close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

1.kapitolla

24. března 2012 v 8:02 | Aranel van de´Corvin |  Dvě strany galeonu


Jednoho dne mě probudil můj papoušek (ano, není to obvyklé, ale když může poštu doručovat sova nebo fénix, proč by ji nemohl doručovat papoušek?).


A to zle a podle. Jelikož se občas v noci probudím a mám žízeň, nechávám si u postele skleničku vody. A on mi ji vylil na hlavu! Byla jsem naštvaná a ucítila potřebu si to na něčem(případně na někom) vybít. Ale tato chuť mě přešla jen co jsem si dočetla svitek papíru, kvůli kterému jsem byla nemilosrdně vytržena z říše snů.


Psali mi z Bradavic, měli o mě totiž zájem jakožto o učitele. Dostala jsem místo učitele obrany proti černé magii. Co mě poněkud překvapilo, byla skutečnost, že žádný učitel se tam od dob Quiriniuse Quirrela neohřál déle než rok.


Tento problém jsem označila za nedůležitý, vytěsnila ho na okraj své mysli a vydala se spáchat ranní hygienu. Po menším nedorozumění mezi mnou mými vlasy a zrcadlem a půlhodinovém shánění zubní pasty jsem připravena na cestu vylezla z koupelny a odhodlala se k balení. Ale před tímto Potterovským úkolem jsem se nasnídala.


Když o tom tak přemýšlím, už se těším na kolegy. Protože jsem sama v Bradavicích studovala, předpokládala jsem, že by tam mohl být někdo, koho bych si pamatovala. Už jsem se rozhodla začít hledat kufry, ale ve chvíli, co jsem otevřela skříň a na mně se vysypala hromada krámů od obalů čokoládových žabek po tlusté knihy. Na náladě mi také moc nepřidalo, že do mě začal můj papoušek klovat, aby mi připomněl svá práva.


"Promiň, já tě nenechala hladovět naschvál." Omlouvala jsem se, zatímco jsem hledala něco poživatelného pro papouščí organismus.


Koukal se na mě, jako kdyby mi chtěl říct To zrovna.

Když už měl co klovat, tak jsem se uchýlila k mnohem bezpečnějšímu způsobu hledání kufrů. Z opasku (na jednom trhu jsem si koupila opasek s obalem na hůlku, šikovná věcička…rozhodně šikovnější, než se začít hystericky šacovat ve stokapsovém hábitu) jsem vytáhla hůlku a namířila s ní na skříň kde jsem tušila kufr.


"Accio kufr." Zamumlala jsem. Nic se nedělo.


"Co to sakra.." začala jsem nevěřícně, když v tu chvíli jsem uslyšela zvuk zemětřesení a vzápětí mě cosi skolilo zezadu, což se projevilo mým pádem. Když jsem se otočila, uviděla jsem zdroj mého pádu.


Kufr na mě uspořádal atentát. Hm. Tohle se může podařit pouze mně. Alespoň že byl v dobrém stavu…vcelku.


Zmoženě jsem vstala a uvědomila si, že tohle byla ta nejjednodušší část. Teď si totiž ještě musím zabalit. Zmučeně jsem si povzdechla.

***

Když jsem si sbalila, což se vyjímečně podařilo bez jakýchkoli úrazů, přemístila jsem se do Prasinek, kde mě měl potkat kdosi, kdo mě dovede do Bradavic. Zvládla bych to sama, ale co. Schůzka byla před Třemi čarodějnicemi.

"Zápasila jste s hypogryfem?" ozval se vedle mě jízlivý hlas.


"Nikoli, s kufrem." Odpověděla jsem a podívala jsem se na majitele hlasu. Byl to vysoký, bledý muž, který se na mně díval asi tak jako kanibal na misionáře, než si ho dá k obědu. Jo, Severus se holt nezměnil.


"A já doufal, že nová profesorka bude normální." Poznamenal jízlivě.


"A já doufala, že můj kolega nebude vypadat, jako by strávil rok ve vězení o chlebu a vodě. Znáte význam slova slunce?" Zadívala jsem se mu do očí.


"Já dávám přednost duševním hodnotám před tělesnými." Odpověděl ledově.


"S vámi bude ale sranda." Ušklíbla jsem se a opětovala jeho nepřátelský pohled.


"Baví vás na mně zírat?" Zeptal se povýšeně.


"Ne, ale nikdy neuhýbám pohledem." (Přesně na tohle si mí přátelé vždy stěžovali)


"Baví vás tu stát? Nebo se uráčíte a půjdeme do Bradavic." Zeptal se nevrle.


"Nechtěl by jste se mi nejdříve představit?" Navrhla jsem. Vždycky mě bavilo si z něj dělat srandu.


"Jmenuji se Severus Snape." Odpověděl a nepokrytě mi dával najevo, že bych udělala lépe, kdybych už zmlkla.


"To se ani nezeptáte, jak se jmenuji já?" Zeptala jsem se ho naoko dotčeně.


"Ne, protože mě to nezajímá." Odvětil a falešně se na mě usmál.


"Ach, co jen budu dělat? Zařídím se po vzoru Julie a půjdu si vrazit dýku do srdce?" zatvářila jsem se zmučeně.


"Půjdeme už, nebo čekáte na Vánoce?" opětoval mi můj pohled.


"Proč? To jste na nerad na veřejnosti?" nechápala jsem, co mu vadí.


"Tak jak se jmenujete?" procedil skrz zuby.


" Karen Michaela Blue." Představila jsem se hrdě "A půjdeme už?"


Když jsem viděla jeho pohled, kterým se člověk dívá na psí lejno na své noze, dostala jsem záchvat smíchu, že jsem se málem posadila. Chvíli před dosednutím mě Snapeova ruka vytáhla do stoje a vlekla mě za ním.


"To nemáte žádný smysl pro humor?"zeptala jsem se dotčeně, když jsem s ním srovnala krok.


"Ne." Odsekl.


"Suchare." Neodpustila jsem si a vytrhla se mu.


"Pokud jste oslepl, ráda bych vám oznámila, že už jsem dávno dospělá a tudíž umím chodit." upozornila jsem ho. Že už bych pro něj měla dárek k Vánocům? Brýle?


"Mentálně jste ale zjevně poněkud zaostala." Ušklíbl se a zle se na mně podíval.

"Půjdete rychleji, nebe vás budu muset nést?!"


"Jé, to byste byl moc hodný." Usmála jsem se na něj. On se na mně jenom zamračil a zle se na mně podíval.


"Já to neupřesnil? Já bych vát totiž odnesl v zubech." Poslední slovo zdůraznil.


"Já to věděla." Oznámila jsem mu vítězoslavně.


"Co zase?" Podíval se na mně zoufale.


"Máte smysl pro humor." Snape se na mně podivně zadíval.


"To se musí být vždy po vašem?" Zeptala jsem se po chvíli chůze.


"Můžete už chvíli mlčet?" Zeptal se úsečně.


"Ano, ale nechce se mi. Víte o tom, že.."


Dále jsem se nedostala, protože velice potichu řekl:


"Ticho." Kupodivu to jedno slovo na mně zapůsobilo více, než kdyby na mně řval. Ale nehodlala jsem ho poslechnout.


"Tak mi povězte něco o vás. Nakonec tu vedle sebe budeme žít nějakou dobu." Nedala jsem se. Ale on mlčel.


"Vlastně vám jména sedí, Severus je jméno z latiny a znamená přísný, zato Snape, to je jako snappy, kousavý a nevrlý… Jména obecně utvářejí charakter lidí…" Chtěla jsem sice v konverzaci pokračovat, ale pokynem ruky mi dal najevo, že jsme na místě. Přede mnou se tyčila tepaná brána s nápisem Bradavice.


"Zase doma." Zašeptala jsem a prošla branou. Pocítila jsem pocit podobný pocitu při přemisťování a už jsem stála na kamenném portálu na nádvoří hradu. Chtěla jsem si to tu prohlédnout, tak jsem se vydala k hradu. Po chvíli mně dohnal Snape:


"Kam to jdete?" Vyštěkl. Zdá se mi to, nebo tu jsou cítit jakési antipatie vůči mé osobnosti?

"Já jsem tu již studovala, proto vím, kudy jít. A vy byste měl být milejší." Pokaždé, když se naštvu mluvím spisovně. No a co, někdo zase koktá.


"A pročpak, kvůli dobrům vztahům?" Chtěl vědět.


"No to taky. Ale taky kvůli… to je jedno." Odmávla jsem to. Neměla jsem chuť mu připomínat, že za jeho studií jsem tu studovala taky a že jsem mu kolikrát pomohla proti šikaně (například Pobertům). Ale on byl dřív taky milejší.


"Když je to jedno, tak to nevytahujte." Poučil mně a stiskl mi ruku, až jsem měla pocit, že mi jí rozdrtí.


"Jistě, Srabusi." Odsekla jsem mu, vytrhla mu svou ruku, popadla svůj kufru a důstojně odkráčela do hradu. Za nejbližším rohem mě přepadly výčitky svědomí a strach, protože jsem netušila, kam jít. Ve chvíli, kdy jsem zvažovala, že za Snapem půjdu, omluvím se mu a budu doufat, že mně dovede k mému pokoji a neshodí z hradeb kolem mě prošla kudrnatá dívka v hábitu Nebelvíru.


"Ah, ahoj." Pozdravila jsem ji.


"Uhm, dobrý den, vy jste ta nová profesorka?" Zeptala se.


"Ano. Prozradila bys mi prosím své jméno?" zeptala jsem se jí. Vypadala mile.


"Grangerová. Hermiona Grangerová."


"Těší mně Hermiono." Usmála jsem se na ní. "Uhm, no, nevíš, kde se mám ubytovat? On mně tam sice měl zavést Sev…Profesor Snape, ale mám pocit, že po průběhu dnešní cesty sem budu ráda, když ve zdraví přečkám do zítřka." Pro jistotu si dám hůlku na noční stolek. Hermiona se usmála.


"Být vámi, bála bych se spíše otravy z jídla, učí tu totiž lektvary. A ano, dovedu vás do vašich komnat." Tak to mi spadl balvan ze srdce. Asi se budu muset Snapeovi omluvit. Mám totiž v plánu žít ještě dlouho.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Diana Black Diana Black | 24. března 2012 v 10:09 | Reagovat

Skvělý. Už se těším na další.

2 evuska evuska | E-mail | 24. března 2012 v 15:44 | Reagovat

Moc pěkné. Snape je suchar ale někteří lidé se prostě nezmění. A pokud se setká z mladým Harrym... no myslím že to bude zajímavé. ;-)  :D

3 Saskie Saskie | 24. března 2012 v 19:37 | Reagovat

Ůžasná kapitolka myslím že tuhle povídku budu milovat!!!! :-D  :-D  :-D

4 ezlo ezlo | 24. března 2012 v 21:08 | Reagovat

Děkuju, jsem ráda, že se líbí :-)  :-)  :-)

5 Armen Armen | Web | 24. března 2012 v 23:56 | Reagovat

Líbí se mi to, ale zdá se mi trošu divné to popisování. To bych doladila, ale jinak v celku OK ;D

6 Gabux Gabux | Web | 25. března 2012 v 12:28 | Reagovat

Hej, to je drsný :D

7 ZuzunQa ZuzunQa | 25. března 2012 v 15:57 | Reagovat

super,rychlo dalsiu kapitolku :-D  :-D

8 ezlo ezlo | Web | 26. března 2012 v 18:40 | Reagovat

[5]: Pokusím se :-)

9 lilyevans-and-marauders lilyevans-and-marauders | Web | 11. května 2012 v 21:49 | Reagovat

[8]: Teda Te... Ezlo XD! Čtu to potřetí a pořád mi to přijde skvělý!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama