tety Berry.Byl tak otravný,ale sladký.
,,Tak děti.Jste připravené?" otočila se na nás naposledy s úsměvem teta Berry.Kývla jsem hlavou.
,,Dobře.Tak…Danny…Prosím jeď." Šeptla teta a podívala se na dům.Já taky.
,,Sbohem." Šeptla jsem a položila svoji ruku na sklo okénka.Štěrk pod našími koly zavrzal a oblak prachu zakryl můj výhled na dům.Odtrhla jsem pohled od okénka a svalila se hlouběji do sedačky.Cesta začíná.Patnáct a půl hodiny v autě.Tisíc dvě stě šest kilometrů daleko.Panebože.
Zavřela jsem oči a do uší jsem si strčila sluchátka od iPodu.Pustila jsem si Turn me On od Davida Guetty a Nicki Minaj.Zavřela jsem oči a nechala jsem putovat hudbu do mých ušních bubínků a potom do všech buněk ve svém těle.Cítila jsem jemné vibrace a pocit volnosti.Po nějaké době jsem upadla do hlubokého spánku.
,,Eleni.Eleni vstávej." Ucítila jsem jemné třepání mými rameny.S nechutí jsem otevřela oči.Nade mnou se skláněla teta Berry.Její usměvavý obličej mi dodal odvahu.Bála jsem se totiž,že jsme už v Palermu.
Teta Berry nejspíš vycítila moji nejistotu.
,,Ještě tam nejsme Eleni.Musíš vydržet ještě asi sedm hodin.Teď pojď.Půjdeme se najíst.Určitě máš hlad." Usmála se na mě teta.
,,Hmm." Broukla jsem.
,,Eleni no tak.Nebuď na mě nabručená.Ty víš moc dobře,že bych tam taky zůstala.Ale tohle znamená nový začátek."
,,Teto,ale já nestojím o nový začátek.Tam jsem alespoň trochu cítila svoji matku.A teď ji úplně ztratím.Já nechci."
,,Eleni.Ty víš,že to pro mě není taky lehké.Ještě doteď jsem se nesmířila s tím,že už tu s námi není.Že už je někde pryč.A je mi tě líto.Opravdu.Ale teď ti dáváme možnost na ni úplně zapomenout." Naléhala na mě.
,,Ale já nechci.Nechci zapomenout." Vyštěkla jsem naštvaně se slzami v očích.Myslela jsem,že se tady rozbrečím.V krku jsem měla neuvěřitelně sucho a kromě toho mi v něm uvíznul obrovský knedlík,který jsem nemohla spolknout.
,,Eleni.Uklidni se.Pojď se s námi najíst.Potom si o tom promluvíme." Zavrčela na mě teta skrz zuby.
Pevně jsem smekla rty a zamračila jsem se na ni.Podívala se na mě a potom se pousmála.
,,Jsi do puntíku stejná,jako svoje matka." Trošku jsem rozmrzla.
,,Vážně?" šeptla jsem nevěřícně.Teta se pousmála.
,,Jako by tu seděla naproti mně.Pamatuji si,jak se na mě takhle tvářila.To nám bylo asi tolik,jako tobě." Řekla zasněně.Do očí se jí vehnaly slzy.Zamrkala očními víčky a pak se na mě pousmála.
,,Jestli nechceš zapomenout na svou matku a chceš vědět,jak vypadala,když nám bylo tolik co tobě,dám ti jednu její fotku." Nabídla mi.
,,Vážně?" rozzářil se mi obličej.Srdce mi radostí poskočilo a začalo živěji pulsovat.Byla jsem šťastná.Jestli tohle udělá,budu jí nadosmrti vděčná.
,,Vážně." Kývla teta.
,,Tak a teď polez z toho auta." Pobídla mě a poodstoupila,abych mohla vylézt.Vesele jsem vyskočila ven a vůbec jsem neprotestovala.Kvůli té fotce budu hodná,jak jen dlouho bude chtít.
Zabouchla jsem dveře a rozhlédla se po okolí.
,,Tak pojď." Chytnula mě teta kolem krku s pousmáním a vedla mě do restaurace.
Cesta proběhla úplně bez potíží.Uteklo to jako voda a to mě docela štvalo.Nechtěla jsem tam jet.Nová škola,nový dům a vůbec nové prostředí.Noví lidé a nové zkušenosti.Neměla jsem ani tušení,jak na mě budou ve škole reagovat a jak budu reagovat já na to všechno.Všechno nové.Hrnula jsem se do neznáma.Do neznámého koutu Itálie.
Během cesty jsem pozorovala svýma hnědýma očima rozmazané šmouhy stromů a pouličních lamp.Sledovala jsem dosud nenavštívená místa ve státě.Koukala jsem na zachmuřené rybníky a řeky.Přemýšlela jsem o svých kamarádech a domově,který jsem nechala už daleko za sebou.Než se dostanu z téhle Krize Nového Světa,jak jsem to nazvala,bude to asi trvat více než měsíc.
S přibližujícím se novým městem,kam jsme se stěhovali,se zvyšoval adrenalin.Narůstal v mém těle čím dál tím více.Strach se mi prokousával všemi atomy a molekulami,ze kterých moje tělo bylo složené.Puls a tep se mi stále zvyšoval.Dech těžknul a dlaně se mi čím dál tím více potily.Nejistota začala být nadřazená sebevědomí,kterého jsem měla až moc.To bylo docela divné.
Palermo se začalo čím dál tím častěji ukazovat na cedulích,které udávaly směry.Pozorovala jsem zmenšující se čísla,která udávala kilometry.S každou sekundou jsem si myslela,že se mi napětím roztrhne srdce.Začalo víc a víc bušit.Svědomí ze mě pomalu vyprchávalo.
Už se pomalu stmívalo.Channing usínal a já začala být čím dál tím čilejší a zvědavější.Jako bych byla sova.Energie mi v noci přibývalo.Byla jsem velmi energická a taky sportovně založená.
Cesta se začala čím dál tím zkracovat a zrychlovat.Místo toho,aby se nekonečně vlekla,jak to někdy bývá se školou,se stále zkracovala a náš nový domov se stále přibližoval.Vůbec jsem se netěšila.Ale nadruhé straně jsem byla docela zvědavá,jak to tam bude vypadat.
Pozorovala jsem přes střešní okénko černou oblohu posetou miliardou zářících hvězd.Odebrala jsem se do svého světa.Do světa snů.


Jééé:)Úžasný!:)