close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

17. kapitolla

10. března 2012 v 17:24 | Aranel van de´Corvin |  Město upírů


Přeběhla jsem k šatníku.Otevřela jsem ho a našla tam své nové věci,které jsem si koupila v obchoďáku.


Oblékla jsem si černé tílko,šedé hoperáky se zlatobílým potiskem.Do uší jsem si dala zlaté kruhy a vzala jsem si bílozlatou adidas mikinu.Když jsem byla oblečená,rychle jsem se na sebe podívala do zrcadla a poté jsem přeběhla k oknu.


Otevřela jsem ho,promyslela jsem si strategii a zhodnotila situaci výšky.Dospěla jsem k závěru,že je to příliš vysoko na to,abych mohla skočit.


,,Sakra." Sykla jsem a otočila se zpět do pokoje.V srdci jsem cítila ohromný adrenalin z toho,že se pokusím utéct.


Očima jsem začala hledat,co použiju ke svému útěku.Pohled mi padnul na prostěradla.Pousmála jsem se.


Poskočila jsem k posteli,stáhla prostěradla a začala z nich uvazovat provaz.Měla jsem ho hotové poměrně rychle.


Přeběhla jsem k oknu a podívala se dolů.Hrůůůza.Teď se vážně bojím.

Zavázala jsem lano o topení,které bylo hned pod oknem.Potom jsem ho přehodila přes okno.


Vyskočila jsem na parapet a otočila se směrem do pokoje.Pevně a křečovitě jsem se držela lana.


,,Neboj Abigail.Ty to dokážeš.Dokážeš to." Hecovala jsem se.


Svěsila jsem jednu nohu dolů.Potom druhou.Za okamžik jsem svírala ustrašeně topení a vězela v okně s dolní polovinou těla přes okraj.


,,Bojim bojim." Zaskučela jsem.Nakonec jsem se ale vyhecovala a pomalu se začala spouštět dolů.


Hned,jakmile jsem stála na zemi,jsem se rozhlédla po okolí.Všude byla jenom samá tráva.Opodál byl les.A někde úplně vzadu jsem spatřila odlesky mořské hladiny.A vedla tudy jenom jedna jediná polní cesta.Bůh ví jak dlouho bych šla do města pěšky.No co,chcu zdrhnout?Chcu.Takže musím jít pěšky.


Zahleděla jsem se do trávy a najednou mi to docvaklo.Pousmála jsem se.


,,Já nepůjdu pěšky."


Rozběhla jsem se do garáže.Když jsem k ní dorazila,myslela jsem si,že je zamčená.To je pro mě samozřejmost.Kupodivu ale byla otevřená.K mému štěstí.


Proklouzla jsem dovnitř normálními dveřmi.Vzala jsem klíče,které byly zavěšené na zídce.Samozřejmě,že od mého favorita Chevroletu Camaro.


Přeběhla jsem k němu a otevřela ho.Nastartovala jsem.Ještě nikdy jsem neřídila takhle silné auto.Ale doufala jsem,že to nebude o moc těžší než normální auto.

Zastrčila jsem klíč do zapalování.


,,Uf.Tak jo.Soustřeď se Abigail.Jenom klid." Šeptala jsem si pro sebe a tím jsem se hecovala.Ruce se mi třepaly,srdce mi splašeně bušilo.


Zmáčkla jsem nějaký čudlík a jak jsem zjistila,bylo to rádio.To začalo příšerně nahlas hrát nějakou mexickou reklamu.V panice jsem vyjekla a zmáčkla další.To byly stěrače.Rychle jsem nastartovala,protože jsem měla pocit,že to musel každý slyšet.


Když jsem zvedla hlavu od pedálů,spatřila jsem před autem stát Alexe,Justina a Noaha.No paráda.Horší to už snad být nemůže.Myslela jsem,že už nemám na vybranou a chtěla jsem vylézt z auta,jenže jsem omylem šlápla na plyn.Auto se rozjelo naproti plechové stěně garáže a proti trojce upírů.


,,Ááááá." Ječela jsem.


,,Abigail zastav to zatracený auto." Slyšela jsem Noaha řvát,ale já jela plnou parou proti nim.Rychle uskočili stranou a já vjela do plechové stěny.Prorazila jsem skrz ni díru.


Srdce se mi zastavilo.Necítila jsem,že plyne nějaký čas.Myslela jsem,že se zastavil.Ve spáncích mi dunilo,v uších mi pískalo,dech jsem nemohla ukočírovat.Křečovitě jsem držela volant a divila jsem se,že jsem se do něj nezakousla.


Auto skočilo na rovnou zem a plnou parou se rozjelo pryč.


,,Woooow.Juhúúúúúúú.Páni.Skvěléééééé." slyšela jsem se ječet.Otočila jsem se a podívala se do zadního skla.Viděla jsem skrz ně kluky.Dva.Justina a Noaha.Naštvaně tam stáli.Najednou se z garáže vynořilo auto.Noah i Justin do něj skočili.Světla se rozzářila a auto se rozjelo za tím mým.


,,Do hajzlu.To jsou šmejdi.Dostanou mě.Zabijou mě.Nedostanou mě.Nezabijou mě.Sakra." zaklela jsem a šlápla na plyn.Hnala jsem se po polní cestě rovnou za nosem neznámo kam.Najednou se vedle mě ocitlo tolik známé červené Porsche.


Stáhla jsem okénko a kluci taky.Dívala jsem se do očí naštvanému Noahovi.


,,Abigail okamžitě zastav!"


,,Nikdy."


,,Když to nepůjde po dobrém,půjde to po zlém.Okamžitě zastav!"


,,Neeeeee." Zařvala jsem nasraně,otočila volant a silně do nich nabourala.Vyjeli z trasy a já jim ujela pryč.


Jela jsem asi půl hodiny,když tu mi najednou došel benzín.


,,Co?Ne.Ne.Autíčko tohle mi nesmíš udělat.Ještě kousek." Prosila jsem auto,ale to se zastavilo a ne a ne nastartovat.


,,Kurva.Proč zrovna teď?Co po mně chcete?Abych vězela v té zasrané barabizně s těma imbecilama a nic nedělala?Abych se unudila k smrti?Nebo snad nechcete,abych se trochu zabavila?Ne…Mě nikdo nezabrání jít na tu pařbu.Já tam prostě jdu a vy si dělejte,co chcete." Mluvila jsem k..ani nevím komu.


Nasraně jsem praštila do volantu a potom jsem vystoupila.Dupla jsem silně na zem a v noze mi škublo.No jo.Úplně jsem na to zapomněla.Počkat…jak jsem seskočila dolů z toho okna?Ty jo já fakt nic necítila.To bylo asi tím vlivem toho adrenalinu,který mi koloval v žilách.


Postavila jsem se a silně práskla dveřmi. Vydala jsem se proti světlům velkoměsta,které zářily ve tmě.Už to bylo kousek.Doufám.


Jakmile jsem udělala dva kroky,ozval se za mnou hlas.


,,Hele můžeš mi říct,co to mělo znamenat?" optal se ten někdo.Otočila jsem se.


,,Aaaa." Zaječela jsem a spadla na zem.Na autě úplně v pohodě seděl Alex.


,,Chtěla jsi utéct.Copak si se zbláznila?Chceš aby tě někdo zabil?Myslíš si,že tě nedokážou najít?" seskočil z auta a pomalu šel blíž ke mně.


Rychle jsem se postavila a rozběhla jsem se pryč.Kulhavě jsem běžela,jak nejrychleji jsem mohla.Najednou se ale Alex zjevil jako přízrak rovnou přede mnou.Chytnul mě za ruce.


,,Nech mě být.Já nejsem věc.Vypadni.Zmizte mi ze života ty,Noah i Justin.Nechci s vámi mít nic společného.Pusť mě.Pomóc." začala jsem křičet a škubat sebou.


To,co udělal Alex mě šokovalo.Chytnul mě kolem pasu a políbil mě.Nejdřív jsem se vzpírala,ale nakonec jsem sebou přestala mlátit a uvolnila jsem všechny své svaly.


Jeho ústa se dotýkala těch mých.Bylo to úžasné.Myslela jsem,že jsem v ráji.


Odtrhnul se ode mě.Na tu chvíli to bylo perfektní.Ale….on si myslel,že když mi dá pusu,tak mě obměkčí a přemluví tím,abych šla zpátky do toho baráku.


Proto jsem na sobě nedala znát,jak se mi to líbilo.


,,Co to mělo znamenat?" optala jsem se ho.


,,Bylo to to nejlepší,co jsem mohl udělat,abych tě umlčel."


,,Ne.To teda nebylo."


Vzdychnul.


,,Máš pravdu.Nebylo."


Svým pohledem jsem ho pobídla,aby pokračoval.


,,No…víš…Strašně se mi líbíš.Opravdu.A…to co jsi udělala v tom obchoďáku.To nebylo jen proto,že se ti nelíbilo to,co o mě říkali.Už jsem se tě chtěl zeptat v sídle.Proč jsi to udělala?Co to mělo znamenat?"


Srdce mi poskočilo.Nevěděla jsem,co mám říct.Sama jsem nevěděla,co to mělo znamenat.


,,Nic." Řekla jsem tvrdě.Nedám na sobě znát nic.Neprojevím žádný cit vůči žádnému z nich.Žádnému.


,,Abigail,ale já vím,že za tím bylo něco víc."


,,Ne." Řekla jsem prudce.


,,Jenom mi tě bylo líto."


Otočila jsem se a šla směrem k městu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik ti je

8-10 let 3.4% (48)
10-13 let 20.4% (291)
13-16 let 57.2% (815)
více 19% (270)

Komentáře

1 Trista Trista | 10. března 2012 v 21:45 | Reagovat

Skvelá kapitola, len mi je ľúto toho drahého auta. :D Hehe...a to sa Alex viezol s ňou? :D Nechápem. :D že tam neboli aj ostatní, len on. :D
Som zvedavá na pokračovanie. :D

2 Seléna Seléna | 10. března 2012 v 21:59 | Reagovat

jo holka tvrde do nich:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama