18. března 2012 v 9:32 | Aranel van de´Corvin
|
Začínám se učit na maturitu a dospěla jsem k znepokojivému zjištění. Když se naučím jednu otázku, tak za týden nevím, co v ní bylo...no, jak se říká: " Někdo září a někdo v záží..."
P.S.: Omlouváms e za chyby
Na Severuse jsem narazila až po odpoledním vyučování. Snažil se okolo mě nenápadně projít cestou do společenské místnosti. Bohužel ho kniha, kterou si schovával obličej, dostatečně neschovala.
" Taky ti už končí vyučování?" doženu ho a chytím za rukáv, aby zpomalil.
" Osobní prostor," zavrčí výhružně. Pochopím a stáhnu se. Chudák Drusila. Bude to s ním mít těžké. Zajímalo by mě, jak by se spolu mohli milovat, když Severus bude po každém dotyku na Drusilu křičet: " Osobní prostor!" Potichu jsem se pro sebe zasmála.
" Trpíš schizofrenií?" nadzvedne jedno obočí a řekne heslo. Čekala jsem, že zapluje do svých komnat, kde bude kuchtit nový utrejch, ale sedl si na gauč před krbem. Automaticky jsem si sedla vedle něho, připravena dělat mu společnost. Severus se na mě zamračeně podíval. Zazubím se na něj.
" Potřebuješ něco?"
" Ne, jenom se tady chci ohřát. Je zima," poukážu na krb, ve kterém hlasitě praskají plameny a osvětlují místnost.
" Dobře, ale buď u to zticha."
" Jasný, jako by se stalo..." Zkoumavě ho pozoruju. Je vůbec na holky? Co když se Drusila žene za homosexuálem?
" Ehm," odkašlu si.
" Merline, ne!" zavyje Severus.
" Co je?"
" Ty budeš mluvit!" zasténá.
" Jenom se chci na něco zeptat," zamlžím. Nikdo jiný tu není. Kdy jindy se mi naskytne příležitost, abych s ní byla sama? Severus má talent. Když někoho potkat nechce, tak ho nepotká.
" Hm," zamručím, když nevím, jak se slušně zeptat, jestli není homosexuál. Moc lidí se na to neptám.
" Lidi umírají. Říkám ti to jenom proto, že na tebe nemám celou věčnost." Ulehčovat situaci opravdu neumí.
"Drusilu znáš?" ujistím se.
" Samozřejmě, že ji znám," zavrčí podrážděně.
" Proč se ptáš?"
" Protož-," zmlknu v půlce věty, když uslyším otvírání portrétu. Do společenky hrdě vejde Lucius s nějakým klukem, kterého neznám. To, že se Severusem sedíme tak blízko sebe, jsem si uvědomila, až v okamžiku, když se zvedl z gauče a odcházel do svého pokoje. Lucius si nás měřil naštvaným pohledem. Asi to vypadalo jinak, než by to vypadat mělo. Nejradši bych Luciuse přetrhla! Teď nevím, co si Severus myslí o Drusile. Unaveně si lehnu na gauč a ignoruju jeho přítomnost. Dneska mě čeká kupa domácích úkolů.
" Vyrušil jsem vás?" zavrčí Lucius a sedne si do křesla. Naznačí onomu klukovi, aby si šel po svých. Přejel mi mráz po zádech, když jsem si uvědomila, že tu jsme sami.
" Tak trochu. Na něco jsem se ho ptala."
" A na co?" zeptá se zvědavě.
" To je naše věc," prsknu podrážděně. Nemusí vědět všechno.
" Jsi připravena?"
" Na co?" zamračím se.
" Jít do knihovny. Ráno jsme o tom mluvili."
" Promiň, ale dneska nemám čas. Mám hromady úkolů, co musím mít do zítřka hotové," řeknu neutrálně a zvednu se z gauče.
" A kdy budeš mít čas?"
" Nevím, to se zeptej profesorů."
Týdny utíkají jako voda. Září se přehouplo v deštivý říjen, který se blíží ke konci. Myslela jsem si, že není možné, aby ještě víc pršelo. Je. Už aby napadl sníh. A to tu bílou hmotu nesnáším, protože studí!Za poslední týdny se toho moc nestalo. S Bellatrix žijeme v symbióze a všem to vyhovuje. Občas na sebe pošleme nějaké kouzlo nebo na sebe řveme, ale už to není tak horký, jako na začátku. Lily s James jsou čím dál tím víc zamilovaní, Sirius čím dál tím víc opilý a Remuse jsem viděla naposled na začátku října v knihovně. Myslím, že ho najdu v nějakém oddělení zasypaného prachem, jak čte knížku. Co se týče Drusili, tak nic nového. Se Severusem jsem od té doby nebyla sama, takže jsem se nemohla na nic zeptat. Ale každý den ho pozoruju a provádím výzkum, jestli je na holky nebo na kluky. Dlouho jsem bezvýsledně tápala, ale před týdnem mu ujel pohled na zadek nějaké hnědovlásky. Drusila může jásat.
" Jdeš někam?" zeptá se chladně Bellatrix, když si obleču mikinu a chystám se odejít.
" Jo, jdu za tvým snoubencem," vypláznu na ní provokativně jazyk.
" Cs, ten o tebe ani nezavadí pohledem!"
" To máš pravdu. Rudolfus má hrozný vkus. Vždyť se podívej koho si bere," protočím oči. Bellatrix po mě hodí knihu, která se jí válela na stole. Včas jsem za sebou zabouchla dveře. Uslyšela jsem jenom tupou ránu, když kniha narazila do zavřených dveří. Seběhla jsem do společenky, kde nikdo neseděl. Podívala jsem se na hodiny. Deset. Všichni už jsou buď zalezlý ve svých postelích nebo dokončují poslední úkoly. Ještě, že je zítra pátek. Ven jsem šla jenom proto, abych si trochu pročistila hlavu. Tenhle týden byl nabytý. Profesoři se museli mezi sebou dohodnout a všechny písemky nám naplánovat do jednoho týdne. Dokonce i v dějinách jsem musela začít něco dělat!
Měla jsem štěstí. Po cestě do astronomické věže jsem nikoho nepotkala. Poslední dobou sem chodím často. Dobře se tady přemýšlí. Občas se sem chodím i učit, ale po půl hodině mi prsty přimrznou ke knize a nemůžu otočit na druhou stránku. Teplé dny jsou už na dobro pryč. Vydržela jsem tady hodinu. Potom mě zima vyhnala zpátky do pokoje. Potichu jsem našlapovala, aby mě ten chundelatý hadr se čtyřma nohama neuslyšel a nepřivedl Filche!
" Ztratila ses?" vylekaně se otočím. Zapomněla jsem, že je primus. Nepochopím, jak mu někdo mohl dát ten odznak.
" Už dávno se tady neztrácím," řeknu s našpulenou pusou. S orientací ve zdejších zdech jsme přestala mít problém před dvěma týdny!
" Samozřejmě. Všiml jsem si, že ta," zatne zuby," tvoje KAMARÁDKA tě tady provázela," řekne naštvaně. Musím se zašklebit nad jeho tónem. Nedávno jsme se kvůli Lily pěkně pohádali. Luciuse vytáčí, když s ní trávím svůj volný čas a mě vadí, když ji říká "mudlovská šmejdko". To bylo, mysím, minulý týden. Od té doby jsem s ním nemluvila.
" Všiml jsem si, že se mi zase vyhýbáš." A je to tady. Zase budeme probírat to, jak si ho nevšímám, odmítám jeho přítomnost a radši trávím čas se zrádci. O co mu pořád jde? Bellatrix mu visí u zadku od rána do večera- obdivuji Rudolfuse, že jí ještě nic neřekl! Pochybuju, že bych mu mohla darovat větší pozornost než ona.
" Nevyhýbám. To se jenom zvětšuje tvoje paranoia," řeknu nabroušeně a zkusím okolo něho projít. Zastoupí mi cestu. Nervózně přešlápnu. Nerada s ním bývám o samotě. Myslím, že by mi nic neudělal, ale po škole jdou řeči o jeho krutosti a Sirius mi tvrdil, že dokonce zabíjí. Jenomže mi to tvrdil, když měl v sobě víc alkoholu než krve, takže jeho slovům nepřikládám žádný význam. Ano, Lucius vypadá hrůzostrašně, ale proč by měl hned zabíjet?
" Takže už konečně přijmeš můj návrh a budeš mi dělat společnost ve společence? Nebo se můžeme jít někam projít a popovídat si," navrhne.
"No, když teď se profesoři zbláznili a-"
" Přestaň se vymlouvat na školu! Tenhle týden jsme dopsali všechny důležitý písemky!" sykne zlostně. Nedám na sobě nic znát. Opřu se o stěnu, protože mě stejně dál nepustí.
" Máš něco se Severusem?" zeptá se z ničeho nic. Vykulím na něj oči.
" C-co? Ne! Jak jsi na to přišel?"
" Pořád na mě visíš pohledem a vyhledáváš jeho přítomnost! Myslíš, že jsem si toho nevšiml!" Možná, má tajná pozorovací mise nebyla tak tajná, jak jsem si myslela.
"Co má Severus a já ne? Vždyť je to chladný čumák, který se tě ani nedotkne," pokračuje ve svém monologu. Hlavně, že on chladný čumák není.
" Nic s ním nemám! Stačí?" začnu se vztekat. Pro dobrotu na žebrotu. Zkoumavě si mě prohlíží, jako kdybych mu lhala.
" Stačí," řekne po chvíli. Přistoupí ke mě blíž. Srdce mi začne tlouct jako splašené. Lucius je muž se vším všudy.Na svůj věk má vyspělou a vypracovanou postavu. Možná proto mu holky skáčou do postele, ale mě v hlavě svítí varovný majáček, který mi připomíná tu noc, kdy jsem měla zlomenou nohu.
" Uvidím. Zítra ti řeknu, jestli mám čas," řeknu pevným hlasem a odstrčím ho od sebe.
" Neměla by ses tu sama toulat po večerce," křikne na moje záda. Nic jsem na to neřekla a co nejrychleji šla do pokoje, kde už Bellatrix těžce oddechovala a něco ze spaní mumlala.
Jako každý pátek jsem měla dobrou náladu. Kdo by neměl? Budu mít celý víkend na to, abych se válela v posteli, četla časopisy a jedla sladký! Už se nemůžu dočkat, až Bellatrix vyhodím z pokoje a zamknu za ní dveře. Vesele jsem přilítla do učebny lektvarů, kde už na mě čekala Drusila. Dneska mám v plánu ji překvapit. Obvykle pracuji ve skupině s ní, ale rozhodla jsem se, že udělám výjimku a budu pracovat s tím klukem, s kterým je Severus na pokoji. A Drusila budu moct pracovat se Severusem.
" Dneska budeš pracovat se Severusem," zašeptám ji do ucha. Vyděšeně se na podívá.
" Cože?" pískne.
" Kdyby se Severus ptal, proč se hádáme, tak jde o ženské záležitosti," zamumlám spěšně a jdu za Severusem, který protočí oči, když si mě všimne.
" Čau, nebude ti vadit, když dneska budeš spolupracovat s Drusilou?" zeptám se rádoby naštvaně.
" Proč bych s ní měl spolupracovat?" zamračí se.
" Včera jsem se hrozně pohádali a dneska bych ji asi nevydýchala. A ten tvůj spolubydlící je snad jediný, kdo mě může vystát," vysvětlím. Pravda je, že mě "Opičák"- jak mu říká Sevrus- neustále sleduje a na první pohled je vidět, na co myslí.
" A kvůli čemu jste se pohádali?" nedá se Severus zviklat.
" Všechno to začalo, když jsem dostala měsíčky a Dr-"
" Dobrý! Víc vědět nepotřebuju!"zastaví mě. Chlapy, jak jsou průhlední. Stačí zmínit měsíčky, dítě nebo to, že neberete antikoncepci a máte od nich pokoj.
" Fajn, ale dlužíš mi službu," rezignuje.
" Já, že ti něco dlužím? Drusila je v lektvarech výborná! Kam se na ni hrabe Opičák?!"
" Jen aby!" zasyčí a začne chystat ingredience.
Opičák přišel do třídy těsně před zvoněním. Zamračeně sledoval Drusilu, která byla na jeho místě. Zamávala jsem na něj, aby šel za mnou. Chvíli mu trvalo, než pochopil, co po něm vlastně chci, ale nakonec se odlepil od země a svoje pozadí přenesl na místo vedle mě. Spěšně jsem mu vysvětlila, že se s Drusilou hádáme. Vypadal spokojeně. Jenom doufám, že ho Severus něco naučil, protože lektvary nejsou moje silná stránka.
Ukázalo se, že lektvary nejsou ani jeho silná stránka. Potom, co nám vybuchl kotlík a profesorovi naskákaly divné fleky, tak nás vyhodil ze třídy. Dneska neměl moc dobrou náladu. Zpět k věci. Nevím, jak se spolupracovalo Drusile a Severusovi. První část hodiny jsem měla hodně práce a na druhou část jsem tam ani nebyla. Ale nebojte, řekla jsem Lily, ať nenápadně zjistí, jak jim to jde. Večer máme sraz v knihovně.
Do knihovny jsem zamířila s úplně jiným rozpoložením, než jsem měla původně v plánu. A za všechno může Lucius! Zase. Když jsem odcházela ze společenky, tak si mě na chodbě odchytl a začal mlet něco o tom, že jsem mu slíbila, že s ním dneska budu trávit volný čas. Pokud si dobře pamatuju, tak jsem slíbila, že mu řeknu, JESTLI budu mít vůbec čas! Nakonec jsem to nevydržela a řekla mu, ať se pro mě za hodinu staví do knihovny! Takhle budu chvíli s Lily a chvíli s ním.
" Ahoj," houkne na mě Lily z koutu knihovny.
" Čau," řeknu unaveně.
" Co je?"
" Malfoy!"
" Co udělal?" V krátkosti jsem ji vysvětlila situaci. Kdybych věděla, že se přidá na jeho stranu, tak bych to neudělala.
" Ale ty jsi mu řekla, že mu dneska povíš, jak to bude! A neudělala jsi to," koukne na mě vyčítavě.
" Zapomněla jsem!"
" Pak se nediv, že je naštvaný," založí si protestně ruce v bok. Znamení, že s ní už nehnu.
" Hm," řeknu neutrálně.
" Kdy přijde?"
" Zhruba za hodinu."
" Vypadnu o chvíli dřív. Nemusím se s ním vidět..."
" To nevadí. Půjdu klidně s tebou," navrhnu nevinně.
" Kdepak, užij si pánskou společnost," zazubí se.
" Co Drusila?"
" Drusila se snažila," zapřemýšlí Lily.
" Ale?"
" Ale Severus to okázale ignoroval." Proč mě to nepřekvapuje.
" Jak někdo může být tak hloupý a nevšimnout si toho?!" zasténám a začínám vymýšlet jiný plán. Lily se začne podivně šklebit.
" Dobrá, co je?"
" Když jsme u té blbosti, proč si myslíš, že za tebou Malfoy pořád, tak dolézá?"
" Nevím, chybí mu přítomnost normálních lidí?"
" Považuješ se za normální?"
" Někdy tě pozvu do zmijozelu. Jde vidět, že nevíš o čem mluvíš."
Já tuhle povídku miluju... :) ale vždycky když se do toho pořádně začtu a těším se co bude na dalším řádku tak je najednou konec.. a já si musím pořat zase na přístě.. :/ už se nemůžu dočkat.. :)