4. března 2012 v 20:01 | Aranel van de´Corvin
|
Nevím, co sem mám furt psát, takže to zkrátím: Ať se líbí a komentujte, ať mám motivaci napsat brzo pokračování...
Ve společenské místnosti nikdo nebyl. Dokonce ani oheň v krbu se neodvážil praskat. Strach vystřídalo zmatení. Stála jsem uprostřed místnosti a nechápavě pozorovala křeslo, jako kdyby mi mělo vysvětlit, co se tady děje.
" Půjdu si lehnout. Jsem unavená," řekla jsem s nadějí v hlase.
" Dobře," usměje se Lucius.
" Dobře?" zeptala jsem se nechápavě. Lucius se na mě škodolibě usmál. Aha, bude následovat "ale".
" Ale do svého pokoje se nedostaneš, je zamčený." V hlavě mi to šrotovalo. Co by Lucius chtěl v našem pokoji? Kromě toho, že mi už očividně projel šatník- jestli tam nenajdu svoji saténovou košilku, tak ho zabiju.
" Čau, už jste tady?" sejde po schodech Severus. Lucius se na něj zamračil.
" Promiň, ale tohle si nemůžu nechat ujít." Severus si sedne do křesla a bedlivě mě sleduje.
"Proč je můj pokoj zamčený?" zeptám se, když odtrhnu pohled od Severuse, který se tváří jako kdyby objevil lektvar století.
" Protože od něj nemáš klíč."
" Ale já mám klíč!" Stejně nechápu, na co máme klíče, když si každý otevře hůlkou. Jediný problém je v tom, že hůlku mám v pokoji. Kdo měl čekat, že mě vzbudí Lucius? V tom fofru jsem si ji nestihla vzít.
" Ten ale není od tvého pokoje."
" Ale je!"
" Ne není. Tohle je klíč od tvého pokoje." Podá mi klíč. Zkoumavě se podívám na cedulku, která je přivázaná ke klíči. Ach-můj-bože. Promnula jsem si oči a přečetla to znovu. Chvíli jsem uvažovala nad tím, co tím chtěl básník říci, ale nedošla jsem k dobrému závěru.
" Zbláznil ses, ty aristokratický pako?!" začala jsem řvát, jak smyslů zbavená. Úplně jsem zapomněla na to, že bych mu měla líbat zadek a modlit se, aby mě nezabil. Nejspíš převládly moje pudy. Severus byl červený smíchy a Lucius vypadal jako ten nejšťastnější muž pod sluncem.
" Copak nejsi ráda?"
" Jestli jsem ráda? Vždyť mě zabije!" zavřískám.
" Neboj, nezabije. Přikázal jsem jí, ať tě nechá na živu," vycení na mě zuby Lucius. Severus chtěl taky přispět něčím do konverzace, ale když viděl můj nasupený výraz, tak se začal znovu smát.
" I ty Brute?" řekla jsem zdrceně při pohledu na Severuse.
" Severus se dokonce nabídl, že mi pomůže přestěhovat tvoje věci," ušklíbne se Lucius. Tohle jim nedaruju.
" A proč tam sní musím být sama?" vrátím se zpět k tématu.
" Moc lidí s Bellatrix na pokoji nevydrží," řekne zamyšleně Lucius. Čím to asi bude. Možná proto, že je v noci stáhne z kůže!
" Fajn, ale až mě zabije, tak to bude tvoje chyba!" Vztekle sevřu klíče v dlani a začnu se belhat do schodů.
V pokoji už byly moje věci. Dokonce byly úhledně srovnané ve skříni. Rozhlédla jsem se po pokoji. Překvapivě to byly dvě postele. Vypadá to, že moje bude zase u okna. U první postele totiž byla fotka, na které byla Bellatrix se svým nastávajícím. Hrůza. Původně jsem váhala nad tím, jestli se jít vysprchovat, ale když se Bella ani po hodině neukázala, tak jsem šla do vany. Když jsem vylezla, tak všude bylo ticho. Oblékla jsem si kraťásky a tílko- odteď přestávám spát jenom ve spodním prádle. Hůlku jsem si schovala pod polštář a čekala, až přijde ta koza.
Nenechala na sebe dlouho čekat. V deset hodin rozrazila dveře se zlověstným výrazem.
" Tak on to fakt udělal," zavrčí, když si mě všimne.
" Vidím, že jsi z toho nadšená stejně jako já."
" Drž zobák. Neřekla jsem, že na mě můžeš mluvit."
" Zavři si ho sama, káčo!" Posadila jsem se, abych měla lepší výhled. Bellatrix si vyndávala nějaké věci ze skříně.
" Na co čumíš?!" vřískla a zavřela se v koupelně. Lepší spolubydlící jsem si nemohla přát. Doufám, že se utopí. Z nudy jsem začala číst knížku. Strach mi nedovolil usnout. Jakmile zavřu oči, tak na mě sešle první kletbu, která ji napadne.
" Jdu spát. Zhasni!" přikáže Bella, když vyleze z koupelny.
" Až dočtu kapitolu." V klidu jsem obrátila na druhou stránku. Zbývá mi jedna stránka, tak se snad nezblázní.
" Řekla jsem, abys zhasla!"
" A já řekla, že zhasnu, až dočtu kapitolu." Bellatrix se naštvaně zvedla z postele a přešla ke mě. Hůlka jí zůstala ležet na stole, takže jsem zůstala v klidu.
" Tohle je můj pokoj. Budeš poslouchat, co ti řeknu," řekne ledově.
" Špatně, tohle je NÁŠ pokoj."
" Nechápu, proč tě Lucius poslal sem. Tím trestá víc mě než tebe."
" Tak mu to jdi říct. S radostí se přestěhuju zpátky!"
" Myslíš, že jsem mu to neříkala?! Navíc jsem od něj dostala příkaz, že na tebe nesmím posílat zakázané kletby!"
Už ani nevím, co jsem plácla, ale v pokoji se rozpoutalo peklo. Doslova. Od přívalu sprostých slov a nadávek, jsme plynule přešli k používání kouzel a ve finální fázi i k ničení nábytku. Jednou se nám někdo marně pokoušel klepat na dveře, ať se ztišíme, ale Bellatrix tam naběhla a seřvala dotyčnou osobu jak malé děcko. Od té doby nikdo nezaklepal. A myslím, že už ani nikdy nezaklepe. Byla jsem vyčerpaná a toužila jenom po spánku, ale Bellatrix vypadala ještě na druhé kolo. Během našeho souboje jsem se zapřísahala, že se Luciusovi omluvím. Uznávám, že vyhrál. Tohle byl svým způsobem geniální tah.
" Víš, co Bellatrix? Jdi si tu svoji nevymáchanou hubu strč do hajzlu! Kde má Lucius se Severusem pokoj?" Tady nezůstanu už ani minutu. Však on ten smích Severuse přejde, až zjistí, že mu budu celou noc dělat společnost. A budu do něj celou noc frčet jednu kravinu za druhou. Budu si s ním povídat o mé menstruaci, tak dlouho dokud nezešílí a nepřemluví Luciuse, aby mě přestěhoval zpátky.
" Severus si vyměnil místo s Rudolfusem, to nevíš? Prý potřebuje víc klidu na práci..." Houby klid! Severus je jenom chytřejší než vypadá. Tím padá plán A. Následuje plán B. Bellatrix si všimla, kam směřuje můj pohled. Naštěstí jsem byla ke dveřím blíž. Jenomže na schodech mě předhonila. Ono se blbě utíká po jedné noze. Vykašlala jsem se na nohu a tryskem vyběhla za ní. Zrovna stála u schodů do chlapeckých ložnic a mumlala nějaké zaklínadlo. Byla jsem ji v patách. Neznám kouzlo, kterým zmrazit schodiště. Když jsem vyběhla schodiště, tak se stalo to, co jsem čekala. Kost, která mi pracně srůstala- a že to bolelo- nevydržela zátěž a praskla. Se zaskučením jsem dopadla na kolena. To už Bellatrix vlítla do jednoho z pokojů a začala něco pokřikovat. Po stěně jsem se vyplazila na nohu a začala do pokoje skákat. Přede dveřmi jsem ztratila balanc a rozplácla se na zemi. Hluk ustal a slyšela jsem skřípání dveří.
" Co jsi ji udělala?" vyjede Lucius na Bellatrix.
" Cože?! Nic jsem jí neudělala! Před chvíli ještě běžela za mnou!" začne se vyděšeně bránit.
" Já s ní na pokoji nebudu!" vyplivnu ze sebe, když popadnu dech. Začali jsme na sebe znovu štěkat. Cítila jsem, jak mě v očích začínají pálit slzy. Super, čím dál víc potupnější.
" MŮŽETE BÝT CHVÍLI ZTICHA!" zařval Lucius, když už toho měl plné zuby.
" Rudolfusi, odveď Bellatrix do pokoje a zůstaň tam s ní do rána." Rudolfus na něj úchylně mrknul. Není pochyb o tom, co budou zbytek noci dělat. Fuj. Aspoň někdo z toho má radost. Bellatrix se rozzářila jako sluníčko- slovem "rozzářila" myslím jemné pousmání.
" Nerozbreč se tady, šmejdko," prskla Bella, když okolo mě procházela.
" Jdi do háje, ty jedna čůzo, která ani-" Lucius mi zakryl pusu, abych nemohla dokončit větu. Zvedl mě ze země a zavřel dveře, aby těch pár čumilů, co vyšlo na chodbu, nemělo představení zdarma.
" To bylo rychlejší než jsem předpokládal." Měla jsem na jazyku tolik nadávek, ale ani jednu jsem nebyla schopna realizovat.
" Vyhrál jsi! Stačí?" rozmáchnu rukama, abych ho od sebe odehnala. Začínal být až moc blízko.
" Jsem docela spokojený," usměje se samolibě.
" Víš, že jsi tu nohu neměla zatěžovat," začne mudrovat, když si všimne, že zadržuju slzy.
" Jdi si lehnout. Za chvíli jsem zpátky," zabouchl za sebou dveře. Výborně, teď budu trčet tady. Škoda, že nevím, kde má pokoj Severus. Taky bych mu zpestřila spánek. Ač nerada, tak jsem Luciuse poslechla. Moje ego to neslo špatně, ale opravdu jsem se těšila, až zapadnu do postele. Lehla jsem si do postele na levé straně. Ta by měla být Luciuse. Do Rudolfusovi postele nevlezu ani omylem- děsím se představy, co tam mohl s Bellatrix dělat. Navíc tam měl stejnou fotku jako Bellatrix. Znovu to komentoval nebudu.
Přikryla jsem se peřinou, která voněla po Luciusovi, což mě nutilo být ve střehu. Síla zvyku. Po deseti minutách se ozvalo skřípání dveří. Se zívnutím jsem otevřela oči a svoji pozornost věnovala Luciusovi, který v ruce držel dva lektvary. Oba jsem je bezpečně poznala. Kostirost a lektvar proti bolesti.
" Ty jsi byl na ošetřovně?" zeptám se překvapeně.
" Ne, za Severusem. Dělá si zásoby snad všeho, co existuje." Podá mi lektvary a počká než to do sebe kopnu. Tohle do sebe opravdu musíte kopnout, jinak to půjde všechno ven. Teprve po vypití toho hnusu jsem si Luciuse pořádně prohlédla. Pravděpodobně jsme ho s Bellou vytáhly z postele. Měl na sobě jenom kraťasy, v kterých asi spí.
" Fuj," zašklebím se.
" Nemusíš mi děkovat."
" Dík," řeknu nerada. Kostirost začíná fungovat. Nesnáším srůstání kostí! Štěstí, že Severus je takový fanatik a vyrobil i lektvar proti bolesti. Jedno je jasné. Dneska se už nezvednu. Stejně, kam bych asi šla. Drusila s Narcisou mají novou spolubydlící, která by nebyla moc nadšená, kdybych tam teď vtrhla a řekla ji, ať jde zpátky do pokoje za Bellatrix, která si to zrovna rozdává se snoubencem.
" Až budu mít zdravou nohu, tak tě s ní nakopu do zadku, ale předpokládám, že to ti už došlo." Lucius se zasmál a lehl si vedle mě.
" Co to děláš?"
" Na jeho posteli nespím. Dneska odpoledne jsem přišel dřív a chytl jsem ho s Bellatrix při-"
" Dobrý, nemusíš to popisovat." Pohledem jsem zabloudila k protější posteli. Br.
" Ale jestli se mnou nechceš spát v jedný posteli, tak tam můžeš jít ty."
" Nechci, ale co mi jinýho zbývá?" Otočila jsem se k němu zády. Hypnotizovala jsem skleničku na nočním stolku. Tady neusnu. Jedině kdyby mě někdo praštil po hlavě.
" Spíš?" zeptám se po čtvrt hodině.
" Hm," zafuní rozespale.
" Nespi, já si chci povídat," drcnu do něj. Otočí se na druhou stranu a dělá, že mě neslyší.
" Nemůžu spát." Žádná odezva.
" Chceš sex?" zeptám se, když už nevím, čím upoutat jeho pozornost.
" Samozřejmě, že jo! A to jsem chtěl být dneska v noci gentleman," pokrčí ledabyle rameny.
" Vždyť budeš. Já se jenom zeptala, aby konverzace nevázla."
" To si děláš srandu?! Tohle nemůžeš dělat!"
" Co?" nechápu.
" Nemůžeš se chlapa zeptat, jestli nechce sex a pak říct, že nic nebude!"
" Bereš si to moc osobně."
" To jsem zvědavý, jak moc osobně to bude brát ty, až tě v noci přefiknu! Celou dobu se tady snažím ovládat a ty pak začneš mluvit o TOM!" zavrčí a zase se otočí na druhou stranu. Tohle asi nebylo dobře zvolený téma.
" Jakou máš rad barvu?" poklepu mu na rameno.
" Ženská, spi!"
" Já mám ráda stříbrnou a modrou," ignoruju jeho nevkusnou poznámku.
" Je ti doufám jasný, že u Bellatrix zůstáváš do konce roku," zamručí.
" Cože?"
" Snad sis nemyslela, že bych tě tam nechal jednu noc?"
" Nenechal?"
" Ne, za svoje činy budeš platit."
" Jak chceš," řekla jsem ledově a odsunula jsem se na druhý kraj postele. Hlavu jsem strčila pod polštář a přemýšlela, co budu dělat. Možná bych se mohla přestěhovat do komnaty nejvyšší potřeby.A to jsem si myslela, že mám Luciuse v hrsti. Choval se tak hezky- hodinu.
" Můžeš tam dýchat?" nadzvedne polštář a podívá se, jestli nemodrám.
" Bohužel."
" Takže uznáváš, že jsem vyhrál?" zeptá se, když vyndám hlavu.
" A co prosím tě?" zamračím se.
" Nepamatuješ na náš první rozhovor? Tvrdil jsem, že se z tebe stane poslušná holčička a pak..." pohladí mě po tváři. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpomněla na náš rozhovor. Lucius mi začal přejíždět po noze. Nejspíš si moje mlčení vyložil špatně. Jen, co zvedl hlavu, aby se na mě podíval, tak jsem mu dala takovou facku, až by Bellatrix záviděla.
" Opravdu ti připadám jako tvůj poskok?" zavrčím. Nikdy si od něho nenechám poroučet! Luciusovi zatne zuby. Rychle pryč. To nevypadá dobře.
" Já-" snažila jsem se vyblekotat nějakou omluvu.
" Tohle jsi přehnala!" Chytne mě za pas a prudce stáhne pod sebe. Hůlka! Kde mám doprdele hůlku! Samozřejmě. Na nočním stolku. V mysli jsem na sebe nadávala. Na co tu hlavu vůbec mám? Aby mi nepršelo do krku?! Lucius mi pevně držel ruce za hlavou. Snažila jsem se do něj kopat, ale lehl si na mě. Hrůzou jsem rozšířila oči. Doufám, že nebude dělat to, co si myslím.Hrubě mi od sebe roztáhl nohy.
" To bolí! Pusť mě!" zavzlykám. Slzy mi tečou proudem po tváři. Najednou se zastavil v půlce pohybu. Jako kdyby se probral z nějakého transu. Sevření povolilo.
" Pšt, já jsem ti nechtěl ublížit, promiň" začne se omlouvat. Vyděšeně jsem na něj koukala, neschopna pohybu. Tohle je poprvé, co z něho mám opravdový strach.
" Pojď sem," natáhne ke mě ruku. Opravdu? On potom co tady právě předvedl, řekne: "pojď sem?" Opatrně se začnu hrabat ven z postele. Radši si znovu zlomím nohu, než tu zůstat. Už jsem byla jednou nohou venku, když mě znovu chytil. Nadechovala jsem se k výkřiku, ale zakryl mi pusu.
" Slibuju, že ti nic neudělám," mumlal mi do vlasů. Držel mě ve svým náručí. Vzlyky jsem se otřásala. Snad nikdy v životě jsem neměla takový strach. Ať se jde Bellatrix bodnout! Teď mi připadá jako roztomilé štěňátko.
" Neplakej, hlavně neplakej," snažil se mě utišit. Přikryl nás peřinou a moji hlavu si opřel o hrudník. Už nikdy žádného chlapa neuhodím. Počkám až usne a potom odejdu.
" Nesmíš mě takhle vytáčet, když se naštvu, tak se přestanu ovládat. Ale tobě bych nikdy neublížil, i když mě k smrti vytáčíš," začne na mě mluvit, když přestanu vzlykat. Spolkla jsem všechny nevhodné poznámky, které jsem měla na jazyku.
" Zítra tě přestěhuju zpátky, jo?" snaží se to vyžehlit. Bohužel mi je Bellatrix momentálně u prdele.
" Řekni něco."
" Fialová," řekne, když ho ignoruju.
" C-co?" popotáhnu, když nepochopím, o čem mluví.
" Mám rád fialovou barvu, ale ne na sobě. Vypadám v ní jak gay." Tomu se dá uvěřit. Stačí, když si rozpustí vlasy.
" Máš nějaké oblíbené zvíře?" zeptá se.
" Já mám rád tygry."
" Líbí se mi králíci," zašeptám váhavě.
" Co se ti na nich líbí?" zeptá se nechápavě.
" Jsou roztomilí a srandovně skáčou." Lucius se potichu zasměje.
" Promiň, už ti nikdy neublížím." Se smíšenými pocity jsem poslouchala, jak mu bije srdce. Myslím, že dneska jsem dostala velkou lekci a pro příště už budu dřív myslet, než jednat. Byla jsem unavená- jak fyzicky, tak psychicky. Po vyčerpávajícím vnitřním boji jsem usnula.
Krásný!:)