close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

33. kapitola

4. března 2012 v 19:59 | Aranel van de´Corvin |  Má cesta životem


33. kapitola

"Dobře, ale budeš mne poslouchat." Rezignuju.

"Samozřejmě, madam." Odpovídá a nasedá do auta.

Sednu si na místo spolujezdce a tvářím se Jako bych před chvílí snědla citrón.

"Dobře," ozve se ten trouba, "možná, že jsem to trochu přehnal, ale takhle se to většinou dělá…"

"To jako, že je to standartní postup? Vytočit čarodějku, aby se objevily její schopnosti?" ptám se naštvaným hlasem a ani se na něj nepodívám.

"No vlastně je to standartní postup."

"Jdi se bodnout!"

Jen se na mne podívá a už nemluví! Co si vůbec všichni myslí! Co kdybych někomu ublížila? Od tý doby co jsem údajně čarodějka se podle mě nic nezměnilo, nebo alespoň žádná zásadní změna ve mne, kromě šíleného zmatku… Prostě jsem to pořád já, akorát cítím takové ty divné pocity, že jsem k ničemu a nebo, že na mne nikomu nezáleží a tak dále. A přitom vím, že je to blbost, je spoustu lidí, kteří mě mají rádi. Ale já nevím…. Nevím, co to se mnou teď je… Nejradši bych se na to vykašlala…

"Kam mám jet?" ptá se mne. No na to jsem nemyslela, prostě jsem jen chtěla ode všech pryč.

"Chtěla bych zmrzlinu." Odpovídám mu.

"Zmrzlinu?" diví se.

"Jo, to je takový to studený v kornout, možná jsi o tom už někdy slyšel, je to hrozně moc dobrý a tloustne se po tom." Dělám si z něj srandu.

On se na mne nevěřícně otočí: "Vážně? Jednou jsem už o tom slyšel a vždycky jsem to chtěl strašně moc ochutnat." Přistupuje na mou hru.

"No vidíš, ještě že mne máš, umožním ti to." Povídám mu.

"Opravdu, bez tebe bych byl ztracený." Zazubí se na mne.

Vjedeme do centra města a Damon zaparkuje auto. Otevře mi dveře, podá mi ruku a povídá: "My lady."

"Děkuji." Usměju se na něj.

Dojdeme do nějaké restaurace a číšník nám podá jídelní lístek. Hladově se po něm vrhnu a zuřivě otáčím stránkami, až konečně narazím na výběr zmrzlinových pohárů.

"Jakou máš ráda?" ptá se mne.

Neuznám za vhodné se na něj podívá, mám hlavu zabořenou v jídelním lístku a nehodlám se od něj odtrhnout. "Čokoládovou. Ty?" odpovídám mu.

"Jsem upír."

"No a? Upíří nemají oblíbenou zmrzlinu?"

Zasměje se a řekne: "No jestli ano, tak o tom moc nemluvíme."

"Určitě máš nějakou oblíbenou." Odtrhnu se konečně od menu.

"Hmmm asi jo."

"A povíš mi ji?"

"Co za to?"

"Nemusíš mít ze všeho zisk."

"Jsem na to zvyklý." Zadívá se mi do očí.

"Tak jakou?" trvám na svém.

"Asi vanilkovou. Ale ne že to někomu řekneš. Ztratil bych respekt."

Zasměju se: "Ztratil by jsi respekt, protože máš rád vanilkovou zmrzlinu?"

"Jo."

"To je krutý."

"Jo." Odpovídá stejně.

"A před kým by jsi ztratil respekt?"

"No různě…" odpovídá.

"Tím máš na mysli co?"

"Prostě před ostatními upíry."

A pak přijde číšník.

"Máte vybráno?" mrkne na mne a já to oplatím úsměvem. A když se podívám na Damona, vidím jak pění a pokud by jeho pohled vraždil, tak se ten číšník na 100 % válí někde v úrovni mých ctěných nohou.

"Ano," ujmu se teda slova, když Damon se k ničemu nemá, "dala bych si pohár Labutí let." Labutí let se jmenuje ten úžasně vypadající pohár v tom jídelním lístku, možná si ještě přidám, plánuji si.

"Dám si whisky." Řekne tvrdě Damon.

"A taky si dá vanilkový pohár." Skočím do řeči Damonovi.

Číšník se na mne opět usměje a řekne: "Hned to bude."

Když odejde Damon se na mne rozčileně podívá a řekne: "Nic takového jsem nechtěl."
"Říkal jsi, že je to tvá oblíbená!"

"NO a co?"

"No a nic!" zakřičím na něj a připoutávám k nám pro mě nežádoucí pozornost.

"Tak fajn, Damone, pojďme se bavit o něčem inteligentním." Chci změnit téma.

"Například?" zvedne obočí.

"Například, jak jsi poznal Amy."

Damon sebou trhne a já na Amy začnu trochu žárlit.

"Co o nás psala v deníku?" zeptá se mne.

"No nic moc, jen to, že jsi ji nemiloval dostatečně a tak zničila tvou rodinu." Uhnu pohledem.

"No tak, tak to bylo." Odpovídá mi.

"Nic víc?"

"Nic víc." Řekne mrazivým tónem.

