close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

11.kapitola, 1.část

24. března 2012 v 8:06 | Aranel van de´Corvin |  Hra o duši kniha I.: Kořist vs. predátor
odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz

11. kapitola: "Slíbils, že už mne nebudeš trestat!"
Chester
Přiskočím k němu a než se naděje, držím ho pod krkem přimáčknutého na zdi. Vztek a nejasný pocit ztráty mi svírá hruď a já bych mu snad nejraději rozmlátil ksicht! Ten hajzl nejspíš přemýšlí, jak se co nejrychleji schovat v temných stínech pokoje, ale nedám mu šanci. Kdybych u sebe měl kůl, právě by z něj byl obláček popela.
"Tohle jsme si, do hajzlu, nedomluvili! Nebo mám snad tak špatnou paměť?!" vrčím mu nenávistně do obličeje. Zášť k upírům se začíná probouzet spolu s tím, jak moc mi berou to, co je mé… Mou maličkou!
"No tak, Chazzy, klid. Myslel jsem, že když si dole s Miou tak užíváte, že…"
Nestačí větu ani dopovědět, protože mu pěstí rozbiju nos. Cítím tlak na své dlani spolu s lepkavostí jeho krve. Upíří životadárná tekutina vůbec nevoní tak sladce a provokativně, jako ta lidská…
"Drž hubu a vypadni!" zavrčím rozohněně a dávám si pozor, abych dal všechny své negativní pocity najevo a on přesně tušil, že až se k ní příště přiblíží, bude to jeho konec.
Je na něm vidět, že nechce dělat zbytečné problémy a radši se stáhne.
To bych mu radil, protože jsem natolik rozzuřený, že bych mu nejraději ukázal všechno, co mě Oskar naučil! Ovšem, on mě učil, jak to praktikovat na lidech, ale já bych vymyslel nové využití na upírech!
Když konečně zmizí, vrhnu se starostlivě k Di. Ten pohled mě podivně týrá.
Vyděšeně se přede mnou stáhne a roztírá si slzy i krev po tvářích.
"Udělal ti….?" Slova mi dojdou, když spatřím její krvácející tělo. Na bělostné pokožce se vyjímají rudé kousance a krev, která jí stéká z krku, třísel i zápěstí. Byl velmi pečlivý a za tu chvíli, co jsem se věnoval Mie, jí dokázal, proč jsou upíři nazýváni bezcitnými bestiemi.
Třeští na mě vyděšené šedé oči a trhá sebou v bolestech.
Jsem z toho taky vykolejený, že si ani neuvědomuju, že je před mnou poprvé úplně nahá. Rychle sundám košili, co mám na sobě a balím ji do ní, protože se opět začne klepat zimou. Cítím, jak z ní sálá ohromná bojácnost. Tolikrát jsem to u dívek jejího věku zažil. Tolikrát je mučil, ještě hůře než nyní Dex, ale … ona to zažít neměla. Chtěl jsem ji toho všeho ušetřit a ukázat jí, že se se mnou bát nemusí.
"Musíš do koupelny," řeknu a chci ji vzít do náruče, abych ji tam přenesl, když mě od sebe odstrčí.
Schoulí se do klubíčka v rozložité posteli, takže vypadá tak bezbranně a něžně. Je mi, jako bych spáchal nějaký hrůzný čin, jen … nevím jaký. Rozpláče se natolik, že mě v hrudi rozbolí. Už jsem si zvykl, že její bolest, zoufalství a trýzeň mě netěší, tak jako kdysi tyto negativní emoce u jiných lidí. I když to, jak mě podivně svazují, se mi zrovna dvakrát nelíbí.
"Říkal jsi, že mě nebudeš trestat," dostává ze sebe mezi vzlyky.
"Nebyl to trest. On… On mi zdrhnul!" Zoufale si vjedu prsty do vlasů.
Probodne mě vyčítavým pohledem a znovu sebou trhne, jako by do ní proniklo prozření. "Tys mě tu nechal, aby sis mohl užívat s ní," vzlykne beznadějně a hlavu spustí do peřin, jako by přišla o veškerou energii. "Nechals mě na pospas Dexterovi, aby vám tam nepřekážel!" vykřikne zoufale a složí svůj poškrábaný obličej do dlaní.
"Ale tak to přece není!" zavrčím zoufale. "Di, já…" Do hajzlu, vždyť ona má pravdu. Nechal jsem se unést Miinou ohnivostí a úplně zapomněl, že mezitím Dex… Zatmí se mi před očima, ovšem tentokrát to nemá s touhou nic společného.
Naprázdno polknu.
"Oskare, ona je moje!" zavrčím ostře, zatímco se ubírá k posteli, kde tiše spí moje Eleanor. Tmavě hnědé vlasy má rozházené po bělostném povlečení polštáře a těžce dýchá, zatímco sebou vrtí i ve spánku, jako by chtěla utéct.
Moc dobře vím, jak trpí nočními můrami a její spánek je tak neklidný, až se tomu musím smát. Jistojistě se jí zdá o mně!
"Tiše, Chestere. Tohle poupátko není jen tvoje kořist… Je naše. Pomohl jsi mi zabít Daniela. Mučili jsme ho oba a já jsem rád, že ses na něm naučil, jakou bolest dokážeš lidem způsobovat a těšit se z ní. Ach, udělal jsi mi skutečně radost. Nepokaz to…" šeptá něžně, zatímco jí drápy přejíždí po bělostné tváři.
"Ale já se o ni nechci dělit! Víš, jak jsem do hajzlu majetnickej! Ona mi prostě patří! Je moje!"
"Kolikrát jsem ti řekl, že pokud chceš patřit mezi elitu upírů, musíš mít styl, vychování a nahánět těm lidským troskám strach především svým chladným přístupem a slušným chováním! Pokud se konečně nenaučit mluvit spisovně, nemá cenu, abych tě i nadále učil! Pokud nejsi schopný dívat se, jak znásilňuji tuto ženu, pak nejsi schopný se někdy stát tak dokonalým upírem, jakým jsem já. Budeš patřit mezi ty obyčejné nemrtvé, kteří se pasou na lidech jako parazité a nikdy neocení jejich lidské schránky mučením na vyšší úrovni. Nikdy nepocítí dokonalost tohoto života! To vážně chceš?"
Nejistě se zadívám po své ložnici, která se díky Eleanořině krvi začíná pomalu zbarvovat do ruda. Ve všech stínech tuším její bolest. Její pláč se mi ozývá v uších, i když ona už nepláče. A vím, že její naříkání budu slýchat ještě dlouho potom, co ona bude mrtvá…
"Chci být jako ty. Udělám pro to, cokoliv…" hlesnu a ztuhnu, když odhalí ve světle měsíce její krásné tělo, pokryté důkazy mého chtíče a ulehne mezi její stehna, derouc se na místo, které jsem měl objevovat pouze já! Ukájet se na těle, které mělo patřit jenom mně!
Zavrtím hlavou a jako bych zažíval ten samý pocit, ale tentokrát nemusím stát v koutě a dívat se, jak si někdo bere to, co je mé. Nyní patřím mezi tu elitu a beztak jsem ji neuhlídal.
"Stihnul…?"" Otázku nedořeknu. Nejde mi na to ani pomyslet, natož to vyslovit. Chtěl jsem ji sám pro sebe, ale ne proto, abych ji prznil, tak jako ostatní, ale abych si užil její nevinnost a ukázal jí, že se jí to se mnou může líbit… Že jsem také schopný být na ni milý a dopřát jí rozkoš.
"O co ti jde? Abys mě choval jako nevinný zvířátko?!" prskne znechuceně a přehodí přes sebe deku, abych neviděl poškrábanou zčervenalou pokožku. "Ty mě nechceš," škubne sebou. "Netoužíš po mně! Tak proč by ti mělo vadit, že on by si mě vzal?" rozvzlyká se znovu zoufale a náhle se zarazí.
Probodne mě vědoucným bolavým pohledem a důležitě vydechne: "Tys to s ní stihnul?" zatne zuby.
"Nepleť sem teď Miu… Přece jsem ti říkal, že mi na ní nezáleží," prsknu vztekle, když se mi v těle začnou nořit výčitky jako nějaká nákaza. Nechal jsem se strhnout výrem vášní s mou nevlastní sestrou a zapomněl, že mám v domě křehkou lidskou bytost, která … ke mně vzhlíží a miluje mě.
"No tak, Di. Buď rozumná. Vždyť vykrvácíš!" domlouvám jí a snažím se jí zapnout košili.
Stále mě škrábe a odstrkává od sebe a schovává se pod peřinu, jako by měla obavu, aby mě pohled na ni nezhnusil.
Sám sebe se snažím přesvědčit, že sex je něco jiného než city a já se vlastně ničím neprovinil, ale s pohledem na její zřízené tělo cítím pořádné výčitky. Stačí mi jen pomyšlení, že se oddává Dexovým perverznostem a vidím rudě.
"Tak proč s ní spíš?" hlesne tiše a dýchá tak mělce, že bych její dech jako člověk ani neslyšel. Přestane mě odstrkovat, protože ztrátu krve začíná nejspíš notně pociťovat. Je celá pobledlá a ta rudá krev na ní přímo svítí.
Upírovi ve mně to dělá dobře…
"Přece se miluješ jenom s tím, koho máš rád. Sex bez lásky nejde." Nechá se ode mne vzít do náruče a přenést do koupelny, kde ji posadím na vanu a jemně slíbu slzy, za které můžu…
Je mi ze sebe k smíchu. Upír, který si vyčítá, že dívenka, kterou původně chtěl zabít, schytala několik škrábanců a nejspíš byla znásilněna. Do hajzlu, kolikrát jsem s nadšením poslouchal bezbřehý pláč a nelítostně si bral hebká dívčí těla, aniž by mi patřila… A teď? Sám nad sebou bych zavrtěl hlavou.
"Věř, že jde. Ostatně, já ani jiný neznám," ušklíbnu se.
S čím to na mě chodí? Sex a city dohromady? To už bych chtěla asi vážně moc.
"Jsi sladká, pokud to bereš takhle, ale věř, že takhle to vážně nefunguje," usměju se. Je ještě tak nezkušená a dětská, že si neuvědomuje, jak to ve světě dospělých chodí. Ta myšlenka mě vzruší, protože nezkažené dívenky mě přitahují nejvíc.
"Nefunguje?" zopakuje s nuceným klidem a stírá si pěstmi z očí slzy. "A proč ti teda vadilo, že jsem byla v posteli s Dexem?" Položí si hlavu na mé rameno, zatímco vdechuju její sladkou vůni.
"Protože chci tvoje dobro," zabručím a pomohu jí svléknout se z košile a pomůžu jí do vany. Líbí se mi, když přede mnou zůstává nahá.
Tiše se postavím kousek od ní a shlížím na tu scenérii.
Nevinná maličká si přede mnou hladí své krvácející tělo a občas zasténá bolestí. Červená voda pomalu odtéká do výlevky. Zhluboka se nadechnu a hltám pohledem každou část jejího těla.
Je to výjev, jak z erotické knížky pro upíry. Bez hnutí ji probodávám chtivým pohledem a pociťuji, že mnou opět začínají projíždět záchvěvy touhy. Zamračím se. To slovo "nevinná" mi k ní už nějak nesedí. Cudně se rozhodně nechová, přece není možné, aby nevěděla, co se mnou tohle její počínání dělá! I když se tváří jako nezkušená, tak jí podle všeho nebyla Dexterova přízeň zas až tak nepříjemná!
"Můžeš mi pomoct?" Opře se a nechává horkou vodu, aby ji omývala. Natáhne ke mně ruce, ale jsem natolik v transu, že mi chvíli trvá, než zareaguji. "Dex to nestihl." Vyloží si mé čekání po svém.
Zasáhne mě tak mocná neočekávaná úleva, až se mi rozechvějí dlaně. Pevně je zatnu a sjedu ji zvráceným pohledem.
"Nestihl co? Zaučit tě?" ušklíbnu se jízlivě a topornými kroky překonám tu krátkou vzdálenost mezi vanou. "Nevypadáš na to. Ale samozřejmě, že ti pomůžu," řeknu hrubě. Jemně z její pokožky smývám krvavé stopy a zatínám zuby, aby na mě nepoznala chtíč a vztek, který se při tom ve mně rojí.
Zabalím ji do ručníku a vezmu do náruče. Je tak měkká a horká… Její vůně je po sprchování o tolik silnější a já schválně dýchám nosem, abych se tím aroma, obloudil.
"No?" zúžím oči a kopnutím zavřu dveře do koupelny. Na chodbě je chladněji. Cítím, jak jí na těle naskakuje husí kůže a ona se ke mně i přesto vine a podivně rozechvěle se mi dívá do očí.
"Co no?" polkne.
"No, do čí ložnice tě mám teďka odnést," zašklebím se. Vím, že se chovám hloupě, ale nemohu si pomoct.
Protne mě nechápavým pohledem. "Jak do čí? Nejspíš ke mně, ne?" řekne váhavě.
"Já myslel, jestli nechceš k Dexovi," zašklebím se úlisně a přemýšlím, jestli bych ji dokázal nestisknout, až by jí zapraskaly kosti, kdyby řekla slovo: Ano.
"Ty seš hnusnej," zapláče a prsty mě chytí za krkem, jako by se bála, že mne ztratí. "Víš, že chci jen tebe." Znovu se rozechvěje.
Už to dál nekomentuju a na chodbě po krátké úvaze změním směr a místo do její ložnice, ji donesu do té své.
"Pro jistotu," řeknu a vyhnu se jejímu pohledu. "Neboj se, nic si k tobě dovolat nebudu," můj tón zní až příliš ironicky. Mělo by se jí to líbit, sama oplývá ostrým, až palčivým sarkasmem.
"Víš, že od tebe bych si to přála," zašeptá tiše, hlavu položenou na mém rameni. "Jenom nechci, aby se mě ještě někdy dotknul on!" trhne sebou. Zorničky se jí rozšíří děsem a samovolně se rozklepe jako osika.
Poznám strach, když stoupá z její kůže a září jí z očí.
"Nemluv o něm," požádám ji.
Položím ji do postele a půjčím jí své tričko, aby se měla do čeho převléknout. Chvíli ji pozoruju, a když ke mně natáhne ruce, přilehnu si k ní. Naštěstí se dostatečně uklidnila, rány jí nekrvácejí, ale přesto nejsou nijak vzhledné.
Všimne si, jak si ji prohlížím a rozkošnicky vypne hruď, zatímco se zatváří jako nezkušené děvčátko.
"Chtělo by to vyčistit, když ti teď můj jed nepomáhá," zachmuřím se nad tou absurditou. Ještě stále mě pokořuje, že ona kvůli maličkosti, jako je jeden polibek s Miou, odmítá můj jed!
Jen přikývne a přitiskne se ke mně téměř až vděčně, ovšem stále se mírně chvěje. Dex jí musel vážně pocuchat nervy, protože ta její sebejistá nátura je náhle znovu v ohrožení.
"Zůstaneš tu se mnou?" Tápavě se mi zadívá do očí, jako by se mi snažila nakouknout do duše.
Zúžím oči a chvíli ji trápím, než přikývnu a obejmu ji. Vnímám příjemné teplo jejího těla, zatímco přejíždím po její hebké kůži zad a stehen. Přemýšlím, kdy jsme takhle spolu leželi naposledy. Snad před příchodem Mii, která mi značně kazí mé snažení. Už jsem mohl s Di mohl být mnohem dál a ochutnat ještě sladší krev, i když ta už pro mne kupodivu není tím hlavním. U upíra vcelku nepochopitelné.
Marně se snažím z paměti vymazat obrázek Dextera mezi Diinými stehny. Vzpomínka na její zubožené tělo mi znovu sevře hruď v primitivním soucitu a ve směšné touze po jejím bezpečí. Sám nad sebou musím zavrtět hlavou. Nesžírá mě jen vztek, že okusil krev mé kořisti, ale i žárlivost a snad milenecký hněv.
"Promiň, že jsem tě neuhlídal," ujede mi do ticha. Jakmile to vyřknu nahlas, přeji si raději, aby to neslyšela.
Přitáhne se ke mně ještě blíž, až cítím její horký dech na své hrudi. Nepochopitelně se z jejího počínání celý napnu a ještě víc ji k sobě přivinu.
"Pořád jsem ti jen na obtíž," zachraptí a políbí mě na krk. Nosem mi přejede po rameni a vdechne vůni mé pokožky, což jí na tváři vykouzlí letmý úsměv.
"Nejsi mi na obtíž, ale lehké to s tebou není, což ostatně ani se mnou," přiznám a pohladím ji po hedvábných černých vlasech. "Di?" V očekávání zvedne hlavu. Nakloním se k ní v náznaku polibku, ale ona mě místo toho chytne za bradu a obrátí mi hlavu na stranu.
"Co se děje?" Nechápu.
"Máš na obličeji krev!" sykne rozzlobeně a zatne zuby v náhlém hněvu.
Než stačím cokoliv říct, pokračuje.
"Takže nejen, že s ní spíš, ale ještě ji i ochutnáváš!" prskne a z hlasu jí vyznívá ponížení a zklamání. "Sakra, myslela jsem, že tvou šťastnou krví jsem jen já," popotáhne a odtáhne se ode mne.
Do hajzlu, jak z toho teď ven?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama