Autorka→ Tiana.Clark@seznam.cz
"Tady vás mám, děvčata," přišla k nám Amil. Obě jsme se na ní podívaly. "Pojďte se mnou, vysvětlím vám pár věcí ohledně povinnosti, kterou jste si vybraly, a pomohu vám se vypravit. Je potřeba, abyste se ještě dnes daly na cestu."
Dovedla nás ke skladu a zastavila se přede dveřmi. "Už jsem požádala pár chlapců, připraví vám vůz s věcmi, které vezmete s sebou.
Vaším úkolem bude zajet do vesnice Carnë Nallë - je to nejbližší vesnice v okolí, vzdálená asi padesát mil. Pokud se do hodiny vydáte na cestu, mohly byste tam dorazit zítra okolo poledne. Část věcí směňte za medovinu a část za látku. Možná jste o tom neslyšely, ale v Carnë Nallë mají nejkvalitnější látku v celé zemi.
Doporučuji vám zítra přespat ve vesnici. Pozítří ráno se vydejte dále na sever do prvního většího města, Yestarrë. Tam prodejte látku i medovinu za mince, co vám zbude, přivezte nazpět. Za vydělané mince je třeba nakoupit mouku.
Tušíte aspoň, jak se dostanete do Carnë Nallë?"
Vybalila to na nás tak rychle, že jsem si nestíhala zapamatovat, co po nás chce.
Naštěstí byla Elen v pohotovosti a rychle odpověděla. "Já jen tuším, že je to na severozápad."
"Ano," přikývla Amil. "Vydáte se po cestě za severní branou. Nikde neodbočujte, do Carnë Nallë vede přímá cesta. A na cestu do Yestarrë se poptejte až na místě."
"Dobrá, tohle bude hračka," řekla s úsměvem Elen.
"Doufám, že ano," přikývla Amil. "Ale pamatujte - nikdy nejezděte v noci. Jak se začne stmívat, někde se utábořte. Nikdy nevíte, koho můžete v noci potkat," podívala se na nás takovým prapodivně tajemným pohledem, až mě z něj zamrazilo, "navíc teď, v časech války. Buďte opatrné."
"To nemusíte říkat dvakrát, samozřejmě, že budeme opatrné," ujistila jsem ji.
"Dobrá tedy. Bylo by vhodné, kdybyste si šly zabalit, chlapci vám mezitím zapřáhnou koně."
Už jsme chtěly odejít, ale Amil nás najednou zastavila. "Počkejte ještě." Otevřela dveře do skladu a vešla dovnitř. Chvíli tam něco hledala a potom vyšla s dýkou a lukem. "Vezměte si to. Budu mít klidnější spaní. Je lepší být připravený na všechno."
Beze slova jsem od ní převzala luk. Opravdu může být cestování tak nebezpečné?
Zanedlouho jsme se my tři opět sešly u skladu. Já a Elen už jsme měly všechny zabalené věci naložené na voze.
"Jste připravené vyrazit?" zeptala se nás Amil.
"Ano, nemůžu se dočkat," odpověděla jsem s neskrývaným nadšením.
Amil se zasmála a položila mi ruku na rameno. "Hlavně buď opatrné, dítě."
Vážně jsem přikývla.
"Ty se se mnou ani nerozloučíš?" ozvalo se za mnou.
S úsměvem jsem se otočila a přišla k Tittonovi blíže. "Nevěděla jsem, jestli pro tebe nebude moc těžké se loučit."
"Myslím, že to zvládnu. Za pár dní totiž budeš zpět."
"Jistě, že budu. Co bychom samy v tom zlém světě s Elen dělaly?" zasmála jsem se.
"Máš z toho opravdu radost, viď? Že můžeš jet."
Přikývla jsem a vzala ho za ruce. "Titte? Prosím neboj se o mě. Aspoň ty. Já to všechno zvládnu."
Na okamžik zavřel oči a svraštil čelo. Zhluboka vydechl, jako by přesvědčoval sám sebe o tom, že je to pravda. "Já vím."
S úsměvem jsem ho objala a dala pusu na tvář. "Tak tu buď hodný, nezlob a dělej, co ti Amil řekne." Tuhle přidrzlou poznámku jsem si prostě nemohla odpustit.
"Hele," zasmál se a pořádně mě rozcuchal. "Neprovokuj, slečinko."
Ještě jednou jsem se na něj usmála a šla se posadit vedle Elen na vůz.
"Nai tielyer nauvar laiquë ar hwesta aldamolyanna," popřála nám Amil. V překladu to znamená něco jako "šťastnou cestu".
Zamávaly jsme jim na rozloučenou a Elen pobídla koně k chůzi. Titton se za námi díval, dokud jsme nezmizely mezi stromy.
"Připravená na dobrodružství?" zeptala se vesele Elen.
"Samozřejmě. Na takovou příležitost jsem čekala."
"Když se to tak vezme, já vlastně taky."
Překvapeně jsem se na ní podívala. "Cože? Ty jsi chtěla pryč?"
"Ano, už jako dítě jsem odtud chtěla pryč. Ale kdo myslíš, že mi v tom bránil?"
"Mirimo." No jistě. Její ochránce, to je klasika.
"Ano, Salmóneovi se to nikdy nelíbilo."
"No tak, Elen. I ty? Nemůžeš jim říkat jejich pravým jménem?"
Zasmála se. "Normálně bych ti řekla, že k tomuhle se váže dlouhý příběh, ale vzhledem k tomu, že teď máme hodně času, můžu ti to celé převyprávět."
"Přesně tak, takže povídej," pobídla jsem jí.


prostě užasnééééééééééééé