close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

13.kapitola, 4.část

22. dubna 2012 v 15:54 | Aranel van de´Corvin |  Kniha II. - Upír vs. člověk
odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz

"Tohle se týkalo něčeho, co potřebuju nutně zjistit! Není v tom žádná nevěra!" snaží se mi vysvětlit své chování! "Bohužel to jinou cestou nešlo, proto jsem nechtěl, abys to věděla. Bylo mi totiž jasné, jak by to dopadlo!" udělá na mě výhružné oči.

"To ti tak žeru!" prsknu znechuceně. "A víš co?" ušklíbnu se nadřazeně. "Sakra, já si teď taky potřebuju něco zjistit!" Obrátím se k němu zády. "Dicku, pojď sem! Budeme spolu něco zjišťovat!" Líbezně se usměju a rázem vydechnu, když mě prudce přirazí ke zdi. Nebolí to, ale pěkně jsem se lekla! "Nemáš dělat nic za mejma zádama!" prsknu zhnuseně a snažím se od něj odtáhnout.

Pevně mě třímá za ramena a shlíží mi do očí. Ve tváři se mu zračí veškerý vztek a neomalenost.

"Kdybys mi řekl, co se děje, pochopila bych to! Ale takhle je to hnusná lež a ještě nechutnější nevěra!" odfrknu vztekle. "Ublížil jsi mi, jestli tě to těší!" zabuším mu pěstmi do hrudi, než mě k sobě pevně přitiskne. Zalapám po dechu a štorcuju se v jeho náruči.

"Tady to s tebou řešit nebudu!" procedí skrze zuby a proti mé vůli mě táhne ze dveří. "Vezmi si ho," zavrčí temně a odstrčí Dicka do Miiny náruče.

"Ne!" zařvu hrdelně. "Ty seš takovej hajzl, proč jsi to udělal?!" rozbrečím se mu v náruči, když zaslechnu Dickovo vyjeknutí.

Hodí mnou do měkké postele ve své ložnici a zamkne dveře.

"Sakra, pusť mě!" postavím se a pěním nenávistí. Když kolem něj chci proběhnout, znovu mě chytí a mrskne mnou na tu pitomou postel znovu!

"Di, poslouchej mě. Musím ti něco vysvětlit," mluví na mě, ale já ho nevnímám.

Znovu zkouším své šance a znovu se ocitám v peřinách, což mi zvedá krevní tlak!

"Můžeš mě na chvíli vnímat?!" sykne rozzuřeně a pevně mě uchopí do náruče, až usyknu. "Do hajzlu, tak poslouchej mě!" křikne na mě, až sebou přestanu mrskat.

"Fajn, co chceš?!" syknu vztekle.
"Mia je těhotná," řekne tak prostě, až mi vyrazí dech.

"Sakra, cože?!" vyjeknu a zalapám po dechu. "S kým?" Do očí se mi hrnou ty hloupé slzy. Už zas! Jsem poslední dobou jako uzlíček nervů, tohle prostředí mě prostě ničí a dělá ze mě naprostou trosku.

"Já nevím," řekne upřímně. "Vůbec to nechápu, nevím, jak je to možné. Říkala, že spala jen se mnou a Dexem," přizná ne příliš ochotně.

Chester
Obejme si kolena a ve tváři se jí zračí smutek. Zřejmě jí dochází, co může nastat, pokud je Mia skutečně gravidní. Nerad to přiznávám, ale pokud je to moje, tak jsem to zase jednou podělal.

Jenže dokud jsem v knihovně nenašel knihu, netušil jsem, že upír s duší, tedy lidský zamilovaný upír, říkejme tomu, jak chceme, dokáže mít s člověkem následovníka - potomka! Já osobně se s tím setkávám poprvé a vím, že upíři normálně s lidmi potomky nemají, ale … hold láska dělá divy, do hajzlu!

"Jak se to dá zjistit?" řekne tiše.

"Způsob, jakým to upíří zjišťují, je jiný než u lidí," zadívám se na ni a sleduju reakce a pocity, které mi trnou v hrudi. "Je to prostřednictvím polibku nebo sexu. Skrze ten polibek bych dokázal zjistit, jestli je Mia těhotná a jestli to má se mnou," řeknu a uhnu pohledem. "Ovšem při obyčejném sexu či políbení to nepoznáš. Chce to na to jít jinak, což jsi měla možnost vidět," doplním nerad. Vyčkávavě ke mně zvedne hlavu. "Ale já vím jen, že je těhotná. Netuším, jestli jsem otcem. Nestihnul jsem to," ušklíbnu se.

"Super, sakra!" sykne do ticha s falešnou rozjařeností a sarkasmem. "Co budeš dělat, jestli to dítě bude tvoje?" protne mě obezřetným pohledem.

"Postarám se o něj," řeknu s jistotou.

Složí si hlavu do dlaní a vymete ze svého nitra veškeré pocity, abych snad nepoznal, jak na tom je. Stále nedokážu pochopit, jak v sobě tak bravurně dokáže potlačit pravé emoce a nahradit je těmi klamnými, stejně jako při našem rozchodu, kdy mě obelstila nenávistí a lítostí.

"Budeš žít s ní?" zabodne se mi tupě do očí.

"Ne," řeknu rozhodně. V tomhle mám jasno.

"Měl jsi mi to říct hned na začátku, mohli jsme se vyhnout těm nepříjemnostem," prskne nepříjemně.

"Promiň, myslel jsem, že volím menší zlo," pokrčím rameny. "Víš, co celá ta situace znamená pro tebe?" Poukazuju na možnost, že by mohla být taky těhotná! Byť jen ta myšlenka se mnou dělá divy. Cítím podivnou radost, kdyby čekala mé dítě. Zřejmě jsem dospěl natolik, že bych se na něj i těšil.

"Snad pro nás!" prskne ironicky a zamračí se. "Já nejsem Mia, abych si to rozdávala s každým v baráku!" Na chvíli utichne a zahloubá se do sebe. Obočí svraští zamyšlením, zatímco se dívá na své dlaně. "U mě to taky můžeš zjistit nebo…?"

"Pochybuju. Jsi člověk. Nemyslím si, že to bude mít stejný průběh jako u upíra," pokrčím rameny.

"Fajn," řekne a tím její řešení k mému úžasu končí! Prostě se jen sebere a protáhne se, jako by už nebylo co řešit a vše bylo náhle tak jasně vysvětleno!

"Měli bychom to nějak zjistit," probodnu ji pohledem.

"Pro mě za mě," pokrčí rameny a ušklíbne se, jako by ji to vůbec nezajímalo a šlo to mimo ni. Zřejmě je ještě příliš mladá, než aby si dokázala připustit důsledky něčeho takového.

"Rád bych tě vzal do města, kde by sis koupila nějaký těhotenský test," probodnu ji pohledem, který nepřipouští námitky.

"Fajn." Dojde ke dveřím. Stále cítím jakousi podivnost tohoto rozhovoru, kdy jí je absolutně jedno, že mezi námi může být někdo třetí!

"Můžeme s sebou do města vzít i toho tvého rytíře," ušklíbnu se a konečně se dočkám její radostné reakce.

"Vážně?" Obličej se jí rozzáří v naprostém štěstí. "Ty ho pustíš na svobodu?" užasne a vrhne se mi do náruče.

"Moc rád," potvrdím její domněnku. "Rád se ho konečně zbavím," ušklíbnu se znovu a nechávám se hladit ve vlasech. Tisknu se k jejímu mladému tělu a poslouchám zrychlené bušení jejího srdce.

"Děkuju," usměje se na mě, a když ji chci políbit, uhne.

"Co je?" zareaguju na její náhle odtažení. "Něco jsem zase provedl?" zašklebím se.

"Před chvíli ses líbal s tou mrchou," sykne znechuceně. "A podle všeho jsi to bral fakt profesionálně!" ušklíbne se na mě a chce se mi vyprostit z náruče, ale nenechám ji.

"Ale no tak, Di," zavrním jí do ucha. "Schází mi tvé tělesné teplo," přitáhnu ji k sobě blíž, až zadrkotá zuby. Zašklebím se na ni a jemně jí hladím po zádech. "A za toho blba mi děkovat nemusíš, dělám to ve svém vlastním zájmu," poušklíbnu se a políbím ji.

"Ty na něj vážně žárlíš?" radostně se zašklebí, zřejmě ji to velmi těší! Jemně mě kousne do spodního rtu, až přimhouřím oči.

"Já?" protáhnu nechápavě obličej. "Ne! Vůbec! Jak tě to mohlo napadnout?" Pobaveně se na mě zadívá. "Mně přece vůbec nevadí, že na tebe pořád sahá a olizuje ti obličej i rty!" Jemně s ní zatřesu. "Viděl jsem, jak tě ošetřoval, když jsem šel za Miou!" kousnu ji do rtu, až sebou cukne.

Okamžitě jí z něj začne stékat krev, zatímco se na mě kaboní. Ihned se k němu přisaju a hojím ho a ošetřuju tak dlouho, až se jí ve tváři objeví nepokrytá euforie. Pak ji znovu kousnu, ale něžněji.

"Promiň, lásko, víš, že já nedokážu být ták něžný!" zadívám se na ni naprosto nevinným pohledem a v ironii poukážu na přednosti toho zmetka, kterého bych nejraději zabil.

"Ne," zamračí se ironicky. "Ty ne. Ty seš jenom sadistickej, zlej a bezcitnej upír," vyplázne jazyk a s úsměvem se ke mně přivine.

"Ano, to jsem," řeknu potěšeně. "A proto mě tak moc miluješ," zamumlám pobaveně a zajedu jí jazykem mezi rty, abych jí věnoval vášnivý polibek. "Možná bych se měl jít podívat, co z něj zbylo. Abychom do města netáhli jen mrtvolu," zachraptím a odtrhnu se od ní.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama