Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

2.kapitolaa

27. března 2012 v 17:51 | Aranel van de´Corvin |  Dvě strany galeonu


"Dobrý den." Usmála jsem se na Kratiknota, vedle kterého jsem měla po dnešní (a další) večeři sedět. Jen co jsem se ale podívala na mého dalšího spolusedícího, dobrá nálada mě přešla.


Blbá, blbá, blbá! Nadávala jsem si v duchu a začala mít chuť bušit hlavou do stěny. Jak jsem jenom mohla zapomenout, že vedle vyučujícího černé magie sedí vyučující lektvarů.


Snape měl na tváři výraz, s jakým lidé většinou pozorují plesnivějící pečivo. Tady jsem zjevně sehrála roli plesnivého chleba skvěle.


Jen co jsem se posadila, nenápadně jsem odsunula svoji sklenku a talíře co nejdál ze Snapeova dosahu. Vzala jsem si totiž k srdci Hermioninu radu.


"Tak hluboko bych neklesnul." Zadíval se na mně mrazivě.


" Co já vím." Odvrátila jsem od něj pohled a zadívala se na síň. Jak já to tu milovala. Už jsem se těšila, až přijde McGonagallová s prvňáčky.


" Zlobíte se?" Zeptala jsem se opatrně.


" Ne." Proč mám pocit, že mu ta slova nejdou od srdce?


" Ale…?" Povytáhla jsem obočí.


" Jsem znechucen." Udělal obličej, jako by právě kousl do citrónu.


" Aha. Čím dál tím líp." Zabrblala jsem si pro sebe. "A nemůžu to nějak napravit? Protože já jsem…" Chtěla jsem mu říct, že jsem to tak nemyslela, ale on mi zase skočil do řeči.


" Hlavně mi tu teď nezačněte plakat, že jste to tak nemyslela." Ušklíbl se. "Ale mohla byste být chvíli potichu." Tak to si věří.


" Mrzoute." Co jsem si myslela? Že jsem se ho nějak dotkla? Vždyť je citlivý asi tak jako pařez!


" Chtěl jsem příliš, když jsem vás žádal o chvíli ticha?" zeptal se mně.


" Když s vámi mluvím, jako kdybych slyšela svou babičku. Omlouvám se, že jsem vás obtěžovala." Odsekla jsem mu a začala se na truc bavit s Kratiknotem.


Po chvíli se ale rozevřeli vstupní dveře(které by si dle mého skromného názoru zasloužili spíše název vrata), celá síň ztichla a dovnitř vešli McGonagallová a za ní hejno maličkých roztomilých bytůstek. Je pravda, že svůj názor se pravděpodobně změní na ty malý hajzly, jen co je budu mít poprvé ve své třídě, ale prozatím to bylo hejno maličkých roztomilých bytůstek.


"Nejsou úžasní?" drcl do mě Kratiknot loktem a já s ním musela souhlasit.


"Jsou." Znovu jsem se na ně zadívala a melanchonicky vzpomínala na dobu, kdy jsem na jejich místě byla já.

" Přestaňte s tím, nebo se tu roztečete." Snape ty slova v podstatě vyplivl. Jestli čekal nějakou reakci, šeredně se spletl. Já ho pouze přejela pohledem a okázale ignorovala.


Jen co moudrý klobouk zazpíval svou píseň a všechny nováčky rozřadil, začal ředitel Brumbál s proslovem.


" Jak všichni víte, doba není nejšťastnější. Ale to pouze kvůli strachu, který se šíří s tím, jak lord Voldemort nabírá síly. Mějte však na paměti, že nehledě na zlo, které tu je tu jsou také přátelé a láska. Proto bychom měli všichni držet pospolu i v těchto těžkých dobách. Ale konec neveselím řečím. Učitel Péče o kouzelné tvory přijede až na Vánoce a do té doby ho zastoupí náš hajný Rubius Hagrid.Tento rok tu všichni máme možnost přivítat novou profesorku Obrany proti černé magii, Madam Karen Michaelu Blue."


Při zmínce o mně jsem povstala a odměnou mi bylo sborové tleskání. S úsměvem jsem zase zasedla ke stolu.


"A nyní, dobrou chuť." Popřál nám profesor Brumbál a dvakrát tleskl. Přede mnou se objevilo tolik jídel, až jsem se bála že mi na ně talíř stačit nebude.


***

Au. Karen, ty jsi ale nenažravec. A to přímo královský. Copak jsi musela skoro sama spořádat to pečené nadívané kuře? A když už, musela jsi potom vypít dva litry dýňového džusu? Vidíš? Teď tě bolí břicho a nemůžeš usnout už asi hodinu a půl. A ty víš, co to znamená. Budeš se teď muset obléct, sejít po schodech do sklepení, odprosit Severuse a požádat ho o nějaký lektvar. Měla by sis pospíšit, dokud neusne, protože to by ti tak maximálně zavřel dveře před očima! A pokud ti neodpustí budeš na tom pěkně zle. Tak už něco dělej!


Tak tohle do mě už asi půl hodiny hučel můj vnitřní hlas. Nakonec jsem se s povzdechem zvedla z měkoučké postele, popadla župan a vyšla z pokoje.


Už před dveřmi jsem si uvědomila, že už si to tu moc nepamatuju, takže pravděpodobnost rychlého nalezení Snapeova pokoje se rovná nule. S povzdechem jsem se vydala chodbou dopředu.


O hodinu později:

Díky bohu za Filche! Jeho paní Norrisová mě našla a přivedla s sebou i Filche. Ten se na mě vyřítil zpoza rohu a řval na mně cosi o příšerných studentech nerespektující školní řád.


Z výrazu, který nasadil když pochopil že já k těm příšerným studentům nerespektujícím školní řád nepatřím se budu klátit smíchy asi ještě dost dlouho.


Nakonec mě ke Snapeovi dovedl, ale nevím, jestli to za ty řeči, které měl při cestě stálo. Zrovna když jsem o tom tak uvažovala před těmi masivními dveřmi, které měl se mi připomenula bolest břicha a hlavy. Nakonec jsem odevzdaně zaklepala, chvíli jsem počkala…a nic. Tak jsem to zkusila znovu, tentokrát poněkud hlasitěji a pořád nic.


Už jsem začínala uvažovat o vykopnutí dveří, když je Snape rozrazil, za což jsem byla docela dost ráda, protože se obávám, že než by má noha způsobila dveřím jakoukoli újmu, tak by byla zpřelámaná natolik, že by s tím snad ani lektvar pro růst kostí nic nesvedl. Snape se zatvářil zmučeně.

"To mi nedáš pokoj ani v noci?" Zeptal se nevěřícně.


"Jé, to jsem ráda, že si tykáme. Takže, Severusi, omluvám se, jestli jsem tě vzbudila, ale obávám se, že je to nutné a nepočká to. Pomohl bys mi s tím?" Vychrlila jsem na něj.


Soudě dle jeho výrazu a zabouchnutí dveří před nosem to pochopil špatně. A mně už začínalo být hůř než špatně.


Začala jsem v kapsách hábitu hledat hůlku, ale ta zůstala… na pokoji pod polštářem jako skrytá síla proti Severusovi, kdyby se mně náhodou vydal v noci podřezat. Začala jsem hystericky bušit do dveří a řvát při tom:


"SEVERUSI! SEVERUSI, ŠPATNĚ JSI TO POCHOPIL! OTEVŘI PROSÍM!"


Sakra! To ohluchnul? Při kraválu který jsem provozovala mohl jen težko usnout. Prosím, otevři, prosila jsem ho v duchu. Začínali na mně jít mdloby. Může se člověk otrávit jídlem?


Když konečně otevřel dveře tak jsem to nečekala a sílou gravitace na něj spadla.


V tu chvíli jsem byla vděčná a jeho rychlé reakce, protože nejenom že se udržel na nohou, ale zvládl udržet i mně. Už jsem ani neměla sílu stát a jediné, na co jsem zvládla pomyslet bylo, že mi je jako psovi.


Když jsem se probudila, ležela jsem na posteli a díky hodinám, které visely na stěně proti mně jsem zjistila, že už je sedm hodin ráno. Rukama jsem si protřela oči, abych se zbavila ospalek, když se vedle mě odval jízlivý hlas:


"To ne, vy už jste se probudila? A já jsem vás chtěl tak pěkně probudit." Řekl Severus rádoby zklamaně.


Podívala jsem se na něj a zjistila, že je v černé košili, černých kalhotách a černých botách.


Nešlo si nevšimnout toho kýblu vody, který držel v ruce. Mile jsem se na něj usmála.


"To je škoda, vědět, jaké nádherné probuzení pro mě chystáš, spala bych déle."


"Nemyslíte, že už byste měla jít? Ne, že bych vás odsud vyhazoval." Jeho hlas mě ale přesvedčil, že pokud tu zůstanu byť jen o minutu déle, než je nutné, vynese mně pryč sám.


"A jak mám asi trefit zpátky k sobě?" zeptala jsem se ho


"Stejně, jako jste včera v noci přišla." Odvětil.


"Hm. Mám dojem, že možnost zvaná Filch padla. Ale byl bys velmi milý, kdybys mě dovedl zpět." Usmála jsem se na něj.


On se na mně podíval jako vrah na svou oběť.

"Ne."


"Prosím." Udělala jsem na něj psí oči.


"Kromě faktu, že vypadáte jako retardovaný tuleň má tohle být co?" zeptal se úsečně.


"Prosím. Tobě není jasné, že pokud mně nedovedeš zpět, půjdu s tebou takhle," poukázala jsem na své oblečení (župan, tričko a kraťasy) " a každý nás spolu uvidí a vyvodí mylný závěr."


Severus je moc milý člověk. Po pár nadávkách totiž souhlasil.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liquit Liquit | 27. března 2012 v 20:04 | Reagovat

Prostě boží, jen tak dál :D

2 Gabux Gabux | Web | 27. března 2012 v 20:46 | Reagovat

Dobré! :D

3 Diana Black Diana Black | 27. března 2012 v 21:32 | Reagovat

Dokonalý. Rychle další.

4 Saskie Saskie | 27. března 2012 v 21:56 | Reagovat

Retardovanej tuleň to je ,to je.....to nejde popsat, teda to bylo úžasný doufám že bude brzy další kapitola!!!!! :-D

5 ezlo ezlo | Web | 27. března 2012 v 22:02 | Reagovat

Jsem ráda, že se vám povídka líbí :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

6 Nikkitz Nikkitz | Web | 28. března 2012 v 18:32 | Reagovat

heh:D jedna z mála povídek,co mě dokázala zaujmout,jen tak dál^^

7 Ela Ela | 28. března 2012 v 18:34 | Reagovat

Dobrý:)Moc dobrý!

8 evuska evuska | E-mail | 28. března 2012 v 20:35 | Reagovat

No Severus  amilý člověk mi nejde dohromady :-D ale už se nemůžu dočkat až začne učit ;-)  :-D

9 Armen Armen | Web | 29. března 2012 v 23:21 | Reagovat

Hodně dobrý :D Těším se na další, tak nezahálej :D

10 ZuzunQa ZuzunQa | 30. března 2012 v 20:08 | Reagovat

upne super kapitolka,rychlo dalsiu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama