close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

1.kapitola- Stěhování a nátlak

18. března 2012 v 9:20 | Aranel van de´Corvin |  Bláznivý život jedný hybridky I.- Lily


1. Kapitola - Stěhování a nátlak


A už je to tu zase. Další stěhování. Já už se z toho fakt zvencnu. Přijde mi, že za posledních pár tisíciletí nedělám nic jiného než, že se stěhuju. Pokaždý když se někam přestěhuju, tak za pár let musím zase odjet, aby si lidi nevšimli, že nestárnu. Já už se na to asi vyseru a dám si dalšího stoletého šlofíka. Slyšeli jste? Řekla jsem vyseru. Já hraběnka Lilliana z Bellaour řekla vyseru. A do konce třikrát. To čumíte, co? Až na to, že se nejsem hraběnka, nejmenuju se Lilliana a v Bellaour jsem nikdy nebyla. Ale to je detail.

No vraťme se k předchozímu tématu. Nesnáším stěhování. Myslím, že by mě to bavilo, kdybych mohla si všechny své věci odnosit sama. Prostě bych popadla varhany a odnesla si je do svého no domu na opačným konci světa, a pak se vrátila pro zbytek. Brnkačka.

Až na to, že já jsem přece spořádaná, lidská dáma a ta si přece nemůže nosit svoje věci. No, uznávám, že člověk by asi sám varhany neunesl. Takže pokud hodlám pokračovat v téhle hře na člověka, tak to budu muset snášet.

,,Má paní ," ozvalo se za mnou.

Otočila jsem se.

,,Přejete si?" usmála jsem se na sluhu.

Ta je tak krásná.

Měla jsem co dělat, abych neobrátila oči v sloup. Tahle reakce na mě nebyla u mužů nic zvláštního. Hodně žen tady mi závidí, ale já nechápu proč. Co je dobrého na tom, že kamkoliv přijdu slyším spoustu nechutných myšlenek?

Odpověď je stručná. Nic.

Někdo by mohl tvrdit, že aspoň vím komu se vyhnout a na koho si dávat pozor, ale to bych se pak musela vyhýbat téměř všem.

,,Lord Otakar z Merly vás přišel navštívit."

Ještě jsem zkontrolovala svůj vzhled. Na sobě jsem měla své oblíbené modré šaty a bílé vlasy vyčesané nahoru.

,,Nechť vstoupí."

Ty vole. Co to kecám za hovadiny? Tahle příšerná doba mi už leze na mozek.


Lord Otakar vešel a hned si mě začal hladově prohlížet. Štvalo mě to, ale byla jsem zvyklá.

,,Lady Lilliano," oslovil mě.

,,Lorde Otakare," odpověděla jsem a uklonila se.

,,Opravdu vás nepřesvědčím, aby jste si svůj odchod rozmyslela?"

,,To opravdu ne."

Odpověděla jsem mile i když jsem byla znechucená z jeho myšlenek.

Zadíval se mi do očí a jeho myšlenky se náhle změnily.

,,Jsem si jistý, že ještě včera byly vaše oči černé a přitom dnes jsou zlaté. Jak je to možné?"

A do prdele.

Zadívala jsem se mu do očí.

,,Není na tom vůbec divného. Nebudete na to myslet a rozhodně o tom nebudete mluvit," řekla jsem sebejistě.

Jeho pohled se okamžitě změnil ze zmateného na zhypnotizovaný.

,,Samozřejmě," odpoví monótně.

Přestanu na něj používat svou moc a on se s trhnutím vrátí do normálu.

Nemám ráda nátlak, ale bohužel ho někdy používat musím.

,,Tak sbohem, lorde Otakare."

,,Snad vás ještě někdy potkám, hraběnko Lilliano."

Tak na to zapomeň. Tobě se zdaleka vyhnu.

,,Snad," odpovím.

,,Ale teď mě prosím omluvte, kočár již čeká."

Řekla jsem a odešla.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | 18. března 2012 v 10:12 | Reagovat

Pěkný :-)

2 Selené Selené | Web | 18. března 2012 v 10:21 | Reagovat

vypadá to pěkně:-) další kapitolku prosím:-)

3 Saskie Saskie | 18. března 2012 v 10:32 | Reagovat

Super!!! Už se moc těším na další!!! :-D

4 Trista Trista | 19. března 2012 v 17:02 | Reagovat

Celkom zaujímavé. Som zvedavá, čo sa z toho nakoniec vyvinie. :)

5 Gabux Gabux | Web | 19. března 2012 v 20:06 | Reagovat

Zajímavé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama