odkaz na web autorek→ www.hraodusi.jex.cz
Chester
Když vejde do pokoje, zúžím víčka, protože má uslzené oči a tvář semknutou pochmurným žalem. Je celá uplakaná, ačkoliv se to snaží skrývat, jako vždy.
"Co se děje?" postavím se a dojdu až k ní. "On ti něco udělal?" zatnu čelist.
Jen zbrkle zavrtí hlavou a z očí jí vytrysknou další slzy.
"Tak co se stalo?" jemně s ní zatřesu. "Jestli na tebe jen sáhnul, tak!" Ihned mě zachvátí vlna vzteku a začnu vidět rudě.
"Ne, ne," dostává ze sebe mezi vzlyky.
"Co ne?" Zase abych z ní všechno páčil. Jakmile se zasekne, nikdy z ní nezískám žádné informace, ať se o to pokouším jakkoliv. "Půjdu se za ním podívat," syknu, ale jen co vykročím ke dveřím, chytí mě za rukáv a zadívá se mi do očí uplakaným prosebným pohledem.
"Prosím, ne," utírá si slzy. "Nech ho být," řekne zoufale a chvěje se.
"Neboj se," vysmeknu se jí a rozzuřeně nasaju vzduch, abych věděl, kde se nyní pohybuje.
Najdu ho v obýváku. Sedí na zemi, schovaný za pohovkou, jako by si myslel, že tam ho nikdo nenajde.
"Co jsi jí udělal?!" zahřmím a jednou rukou ho vytáhnu za límec na nohy.
Cuká sebou, ale nemá šanci. Druhou rukou ho prudce drapnu pod krkem, až zalapá po dechu. Dám si hodně záležet na tom, abych ryl drápy do čerstvé rány. Usykává bolestí, která se zračí v těch jeho pitomých očích, ale pohledem mě protíná natolik sebevědomě, až mi to trochu vadí. Další, který se přede mnou neklepe bezmocností a zoufalstvím.
Co se s těmi kořistmi poslední dobou stává, že jsou tak trapně statečné?! Syknu vztekle v duchu a ještě víc ho poraním.
"Já nic," odsekne. "Di bych neublížil," protne mě nenávistným pohledem.
Dává mi najevo, že kdyby chtěl někoho zabít, byl bych to stoprocentně já.
"Sám se zamysli, jak se k ní chováš, ty zrůdo," sykne drze, až ho stisknu natolik, že se nemůže nadechnout.
Z úst vycením v hrůzném gestu špičáky. Za tyhle svérázné řeči bych mu nejraději zlomil vaz a jeho krví si vymaloval ložnici!
"Chazzy, pusť ho!" slyším její zoufalý hlas, ale nevšímám si toho.
"O čem to tady do hajzlu mluvíš?!" nechám ho nadechnout.
Jen, co se rozdýchá, provokativně se ušklíbne. "Nebrečí kvůli mně, ale kvůli tobě," sykne s naprostým znechucením. "Trpí jen díky tobě!" Tvrdě se mi dívá do tmavých očí bez sebemenšího strachu, ale za to s naprostou nenávistí a zuřivostí. "Jestli ti na ní skutečně záleží, začni se k ní chovat tak, aby nemusela trpět," sykne klidněji.
Jeho slova mě překvapí.
O čem se tu spolu do hajzlu bavili?! Pohledem střelím po ubrečené Di, která postává vedle nás a zoufale zatíná dlaně v pěst.
"Prosím, nech ho!" chytí mě za paži, když se mu znovu zaryju nehty do obvazu.
"Ty mi nebudeš říkat, jak se k ní mám chovat! Ona je moje!" Můj hlas zní zlostně a nenávistně, ale i když mě to stojí neskutečného přemáhání, nakonec ho přece jen pustím.
Jakmile se sesune k zemi, tak se k němu Di ihned vrhne.
Obličejem mi prolétne bolestný škleb, ale pak ho zaženu. Tělem mi vibruje nesnesitelná zášť, která mě nutí buď utéct, nebo zabíjet. Rozhodnu se pro tu první variantu a zmizím do lesů.
*** *** ***
Opírám se hrubou kůru vysoké borovice a bez zájmu pozoruju Miu, která se živí již třetí srnou. Její apetit mě trochu děsí. Na nového upíra je až příliš hladová. Ovšem, víc mě trápí Di a ten nový machr, ke kterému se má více, než jsem schopný unést. Měl jsem ho zabít, když jsem měl možnost. Teď už to udělat nemůžu, ztratil bych nejspíš i ji.
V hrudi cítím podivné zlověstné bodání, ale netuším, odkud se ve mně bere. Diino není, až velmi dobře jsem se ty její emoce naučil rozpoznávat. Vytanou náhle a většinou jsou pro mne otevřenou knihou, protože jen v tom případě mám možnost ji poznat. Zdá se na povrchu jiná než uvnitř, ale já doufám, že k ní jednou cestu najdu a ona dá mi možnost poznat, jaká doopravdy je.
"Cože?" zadívám se směrem k Mie. Zdá se, že na mě mluvila a já byl natolik ponořený do sebe i svých myšlenek, že jsem ji nevnímal.
"Ptala jsem se tě, jestli nemáš hlad," ušklíbne se a posadí se mi obkročmo na klín.
Je to trochu komická otázka, když mě živí skutečně kvalitní šťastná krev. Ale jak dlouho ještě? Vytane mi náhle zákeřně v mysli. Ihned takovou myšlenku zaženu.
"Ale na jídlo ty máš vlastně tu svou Di," poposedne si a vjede mi prsty do vlasů.
Chytím ji prudce za zápěstí a nedovolím jí, aby se mně dotýkala.
"Kdy na ní vlastně přestaneš hrát to divadýlko?!" Zvedne ke mně své kočičí oči a než jí stačím hrubě odseknout, vnoří se mi do úst s divokým polibkem.
V momentě ji od sebe odstrčím tak prudce, až spadne do trávy.
"Snad jsem ti to řekl minule dost jasně, ne?!" zavrčím a otřu si rty. "Přestaň tu mluvit hlouposti. Já žádné divadlo nehraju, ale to ty těžko pochopíš," ušklíbnu se a pasu se na jejím rozhořčení. Její tělo je stále velmi vyzývavé, ale pro mě není to pravé.
"Co na tý malý děvce vidíš?!" prskne hněvivě a vrhne se po mně. "Co myslíš, že dělá s mou kořistí?"
Její slova mě zarazí a zpozorním. Hlavou se mi mihne nepříjemná představa.
Dianino útlé hebké tělo se pod ním svůdně vlní a on si ji bere s neskonalým potěšením. Líbá rty, kterých jsem se mohl dotknout jen já. Hladí její bělostnou nevinnou kůži a dotýká se jí na místech, kde jsem její rozkoš poprvé objevil já.
"Dicku," zasténá jeho jméno, když jí dopřává slast, kterou znala pouze ode mne. Vášnivě se mu vpije do rtů a rozesměje se, když i jemu její tělo dopřeje něco, co by nikdy nemělo. Ještě chvíli ji něžně líbá a přejíždí prsty po jejím krku přes prsa a břicho stále níž… "Idiot, ten Chester," prskne pobaveně moje maličká a znovu se pod ním zalyká rozkoší, když si hraje s jejím tělem, které patřilo mně!
"Nemluv o něm. Teď jsi moje," zašeptá majetnicky Dick a přivine ji k sobě ještě blíž, až se ztratí v jeho mužné náruči a na mě zapomene.
"Myslíš, že jsem si nevšimla, jak se k němu měla?" zvedne Mia obočí a probere mně tak ze zoufale bolestných představ.
Sevřelo se mi celé tělo v té žárlivosti a nenávisti, která mi nyní probíhá v žilách. To se nikdy nesmí stát! Zavrčím v duchu. Byla to přeci jen nepodložená primitivní představa, která se nikdy nevyplní.
Ale co když…? Ozve se mé pochybovačné já.
Drž hubu! Křiknu zuřivě a obrátím svůj temný pohled na Miu.
"Evidentně je to její typ," zamyslí se.
"Nesmysl!" procedím skrze zatnuté zuby a vyskočím na nohy. "Di by nikdy…" Nedopovím.
Narazím na Miin pobavený pohled a do uší se mi zaryje její zvonivý smích.
"Drž hubu!" syknu zlostně.
"Tak ji nech," protáhne se a lehce mi přejede prsty přes poklopec. "Vždyť máš mě," protne mě provokativním pohledem a pohladí své křivky. "Uvolni se," zavrčí mi svůdně do ucha a přilepí se na mě.
Jsem natolik vzteklý a vytočený, že ji bolestně přirazím ke stromu a surově ji začnu líbat. Celý se třesu, ale nikoliv vzrušením. Při těch hrubých polibcích mám před očima stále tu vtíravou představu.
Di by nikdy, namítnu znovu v duchu.
Nikdy? Ozve se pochybovačně. Proč by to neudělala? Možná by se ti ráda pomstila za Miu a všechny ty noci strávené s ní, mluví až moc věrohodně.
Do hajzlu, odtrhnu se od polonahé Mii.
"Obleč se," syknu a nevšímám si její potupy, která se jí zračí v očích spolu s opadající touhou. Nečekám na ni, sám se otočím a letím zpět do svého domu. Nemohu ten pocit už déle snášet.

