Autorka→ G.G.Grind.Girl4ever@seznam.cz
Ahoj.Tak je tady konečná kapitola.Říkala jsem si,že nebudu tuhle povídku dělat nějak zdlouhavou.Myslela jsem,že Vás už omrzela.Každopádně není vyloučeno,že bych mohla napsat Deník upíří teenagerky 2,ale to jen podle Vašich komentářů a názorů.Jinak jsem moc ráda,že komentujete jak pozitivně,tak negativně J a že vůbec komentujete.Tak se s Vámi loučím(v téhle povídce) a přeji hezké čtení ;)
,,Cher neboj se.Nikdo by si nedovolil ublížit ti.Opravdu." uklidňoval mě Felix.
,,Felixi.Já cítím,že se něco stane.Tutově." naléhala jsem stále.
,,Charline tady jsi…" nedopověděl.Obrovská okna,skrze která prosvítalo dovnitř sluníčko,se roztříštila na miliony kousíčků a dovnitř začali skákat desítky upírů.Felix se vyděšeně podíval tím směrem k oknům.
,,…bezpečí." Dokončil větu.Naštvaně jsem se na něj otočila.
,,Takže v bezpečí jo?" zavrčela jsem.
,,To je jedno.Kellane.Vezmi ji do bezpečí.Jděte se schovat na půdu.Rychle!" rozkázal nám.Najednou mě prudce chytnul za paži a hodil mě za sebe Kellanovi rovnou do náručí.Když jsem se otočila spatřila jsem proč.Jedna z krvelačných stvůr na Felixe skočila a začala se s ním rvát.
,,Tak pojď!" pobídnul mě Kellan,chytnul mě za ruku a prudce mě táhnul pryč.
,,Kellane pusť mě.Jdu za Corym." Začala jsem sebou škubat a vytrhla se mu ze stisku.Rozběhla jsem se zpátky od sálu.Srdce mi splašeně bušilo.Jakmile jsem stála ve dveřích,naskytl se mi pohled na bojující vlkodlaky.Bez slitování trhali svými ostrými tesáky hlavy upírů a ti naopak silně lámali žebra a kosti.
Tolik krve,co bylo v tomhle sálu jsem jaktěživ neviděla.Stěny byly místo bílých rudé,na podlaze se stkvěly rudé louže.Tu byla noha,tu zase hlava,támhle zase ruka.Na celý ten výjev jsem se dívala s očima rozšířenýma hrůzou,strachem a odporem.Pomyslela jsem na Itchyho a Scratchyho ze Simpsonů.
Žaludek,jakoby mi plaval,jakoby ho někdo silně držel a mačkal a třepal s ním takovým způsobem,jakým se míchají koktejly v barech.V uších mi pískalo,a vzdáleně a tlumeně jsem slyšela vystrašené výkřiky a plačtivé naléhání žen a dam,jak je kluci táhli pryč.Vůbec jsem se jim nedivila.Mé srdce svírala stejná neviditelná ruka,a držela a drtila ho.Měla jsem totiž v té zmatené změti těl a hlav svého kluka a spoustu svých dobrých kamarádů.
Chtěla jsem jim pomoct,ale netušila jsem jak.Jediné,co mě napadlo bylo odejít,abych jim to ještě více neztěžovala.A tak jsem se otočila,jenomže mou únikovou cestu zatarasil jeden z těch kluků,co jsem po nich házela hrášek.Chtěla jsem ho odžduchnout,jenže on mě chytnul za ruce a zašeptal.
,,Ty půjdeš se mnou." Podle se usmál a silně mě táhnul pryč.
,,Hej pusť mě.!Kellane.Kellane." protestovala jsem a volala o pomoc.Začala jsem sebou škubat a trhat,jenže jeho stisk nepovolil.Právě naopak.V naléhavých výkřicích jsem zaslechla vzdálený Kellanův hlas,který volal mé jméno.
Ten kluk mě dovlekl před nějaké dveře,které měly našedlou barvu a tak se ode všech dveří lišily.Zaklepal na ně.Zamračila jsem se na něj a zasyčela.
,,Co po mně chceš?" Mlčel.
,,Tak co po mně sakra chceš?" zvýšila jsem hlas a šlápla mu svým podpatkem na nohu.Prudce mě chytnul za ramena,silně mnou mrsknul o zeď a svýma rukama udělal kolem mého těla neproniknutelnou bariéru.Sklonil ke mně obličej.Špičky našich nosů se skoro dotkly.Najednou promluvil.
,,Víš,co je to grupáč?" Srdce mi začalo bušit ještě splašeněji.Najednou se dveře otevřely a já myslela,že mi srdce vyskočí z hrudi.Tohle všechno,tohle divadélko s mým srdcem,bylo jen iluze.Ve skutečnosti mé srdce nebilo.Jenom se bolestivě svíralo.Jediné,co jsem srdcem cítila,byla láska a bolest.Radost a zármutek.Tlučení se však odehrávalo jen v mé mysli.Pomyšlení na to,že mé srdce je naprosto mrtvé mě dohánělo k šílenství.
Z transu mě probudil až chlapecký hlas.Jemně jsem zatřásla hlavou a očima jsem přelétla poměrně dost luxusní místnost.Nebylo tu příliš světla a to mi přišlo divné.Další,co mi přišlo zvláštní byly dvě pohovky,na kterých sedělo asi deset kluků.Mezi nimi i ten s brýlkami.Sakra ,jak jen se ten inteligent jmenuje?
Najednou se všichni naráz postavili,došli až k nám a utvořili kolem mě kolečko.Začali na mě sahat,jako kdyby nikdy neviděli dívčí tělo.
,,Hej.Na koho si myslíte,že saháte?" vyjela jsem na ně a zmateně se točila v kruhu chlapeckých těl a jejich odporně zvědavých rukou.Najednou mě jeden z nich chytnul za vlasy a silně potáhnul.Hodil mnou o zem.Zasyčela jsem bolestí,protože jsem se silně uhodila do ramene.
Když jsem se vzpamatovala a podívala se vzhůru,spatřila jsem,jak si rozepínají opasky.,Ne už zase,O co těm nadržencům furt jde?´ ječel hlas v mém nitru.
,,Ne nechte mě jít.To nesmíte.Prosím." žadonila jsem.Inteligent se ke mně sklonil.
,,A proč bychom nemohli?Máš nějaký důvod?" zavrčel s úšklebkem.Rychle jsem přikývla.Postavil se.
,,No tak to vyklop,nebo…" nechal viset větu ve vzduchu a pohrával si s mými loknami.Zavrtěla jsem hlavou a z oka mi na tvář skanula slza.
,,Tak řekni jinak uvidíš." Vyhrožoval mi dál.Pokynul hlavou na jednoho z kluků.Ten se ke mně sklonil a rozepnul mi zip šatů na zádech.Ucítila jsem jeho dech a potom jeho jazyk,který putoval pomalu až k mému krku.
,,Hej já chci taky.Nedělej chutě." Ozývalo se nasupené mumlání ostatních.
,,Vy zbabělci.Místo abyste pomáhali Corymu a ostatním,tak se tu snažíte znásilnit holku,která Vám nic neudělala a je zadaná.
,,Tak řekneš to?" zavrčel.Kluk,který mě zrovna slizce líbal na zádech,mě do nich začal jemně kousat ostrými zuby.Do očí se mi nahrnuly slzy.
,,Já vám to ale nemůžu říct." Vzlykala jsem.
,,To je tvoje mínus.My si rádi užíváme." Smál se podle inteligent a pokynul dalšímu z kluků.Ten si klekl na kolena ke mně,chytnul mě za vlasy,vyvrátil mi hlavu a začal mi oblizovat krk.
,,Ne.Prosím.Mám dvě děti." Vyhrkla jsem.Najednou oba přestali a všem se zastavil dech.
,,Co že máš?" optal se mě inteligent.
,,Mám dvě děti." Zopakovala jsem.
,,S Corym?" zeptal se nedůvěřivě.Přikývla jsem.Musela jsem jim to říct.Chvilku byl zaražený,ale pak se rozchechtal.
,,O to větší důvod tě přefiknout.Mladá sexy maminka.Uděláš si další děti se mnou." Zasmál se a už na nic nečekal.Postavil mě a začal mě líbat.Žaludek se mi nechutí obrátil o sto osmdesát stupňů.
V tom okamžiku se rozletěly dveře a dovnitř vběhli kluci z naší party.Viděla jsem i Coryho roztomilého brášku.Najednou mě inteligent pustil a připravil se na souboj
,,Vy drzí mladí zasraní zkurvení haranti." Zařval Abigail naštvaně,přistoupil k inteligentovi,chytnul ho a vrazil mu čelíčko.Dony…jak jsem zjistila…zavyl bolestí.
,,Kellane odveď ji! My si to s nimi vyřídíme." Poručil Abigail.Kellan ke mně přistoupil.Objala jsem ho a rozbrečela se mu v náručí.
,Proč mi chce každý takhle ublížit?Proč ne třeba tím,že mě zmlátí,ale tímhle?´ ptala jsem se v duchu.
,Protože jsi ta nejhezčí holka pod sluncem.´ uslyšela jsem.
,,Co?" zeptala jsem se Kellana.
,,Já nic neříkal.Já si to myslel." Šeptnul mi do ucha.A tehdy jsem konečně začala slyšet myšlenky ostatních.
Pustil mě,přešel k Donymu,zatnul dlaň v pěst a praštil ho tak,až si kleknul na zem.Jeho kamarádi ani nepípli.
Poté se beze slova otočil,objal mě kolem ramen a vyšli jsme z místnosti.
,,Kde je Cory?" zeptala jsem se.Kellan zrozpačitěl,když jsme byli venku.Setřela jsem si slzy.Hlavou mi vrtalo,proč jsem neviděla Coryho.
,,Co..co je?Stalo se mu něco?Kellane tak mluv sakra." Zapřísahala jsem ho.Se smutkem v očích se na mě otočil a promluvil.
,,Charline,je mi to líto.Opravdu."
,,Ty idiote.Nestojím teď o tvůj soucit,ale o to abys mi řekl,co se mu stalo.A potom můžeš se mnou soucítit."
Podíval se do země a pak do mých očí.
,,Oni…oni ho unesli."


no jistě že pokračování, to by jinak nešlo..hihi to je tak skvělééé... chudáček Cory
.. já za sebe prosím o druhé pokračování