web→ www.hraodusi.jex.cz
Chester
Do hajzlu! Odtrhnu své rty od Miiných žádostivých, kterými mě přiváděla do takového stavu šílenství, že jsem úplně na chvíli zapomněl, že vedle mě sedí Di! Popadnu Miu za nohy a shodím ji ze svého klína.
"To by snad stačilo!" syknu vztekle, zatímco se ona se smíchem zvedá.
Samozřejmě dopadla na vysoké podpatky, což je jen důkaz její akrobatické šikovnosti. Se smíchem pozoruje Di a nalívá si další vodku. Provinile sjedu pohledem ke své maličké.
Sedí a stále vše bez hnutí pozoruje. Šedé oči má bezvýrazné, zahalené do jakési podivné mlhoviny nechápavosti a znechucení. Tělo ztuhlé v kamenném úleku. Ústa stále pokleslá, jako by čekala, kdy se probudí ze sna…
"Di," zašeptám. Jako bych ji tím snad probral z šoku.
Rychle vyskočí na nohy a žene se ke schodům. Teď zase nastupuje ta její ohnivost a pud sebezáchovy, který ji žene dál ode mě.
Do hajzlu, tohle jsem nechtěl!
"Di, počkej!" Bez meškání se ženu za ní.
Vpadne do svého pokoje a před nosem mi zabouchne dveře, jen taktak, že do nich nevrazím. Ostře zavrčím a vezmu za kliku.
"Di," začnu, ale skočí mi do řeči.
"Sakra, vždyť jsi říkal, že je to tvoje ségra!" Rozhodí panicky ruce a nejspíš si chce znechuceně odplivnout. "Nepřijde ti to trochu, co já vím, úchylný?!" prskne znechuceně a zhluboka se nadechne, jako by se snažila kočírovat. "Zaprvé mi to bylo šíleně nepříjemný! Nemluvě o tom, že mě ten pohled neuvěřitelně zabíjel. Za další je to tvoje sestra, sakra! V tom případě je to úplně nechutný! Copak upíři jsou takový prasata?!"
"Ona není upír," řeknu klidně.
Velmi těžce lze rozeznat upíra od člověka, proto se tak snadno schováme ve světě smrtelníků. Lišíme se pouze bledší pokožkou, ale tu někteří lidé mají také. Samozřejmě navíc máme špičáky a drápy, ale jinak jsme totožní. Na první pohled k nerozeznání.
"A není to moje vlastní sestra. Nechtěl jsem ti to říkat, abys za tím něco nehledala. Promiň mi to, je to hrozná provokatérka, nechal jsem se na okamžik unést."
"Jo, tak ty ses nechal unést!" sykne zoufale a vjede si do vlasů. Dlouhé černé vlasy se jí rozvlní a poletují kolem tváře, zatímco si do nich vjíždí a rozhazuje je. "No jo, jak bych za tím mohla něco hledat, když jsi jí strčil jazyk až do krku," prskne ironicky a rozesměje se. "Navíc jsi mi dole zarytě tvrdil, že to je tvá vlastní sestra!" probodne mě vyčítavým, téměř nenávistným pohledem. "Sakra, chci tě poprosit, abys ke mně byl upřímnej a jestli je ještě něco, co mám o tvojí sestřičce vědět, tak mi to řekni hned! Protože, až to zjistím později, ublíží mi to o to víc." Nutí se ke klidnému přednesu, ale sám vidím, jak to v ní vře. "Já vím, že jsme jen blízcí kamarádi, ale…" Potlačí slzy.
Tak tohle jí ublížilo nejvíc. Legrační. Chvíli ji pozoruji, než se odhodlám k řešení.
"Chceš upřímnost? Dobře," nadechnu se. "Já a Mia… Spávali jsme spolu. Dříve. Příležitostně. Ale teď už moc ne. Nevídáme se tak často. Naposledy tu byla tak před dvěma měsíci a nikdy to pro mě neznamenalo víc, než pár minut tělesné slasti." Snažím se vše uvést na pravou míru, ale nejsem si jistý, jestli se do toho nezamotávám čím dál víc.
Ztěžka dosedne na postel a dostane ze sebe pouze: "Aha." Oči má rozšířené a už se ani nesnaží zakrýt, že pláče.
Přikleknu si k ní a stírám jí slzy.
"Di, my dva přece nejsme jenom kamarádi. Proto jsem ti to neřekl," chytím ji za ruku, která se jí celá třese. První láska hold bolí. "Podívej se na mě… Slyšíš?" hučím do ní, ale odezva žádná.
Nechápavě se na mě zadívá. "Chazzy…" Její pokožka začíná rázem blednout. Jako by se jí z tváře vytrácela veškerá barva.
Maličko mě to vyděsí, protože mám rád ruměnec v jejích tvářích a tu vůni, která není obestřená strachem, ale láskou.
"Co ti je?" zadívám se na ni starostlivě. "Jsi celá bílá. Lehni si nebo mi tu ještě zkolabuješ," syknu a pomůžu jí lehnout si do postele. Přikryji ji dekou, protože začne drkotat zuby. Nevím, jestli strachem nebo zimou. "Donesu ti něco k pití," spěchám do kuchyně.
Mia stojí v obývacím pokoji a záludně vrtí zadkem. Ty vysoké podpatky jí vážně sluší. Její postava je prvotřídní, ale totéž se nedá říct o jejím charakteru. Je dobrá, když roztáhne nohy a já si s ní můžu dělat, co chci, ale na nic víc.
"Snad si ještě pořád nežehlíš tu pusu?" ušklíbne se na mě a probodne mě usměvavýma kočičíma očima. Šťastná, že se jí plán vydařil.
"Drž hubu," odbudu ji neurvale a rychle se vracím k Di, protože ten její stav se mi nějak nelíbí. Skutečně má zimnici. "Di," pokleknu k ní. "Podívej se na mě," žádám ji, zatímco se chvěje. Je jako uzlíček, tak drobná a skoro průhledná. "Krvácí ti krk! Ty ses někde škrábla?" zavrčím, když se mi do nosu dostane vůně šťastné krve a rozvášní mé vnímání. V ústech se mi rozproudí jed a v hrudi chtíč po její životadárné tekutině. Asi bych se do ní ve vteřině zakousnul, kdyby mě neprobral její hlas.
"Chazzy, co se děje?" zamumlá mdle. Ve tváři má výraz nechápavosti a bolesti. Oči plné slz. Prázdné a bolavé.
Jen nechápavě zavrtím hlavou. Co se to do hajzlu děje? Cítím, jak se mi tělo svírá všemi těmi emocemi, kterým nerozumím. Teď nemám čas rozebírat své rozpoložení, musím řešit tenhle problém. Tuhle neskutečnou situaci!
"Já nevím… Mio!" zavolám svou drahou sestru.
"Nevolej ji," dostane ze sebe maličká chraplavě. Ten hlas se jí vůbec nepodobá. Kdybych byl s to si připustit, co cítím, byl bych tím jejím stavem vyděšený!
"Mio!" zařvu vztekle znovu, zatímco držím prsty na krvácející ráně. Tohle přece není možné, aby krvácela bez toho, aby ji někdo kousnul. Jako by se jí otevřela stará rána… Jako by… "Do hajzlu," zakleju a snažím se nedýchat nosem a nepoddávat se hladu po její krvi.
"No, co je? Chcete mě do trojky?" vejde do dveří slušně nametená. Hned si přejede po svých štíhlých stehnech a olízne si rudé rty, zatímco mě svádí očima.
"Do hajzlu, přestaň blbě kecat a přines mi nějaký obvazy!" vyjedu na ni. Nemám náladu na její koketování.
"Co to tady s ní děláš?" zajíkne se a ve tváři se jí objeví zděšení. Mia je spíše eroticky založená, než aby dávala najevo jiné emoce. Tohle je pro ni nové. Poprvé se setkala s někým, koho si tu vlastně držím na krev jako domácího mazlíčka.
"Tys ji hryznul? Proč to děláš, když to neumíš?!" začne hysterčit.
"Drž hubu a dones ty obvazy!" zavrčím znovu rozzuřeně. Takový scénář jsem rozhodně nečekal. Moje sestra je naprosto mimo a moje maličká… Při pohledu na ni se mi znovu sevře hruď.
*** *** ***
Ani se na mě nedívá tím vděčným pohledem, jako obvykle, když jí obvazuju krk a snažím se zastavit krvácení. Jenom drží jako ovečka a šedé oči má prázdné a skelné. Pokožku má tak průsvitnou, až se mi z toho dělá špatně. Něco takového vídám často, ale pouze u lidí, kteří umírají přímo v mé náruči.
"Krvácí i ze zápěstí!" vyjekne Mia a štítivě se odtáhne.
Nechápavě se zadívám na zápěstí, které se jí barví do ruda. Pramínky krve jí stékají do dlaně a já odolávám nutkání je slíznout. Už bych se od ní nedokázal odtáhnout. "Do hajzlu," syknu. Dojde mi, že za chvíli bude mít zakrvácený i klín, protože pokud jí krvácejí staré rány, tak jsem to byl právě já, kdo pil z té nejsladší tepny!
"Obvaž jí to!" poručím jí, zatímco odhrnu peřinu a zarazím se nad rudým flekem na Diiných kalhotách.
"Co se to do prdele děje?" Mia po jejím těle těká vyděšenýma, nyní už střízlivýma, očima. Nic člověka nevyvede z míry natolik, jako přicházející smrt. Po létech mučení jsem měl možnost to zjistit… Můj vlastní průzkum mě bavil.
"Já nevím!" zavrčím zoufale a chytím maličkou za tvář. Tohle jsem nikdy nezažil. Nikdy jsem neměl u sebe člověka déle, než den… A pokud jde o Eleanor a Susan, těm se tohle nikdy nestávalo! "Di, slyšíš mě?!" Jemně ji poplácám. Díky ztrátě krve je čím dál slabší.
"Chazzy…" řekne sotva slyšitelně a snaží se na mě zamlženýma očima zadívat.
"Teď nesmíš spát," zatřesu s ní, když vidím, jak jí padají víčka. "Di, podívej se na mě. Otevři oči!" naléhám.
Pár vteřin na mě nechápavě hledí, než zformuluje svou otázku, která mi na chvíli vezme dech. "Já umírám?" zúží oči a snaží se probrat. V duhovkách se jí zaleskne pud sebezáchovy. "Já nechci umřít…" probodne mě prosebným pohledem, až se mi stáhne hrdlo.
"Neumřeš, neboj," utěšuju spíš sebe než ji. "Musím ji kousnout," rozhodnu se.
"Cože?" vyjekne znovu Mia a zašermuje dlaněmi kolem sebe. "Zbláznil ses snad? Chceš ji úplně dodělat??"
"Musím. Je to poslední možnost!" Dívám se, jak se Di ztrácí v bělostných peřinách a stínech kolem postele. Její tváře jsou díky mně celé krvavé.
"Jak poslední možnost? O čem to, kruci, mluvíš?" Omotá mi paže kolem ramen a zatřese se mnou, jak nejvíc dovede.
Odstrčím ji a probodnu ji chladným pohledem. "Jestli se na to nechceš dívat, jdi pryč," zavrčím a po tom, co Mia vyklidí pole, rozvážu Di jedno zápěstí a zadívám se na krvácející ránu.
Do hajzlu, jak to, že se jí otevřely i ty zahojené? Přiložím si zápěstí ke rtům a začnu přebytečnou krev sát. Po chvíli vystrčím špičáky a zakousnu se jí kousek od rány. Di hlasitě zasténá. Hltavě z ní piju. Mám pocit, že té krve je víc než kdykoliv předtím, ale její chuť… Její chuť je zvláštní… Ten tam je sladký nektar, kterým jsem poslední dny nasával. Čím víc piju, tím víc Di sténá, ovšem do slastných stenů mají tyhle daleko.
Na okamžik přestanu a zadívám se na ni. Co když to dělám špatně? Co když jí tím ještě víc ubližuju? Váhám a nejsem si svým jednáním jist, přesto se jí do ruky zakousnu znovu. Di zanaříká, občas vykřikne, ale podle toho, jak ji pozoruji, dostává zdravější barvu. Už není tak bílá. Dokonce bych řekl, že jí jemně zčervenají rty. Snažím se nevnímat bolest, kterou prožívá, a piju z ní dál.
V duchu se jí přitom omlouvám za všechno, co jsem jí kdy provedl a co chvíli ji pohledem kontroluju. Najednou krev přestane téct. Odtrhnu se od jejího zápěstí a dívám se na ránu od Dextera, která se pomalu začíná zacelovat. Obvážu jí zápěstí novým fáčem a unaveně se svezu do křesla naproti její posteli.
Přece o ní teď nepřijdu…