"Miloval jsi ji?" ptám se ho.

"Myslím, že ne."

"A mne miluješ?"

"Přestaň s tím, Margareth."

"Teď už nejsem Maggie?" útočím na něj.

"Přestaň!"

"Proč mi neřekneš, co ke mne cítíš?" rozčiluju se.

"Protože nemůžu!" odpovídá mi také rozčileně.

"Ne ty nechceš! Bojíš se!"

"NE! JÁ TI JEN NECHCI UBLÍŽIT!" zakřičí.

"Vážně? Tak to je zvláštní! Protože mi ubližuješ právě teď!"

"Nepovídej! Jak si myslíš, že to bude asi probíhat! Myslíš, že tě Anna nechá být se mnou?" zakřičí.

"Nezajímá mne, co chce Anna! Ty vůbec netušíš, co všechno teď prožívám! Nejsem si ničím jistá! Bojím se! A nakonec ani nevím, co ke mne cítíš!"

"JEN náklonnost!" křičí.

"Vážně?" ptám se, "ty obvykle náklonnost projevuješ tím, že dotyčného líbáš! Měl by sis to ujasnit!"

"Tak mne nech si to ujasnit a pořád ode mne nechtěj odpovědi! Víš, v čem je tvůj problém? V tom, že chceš mít ve všem jasno a naprosto přesné odpovědi! Ale ne vždy to je tak jednoduché! Ne vždy ti může každý dát jasnou odpověď!" křičí.

Vstanu ze židle a hejnku na něj! "Jdu očekovat záchody týhle debilní restaurace! NAZDAR!"

"No jasně! Jen jdi!" zakřičí za mnou.

Projdu kolem všech hostů, kteří se na nás vyjeveně dívají, každopádně se určitě dobře baví! Vypadá to jako manželská hádka! Ale aby si zase nemysleli, tak na ně zakřičím: "CO ČUMÍTE!!!"

A slyším, jak Damon odpovídá: "Jo dejte si na ni pozor! Je schopná na vás ve vzteku vyhodit modrý plamen!"

Čímž mě vážně dorazí! Otočím se na patě a rozeběhnu se k němu! Skočím na něj! A začnu ho mlátit hlava nehlava! Bohužel ho to nepovalí! Jen se kreje před mými ranami!
"Co to děláš? Pereš se jako želva! Přestaň, ještě si ublížíš!"

"Tak ublížím jo!" a neustále do něj mlátím se seru na to, jestli to bude víc bolet mne nebo jeho! Hlavně, že si ulevím!

"Ty jeden parchante! Co si jako všichni myslíte! Já vás vůbec nepotřebuju! Ani nevíš, jak mě teď pořád doma vytáčíte! A já nepotřebuju znát přesný odpovědi na své otázky, jen mám ráda ve všem jasno! Na tom není nic špatnýho! A taky nesnáším, když se pořád bavíš s Annou a něco si šuškáte, abych to já neslyšela! A nesnáším, když děláte jako bych ani nebyla v místnosti a rozhodujete za mne, jako bych byla malá! A taky nesnáším, když … áááá… !!!! proč mě furt musíš vytáčet!" křičím na něj, ne že by se mi o moc ulevilo, ale je to lepší.

S tím se otočím a jdu pryč!

"Kam jako teď jdeš? Ještě jsme neskončili!" křičí za mnou.

"Jdu na WC!" zakřičím zpět, ale neohlédnu se.
Tak tohle by mi taky někdo mohl udělat v restauraci pro pobavení!!

Vlítnu na záchody a třísknu za sebou dveřma! A koho tam nevidím, našeho milého číšníka! Klidně bych byla schopna ho teď políbit, kdybych věděla, že tady bude stát Damon! Však já mu ukážu zmetkovi!

"No konečně!" povídá ten číšník. "Už tu na tebe čekám 80 let."

"Na záchodech?" ptám se ho udiveně.

"Ne, v restauraci." Odpovídá mi.

"Aha." Odpovídám udiveně, trochu mě to vyděsí, ale rozhodně nehodlám volat Damona! Ani v nejmenším!

"Jsem dobrý přítel Johna. Tvoje sestra ho určitě velmi dobře zná."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 evuska evuska | E-mail | 4. března 2012 v 21:59 | Reagovat

Moc pěkný díl. Tak do hry se zapojuje i John, no to bude nadělení. Už se těším na příští díl ;-)  :-)

2 Ela Ela | 4. března 2012 v 22:37 | Reagovat

Naprosto dokonalý:)rychle další....:D

3 Tereza Tereza | 5. března 2012 v 10:31 | Reagovat

Čekala jsem kdy se tam ten John objeví a konečně je to tu :-) . Rychle přidej další kapitolku, nemůžu se dočkat :-D

4 Sasuke-baka Sasuke-baka | Web | 26. března 2012 v 18:12 | Reagovat

Tak co další kapitola? x_- už se teším ^^

5 ai-anime ai-anime | Web | 31. července 2012 v 21:54 | Reagovat

prosím další kapitolu

6 Wolfik Wolfik | 4. srpna 2012 v 12:11 | Reagovat

NezapomĚla jsi nějak dávat kapitoly ? dej sem prosím moc ještě jednu další :)) moc prosím :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama