close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

16.kapitola

4. března 2012 v 19:58 | Aranel van de´Corvin |  Město upírů


,,Noahu přestaň." Postavil se před rozzuřeného Noaha Alex a tím ho zastavil.


,,Alexi ohrozil nás.Tohle si nemůžeme dovolit.I když to byla jeho bývalá,nesmí se přestat rozohňovat.Prozradí nás."


,,Já vím,ale naštěstí jsem mu na oči dal brýle.Nemohl si toho nikdo všimnout."


,,Ale i tak.Musí si dávat bacha,jinak ho zabiju."


,,Dobrá.Jenom klid." Noah kývnul a otočil se na mě.Jeho tvář se změnila z ďábla na anděla.Vykouzlil na tváři úsměv a medovým hlasem řekl.


,,Doufám,že sis vybrala něco na sebe.Něco pěkného." Kývla jsem.


,,OK.No…už je večer.Zítra jdeme do školy nezapomeň.Takže jdi nahoru a vyspi se."


Přiblížil se ke mně.Váhavě se na mě podíval a dal mi pusu na čelo.Když se ode mě odtáhnul,odebrala jsem se nahoru.


,,Kruci.A kde mám jako najít svůj pokoj?" ptala jsem se sama sebe.Stála jsem na začátku dlouhé chodby,ve které se nacházelo minimálně dvacet dveří.Nejhorší bylo,že byly úplně do puntíku stejné.Nebylo na nich žádné poznávací znamení jako například ,,Keep out" nebo ,,Cvokárna" i když,cvokárna by sedělo na celý tenhle dům.


Ani mi nedošlo,že už je večer.


Těkala jsem očima od jedněch dveří ke druhým.Pokrčila jsem rameny a pomalými kroky se vydala k prvním dveřím.


Otevřela jsem je.Naskytl se mi pohled na pokoj,který byl ponořený v modři.Okny sem vůbec nic nepronikalo,protože bylo zastíněné modrým stínítkem.Vypadalo to fantasticky.Stál zde stojan s asi deseti skejty,třemi úzkými skříněmi,počítačem s obří obrazovkou,velkou plazmovou televizí,umístěnu naproti velké postele,na stěně,a pod televizí byly stojany s DVDéčky a CDéčky.Přímo pod televizí byly herní konzole,včetně X-boxu s plnou výbavou a asi miliardou her.V rohu místnosti ještě k tomu stála Hifi-věž.


Pousmála jsem se.


,,Tak to abychom rychle našli Joe Joe."


Zavřela jsem dveře a přešla k dalším.


Přivítala mě vůně Playboye a rockerská hudba,která byla puštěná na plné pecky.Myslela jsem,že mi prasknou ušní bubínky.Závěsy byly zatažené,takže tu panovalo přítmí,sem tam protkané modrými paprsky a světlem počítače.


Jediné,co mi vadilo na tomhle pokoji byla Gabriela a neuvěřitelný bordel.Všude se válely knihy a učebnice.Dokonce jsem zahlédla i zbytek sendviče na stolku.


Gabriela v ruce držela telefon a s někým mluvila.Přitom si lakovala nehty na nohou.

Díkybohu si mě nevšimla a tak jsem se radši hodně rychle odebrala pryč.


Když jsem se znovu ocitla uprostřed chodby,zaúpěla jsem.


,,Krucinál.Kde to je?"


Už mě nic nenapadalo.Vytipovala jsem si dveře.Přeběhla jsem k nim a potichu je otevřela.


Pokoj byl docela prázdný.Taky byl hodně tmavý,ale svítila sem trocha sluníčka velkými okny.Byl tady jenom jeden jediný klavír a stojan.Někdo na něj hrál.Vešla jsem dovnitř,jak nejtišeji jsem dovedla a zaostřila.


Byl to T.S. Jeho hnědé EMO vlasy mu padaly do obličeje.Skláněl se nad klapkami a hrál krásnou melodii.


Zavřela jsem dveře a okouzleně stála.Stála a poslouchala.Na okamžik jsem se zahleděla do země.V mé mysli se utvořil obraz.Obraz dívky a kluka.Dívka zaprodala svou duši peklu,jenom aby zachránila kluka,ale on hned utekl za jinou.Nešťastná láska.


Ta melodie.Byla tak smutná a magická a romantická.T.S ji hrál tak procítěně.Měla jsem pocit,že nehraje on,ale jeho srdce.Jeho srdce,které bylo nekonečně smutné a zraněné.


Hrál ji tak dokonale perfektně,jako profesionál.


Dozněly poslední tóny a já prosila,aby to ještě neskončilo.Ta melodie tak ulevila mojí bolesti.Bolesti z pomyšlení na to,co se v příštích dnech stane.Jestli odsud neuteču,zemřu.


Po dohrání T.S ještě jen tak seděl a díval se do klapek.Poté vstal bez jediného zašustění,bez jakéhokoliv zavrznutí.


Jeho pohled se ocitl na mě.Najednou zrozpačitěl.


,,A-Abigail.Co-co-co tady děláš?"


,,To bylo nádherné." Šeptla jsem,aniž bych odpověděla na jeho otázku.


,,E-jo?Dí-díky,ale nemyslím si." Řekl a roztržitě si pohrával okrajem svého trička.


,,Jak si to můžeš nemyslet?Vždyť…tohle je to nejkrásnější,co jsem kdy slyšela." Vyhrkla jsem a šla pomalu k němu.


,,Jo?Ale…Noah tvrdí něco jiného." Šeptnul a podíval se do země.


,,Cože?"


,,Říká….říká,že jsem měkota."


,,Co že říká?Ten arogantní imbecil.Ten pošahaný idiot.Ten grázl.Ten prolhanej šmejd.Ten…ten…"


,,Klid.Klid.Nerozčiluj se tak" uklidňoval mě s úsměvem.

,,Proč ti říká takovéhle věci?"


,,To já nevím.Ale vadí mu,že do toho dávám své srdce.Ona…hudba je můj život.Hrozně mě to baví.A taky je to jedna z mála věcí,kterou můžu vyjádřit své pocity a nálady.Hněv,lásku,smutek…Je to stejné,jako tanec.I ten mě hrozně baví.Ale to nás kluky všechny."


Byl ke mně otočený zády.Prsty přejížděl po klavíru.Po chvilce se na mě otočil.


,,Co se na mně tak koukáš?" pousmál se.


,,Ale nic…jenom…ty jsi tak citlivý.Nejsi jako ostatní.Nestydíš se za své city.A podle toho soudím,že jsi vážně moc…moc…hodný." Hledala jsem ta správná slova.


,,Hm.Hodný…citlivý…" uchechtnul se a podíval se mi do očí.Chvíli jsme na sebe jen tak hleděli.


,,No…ehm…vypadá to,že jsi zabloudila.Nepotřebuješ něco ukázat?" optal se rozpačitě a tím prolomil ticho,které mezi námi panovalo.


,,No…vlastně ano.Nemůžu najít svůj pokoj.Ten idiot mi ho neukázal,takže…"


Usmál se.


,,Ukážu ti ho.Pojď!" pobídnul mě.Vyšla jsem za ním ven.Šli jsme asi o troje dveře dál.


,,Takže.Tohle je můj pokoj.Kdybys cokoliv potřebovala přijď tady,nebo.." ukázal prstem za sebe na sál s klavírem.Kývla jsem.


,,Tak a tohle je tvůj pokoj." Ukázal na dveře naproti těm jeho.


,,Dobře.Díky za doprovod." Usmála jsem se na něj.


,,Nemáš za co.Dobře se vyspi." Pousmál se a odešel do svého pokoje.Já vešla do svého.


,,No to snad nemyslí vážně." Zavrčela jsem.Všechno,úplně všechno tady bylo růžové.Růžová postel,skříň,dokonce i koberec a podlaha a stěny.Na posteli ležel noťas.Ano.Správně.Taky růžový.


,,Tak v téhle odporné růžové měkké růžovosti já odmítám spát."


Otočila jsem se a šla jsem do koupelny.Tady bylo všechno v modré a bílé barvě.


,,Tak jo.Žádný problém.Budu spát ve vaně."


Vzala jsem si hřeben a učesala jsem si vlasy.Najednou mi z nich vypadnul lísteček.Vzala jsem ho do prstů.


,,Co to?"


Bylo na něm napsané číslo.Zamračila jsem se a šla si pro telefon,který byl součástí Růžového ráje.Vytočila jsem číslo a čekala.


Z telefonu se najednou ozval důvěrně známý hlas.


,,Haló?Tady DJ CJ."


,,CJ.Tady Abigail."


,,Jé.Čau Abigail.Tak co?Půjdeme dneska někam?"


,,Jasně."


,,Dobře.Tak přijď do Trafficu.Budeme tě tam čekat.Dělám tu DJe víš.A..nebo…máme pro tebe přijet?"


Tak to bylo rychlé no.


,,Ne.Ne.Přijdu tam.Zatím čau."


,,Čau."


Zavěsila jsem a rozhlédla se po pokoji.


,,No jo.Ala jak se odsud dostanu?"


V tu chvíli jsem dostala dost dobrý plán.Ale…při mé nemotornosti mi hrozilo zabití.Nevadí.Risknu to.Stejně tak či tak brzo zemřu no ne? :D To moje uvažování vůbec neřešte.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdo se ti nejvíc líbí z Twilight?

Jacob Black 9.4% (225)
Edward 50.9% (1224)
Bella 7.5% (180)
Jasper 6.9% (165)
Carlisle 3.9% (95)
Rosalie 2.2% (52)
Emmett 5.2% (125)
Esme 2.1% (51)
Alice 9.5% (228)
James 2.5% (61)

Komentáře

1 Seléna Seléna | 4. března 2012 v 21:31 | Reagovat

no prostě opět nádhera..skvělá povidka

2 Pavlína Pavlína | 5. března 2012 v 7:51 | Reagovat

ktomu se nedá nic víc říct prostě dokonalost saama

3 Trista Trista | 5. března 2012 v 16:48 | Reagovat

Fajnová kapitolka, len som si myslela, ze sa dostane k Alexovi. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama