close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

36. kapitola

1. března 2012 v 19:07 | Aranel van de´Corvin |  Deník upíří teenagerky


,,Můžu si k tobě sednout?" ozval se Oliverův hlas.


Otevřela jsem jedno oko.Potom jsem otevřela druhé a pozvedla jsem obočí.Kývla jsem.Pousmál se a sednul si ke mně.


Chvíli jsme jenom tak mlčeli.Já se dívala na nebe a trávu a mnoho dalšího,Oliver se díval do země.


,,Olivere?Co mělo znamenat tamto?" optala jsem se a tím jsem prolomila ticho.


Mlčel.


,,Tak co?"


,,Nevím." Vyhrknul.


,,Jakto,že nevíš?Vždyť to přece musíš vědět." Odvětila jsem.


,,Já jenom…ty jsi taková strašně roztomilá a krásná.A hodná.A taky umíš pomoct a jsi dobrá kamarádka…" nechal viset větu ve vzduchu.


Otočila jsem na něj hlavu.


,,Řekni mi pravý důvod."


Zadíval se mi do očí.Zračila se v nich naléhavost.Dívala jsem se mu upřeně do očí a snažila se vyčíst něco víc.


Snažila jsem se vyčíst něco víc z celé jeho tváře.


Najednou mě políbil.


Srdce mi šokovaně poskočilo.Tohle jsem doopravdy nečekala.Jindy bych se od něj hned odtrhla,jenže jsem byla jako pod nějakým kouzlem.Nemohla jsem se vůbec pohnout.Jenom jsem tam seděla a dívala se do dokonalého obličeje dokonalého kluka.


Po chvilce se ode mě odtáhnul.Sklopil zahanbeně zrak a díval se do země.


Zavřela jsem oči a semkla jsem rty.Zavrtěla jsem mírně hlavou.


,,Tak tohle je moc." Šeptla jsem a postavila jsem se.


,,Charline počkej.Kam jdeš?" vyhrknul Oliver postavil se a chytnul mě za ruku.


Otočila jsem se na něj a vytrhla se mu ze stisku.


,,Nesahej na mě."


Rychlými kroky jsem šla zpět domů.


,,Charline omlouvám se.Strašně se omlouvám,ale…chtěla jsi přece vědět,co to mělo znamenat a to se nedá popsat slovy,jenom činem." Následoval mě Oliver.


Otočila jsem se na něj.


,,Olivere.Já mám dvě děti.Jedno z nich je Coryho.A já ho miluju.Podívej je mi patnáct a už mám zmařený celý život.Místo abych si užívala se musím starat o děti.Myslíš,že je mi z toho do smíchu?Připadá mi,jako bych byla nějaká coura,protože jsem Corymu byla už dvakrát nevěrná a vyspala jsem se s jinýma klukama.A teď do toho všeho se do mě zamiloval Coryho dobrej kámoš,kterej mi dal pusu a myslí si,že u mě má nějakou naději.Olivere…já jsem tak zmatená.Já se tak nenávidím.Já…já…chcu se zabít." Začala jsem brečet a svezla jsem se k zemi.


,,Charline nebreč.To bude dobrý." Klekl si ke mně Oliver a objal mě kolem ramen.Jeho hlas byl tak konejšivý.Opřela jsem hlavu o jeho hruď.Hladil mě po vlasech a uklidňoval mě.


Popotáhla jsem a setřela si slzy z tváře.


,,Olivere.Já jsem vážně coura,že jo?" zeptala jsem se ho.


,,Ne.Nejsi." konejšil mě a hladil po vlasech.


,,Ale…vždyť…" Nevěděla jsem co říct.Vážně si připadám jako nějaká kurva.Do řiti.Proč jsem tak strašně blbá?Proč jsem se s nima vůbec vyspala?Kellana mám hodně ráda,ale Coryho víc.Je možné abych milovala dva kluky?


,,Víš Cher.Ono je to prosté.Když k někomu něco cítíš,je těžké odolat.A jedna noc…to se…podle mě dá spláchnout.Cory to dokázal.On tě totiž miluje.Položil by za tebe život…" řekl a vzápětí řekl něco,co bych nikdy v životě nečekala.


,,..stejně jako já." Řekl pomalu.


,,Olivere tobě vážně hrabe.Vždyť mě ani neznáš." Řekla jsem.


Pousmál se.


,,Znám tě moc dobře.Z Coryho povídání a z toho co vidím.Jsi jako otevřená kniha,ze které se velmi dobře čte.Vím,že jsi toho hodně protrpěla.Musela sis projít peklem.I to,že ti zemřela matka.Muselo to pro tebe být strašné.Jsi silná a citlivá.Milující,hodná,milá a krásná." Řekl.


,,Nelichoť mi.Mám ráda upřímnost a vím,že vy si tohle všechno vymýšlíte.Nejsem zas tak blbá." Vychrlila jsem.


,,Ale jsi.Jsi blbá,protože nám nevěříš.Charline my si nevymýšlíme.Říkáme pravdu." Řekl.


,,Hm."


,,I tak jsem coura."


,,Cher.Nejsi.Coura střídá chlápky,jako ponožky.Nabízí se každému,kdežto ty ne."

Neměla jsem slov.


Najednou jsem je ale znovu našla.


,,Já jsem tak strašně blbá." Začala jsem zase brečet.


Hlavu jsem zabořila do jeho černé mikiny.Stiskl mě k sobě ještě víc.Seděli jsme tam,ozáření svitem zapadajícího sluníčka.


,,Cher.Měla bys jít domů.Cory na tebe bude čekat.Já půjdu něco chytnout.Všichni mají hlad." Řekl a postavil se.Pomohl mi vstát a otřel mi slzu z tváře.Pousmál se.


,,Začni si trochu věřit." Řekl a jeho tvář vzápětí zesmutněla.


,,Co je ti?" zeptala jsem se.


,,Nic." Šeptl a podíval se do země.


,,Jdi už!" pobídnul mě a otočil se.Potom se rychlostí zvuku rozběhnul pryč.


Chvíli jsem tam jen tak stála.Přemýšlela jsem.Ano,správně.Opravdu jsem přemýšlela.Divné že?


Po chvilce jsem se rozhodla jít domů.


Vešla jsem dovnitř.Byla jsem velmi čilá.Vždyť jsem před asi hodinou teprve vstala.Cory seděl s Abigailem na pohovce v obýváku.Slyšela jsem o čem si povídají.Není slušné odposlouchávat cizí rozhovory,ale tohle mě zajímalo.


,,Kámo.Já jsem v totální řiti." Řekl Cory.


,,Proč zase?" optal se Abigail.


,,Ona mě už nemá ráda.Nemiluje mě.Já to na ní poznávám.Mám strach.Mám strach,že mě opustí."


,,Cory.Udělej další krok.A hned uvidíš,jestli tě má stále ráda.Ale já vím,že tě má ráda.Určitě tě taky miluje.Nemusíš se bát."


,,Ale já se stejně bojím.Abigaile co bych si pak počal?Nezvládnul bych to bez ní.Já ji vážně miluju.Z celého svého srdce."


Chtělo se mi brečet.Vždyť já ho taky miluju.Bez něho bych asi umřela.


,,Cory.Dej na mě.Uvidíš…dej jí chvilku čas.Myslím,že jí teď není moc dobře.Je hodně slabá.Ale prospěla y jí chvilka s tebou.Jděte spolu někam.Jen vy dva.My vám děti pohlídáme,jestli si děláte starosti o tohle."


,,Abigaile.Já už vím,co udělám."


,,Co?"


,,Nechej se překvapit."


Cítila jsem,že se Cory směje.Poplácal Abigaila po rameně.


Vešla jsem do obýváku.


,,Čau kluci." Vešla jsem s úsměvem do obýváku.


,,Ahoj lásko.Tak co?Jak ti je?" zeptal se mě Cory.


,,Už je mi líp.Čerstvý vzduch mi pomohl." Usmála jsem se a sedla jsem si mu na kolena.Objala jsem ho a políbila.


,,Miluju tě." Šeptla jsem mu do ucha.


Celý se rozzářil.Usmál se a řekl.


,,Já tebe víc."


,,Já tebe nejvíc." Namítla jsem.Pousmál se.


,,Ale já tebe ještě víc než nejvíc."


Zasmála jsem se.


,,A to jde?"


,,U mě jde všechno." Usmál se a políbil mě.Stisknul mě silně k sobě.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 1. března 2012 v 20:08 | Reagovat

juuuuuuuuuuuu taková pohodička tenhle dilek:-) ale přesto krásnýýýýýýý..ja se toho nemůžu nabažit:-)

2 Gabux Gabux | Web | 2. března 2012 v 12:13 | Reagovat

Super! :D dál :D

3 Trista Trista | 4. března 2012 v 11:54 | Reagovat

Oj...neviem prečo nemám rada Coryho. :D No, ale tak som zvedavá na pokračovanie. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama