11. března 2012 v 14:34 | Aranel van de´Corvin
|
Slíbené pokračování je tady. Už pracuju na další kapitolce, takže jestli budete komentovat, tak další kapitolu přidám dřív...
Do školy jsem se odhodlala jít až ve středu. Nějak se mi zalíbilo vyspávat do dvanácti a nedělat domácí úkoly. Ale včera večer mi Bellatrix taktně naznačila- s hůlkou namířenou na moji hruď- že jestli nepůjdu do školy, tak mě stáhne z kůže i přesto, že jí to Lucius zakázal. Ano, zůstala jsem s Bellatrix na pokoji. Lucius sice tehdy večer blekotal něco o tom, že můžu jít zpátky, ale ráno se projevilo moje ego a já zůstala s tou kozou, k její radosti. Za tři dny jsme se spolu naučily vycházet, takže se už ráno nebudím s bradavicemi a Bellatrix se soplem u nosu, který nejde utřít- vážně dobrý kouzlo.
Co se týče Luciuse, tak toho jsem viděla naposled, když jsem spala u něj v ložnici. Nevyhledávám jeho společnost. Bohužel to samé se nedá říci o něm. Drusila mě včera ráno zastihla na snídani a stěžovala si, že ji a Narcisu pořád otravuje s tím, kdy půjdu do školy a jestli mi něco není. V zájmu zachování psychického zdraví mých zmijozelských kolegyň, jsem dneska ráno vstala a chystala se do školy. Bellatrix z toho nadšená moc nebyla, protože jsem jí zabrala koupelnu, ale po pár nadávkách na moji osobu se uklidnila a zavřela se v koupelně pro změnu ona. Začala jsem si chystat učebnice. Středa, copak mám ve středu za hodiny?
" Bellatrix, nevíš, co mám první hodinu?!" zakřičela jsem směrem ke koupelně.
" Bylinkářství! Copak si nepamatuješ, jak jsi na mě minulý týden vysypala hlínu!"
" No jo vlastně!" plácnu se do čela. Ale to byla fakt nehoda. Jedna kytka mi málem ukousla levou ruku. Jenomže v pravé ruce jsem nesla lopatku s hlínou, a jak jsem se lekla, tak jako správná "blondýna" jsem leknutím máchla rukou a obsah lopatky měla Bellatrix na obličeji. Slušelo jí to víc než obvykle.
Společenkou jsem proběhla jako kulový blesk. Musím nějak využít mou znovu zdravou nohu. A pak tady nechci potkat blondýnu- nebo spíš blondýna. Po cestě jsem nepotkala nikoho známého. Všichni ještě spí a zmijozelští vyrazí snídat za čtvrt hodiny- aspoň na něco je dobrá ta jejich koordinace. Lily byla, jako vždy, na svém místě. Tentokrát, ale nebyla sama. Seděl vedle ní James a koukal na ni jako na bohyni. Vesele jsem jim zamávala a podívala se na náš stůl, u kterého neměl nikdo sedět, kromě mrňousků, kterých se společenská etika ještě netýkala. Ale mezi prvňáky seděl nahrbený Severus, s nosem zabořeným v knize. Překvapivě.
" Dobré ráno, zlato," sednu si vedle něho. Zamračeně zvedne pohled od knihy.
" Merline, už je to tady," zahudruje.
" Jak ses měl? Chyběla jsem ti?" začnu ho zasypávat otázkami. Severus měl jediné štěstí, že jsem na něj za poslední tři dny nenarazila.
" Měl jsem se dobře, dokud jsem tě neviděl ve dveřích. A chyběla jsi mi jenom v pondělí, když jsem si potřeboval utřít ruce, protože na mě Lupin vylil lektvar."
" Taky tě miluju, ale nesmíme své emoce dávat tolik najevo. Lidé by si toho mohli začít všímat," zašeptám ironicky.
" Co ti bylo?" změní radši téma.
" Musela jsem si zvyknout na novou postel. Musí být proležená na správných místech."
" Tak to jsi měla hodně práce."
" Nemáš ani ponětí. Už mám vypracovanou strategii, jak s Bellatrix přežít. Stálo mě to pár modřin, bradavic, roztrhaných věcí, ale nakonec to stálo za to."
" Myslel jsem, že ti Lucius řekl, ať jdeš zpátky za Drusilou."
" Řekl."
" A?" řekl jakoby s nezájmem.
" Takovou radost mu neudělám. Když už je řeč o Luciusovi. Neříkal ti něco?"
" Nic mi neříkal, kromě toho, že se vracíš zpátky do svého pokoje. Ty jsi mu něco udělala?"
" Ne, proč?" zamračím se nechápavě.
" Nějak moc se po tobě shání. Bellatrix zuří. Pořád se jí ptá, kdy půjdeš do školy."
" Mimochodem moc chytrý tah, přestěhovat se do jiného pokoje," řeknu podrážděně.
" Já vím. Dalo se čekat, že dříve či později tam vběhnete. A jelikož mám rád svůj klid a prostor, tak jsem změnil místo působení."
" Jen počkej, až zjistím to kouzlo na zmražení schodů," vyhrožuju.
" Nedělej si iluze. Můj pokoj je dokonale chráněný kouzly. I ten opičák, co tam se mnou bydlí, se nemůže dostat dovnitř," ukončí naši debatu Severus. Pravděpodobně už mi nemá, co říci. A navíc už sem jdou zmijozelští. Odvrátila jsem pohled od Bellatrix, která se jako pávice nesla davem.
" Tohle si s tebou ještě vyřídím."
" Budu se těšit," ušklíbne se. Zvedla jsem se od stolu a šla se podívat za Lily. Šla jsem okolo učitelského stolu, abych nemusela míjet mé drahocenné spolužáky. Brumbál si nejspíš myslel, že jdu za ním, soudě podle jeho vykuleného výrazu, naštěstí pro něj jsem zahnula a mířila za usmívající se Lily.
" Čau, máte se?" pozdravím Lily a Jamese. Všimnu si, že tady mají na stole koblihy, tak si jednu vezmu. Proč něco takového nemáme my? To je diskriminace! Možná, že se za Brumbálem přeci jenom stavím a vysvětlím mu, jak jsou pro můj život důležité kalorie.
" Ahoj, jsi v pořádku?!" zeptala se starostlivě Lily.
" Jasně, že jo! Proč bych nebyla?" svraštím čelo.
" Chyběla jsi ve škole a šířily se fámy o tom, že tě Bellatrix mučila," zašeptá, abych to slyšela jenom já.
" Ne, měla jsem zlomenou nohu, a když byla skoro srostlá, tak jsem se po ní znovu proběhla," mávnu nad tím ledabyle rukou."
" A kde sis zlomila nohu?" vloží se do rozhovoru James.
" Pamatuješ, jak jsem řekla, že má Malfoy malej penis? Večer jsem se bála jeho reakce a dala se na útěk. Jenomže neumím chodit po schodech."
" Říkala jsem ti, že toho budeš litovat. Buď ráda, že jsi z toho vyvázla jenom se zlomenou nohou," zašeptá směrem ke mě Lily. Kdyby jenom tušila. Zamračím se při vzpomínce na ten divný večer, kdy se mi strach mísil se zmatením. Bylo to divný ve všech ohledech. Ještě divnější byl ten rozhovor.
" Pak si popovídáme. Musím ti něco říct," tajemně se pousměju.
" Ahoj, už jsi v pořádku?" uslyším za sebou Remuse. Taková změna vidět po dlouhé době příjemné obličeje.
" Vidíš, říkal jsem ti, že žije," protočí oči Sirius a sedne si vedle Jamese.
" No, kde seš? Ráno jsem se vzbudil a ty nikde?" začne se Sirius bavit s Jamesem a víc si mě nevšímá. Bedlivě sleduju jejich rozhovor. Vypadá to, že Sirius žárlí na Lily, protože ji James věnuje čím dál tím víc času. Roztomilé.
" Malfoy tě pozoruje," žďuchne do mě Lily. Bože, ten tady chyběl. Vezmu si poslední koblihu a půjdu pomalu ke skleníkům. Nebudu si kazit příjemné ráno. Když mi ho nezkazila Bellatrix, tak už nikdo.
" Uvidíme se na bylinách, zatím," odhalím svoje zuby v radostném úsměvu a jdu pryč. Několik nebelvírských se za mnou ještě otočilo. Nejspíš si mysleli, že jsem dostala výprask a k jejich stolu se už nepřiblížím. Výprask sice byl, ale asi ne dost velký na to, abych sem přestala chodit. Co se týče Luciuse, tak si budu dávat větší pozor na jazyk. Už vím, že před ním nesmím mluvit o velikosti jeho přirození a nadávat mu do mudlů. Zbytek nese celkem statečně.
" Ty se mi vyhýbáš?" Fuj, to jsem se lekla! To jsou zvyky vynořit se jen tak zpoza rohu.
" Měla bych?" odpovím otázkou a pokračuju dál v cestě. Lucius jde za mnou. Teď si nemůžu vzpomenout, jestli má taky byliny. Něco bych s tou svojí pamětí měla dělat.
" Kde jsi byla celý tři dny? Neviděl jsem tě ani ve společence."
" Chodila jsem dokonce i na jídlo, asi sis mě jenom nevšimnul," prohodím jakoby nic.
" Kdybys tam byla, tak bych si tě všimnul," řekne už trochu naštvaně. Oba dva víme, že z něho dělám blbce.
" Holt jsme na sebe měli smůlu," uzavřu rozhovor. Cesta se nějak táhne. Byla vždycky tak dlouhá?
" Když jsme na sebe tedy měli smůlu," řekne ironicky," tak bychom dnes po škole spolu mohli jít do knihovny a učit se."
" Ty víš, kde je knihovna?" zeptám se s úžasem v očích.
" Nebuď drzá, mohla bys mě rozčílit."
" Což by vedlo k tomu, že by ses mi přiznal, že máš rád fialovou," zasmála jsem se pro sebe. Stejně tomu nevěřím. Lucius a fialová?
" Vidím, že už jsi zase v pořádku, plná energie a sarkasmu."
" Chytl jsi mě ve špatné a citlivé náladě," vysvětlím svůj nervový kolaps. Stál naproti mě a zkoumavě se mi díval do očí. Ani nevím, kdy jsme se zastavili a začali si povídat.
" To byla moje chyba," zamručí," už se k tomu nebudeme vracet. Půjdeš odpoledne do té knihovny? Určitě máš, co dohánět." Mrká vůbec někdy? Připadá mi, že ani jednou nemrkl, co tady stojíme. Otočím se za hlasem spolužáků, kteří jdou na hodinu.
" Tak co?"
" Ještě nevím," řekla jsem vyhýbavě a šla s ostatními ke skleníkům. Lucius tam stál, chvíli se na mě díval a pak šel pryč. Všimla jsem si čtveřice nebelvírských spolužáků. Lily šla ruku v ruce s Jamesem a Sirius se snažil dívat kamkoliv jen ne na jejich spojené ruce. Moc jim to slušelo. A Remus? Ten i za pochodu měl hlavu v knize a nad něčím se mračil.
"Co tak sama?" kývnul na mě Sirius.
S Lily jsme, k mé radosti, pracovali spolu. Nebyla to taková katastrofa jako minule. Nikomu jsem neublížila a nic nerozbila. Vybrali jsme si stůl úplně v rohu, aby nás nikdo nemohl rušit. James to ze začátku nesl špatně, že jsem mu přebrala jeho milovanou, ale Sirius ho odtáhl do druhého koutu skleníku, kde začali dělat blbosti a nám se konečně naskytla chvíle klidu.
" Co Malfoy, pořád ještě zuří?" zeptá se Lily, když přesazujeme nějaký plevel.
" Už ne," zamumlám.
" A co James?" změním téma.
" Výborný, sama vidíš, ale neodbíhej od tématu."
" Malfoy mě přestěhoval za trest k Bellatrix do pokoje," povzdychnu si, když nevydržím její upřený pohled.
" A to ještě žiješ?" vykulí oči. Chvíli jsme drbali Bellatrix. Vyprávěla jsem Lily, jak ze spaní vzdychá Rudolfusovo jméno. Zní to děsivě. Pak ze mě Lily začala tahat, co se stalo mezi mnou Luciusem. Lily by měla dělat policajta. Dokáže lidi přinutit říci cokoliv. Ze začátku poslouchala s rozšířenýma očima, ale postupně její vyděšený pohled vystřídal zamračený.
" Opravdu jsi v pořádku?" zašeptala.
" Jo, jenom mě to vylekalo. Nečekala jsem to," přiznala jsem se.
" Z Malfoye jde strach," zamyslí se Lily.
" Vy už to máte hotové, děvčata?!" vynořila se odněkud rozčilená profesorka. Bezpochyby ji předtím prudil James se Siriusem.
" Skoro, paní profesorko," usmála se na ni Lily. Bylinkářka trochu pookřála a šla pryč.
" Takže Malfoy má rád fialovou," zasměje se potichu Lily.
" Hlavně to nikomu neříkej, nebo mě zabije!"
" Jasný."
" Dneska ráno si mě odchytil a zeptal se mě, jestli s ním nechci jít do knihovny," promluvila jsem potichu, když jsem zalévala plevel.
" Neříkej mi, že půjdeš!"
" Nevím. Mám z toho smíšené pocity."
" Byl hezký?"
" Cože?" zatřepu zmateně hlavou.
" Jestli mu to slušelo, když byl jenom v těch kraťasech," ušklíbne se Lily.
" Děvče, ale ty jsi už zadaná," zasměju se nad jejím zvědavým výrazem.
" No co! Jsem jenom zvědavá!"
" Já-" Co si myslím o jeho postavě se Lily nedozvěděla, protože se přiřítil rozesmátý James.
" Ahoj lásko, bavíte se dobře?" Lily se trochu začervená, když ji obejme kolem pasu na veřejnosti. Potichu se zasměju a jdu dělat společnosti Removi a Siriovi, kteří se něčemu smějí.
Dopolední hodiny proběhly v klidu. S Bellatrix jsme se okázale ignorovali, což udělalo profesorům radost. Na obědě jsem dělala společnost Drusile, protože Severus ještě nedorazil. Drusila mi pověděla, co všechno se dělo ve škole, když jsem se válela v posteli a předala mi nějaké domácí úkoly. Ptala se mě, jestli se k nim vrátím, protože jejich nová spolubydlící chrápe. Bohužel jsem ji musela zklamat a vysvětlit ji, že se nedám tak snadno zlomit. Minimálně do Vánoc plánuji Bellatrix dělat společnost.
" Severus o mě nic neříkal?" zeptá se jen tak mezi řečí. Překvapeně zvednu oči od jídla. Severus?
" Ne, my se spolu moc nebavíme, kromě ironického pošťuchování."
" Aha, já jen, že jsem si všimla, že se spolu bavíte a tak," pokrčí rameny.
" Mám se ho na něco zeptat?"
" NE!" vyjekne.
" Klid jenom se ptám..." Zamyšleně ji pozoruji. Nevšimla jsem si, že by se Severusem bavila. Taky, který normální člověk by to dělal? Navíc Severus není komunikativní tip, jak jsem si stihla všimnout. S lidmi se baví, jenom když od nich něco potřebuje.
" Tobě se líbí?" zeptám se potichu, aby to nikdo neslyšel.
" Ne!"
" Tebe taky baví lektvary, že?" vzpomenu si náš nedávný rozhovor.
" Jo," zamručí.
" Tak se ho třeba někdy zeptej, jestli by ti nepomohl s nějakým lektvarem," navrhnu.
" To tak! Vysměje se mi, že neumím namíchat ani lektvar!"
" Vyber si nějaký složitý a zajímavý, tím upoutáš jeho pozornost." Jiné muže upoutá minisukně, jenom Severuse lektvar.
" Když já nevím. Pořád je takový..." Očividně nemůže najít správná slova.
" Uzavřený? Protivný? Sarkastický?" začnu vyjmenovávat Severusovi vlastnosti.
" Tajemný," povzdychne si.
" To taky," připustím. My o mistrovi lektvarů a mistr lektvarů za námi. Propluje okolo nás svým batmanovským stylem a posadí se na druhé straně stolu. Drusila se za ním smutně kouká.
" Ani se na mě nepodíval." Pokud jde o mě, o jeden sarkastický pohled míň.
super, jako vždy
