Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

3.kapitolaa

31. března 2012 v 12:27 | Aranel van de´Corvin |  Dvě strany galeonu


Vaše komentáře mě velice potěšili, takže mi psaní šlo o něco lépe… každopádně, jaký konec si přejete víc:

Romantický

Sadistický (pro ten jsem já, zarytý sadista ;-)


Snídaně. Jen z toho slova se mi začaly sbíhat sliny, a když jsem procházela mezi stoly Mrzimoru a Havraspáru a viděla to jídlo, poslední úsek ke svému místo jsem skoro doběhla.


Jistě. Severus tě určitě uvítá s otevřenou náručí, nenažravče! Zavrčel na mně ten protivný hlas v mé hlavě.


"Jé, muffiny." Rozradostnil mě pohled na talíř před sebou. Kratiknost vedle mě něco zahuhlal.


Ach Merline! Jen ať znovu nevykládá o nejkvalitnějším obchodu s pergameny.


Obávám se, že bych nebyla příliš důstojná, kdybych začala hlavou bušit do stolu.


"Ano? Copak?" zeptala jsem se s falešným úsměvem. Kratiknot polknul a dlouze se nadechnul. Pro mě to bylo znamení sáhodlouhého rozhovoru.


"Anglické. Ty jsou nejlepší. Věděla jste, že anglický muffin předcházel americkému muffinu? Je to typ světlého kynutého chleba s kvasinkami. Obvykle bývají pečeny v plochých, kulatých formách s průměrem kolem osmi centimetrů. Standardně se muffiny podávají s máslem, rozdělené na dvě poloviny, mohou však být podávány i studené s horkým nápojem, nebo rozkrojené na půl a vyplněny jako sendvič. Tradiční muffiny byli pečeny na otevřeném ohni nebo Kamnech… Nejsou ti mudlové roztomilí? Kamna nebo otevřený oheň…" Pochechtával se Kratiknot, když se zakusoval do jednoho z Muffinů.

Já jsem ještě pohlédla na Severuse, který seděl vedle mě a zlomyslně se mi šklebil, když ke mně přilétl můj papoušek, aby by donesl dopis od kohosi…kohosi. Zvědavě jsem ho rozbalila a vytřeštila na něj nevěřícně oči.


Ahoj Karen

Máš už na Vánoce společnost? Samozřejmě, že ne, vždyť jsou za dlouho. Každopádně já do Bradavic o Vánocích přijedu a myslím, že bychom se za tu dobu mohli společně lépe poznat, nebo snad ne?

Těším se. Sirius Black


Kdybych ještě jedla, udusím se. Co si o sobě ten frajer myslí?! Mou jedinou útěchou je, že Vánoce jsou až za dlouho a ty dva týdny tu s ním snad přežiju…no ne?


***



Vzhledem k mé volné první a druhé hodině jsem se rozhodla zajít na hřiště a prolétnout se… Ale to bych to nesměla být já se svým štěstím. Potkala jsem totiž Rolandu Hoochovou. Ne, to není správné vysvětlení. Správné vysvětlení je, že ona potkala mně.


"Dobrý den." Pozdravila jsem ji a doufala, že má nějakou práci. Ale to jsem doufala zbytečně. Její orlí oči se překvapeně zvětšili a hned se na mně vesele usmála.


"A proč tak formálně? Ahoj, já jsem Rolanda." Zatím to nevypadalo nejhůř. Asi tu nebudu jediná šílená povaha.

"Ahoj, Karen." Usmála jsem se na ni a poprvé za den byl ten úsměv od srdce.


"Co tu děláš? Taky si jdeš zalétat?" Teprve teď mi došlo, že jsem došla na hřiště.


"Jo." Rolanda spokojeně sama pro sebe přikývla a svižnou chůzí se vydala ke dveřím, za kterými jsem tušila kumbál pro košťata.


Po chvíli váhání jsem ji následovala. Rolanda otevřela dveře a vzápětí zanikla pod horou košťat, která ji zavalila. Zřejmě bude i šikovná jako já. Já jsem se jí rozhodla dobromyslně pomoc, proto jsem vytáhla hůlku.


"Portus scopis." Ukázala jsem hůlkou nejdříve na košťata a poté na prázdný kumbál. Košťata v mžiku zmizela a objevila se v kumbále. Rozhodla jsem se udělat dobrý skutek a dokonce jsem je i srovnala.


"Conffere scopis." Poté jsem se sehnula k Rolandě a zaslechla cosi jako:


"Ti zmetci! Kolikrát jsem jim říkala aby košťata skládali ? A poslechli? Jen ať se těší na další hodinu, já jim ukážu!"


"No tak, Rolando, v pořádku?" Zeptala jsem se jí a podala jí ruku.


"Ano, víceméně. Věřte ale, že ti tupci nebudou!" Pohrozila chudákům nic netušícím studentům, když vstávala. Jen co stála na svých nohách, přešla ke kumbálu a vyndala si jedno koště.

"Tak pojď Karen, vyber si." Usmála se na mně.


"Uhm, no, já nelétám s koštětem." Usmála jsem se na ni. Snad to jako úsměv vypadalo. Rolanda se zatvářila nechápavě.


"Ne? Ale vždyť jsi řekla, že si jdeš zalétat."


"Já si zvykla na jiný způsob." Řekla jsem jí a přeměnila se, protože mi to přišlo jednodušší, než jakékoli vysvětlování. Hned jsem měla malé, lehké tělo schopné letu od přírody, zlepšený zrak a oblíbenou modrou barvu. Jsem totiž zvěromág a měním se do podoby modré ary. Vzlétla jsem a několikrát máchla křídli, abych si připomněla ten pocit svobody.



Karen ve své zvířecí podobě (jo, já vím, ale animovaní papoušci jsou mnohem roztomilejší než ti živí…)

Ve vzduchu jsem udělala jeden loop a vrátila se zpět k Rolandě, která mně užasle pozorovala. Sirius mi sice kdysi říkal, že při létání vypadám úchvatně, ale já to brala jako jeden z jeho hloupých pokusů mě sbalit. Zůstala jsem ve vzduchu asi stopu před jejím obličejem.


"Závod?" Zaskřehotala jsem. Stále jsem ještě nedokázala mluvit ve své zvířecí podobě tak jak bych si přála. Rolanda po mně vrhla pohled, který znamenal něco jako Prohraješ, jen se neboj. A nasedla a koště. Já jenom vzlétla a počkala, až se připraví.


"Tři kolečka kolem hřiště, start i cíl tady!" Křikla na mně a vylétla. Já hned za ní. Vítr mě příjemně ovíval a já si užívala pocit svobody, který ve mně vyvolávalo létání. Po pár máchnutí křídli jsem Rolandu předehnala.


***

Když Rolanda po dlouhé době sletěla dolů, nechápala jsem co se děje, proto jsem přilétla za ní.

"Za chvíli mi začíná vyučování." Vyhrkla a rozeběhla se k šatnám.


A sakra. Mě taky. Uvědomila jsem si. Bylo jasné, že po svých bych to nezvládla, takže jsem se rozhodla risknout možnost B aneb doletět do třídy.


Rychle jsem máchla křídly, abych se vznesla zpět do vzduchu a letěla jsem co nejvýš. Rozhlédla jsem se a uviděla, že jedno ono je otevřené.


To by mohlo být ono! Blesklo mi hlavou, když jsem letěla svou nejvyšší rychlostí k oknu. Pár metrů od něj jsem už slyšela nějaké hlasy. To bude ono, žádný učitel by nenechal studenty tak řvát. Ve chvíli jsem byla v okně a proletěla až ke katedře, nad kterou jsem se chvíli vznášela a poslouchala reakce mých studentů.


"Páni, ten papoušek je úžasný!"


"Myslíte, že patří Profesorce?"


"Co asi tak udělá, když ho zasáhnu Confrigem?"


"Sameusi, to nemyslíš vážně? Toho bezbranného papouška přece nebudeš mučit!"


Ve chvíli jsem se přeměnila na člověka, jenom mi nedošlo že jsem stále nad svou katedrou, takže jsem dopadla do akčního postoje. Alespoň to vypadalo tvrďácky.


"Já bych řekla, že ten papoušek nebude tak bezbranný." Usmála jsem se na svou třídu a seskočila ze stolu.


"Tak bychom mohli začít." Navrhla jsem.


"Nejdříve bych chtěla vědět jak se jmenujete, protože říkat ty v tom černým by se asi nevyplatilo, vzhledem k tomu, že každý z vás má černý hábit." Usmála jsem se na Nebelvírskou třídu.


"Na rozdíl od vás." Ozvalo se ze zadních lavic. Zpětně si uvědomuji, že vzít si žluté triko, černo tyrkysovou mikinu, skinny džíny a botasky nebyl nejlepší nápad.


"Ano,a na rozdíl od vás na mně ani nikdo nebude křičet ty v tom černém." Setřela jsem ho.


"Takže byste se mi mohli na začátek představit a říct mi, co jste probírali, ne?" Navrhla jsem. První se zvedla… Eeeh, ta holka, co jsem ji už jednou potkala! Tu už jsem potkala a padla mi do oka, ta bude v pohodě.


"Dobrý den, paní profesorko, jmenuji se Hermiona Grangerová." Představila se. Jo, Hermiona! Vzpoměla jsem si.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 Saskie Saskie | 31. března 2012 v 12:45 | Reagovat

Hmmm Muffin taky bych si dala, no nic.JAko vždy to byla uplně úža kapitola a doufám že brzy bude další!!! :-D

2 Diana Black Diana Black | 31. března 2012 v 17:13 | Reagovat

To bylo dobrý. A co se týče toho konce, tak bych ráda sadistický.

3 Majda Majda | 31. března 2012 v 17:42 | Reagovat

Super. A konec romantický.

4 Armen Armen | Web | 31. března 2012 v 23:58 | Reagovat

No super, zase konec! Ty mě zničíš! :-D Super kapča a já bych prosím asi sadistický s nádechem romantického... ale sadistický! :D Těším se na další kapitolku 8-)

5 ezlo ezlo | Web | 1. dubna 2012 v 10:41 | Reagovat

Další kapitola bude brzo - už pracuju na dvanácté, udržuju si náskok... Nebo se o to alespoň snažím xD
Jsem ráda, že se vám to líbí :-D  :-D  :-D

6 Illyria Illyria | 1. dubna 2012 v 14:57 | Reagovat

[4]: Souhlasím.

7 evuska evuska | E-mail | 3. dubna 2012 v 6:39 | Reagovat

Moc pěkné ale Sirius si nějak fandí :-) Její podoba zvěromáka je super moc se mi to líbí a už se nemůžu dočkat dalšího dílu ;-)  :D

8 Ela Ela | Web | 3. dubna 2012 v 22:05 | Reagovat

To je úžasný:D:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama